Strážkyně naděje - Třináctá kapitola

Scéna, která ji přivítala v rozlehlém obývacím pokoji, ji dočista omráčila.

Sabine ležela nahá na zemi a třásla se, jako by se jejího těla zmocnila zimnice. Abraxas stál kousek od ní rovněž nahý. Jeho svalnaté tělo se lesklo ve světle stovek svíček rozestavěných po pokoji a Marcy musela uznat, že je to pěkný chlap.

A taky pořádně vyvinutý.

Kdyby se z toho chutného těla dala odstranit jeho černá duše, nejspíš by nějakou ženu udělalo pekelně šťastnou. Tmavé vlasy měl sčesané dozadu a právě si je upravoval, jako by měl strach, že se při sexu rozcuchal.

Marcy si byla jistá, že ho právě teď provozoval. Odvodila to z jeho spokojeného úsměvu i z pachu, který se v místnosti vznášel.

Svou partnerku ale očividně nepotěšil. Sabine zírala s bolestným výrazem na podlahu a kousala se do rtů, aby nevydala ani hlásku. Když se pohnula, aby se mohla svinout do klubíčka, všimla si Marcy, že má kůži na vnitřní straně levého stehna celou zarudlou a zhrublou. Její ruka vyletěla k vlastnímu krku, když si uvědomila, co ty stopy znamenají.

Tiše zaúpěla a ten zvuk přitáhl démonovu pozornost. „Ááá, tady je moje nová čubička. Chtěla jsem na tebe počkat, ale tady Sabine už se svého trestu nemohla dočkat. Že ano, Sabine?“ oslovil Abraxas ženu, která se stočila do tak malého klubíčka, že to vypadalo, jako by se pokoušela splynout s podlahou. Když neodpověděla, démon ji kopnul do zad a zavrčel.

„Ano, můj pane,“ odpověděla Sabine a její hlas zněl, jako by ho tahali po roztříštěném skle. Byl chraplavý a zalykal se, jako by démonka měla co dělat, aby nezačala plakat.

Marcy ji takhle nikdy neviděla a ta slabost ji neuvěřitelně vyděsila. Přiměla ji uvědomit si, v jaké kaši se to právě ocitla. Až dosud nevěřila tomu, že je Abraxas tak hrozný, jak tomu všechno nasvědčovalo.

Zdálo se však, že skutečnost předčí její nejhorší představy.

Aniž by si uvědomila, co dělá, pustila zárubeň, které se přidržovala a rozběhla se k démonce. Cestou stáhla z pohovky jakýsi přehoz, a jakmile k ní dorazila, přehodila ho přes její zmučené tělo.

Sabininy zelené oči se zabodly do jejích, když si přitahovala látku těsně k sobě. Marcy v nich viděla bolest, která byla temná, nekonečná a děsivá jako vesmír.

Kolik dávek jedu může někomu démon poskytnout, než ho tím zabije? Ať to množství bylo jakékoliv, měla Marcy pocit, že by ho Sabine přivítala. Zvedla ruku a pohladila ji jemně po blonďatých vlasech. „Bude to v pořádku,“ zamumlala tiše.

„Jak dojemné,“ ušklíbl se Abraxas. Pak se sklonil k Marcy, popadnul ji za paži, a přinutil se postavit. Obešel ji dokola a pak zamlaskal. „Tohle je lepší. Už se vážně těším, až to z tebe budu svlékat.“

„Jestli si myslíš, že ti to dovolím, tak ses asi zbláznil,“ vyhrkla Marcy dřív, než těm slovům stihla zabránit v tom, aby jí vyklouzly z úst.

Abraxas se tajemně usmál. „Až s tebou budu hotový, budeš mě o to prosit.“ Marcy nadzvedla obočí a shlédla na Sabine. „O tom dost pochybuji.“

Pokrčil rameny a přešel ke stolu, který stál před velkými okny. Byla zatemněná zlatavými sametovými závěsy, které ladily s barvou podlahy v místnosti. Démon zvednul malý mobilní telefon a vytočil číslo. Zatímco čekal, až ho jeho partner zvedne, otočil se k Marcy. „Dlouho jsem přemýšlel, jestli se s mým společníkem mám podělit o to, koho jsem náhodou zajal.“

Jakmile to řekl, Marcy prudce zvedla hlavu a znovu se jí zmocnilo neblahé tušení. „Jakým společníkem?“

„Je to někdo, kdo mi pomůže dostat se tam, kde jsem vždycky chtěl být.“

„A co s tím mám společného já?“

Abraxas se ušklíbnul. „Z dobrého zdroje vím, že můj partner někoho jako jsi ty, hledá už velice dlouho. Bude mi velice vděčný, až mu tě představím.“

V Marcy zatrnulo. Už tak je dost špatné, že o její přítomnosti tady ví tenhle démon. Nemůže připustit, aby se o tom dozvěděl někdo další. Potřebuje, aby Letty zůstala ještě několik let nezpozorována těmi, kteří ji chtějí zneužít. Pokud se rozkřikne, že ona je tady, budou ji pronásledovat a ona má lepší věci na práci, než se po světě honit s démony. Navíc tu vždycky bylo riziko, že někdo upře svoji pozornost do Brazílie, i když si dávala sakra pozor, aby vnější projevy Lettyiny moci přesměrovala na sebe.

Nemohla riskovat, že po tolika letech Letty dostanou. Abraxas musí zemřít a její tajemství s ním. Znovu se podívala ke stolu a zaposlouchala se do démonova hovoru.

„Mám něco, co by tě mohlo zajímat.“

Dobře, pomyslela si Marcy, tohle je dobré. Pokud tomu druhému neprozradí příliš mnoho podrobností, nebude ho muset hledat, až se vypořádá s tímhle otravným parchantem. Abraxas zjevně svému partnerovi nevěřil dost na to, aby mu hned vyklopil všechno, co ví.

„Narazil jsem na jednu ženu a vím, že přesně takovou hledáš i ty. Máš zájem?“ Pak chvíli poslouchal. „Hmm, chtěl jsem ti udělat laskavost.“

Znovu mluvil ten na druhém konci.

Abraxas se ledově zasmál. „Samozřejmě, že očekávám něco na oplátku. Uvidíme se zítra.“

Marcy polil ledový pot. Takže má čas do zítra, aby zabila Abraxase a utekla odsud. Zatímco uvažovala o tom, jak by to měla provést, přistoupil nahý démon k ležící ženě a hrubě ji popadl za vlasy. „Vzchop se, má drahá. Tvůj trest ještě neskončil.“ Pak ji pustil tak náhle, že její hlava narazila na podlahu a podíval se ke dveřím, kde stály ženy, které sem Marcy přivedly. „Všechny víte, jaký je trest za lhaní. Sabine se pokusila skrýt přede mnou totožnost tohoto anděla a za to si zaslouží to, co ji čeká. Souhlasíte?“

Ženy pokorně přikývly.

„Teď vypadněte,“ poručil Abraxas. „A Roxane? Pošli sem moje hosty.“

Marcy se zamračila. Jaké hosty?

Zatímco tam stála a uvažovala nad tím, natáhl si démon kalhoty a ledabyle si je zapnul. S dalším oblečením se neobtěžoval.

O chvilku později začali do pokoje proudit muži. Když si je Marcy pozorně prohlédla, zjistila, že jsou to všechno démoni. Žádný z nich nebyl tak mocný jako Abraxas, všichni působili mnohem obyčejněji, přesto z nich však vyzařovalo cosi, co Marcy přimělo litovat, že souhlasila s tím, že se obleče do toho, co právě měla na sobě.

Démonů bylo sedm. Vypadali jako obyčejní chlápci, jaké můžete potkat v bance, restauraci nebo třeba na stavbě. Jejich oblečení bylo směsicí různých stylů, od obleku, který měl vysoký blonďák, až po tlustého černovlasého démona v teplácích. Jeden po druhém přistupovali k Abraxasovi a kladli mu do natažené daně svazky bankovek.

Když zaplatil i poslední, zalétl Abraxas pohledem k přikrývce, pod kterou se skrývala Sabine a zavolal: „No tak zlato, vylez. Tvoji zákazníci si tě nemůžou prohlédnout, když se tam tak krčíš.“

Zpod deky se ozvalo tiché zakňučení, pak ji ale Sabine odhodila a pomalu vstala z podlahy. Jakmile stála na nohou, napřímila ramena a zatnula zuby. Čelila mužům hrdě a rozhodně, nevšímavá k tomu, že na sobě nemá ani nitku.

Marcy ji musela obdivovat. Pak jí však došlo, co démon řekl. Zákazníci?

Jako by jí démoni chtěli odpovědět na její nevyřčenou otázku, začali se svlékat. Jako první se obnažil muž v teplácích a taky se jako první začal přibližovat k Sabine. Podíval se na Marcy, která stála vedle ní a otočil se k Abraxasovi: „Tuhle taky?“

„Ne, Marcy se bude jen dívat. Je tu nová a potřebuje lekci.“

Muž pokrčil rameny a jeho velké břicho se přitom otřáslo. Celé jeho tělo bylo pokryté tmavými chlupy a Marcy připadal odporný. Zvlášť když jí došlo, k čemu se v obývacím pokoji schyluje.

Démoni zaplatili Abraxasovi, aby se mohli vyspat se Sabine.

Nebo ji spíš znásilnit, pomyslela si Marcy, když se podívala do démončiných krásných očí. Jako v mrákotách sledovala, jak odporný chlap natáhl ruku a hrubě popadnul Sabin kolem pasu. Pak ji přinutil couvnout a lehnout si na pohovku. Sabine se vůbec nebránila. Dovolila démonovi, aby jí roztáhnul nohy a osahával ji na prsou. Marcy to všechno bez dechu sledovala, a když jí začínalo být jasné, že se Sabine sama bránit nebude, rozhodla se to udělat za ni.

Nikdy nedovolí, aby před jejíma očima znásilnili jinou ženu. To je raději všechny zabije holýma rukama. Přiskočila ke stolku vedle pohovky a vykřikla přitom: „Tohle nedovolím.“

Cítila, jak se na ni upřely pohledy ostatních, ale ignorovala je. Celá její mysl se soustředila na odporného tlustého démona, který se právě chystal vstoupit do Sabine.

S nožem, který sebrala ze stolku, se přikradla za démonova záda a bez váhání bodla. Mířila na místo, kde se nachází srdce a doufala, že ho tím zabije. Když zbraň zajela do jeho zad, otočil se k ní muž s komicky nevěřícným výrazem v obličeji a pak se zhroutil na nahou ženu.  

„Tohle nedovolím,“ zašeptala znovu Marcy a odvalila ze Sabine démonovo tělo. Když dopadlo na podlahu, zadunělo to a jí se z toho zvuku zvednul žaludek. Tohle vážně nesnášela. V případě nutnosti dokázala zabít, ale dosud to vlastnoručně udělala jen dvakrát. V obou případech přitom chránila Letty.

Teď chránila démonku, která ji do tohoto pekla přivedla.

Bylo to trochu divné, ale Marcy nad tím nehodlala přemýšlet. V žádném případě těm odporným chlapům nedovolí, aby Sabine znásilnili.

Obešla kaluž krve, která se rozlévala po zlatavě hnědé podlaze a postavila se před pohovku, na které démonka bezvládně ležela. Marcy zvedla z podlahy přikrývku a jednou rukou ji přikryla. „Ani se jí nedotknete,“ zavrčela směrem k mužům, kteří se k ní teď obezřele blížili. Všichni byli v různých stádiích svlékání, to jim ale očividně nebránilo v tom, aby se s ní chtěli utkat.

Abraxas seděl rozvalený v křesle. Pozorně celou scénu sledoval, ale nezdálo se, že by do ní chtěl nějak zasáhnout.

Marcy se po něm rychle podívala, ale dál zůstávala před Sabine s mírně roztaženýma rukama. V pravé dlani svírala dýku, ze které kapala na podlahu krev démona.

„Vezmeme si i tuhle,“ upozornil Abraxase blonďatý démon a ukázal prstem na Marcy. „Jako náhradu za Krona,“ ukázal na mrtvého démona.

Abraxas si ji prohlédl od hlavy až k patě. „Upozornil jsem vás, že je tu nová. Víte, jak to vždycky je. Zpočátku se brání všechny. Pak ale přikývnul. „Ale máš pravdu. Zabila ho. Můžete ji tedy mít. Ale mám pár podmínek.“

Blonďák se k němu otočil, připravený vyjednávat. „Jaké?“

„Je nová a já chci, aby byla v pořádku, až si s ní budu chtít užít. Takže jen jeden a nikdo ji nesmí udeřit.“

„Zaplatili jsme ti,“ upozornil ho démon.

„Za Sabine.“ Podotknul Abraxas. „Uznávám ale, že Kron už si za své peníze neužije. Proto nabízím Marcy jednomu z vás na jedno číslo. Ber nebo nech být.“

Blonďák přikývnul a rozhlédnul se po svých kumpánech. „Kdo ji první dostane na záda, ten si ji vezme.“

Ostatní přikývli a opatrně se k ní blížili.

Marcy si skousla ret a uvažovala o tom, jak se z téhle šlamastyky dostane. Zdálo se, že Sabine jí k ničemu nebude, ležela za ní s prázdným výrazem ve tváři a rukama volně položenýma vedle těla. Hrozící znásilnění bandou démonů ji zjevně nechávalo klidnou.

Takže Marcy bude muset bojovat za ně za obě. Zatnula zuby, shromáždila v těle všechnu moc, kterou dokázala najít a povolala svoje bojovníky.

------

 James stál u okna kanceláře ve výškové budově v centru Los Angeles a nedokázal uvěřit tomu, že Abraxase znovu podcenil.

Jak mohl být takový hlupák?

Copak už se dostatečně nepoučil o aroganci a nebetyčné domýšlivosti jeho nepřítele? Zjevně ne. Kdyby to tak bylo, napadlo by ho, že Abraxas zabere jeho vlastní kancelář hned, jak z ní on sám vypadne.

Copak se nechystal zasáhnout do jeho finančních zájmů a připravit ho o firmu, kterou se James chystal převzít? Samozřejmě, že ano. Ďábel mu řekl, že tím úkolem pověří někoho jiného. Proč si vybral zrovna Abraxase?

No, na tom už každopádně nezáleží. Už je pryč a s ním i Marcy.

Zdálo se, že je Jamesovým údělem přijít vždycky pozdě. Třeba to byl trest za všechno, co v životě udělal. Třeba mu prostě osud nechce dopřát ani maličký kousek štěstí.

Potřásl hlavou, aby z ní vypudil podobné myšlenky a dotknul se rukojetí dýk, které měl uložené v pouzdech na bedrech. Tentokrát to dopadne jinak. Nepřijde pozdě, zachrání Marcy a pak si s ní bude moct promluvit o tom, že ho ta žena miluje.

Když ho zradila žena, kvůli které opustil nebe, zapomněl na lásku. Přísahal si, že už nikdy nikomu nedovolí, aby mu mohl ublížit tak hluboce, jako se to povedlo Istris. Proto nikdy s žádnou nebyl déle než jednu noc.

Používal je jen k ukojení svých tělesných potřeb a to jen tehdy, když už nebylo zbytí. Proto ho vyděsilo, když mu Ďábel dal za úkol hlídat anděla. Nechtěl poznat další ženu tak dobře, aby mu na ní mohlo začít záležet. A navíc byla anděl. Bylo mu jasné, že ho její světlo a čistota budou přitahovat.

Tehdy uvažoval o anonymní ženě bez tváře. Jakmile však poznal Marcy, dostala se mu pod kůži. Její bojovnost, tvrdohlavost a také laskavost se mu zaryly do srdce. Dokázala být pichlavá jako kaktus a zároveň sladká jako čokoládový dort. Její rozporuplnost ho okouzlovala a změny jejích nálad ho nutily být neustále ve střehu. S ní se nikdy nebude nudit. Když byl s ní, pocity osamění a bezcílnosti ho opouštěly. Od smrti své rodiny neměl kromě Braidena nikoho, na kom by mu záleželo.

Teď však našel v Marcy nový smysl a cíl svého života. Teď ji musí najít, aby jí to mohl sdělit.

Podíval se na náramek na svém zápěstí a znovu začal přemýšlet. Když Marcy zmizela, byl tak zaslepený minulostí, že to nedokázal. Jako hlupák pobíhal sem a tam po Los Angeles a snažil se zachytit její stopu. Bohužel však jeho talenty neležely v oblasti stopování. Teď ale musí vzít rozum do hrsti.

Ďábel mu řekl, že nemá Marcy ztratit, když mu tohle dával. Takže to logicky musí být k tomu, aby si ji udržel u sebe. Když je dostal, myslel si, že ví, jak fungují. Jeden má on, druhý ona a tím pádem bude vždycky vědět, kde se jeho druh nachází. Udělal něco špatně.

Zvednul si náramek k očím a pečlivě si ho prohlédnul. Pak rozepnul silnými prsty titěrné zapínání a nechal si tmavý pásek sklouznout ze zápěstí. Zamyšleně ukazováčkem přejížděl po vyobrazených symbolech a uvědomil si, že už téměř zapomněl, co který znamená. Byl na Zemi už příliš dlouho.

Jak tak sledoval každý z pěti symbolů, uvědomil si, že je na nich něco špatně. Nebyly seřazené ve správném pořadí. Srdce se mu rozbušilo, když od sebe začal oddělovat jednotlivé články a znovu je spojovat tak, jak to podle něj bylo správně.

Když poslední z nich změnil své místo, vrátil si náramek na ruku a zapnul ho. Ucítil, jak ho zabrnělo v prstech na rukou a jako vlna to postupovalo celou paží, až do mozku. Jeho vidění se rozmazalo, a když znovu dokázal zaostřit, uvědomil si, že se nedívá z výšky na Los Angeles, ale na šest polonahých chlapů, kteří se k němu blíží. Divoce se zamračil a snažil se přijít na to, co se stalo.

Jamesi? Uslyšel v hlavě myšlenku, která nepatřila jemu.

Zaplavila ho úleva, když mu došlo, že je to Marcyin hlas. Slyším tě andílku, odpověděl jí a pak se rychle zeptal: Kde jsi?

V Abraxasově domě někde v Los Angeles. Když jsme jeli autem, měla jsem zavázané oči… pak ucítil, že se její hlas vytratil a před očima zároveň viděl, jak se k němu vrhnul jeden z démonů. Jenže to nebylo k němu. Vrhnul se k Marcy. A on nemohl dělat nic víc, než sledovat, jak se po ní vrhá znovu a znovu, zatímco ona se prohýbá a krčí, aby se vyhnula jeho pažím.

Horečně uvažoval. Kde může mít Abraxas dům? Najednou se mu v hlavě mihnul obraz ulice, kterou Marcy viděla, když k domu přijeli a pak také jeho růžová fasáda.

Ten parchant, pomyslel si James v okamžiku, kdy mu došlo, kde právě teď jsou. Abraxas je v domě, který James kdysi dávno koupil pro svoji sestru. Arogantní bastard.

Jamesi, pospěš si, vykřikla Marcy a jeho z intenzity té myšlenky rozbolela hlava. Marcy zjevně sledovala směr jeho myšlenek společně s ním, takže věděla, že přišel na to, kam ji démon odvedl.

Zavřel oči, soustředil se na místo, které viděl ve svých vzpomínkách a o chvilku později stál přímo před domem, ve kterém Marcy bojovala o život.

Pohledem sledoval okolí domu a zároveň to, co se dělo uvnitř obývacího pokoje, kde byla Marcy. Bylo to neuvěřitelně zvláštní, jak viděl dvě místa najednou. Jedno svýma očima a to druhé jejíma.

Hnal se ke dveřím jako tank a prošel přímo skrz dřevo. Bez zastavení pokračoval k pokoji, ve kterém byl jeho andílek. Jak se hnal chodbou, viděl, že povolala svoje superhrdiny a oni teď bojovali s muži společně s ní. Počkat, pomyslel si James. Ti muži teď vypadají jinak.

Pak si uvědomil v čem je rozdíl a srdce mu bláznivě poskočilo. Všichni vypadali stejně jako on. Tiše se zasmál a pokračoval vpřed.

Když vběhnul do pokoje, kde probíhal boj, všichni na chvíli ztuhli. I Abraxas vypadal omráčeně. Pak se však vzpamatoval a podezřívavě se zadíval na Marcy. „To je jen další iluze.“

James pokrčil rameny. Když tomu věří… tím lépe. Přelétl pohledem scénu, zaznamenal Sabine na pohovce, Marcy před ní s nožem v ruce a vysokým blonďákem před sebou. Ostatní démoni čelili jeho kopiím a zdálo se, že se jim nevede příliš dobře. Někteří měli řezné rány na trupu, pažích i stehnech. Zdálo se, že se Marcy zaměřovala na odhalené části jejich těl, když jeho kopie posílala do útoku.

Musel ji obdivovat. I přesto, že vypadala vyčerpaně, bojovala jako lev. Pak si však všimnul krve, která jí stékala po paži a další, jež barvila oděv, který měla na sobě. Co to proboha je? Pomyslel si, když uviděl růžové šatičky s titěrnými kalhotkami.

Nemusela bych to mít na sobě, kdybys pohnul zadkem a dorazil dřív, popíchla po Marcy myšlenkou.

James nadzvednul obočí a vyrazil k ní. Cestou odhodil dva démony, kteří stáli proti jeho dvojníkům, a když k ní konečně dorazil, zvednul ruku a tvrdě pěstí udeřil do obličeje blonďáka, který ji pořezal. S uspokojením poslouchal, jak křupnul nos, který právě zlomil. Pak se postavil před Marcy a vytasil z pouzdra na zádech dlouhou zahnutou dýku.

Démon před ním zaváhal. „Padáme chlapi. Nejsme tu proto, abychom se prali, přišli jsme si užít.“

Ostatní bez řečí poslechli a aniž by se podívali na Abraxase, vyrazili ke dveřím.

„Kam jdete?“ zeptal se útočně démon, který se konečně zvednul ze své pohodlné pozorovatelny. Marcy se zdálo, že ho celá scéna velice baví.

„Zaplatili jsme ti za sex. Nepřišli jsme se nechat zabít. Což mi připomíná… chci zpátky svoje peníze nebo odpovídající náhradu.“

„Nebo co?“ zeptal se Abraxas.

Blonďák se ušklíbnul. „Nebo půjde tvůj dobře rozjetý bordel do prdele. Když se rozkřikne, že přitom hrozí smrt,“ ukázal prstem na Krona, který se dosud roztahoval na podlaze a barvil ji svoji krví, „přestanou ti platit za to, aby si mohli užít s tvými kurvičkami. Jistě, jsou prvotřídní, ale žádná ženská nestojí za kudlu v zádech.“ S těmi slovy se otočil ke dveřím a vypochodoval ven.

Abraxas obešel skutečného Jamese i jeho kopie a přistoupil k Marcy. „Odvolej je nebo tě to bude sakra mrzet.“

Marcy, která se začínala bavit démonovou mylnou představou o muži, který stál před ní, mávla rukou a odvolala svoje bojovníky. Když se Abraxasovi oči upřely na skutečného Jamese, zazpívala Marcy vesele: „Zdá se, že tenhle nikam jít nechce.“

Démon natáhnul ruku, aby ji udeřil, ale než jeho dlaň dopadla na Marcyinu tvář, sevřel James jeho zápěstí jako ve svěráku.

Tehdy si Abraxas konečně uvědomil svůj omyl a vykulil oči. „Jak jsi nás našel?“

„Tohle byl Sandřin dům,“ zavřel James, aniž by odpověděl na jeho otázku. „Nemáš právo tady být.“

Vykroutil se mu a o krok ustoupil. „Byl jsem její manžel, švagříčku. Je to můj dům stejně jako její.“

Marcy zalapala po dechu. Abraxas byl manželem Jamesovi sestry? Co to znamená? Ale neměla čas nad tím uvažovat, protože k ní přistoupil James, objal ji kolem pasu a kývnul na Abraxase. „Nech nás na pokoji. Jestli se k Marcy ještě někdy třeba jen přiblížíš, zabiju tě.“

Démon si odfrknul a založil paže na hrudi. „Ďábel ti to zakázal a ty vždycky posloucháš jeho příkazy.“

James se nepříjemně usmál. „Ale nehody se stávají.“

„Počkej…“ začala Marcy, ale on se na ni jen podíval a přenesl je oba do svého domu.