Strážkyně naděje - Šestnáctá kapitola

Jamese probudily malé dlaně, které mu dráždivě sjížděly po hrudi.

Jelikož na sobě neměl ani nitku, brzy dorazily k jeho slabinám a štíhlé prsty pak přejely po celé délce jeho penisu. Napjal se očekáváním, když se zavřenýma očima doufal v pokračování toho příjemného mučení.

Jeho milenka však byla ďábelská pokušitelka. Odtáhla ruku od místa, kde ji chtěl mít nejvíc a pokračovala v průzkumu jeho těla. Cítil, jak mu Marcyiny světlé ruce putují po mohutných stehnech, kolenech, lýtkách až dolů ke kotníkům a pak zase zpátky nahoru. Hladila ho pomalu a on slyšel, jak se přitom pohybuje mezi přikrývkami.

Se zavřenýma očima se plně soustředil na doteky jejích rukou, takže nebyl absolutně připravený na to, že najednou skloní hlavu a vezme jeho mužství do úst. Sotva se její růžový jazýček dotknul vrcholku jeho penisu, prudce vydechnul a otevřel oči. Na chvíli ho dočista oslnilo slunce, které do pokoje vnikalo odtaženými okny a když se konečně rozkoukal, Marcy už ho zpracovávala takovým způsobem, že mu nezbylo nic jiného než oči zase zavřít a vychutnat si tu divokou jízdu.

Zatímco ho jemně svírala v dlani a ústy prováděla s jeho pohlavím hotové divy, zabořil jí dlaň do hustých kadeří. Pevně jí sevřel hlavu a ona poslušně rozevřela rty a zasunula si ho tak hluboko, že se mu z toho dělaly mžitky před očima. „Marcy...“ zasténal blaženě a ona zrychlila svoje pohyby.

Po chvíli, která se Jamesovi kvůli blaženosti zdála nekonečná, poznal, že se blíží vyvrcholení. Jelikož nechtěl skončit dřív než Marcy, zatahal ji za dlouhé vlasy a přinutil ji zvednout hlavu. Když na penisu ucítil chlad, pomyslel si, že teplo Marcyiných úst bylo nesrovnatelně příjemnější.

Brzy tu myšlenku ale zahnala vzpomínka na to, jak se pohybuje uvnitř ní a on se rozhodl, že už se mu nechce na nic čekat. Přitáhl si ji k hrudi, políbil ji na rty a překulil s ní tak, aby byl nahoře. Marcy se smyslně zasmála a Jamesovi z toho zvuku přejel po páteři mráz. Zdálo se, že jí jeho spěch ani v nejmenším nevadí.

Ochotně roztáhla nohy a dovolila tak jeho bokům vklouznout mezi ně. Jediným škubnutím rozerval její bílé šaty a shrnul jí je z těla. Z očí jí zářila spokojenost, když se na ni položil a chystal se dokončit jejich spojení. Jenže pak dostal neuvěřitelnou chuť oplatit Marcy její laskavost. Znovu ji hluboce políbil, napodobil jazykem, jak do ní vniká, ale svoje tělo držel zpátky. Uchopil do dlaně její ňadra a prsty stisknul bradavky. Pak zvednul hlavu od jejích úst a vrhnul se na její ňadra jako hladovějící, kterému nabídli hostinu.

Marcy zavřela oči a ruce zaťala do Jamesových ramenou. Zatímco jejím tělem prostupovala slast a šířila se od ňader, kterých se její démon dotýkal ústy, k podbřišku, kam mířila jeho široká dlaň, horečně pohybovala nohama a toužila po tom, aby ji naplnil. James jí však zjevně nehodlal vyhovět. Alespoň ne hned.

Podívala se na něj zpod přivřených víček a fascinovaně sledovala, jak jeho tmavé ruce podepírají ze stran její ňadra a tisknou je k sobě, aby mohl škádlit obě bradavky rychlým kmitáním jazyka.

Prohnula se v zádech a James toho hned využil. Vyrazil zuby proti vrcholku jejího ňadra a jemně jej skousnul. Marcy zakňourala.

Cítila, jak se jeho rty roztáhly do potěšeného úsměvu, když se ten zvuk vydral z jejího hrdla. Zatahala ho proto za vlasy a pak dlaněmi sklouzla na jeho silný krk. Pohladila palci silnou linii jeho čelisti, přejela jimi po jeho usmívajících se ústech a pak mu je strčila do úst. Hrany jeho zubů se kolem nich sevřely a on ji hravě kousnul. Pak jí ruce znovu uvolnil a pokračoval v důmyslném mučení.

Když už měla Marcy ňadra tak nateklá a citlivá, že si myslela, že vybuchne, posunul se James níž, polaskal jazykem její ploché bříško a pak se jí podíval do očí. V jeho temném pohledu viděla žádostivost, která se do ní vpíjela jako voda do vyprahlé země. S pohledem stále upřeným do jejího, posunul její nohy tak, aby se mezi nimi mohl uvelebit a dlouhým tahem jazyka olíznul její pohlaví.

To pohlazení Marcy téměř smetlo ze světa. Vykřikla rozkoší a zabořila ruce do zmuchlaných přikrývek, na kterých ležela. James se pak odtáhnul, jako by posuzoval její reakci a chvíli sledoval lesklé záhyby v jejím klíně. Opatrně do ní vsunul prst a druhou paži pevně ovinul kolem jejího stehna a boku, aby ji udržel na místě. A pak přišlo mučení. Jeho růžový jazyk se vrátil k vrcholku jejího pohlaví a neúnavně po něm přejížděl, zatímco mírně pohyboval prstem se zjevným úmyslem přivést ji k šílenství.

Dlouho to nevydržela. Jak její démon pokračoval v tom, co dělal, zmocňoval se jejího těla prudký třas. Brzy cítila, jak se tlak neúnosně zvyšuje, rozpíná se v ní, až nakonec vybuchnul tak mocně, že se neudržela a vykřikla tak hlasitě, že jí James musel přitisknout na úst dlaň.

Ale stejně už bylo pozdě. O chvilku později se na chodbě ozval dusot nohou. „Strýčku, jste v pořádku?“ křičel Braiden a řítil se k jejich pokoji.

„Neopovažuj se otevřít ty dveře,“ křiknul James a pro jistotu přes sebe a Marcy přehodil přikrývku.

Zvuk spěchajících kroků utichnul. „Ehm, hm, tak já asi půjdu,“ zahuhlal po chvíli Braiden. Tón jeho hlasu vypovídal o tom, že pochopil, čemu se jeho strýc s Marcy věnují. Také se zdálo, že by to raději nevěděl.

Marcy se podívala na Jamese a když uviděla výraz jeho obličeje, musela se začít smát. Nejdřív se její rty roztáhly do úsměvu, ale když mu na tváři pořád zůstával vytřeštěný výraz, začala se chichotat, až jí slzely oči.

James se natáhnul vedle ní, opřel se o loket a sledoval, jak se jeho hlasitá milenka výborně baví nad tím, že je jeho synovec nachytal při sexu. Už to bylo tak dlouho, co měl nějakou ženu, že úplně zapomněl na to, že si musí dávat pozor před ostatními členy své domácnosti. Vlastně se tímhle nemusel zabývat už tak dlouho, že si ani nevzpomínal, kdy to bylo naposledy. A navíc si do tohoto domu nikdy žádnou ženu nepřivedl. Natož aby s ní tady provozoval postelové hrátky.

Otráveně padnul zády do podušek, přesvědčený, že mu myšlenka na Braidena úplně zkazí jeho ranní chvilku s Marcy. Od doby, co zabil svou ženu, nikdy s žádnou ženou nezůstal až do rána, takže mu tohle potěšení unikalo.

Jako by Marcy vytušila jeho chmurné přemítání, utřela si slzy smíchu a překulila se na něj. Jakmile její ňadra nalehla na jeho hruď a jeho pohlaví se dotkla její vlhká měkkost, všechny myšlenky na synovce se mu vykouřily z hlavy. Viděl nad sebou jen Marcyin rozzářený pohled, když rty vykroužila větu, která ho velice potěšila.

„Ještě jsme neskončili.“

Pak vzala do dlaně jeho penis a on ucítil, že pro ni okamžitě ztvrdnul. Krátce ho polaskala a pak na něj prudce nasedla. Oba při tom pohybu zasténali. Marcy doširoka roztáhla nohy nad jeho boky a rukama se vzepřela o jeho hruď, aby se mohla pohybovat. Nadzvedávala se a znovu klesala na jeho pohlaví a James cítil, že je znovu blízko vyvrcholení. Tentokrát ji však nezarazil. Jen jí přejel rukama po pažích, pohladil její delikátní klíční kosti a stáhnul její obličej ke svému.

Zatímco ji líbal a rukama pevně objímal kolem útlého pasu, jeho boky převzaly iniciativu. Pohybovaly se proti jejímu zvlhlému, rozpálenému klínu jako by o své vlastní vůli dokud oba dva v jediném extatickém okamžiku nedosáhli orgasmu. James cítil, jak se přelévá z jejího těla do jeho, z jeho do jejího a násobí tak slast až za hranice běžného požitku. V tom jediném vrcholném okamžiku se jejich duše osvobodily z lidských těl a propletly se v prostoru, který byl jenom jejich.

Marcy Jamese pevně tiskla kolem krku s obličejem zabořeným do polštáře vedle jeho pravého ucha. Nechtěla znovu svým křikem přivolat Braidena, dovedla si představit, že už tak budou jeho narážky pekelně nepříjemné. Když se její tělo proměnilo ve spokojenou, vláčnou hmotu, sklouzla z Jamese a stulila se mu do náruče.

Položila si hlavu na jeho prsní sval a ruku mu přehodila přes žebra. „Miluju tě, Jamesi,“ zašeptala pak tiše. V odpověď se otočil na bok, ovinul kolem ní dlouhé paže a schoval ji celou ve své hřejivé náruči. Leželi propletení v objetí celou věčnost, než Marcy konečně zvedla hlavu a nezřetelně zamumlala: „Kolik je hodin?“

„Nevím a nechce se mi tě pustit, abych se podíval.“

Marcy se zasmála a pevně ho stiskla. „Máme práci, musíme jít. Abraxas...“

„Toho ať vezme čert,“ zavrčel temně James a políbil ji na nos.

„Budeme mu v tom muset trochu pomoct,“ řekla a vykroutila se mu z náruče. Natáhla se k nočnímu stolku a otočila k sobě mechanický budík, který na něm stál. Jedenáct hodin. Marcy vyskočila z postele jako by ji bodla včela a začala zpanikařeně pobíhat po pokoji. „Honem zlato, vstávej. Zaspali jsme. Kde máš sakra tu koupelnu?“

James se na ni zamračil. „Co šílíš? Abraxas nám nikam neuteče. To je snad jeho jediná dobrá vlastnost. Nikdy se nevyhýbá střetu.“

Vrátila se k posteli a popadla ho paži. „Ale on se má dnes sejít se svým partnerem. Chtěl mu mě ukázat. Říkal, že bych mohla být užitečná. Pomoct mu získat větší moc.“

„Ale ty jsi tady,“ poukázal James na zjevnou skutečnost.

Zavřela oči jako by se modlila o trpělivost. „Abraxas teď ví, že jsme oba byli v Brazílii. Co když se tam rozhodne porozhlédnout? Vůbec nevím, co ten jeho partner může být zač, ale rozhodně nechci riskovat, že se vydají po Lettyině stopě.“

Najednou si vzpomněl na jejich včerejší hádku ohledně toho, že nechala tu holku samotnou v divočině. V duchu zaklel a nadával si, že se nechal rozptýlit. Měl na to, že se Abraxas může vydat do Brazílie, pomyslet sám. Sotva může Marcy dál vyčítat její nedostatek péče, když on sám se chová prakticky stejně. Vstal z postele a vyrazil ke koupelně, jejíž dveře byly zasazené v obložení vedle čela postele. Musí se s Marcy rychle vydat zpátky tam, kde to všechno začalo.

------

Sotva se oba milenci objevili před domem, ve kterém ji Abraxas držel, pochopil James, že přišli pozdě. Necítil v domě démonovu přítomnost a nikde neviděl žádný pohyb.

Marcy pustila jeho ruku a vykročila k zadním dveřím. Zatímco fascinovaně přihlížel, vytáhla z kapsy jakýsi balíček, vytáhla z něj lesklý útlý předmět a zaútočila na zámek. .

„Marcy!“ napomenul ji James a vyrazil za ní. Měl obavy, že její impulsivnost a svéhlavost ho budou v následujících letech stát hodně nervů. Pak se zarazil, když si uvědomil, že počítá se společnou budoucností se ženou před ním. Ani nevěděl, kdy k tomu závěru dospěl, ale byl za to neskonale rád. Když si teď přiznal, že chce, aby Marcy vídal každé ráno vedle sebe při probuzení, podivně se mu ulevilo.

Teď si však nebyl jistý, jestli bude mít vedle koho spát, jelikož se jeho milenka právě pokoušela vloupat do domu, ve kterém ji věznil perverzní démon. Ten sice zrovna nebyl uvnitř, ale kdo ví, jaká by se tam mohla skrývat překvapení? Abraxas měl dům zabezpečený proti přenášení dovnitř, ale nejspíš nepočítal s lidským kasařským náčiním. Marcy šťourala v zámku, dokud se neozvalo tlumené cvaknutí. Pak se na něj přes rameno zářivě usmála, otevřela dveře a vklouzla dovnitř.

„Kruci,“ zaklel James tiše. Pak tam přestal stát jako svatý na mostě a vydal se za ní. Tiše vklouznul do domu, i když si nemyslel, že v něm někdo je. Zadní dveře vedly do malé místnůstky, kde stály v řadě vyrovnané dámské boty a na věšácích visely kabáty. Všimnul si, že Marcy zmizela za dalším rohem a tak se rychle vydal za ní. Našlapoval opatrně, aby nezpůsobil žádný hluk.

„Marcy!“ syknul znovu, když dorazil do prostorné kuchyně vybavené moderními spotřebiči a všimnul si, že jeho milenka šmejdí po místnosti jako by jí to tam patřilo.

„Co je zase?“ obrátila se k němu s tázavě vyklenutým obočím.

„Nemůžeš se tady procházet jen tak.“

„Proč ne? Vždyť tady nikdo není. A my potřebujeme zjistit, kam Abraxas šel. Podle toho, co říkal tomu chlápkovi v telefonu, se zdálo, že se mají sejít tady. Tak kde sakra jsou?“

James slyšel, jak jejím hlasem prostupuje panika. Navíc se vůbec nesnažila tlumit hlas a chovat se nenápadně, proto to taky vzdal. Přestal se plížit, přešel k ní a stisknul ji v náručí. „Tvoje kamarádka bude určitě v pořádku.“

„Myslíš?“ zeptala se žalostným hláskem a zvedla k němu svoje krásné oči.

Objal ji kolem ramen a odvedl k židli, která stála vedle jídelního stolu. Přinutil ji se posadit a pohladil ji po tváři. „Určitě. Postaráme se o to, aby se jí nic nestalo.“

Pak se Marcy usmála a trochu se uklidnila. Z Jamesova hlasu zaznívala taková jistota, že téměř přesvědčil i ji. On nedovolí, aby se všechno zvrtlo. Moci se na někoho spolehnout vůbec není špatné, uvědomila si a políbila ho na mohutný biceps. Výš nedosáhla.

„Nejraději bych se za ní vydala hned teď.“

„Víš, že nemůžeme. Musíme napřed zjistit, kde je Abraxas a komu všemu o tobě řekl.“

Marcy si zhluboka povzdechla. „No jo.“ Pak se jí obličej rozzářil nadějí. „A co kdybys mě poslal za ní a hledal Abraxase sám?“

Jen co ten návrh vyslovila, Jamesovi se zastavilo srdce v hrudi. Chce po něm, aby ji poslal na místo, kde by mohla přijít o život? To nikdy neudělá. Marcy pro něj začala být až příliš důležitá, než aby ji vystavil takovému riziku. Bude ji držet blízko sebe a postará se o to, aby jí nikdo nezkřivil ani vlásek. „To nepřichází v úvahu,“ odmítnul proto prudce její nehorázný požadavek.

Pak vstal a začal před ní přecházet sem a tam.

Marcy položila ruce na stůl a sledovala svého milence. Měl soustředěním stažené obočí a zdálo se, že horlivě uvažuje. Doufala, že se snaží přijít na to, kam ten idiotský démon zmizel. Kde může mít schůzku se svým tajemným společníkem?

Najednou ji z přemítání vytrhnul nepatrný pohyb u dveří do spíže. Byly šikovně umístěné vedle lednice, takže při vstupu do kuchyně nebyly hned vidět. Teď se však lehce zhouply v pantech, což okamžitě přitáhlo Marcyinu pozornost. Vyskočila od stolu a jako blesk se vrhla k tomu místu.

Narazila tam na přikrčenou postavu Roxane, která se pokoušela vyplížit se z kuchyně. Marcy ji popadla za paži a zavolala: „Jamesi, někdo je přece jen doma.“ Pak pevně držela skrovně oděnou ženu, která se jí pokoušela vykroutit a snažila se jí podívat do obličeje. Roxane se však skrývala za svými vlasy a hlavu měla skloněnou tak, že jí brada spočívala na hrudi.

„Roxane,“ promluvila na ni mírně. „Podívej se na mě. Nikdo ti neublíží.“

Ozvalo se výsměšné zaprskání a pak se rusovláska zvedla hlavu. Hrdě napřímila ramena, zatímco si Marcy prohlížela její rozbitý obličej. Kolem očí měla modřiny, které se táhly i po levé tváři a končily na zhmožděných rtech. Oblečená byla do tenké košilky, která odkrývala řezné rány na jejím hrdle a zdrsnělé plošky těsně nad bradavkami. „Co tady děláš?“

„Hledám Abraxase.“

„Pán tu není.“

Marcy ji odvedla k židli, posadila ji a kývla na Jamese, který tam nerozhodně stál. „Pohlídej ji,“ sykla na něj a vydala se k lednici. Otevřela levou polovinu a vylovila ze šuplíku kostky ledu. Ty pak zabalila do utěrky a přinesla je k ženě. Opatrně jí odhrnula vlasy z čela a položila obklad na levou polovinu obličeje.

Roxana blaženě zasténala, když se jejích zranění dotkl chlad.

„Kam šel Roxano?“ zeptala se Marcy po chvíli a podívala se jí do očí.

Žena nervózně poposedla a složila ruce v klíně. Pevně stiskla dlaně k sobě a mačkala si prsty jako by si je chtěla zlomit. „Proč to chceš vědět?“

Marcy posuzovala její stav a vzpomínala na jejich první setkání. Nakonec se rozhodla pro upřímnost. „Protože ho chceme zabít.“

James za jejími zády zaúpěl, ale Marcy si ho nevšímala. Nemyslela si, že by Roxana okamžitě letěla za Abraxasem a svěřila se mu s tím, co jí právě řekla. Všechny démonky v jeho domácnosti ho nenáviděly, i když si dávaly sakra pozor, aby to před ním nedaly najevo.

„To se vám nepodaří,“ zašeptala Roxana, ale v jejím hlase přesto zazněla touha po tom, aby se to povedlo.

„S tím si nedělej starosti. Jenom mi řekni, kam šel. Prosím,“ dodala ještě a upřela pohled do jejího. „Přísahám, že uděláme všechno pro to, abychom se ho zbavili. Pak budete ty i ostatní volné.“

Roxana se zadívala do dálky a roztáhla rozbité rty do zasněného úsměvu. „Svoboda...“ Jenže pak její pohled potemněl. „Nemůžu vám pomoct. Kdybych to udělala, zabil by mě.“

James najednou vytasil z pouzdra na zádech jednu ze svých zahnutých dýk a přistoupil k ženě. „A když nám to neřekneš, zabiju tě já.“ Pak jí přitiskl ostří ke krku.

Roxana se přitiskla k Marcy, která klečela kousek od ní a zaúpěla.

„Jamesi,“ napomenula ho Marcy. „Přestaň ji strašit.“

„Nestraším ji. Snažím se ji přinutit, aby mi řekla, kam šel Abraxas, abych mohl toho parchanta zapíchnout jako prase.“

„Nemůžeš ho zabít,“ namítla Roxana a odtahovala se od zbraně, která ji ohrožovala z bezprostřední blízkosti.

James se zamračil. „A to jako proč?“

„Zakázal ti to tvůj pán. Pán říkal, že bez jeho rozkazu nehneš ani prstem a nikdy nebudeš jednat v rozporu s jeho nařízením.“

„Ne, že by ti do toho něco bylo, ale situace se změnila,“ zavrčel James.

Marcy odtáhla Jamesovu ruku s dýkou od jejího krku a káravě se na něj zamračila. Pak mu zatarasila cestu k Roxane a postavila se tak, aby se žena musela dívat jen na ni. „Děvče, přísahám, že ho dostaneme. Už nikdy se k tobě ani nepřiblíží. Nedovolím, aby tobě a ostatním dělal to, co vám provádí už bůhvíjak dlouho.“

Žena se na ni dlouho dívala, ale nakonec křečovitý stisk jejích prstů povolil. „Stejně je to jedno. Radši být mrtvá, než znovu prožít to co dnes v noci. Abraxas vzal Sabine a ostatní do Brazílie. Chtěl, aby mu Sabine ukázala místo, kde tě našly.“

„Proč?“

„Chce se ujistit, že mu nelhaly ještě v něčem dalším.“

„A schůzka s tím jeho partnerem?“

Roxana pokrčila rameny. „Nevím, kdo to je. Pán má spoustu společníků,“ při vyslovení toho slova se ušklíbla, „ale ve tři hodiny má být připravené občerstvení na zadní terase.“

„Děkujeme. Dávej na sebe pozor,“ řekla Marcy, pohladila ji po vlasech a otočila se k Jamesovi. Společně pak vyšli z kuchyně stejnou cestou jakou se dostali dovnitř.

Když se znovu ocitli na zahradě za domem, James zaklel. „Řekl jsem ti, abys za námi nechodil.“

Braiden pokrčil rameny a povytáhnul si tmavé džíny. „A já jsem ti řekl, že tentokrát jdu.“

„A co tvůj malý problém?“ zeptal se James a narážel přitom na Braidenovu neschopnost snést pohled na tekoucí krev.

Synovec zblednul, ale pak pevně zatnul čelist a zavrčel. „Zvládnu to, nejsem malé dítě.“

Než se s ním mohl začít James hádat, položila mu Marcy ruku na předloktí. „Má na to právo. Měl by jít s námi, pokud to tak opravdu chce.“

James přejel pohledem Braidenův odhodlaný obličej a nakonec rezignoval. „Fajn.“ Pak popadnul dívku za ruku, přešel k synovci a oba dva je přenesl k vodopádům, které Marcy vybrala pro jejich střet v době, kdy se poznali. Rozhodl se, že začne tam, kde je Sabine poprvé uviděla spolu.