James pomalu vešel do Braidenova
pokoje a pokoušel se přitom krotit svůj hněv. Klidná chůze tomu měla napomoct,
ale touha seřvat synovce byla neuvěřitelně silná.
„Braidene?“
„Ano, strýčku?“ zeptal se opatrně
Braiden a vstal z pohovky, na které se povaloval. Ztlumil zvuk televize,
aby Jamese slyšel a posadil se na okraj čehosi, co by se s trochou dobré
vůle dalo považovat za stůl. Jen kdyby to nemělo několika úrovňovou desku a
místo nohou podivně zkroucené kusy kovu.
„Vidím, že jsi provedl opravdu
velkou přestavbu,“ konstatoval James a vzpomínal na to, jak Braidenův pokoj
vypadal předtím. Všude byl pohodlný dřevěný nábytek a pokoj působil víc ...
dětsky, napadlo nakonec Jamese správné slovo. Teď to byl pokoj mladého muže,
který dospívá do věku, kdy bude činit vlastní rozhodnutí a postaví se na
vlastní nohy. Braiden už brzy nebude potřebovat Jamesovu ochranu. Brzy se o
sebe dokáže postarat sám. Napadlo ho, co on sám bude dělat, až ta doba nastane.
„Ehm, no, ano,“ vykoktal Braiden
a strčil si ruce do kapes. „Doufal jsem, že ti to nebude vadit, když teď
většinu času trávíš v centru.“
„To je jedno. Můžeš mi ale
vysvětlit, proč jsi přenesl některé věci z podzemí do kanceláře
v patře?“ zeptal se James a zvednul složku papírů. Vyzvedl ji ze šuplíku,
který před několika hodinami násilím otevřela Marcy.
„Proč ti to vadí?“
„Protože je Marcy našla. Čmuchala
po domě a objevila trezor.“
Braiden se zarazil a pak jeho
tvář ztvrdla. Najednou už nevypadal jako ten veselý teenager, který je
odpoledne přivítal. Teď se mnohem víc podobal svému strýci. „Co všechno ví?“
„Podařilo se jí zjistit moje
pravé jméno.“
„Jak?“ zasípal Braiden.
James pokrčil rameny. „Tvrdí, že
rozluštila moji šifru.“
„Myslíš, že mluví pravdu?“
„Nemám důvod jí nevěřit.
Seznámili jsme se spolu teprve včera. A to já jsem vyhledal ji. Ne naopak.“
„Tvrdil jsi, že je to bezpečné.
Že tvoje jméno nikdy nikdo nezjistí.“
James si promnul kořen nosu a pak
se zamračil. „Myslel jsem si to. Až dosud na to nikdo nepřišel. A nelze říct,
že by se o to Abraxas nesnažil.“ Pak Braidenovi krátce povyprávěl o své
poslední asistentce Sabine.
„A jsi si jistý, že Marcy není
jeho špionkou?“
James odmítavě zakroutil hlavou.
„Není.“ V jeho hlase zněla jistota, která se Braidenovi ani trochu
nelíbila. Jeho strýc byl ten nejvíc podezřívavý člověk, jakého znal. Jak je
možné, že je o její bezúhonnosti tak pevně přesvědčený?
Vzpomínal na to, jak se jeho
strýc na malou tmavovlasou ženu díval, když sem přišli. V jeho pohledu byl
mužný zájem o jeho malou zajatkyni. A proč ji vlastně zajal? Co je ta dívka
zač? Věděl, že nemá smysl se na to Jamese ptát. Stejně by se nedočkal žádných
odpovědí. Bude si informace muset obstarat sám.
Nehodlal dovolit, aby jeho strýci
ublížila další žena. Už v životě přinesl příliš mnoho obětí, zaslouží si
žít v klidu a on se postará o to, aby to tak bylo.
Braiden si pro sebe přikývnul a
pak se podíval Jamesovi do očí. „Netušil jsem, že sem přivedeš někoho, kdo se
bude přehrabovat v zamčených zásuvkách.“
James přikývnul. Věděl, že to, co
se stalo, byla jen a jen jeho vina. Kdyby sem Marcy nevzal, nedostala by
příležitost hrabat se v jejich soukromí. Braiden sice neměl vynášet
dokumenty z trezoru ven, ale nemohl mu kvůli tomu nadávat. Koneckonců,
tohle bylo bezpečné místo, kde jeho ani Braidena Abraxas neohrožoval. Úkryt, ve
kterém mohl jeho synovec vyrůstat, aniž by se musel neustále ohlížet přes
rameno.
Taky to byl ten hlavní důvod,
proč sem Marcy vzal. Věděl, že tady bude andílek v bezpečí.
„Měl bych ji vzít jinam,“
podotknul James a rozhlédl se po pokoji. Teď to byla velká, pohodlná místnost
se vším, co by si mladý muž mohl přát. Na stěně proti rozlehlé pohovce byla
obří plazmová televize, ze které vedla spousta kabelů k nejrůznějším
herním zařízením. Nechápal, co ho to napadlo, že Marcy přivedl do svého domu.
Jak může takhle ohrozit posledního zbývajícího člena svojí rodiny? Musel se
pomátnout na rozumu.
„Neměli bychom se jí spíš
zbavit?“
„Ne!“ vykřikl James, když Braiden
vyslovil svůj nehorázný návrh. Představa, že by se Marcy něco stalo, se mu ani
v nejmenším nelíbila. A nejen proto, že mu Ďábel přikázal, že se jí nesmí
nic stát.
Jeho důvody byly mnohem
osobnější.
Velice se zdráhal si to přiznat,
ale záleželo mu na té drobné pokušitelce. Způsobem, který byl naprosto nevhodný
a mohl se ukázat být smrtelný. Pokoušel se zatvrdit se před ní, ale pořád se mu
před očima objevovala její zamračená tvář.
Byla tak rozkošná, když se
zlobila.
„Strýčku?“ oslovil ho váhavě
Braiden. Chtěl se ho zeptat na jeho vztah k té dívce, ale pak si to
rozmyslel. „Vlastně nic.“
James se otočil k odchodu.
„Jdu k sobě. Neudělej žádnou hloupost.“
„Já nejsem ten, na koho se
problémy lepí jako žvýkačky na boty.“
„Pravda,“ uznal James jeho slova
pokývnutím a pak vyšel ze dveří.
Braiden chvíli počkal a pak tiše
vyrazil za ním. Musí zjistit, co se děje mezi Marcy a mužem, který mu byl téměř
celý jeho život otcem.
------
Marcy zrovna vylézala
z vany, ve které už jí úplně vychladla voda, když do koupelny vešel James,
jako by se nechumelilo.
Ztuhla s jednou nohou na
rohožce a druhou ve vaně.
„Tam dolů už nikdy nepůjdeš,“
přikázal James a zamračil se na ni.
Zalapala po dechu, vyskočila
z vany a strhla z věšáku velkou osušku. Zabalila se do ní a cítila,
jak ve tváři rudne vzteky. „Co si myslíš, že tady děláš?“
„Varuji tě.“
Marcy přešla k němu a
zašermovala mu ukazováčkem pod nosem. „Nezajímají mě tvoje varování. Raději na
mě ani nemluv. A vypadni z mojí koupelny.“
„Tohle je moje koupelna, stejně
jako je tohle můj dům.“
„Ahááá,“ protáhla Marcy. „A já
jsem se ti sem vloupala, že ano? Vůbec mě sem proti mé vůli nepřitáhl protivný
démon, který mě tu teď vězní, viď?“ Jak zuřila, její hlas byl čím dál vyšší a
zvonivější.
James zastrčil dva prsty za uzel,
který si uvázala na hrudi a trhnutím zápěstí ji přitáhl k sobě. Pak ji
zasyčel zblízka do obličeje: „Dostal jsem za úkol tě chránit. To je jediný
důvod toho, abys byla v mém domě.“
Jak se opovažuje! Nejen, že ji odvrhnul
jako nějakou pitomou hračku. Ještě k tomu se opovážil tvrdit, že je pro
něj jen úkol. Jen nějaký zatracený problém na jeho dokonale hladké cestě
životem. Zrak se jí zastřel vztekem. Měla před očima rudou mlhu, která úplně
překryla veškeré rozumné uvažování. Zhmotnila si v ruce energetickou kouli
bílé energie a hodila ji po Jamesovi. Jelikož neměla příliš místa na rozmach,
jen mu slabě ožehla hruď, ale alespoň ho to přinutilo ustoupit.
„Já jsem se tě o ochranu
neprosila,“ zaječela Marcy a vyvolala svoje iluze. Kolem jejího drobného těla
v osušce se objevily čtyři v kápích zahalené postavy a postavily se
tak, aby Jamese přinutily couvnout. „Dovedu se o sebe postarat sama,“ vyštěkla
pak. „Teď vypadni z mého pokoje nebo vyzkoušíme, jestli nebudou mít moji
chlapci tentokrát víc štěstí.“
James se díval na Marcy mezerou
mezi dvěma obrovitými těly a posuzoval její výraz. Zdálo se, že se mu ji
podařilo vytočit tak, že by se s ním mohla znovu pokusit bojovat. Pak
pohledem sklouznul na postavy, které ji obklopovaly, a zjistil, že to jsou muži
podobní těm, se kterými bojoval v Amazonii.
Zajímalo by ho, kolik takových
dokáže vyvolat najednou.
Byl si jistý tím, že ať už by
jich bylo jakékoliv množství, neměli by proti němu ti mizerové ani tu nejmenší
šanci. Předtím se jim ho podařilo překvapit. Jen proto ho dokázali zranit.
Najednou ucítil touhu to Marcy
dokázat. Připadal si jako nějaký prehistorický muž, který musí svojí vyvolené
partnerce dokázat, že to on je tady největší chlapák. Ten pocit byl tím silnější,
čím blíž k ní muži byli. Téměř šílel, když vztáhla ruku a dotkla se ramene
nejbližšího z nich. James nechtěl, aby na ně sahala. Neovládnul se, tiše
zavrčel a vyrazil vpřed.
Když Marcy viděla, že se
k ní James blíží jako nezastavitelná povodeň, na chvíli zaváhala. Najednou
si nebyla jistá, jestli by ho měla provokovat. Byl jako raněný medvěd. Konečně
začínala chápat, jak moc je mu proti srsti to, že prohledala jeho dům a
zjistila jeho pravé jméno. Ale proč? Proč mu to tak příšerně vadí?
Bohužel na to nenacházela žádnou
odpověď. Teď se musela rozhodnout, jestli s ním bude znovu bojovat nebo
ne. Pomalu se přikláněla k tomu, že svoje chlapce odvolá, pak ale James
řekl něco, co ji znovu vytočilo: „Zase ta partička teplých superhrdinů?“
Zuřivě zalapala po dechu a pak
bez přemýšlení pobídla svoje muže do boje. Nikdo ji nebude urážet. A bůhví, že
Jamesovi se to dnes podařilo už tolikrát, že mu to nemůže jen tak projít. Její
bojovníci se elegantně vrhli vpřed. Marcy neměla v úmyslu Jamese zabít.
Jen mu chtěla trochu pocuchat fasádu za to, že se opovážil chovat se k ní
tak hanebně.
James ustoupil do Marcyiny
ložnice a připravil se na střet. Zhmotnil si v rukou energetické koule,
které minule proti chlápkům dobře zabíraly a zacílil na prvního z nich.
Uhnul před ranou dlouhým nožem, otočil se a hodil. Koule energie zasáhla muže
do boku, ale tentokrát ho nepřiměla okamžitě zmizet.
Místo toho se Marcy zapotácela,
ale iluzi držela dál. James viděl, jak jí ruka vylétla k boku, který
zasáhl u iluzorního bojovníka, ale než si o ni mohl začít dělat starosti,
vrhnul se na něj druhý muž.
James ho praštil do brady. Muž
odlétl a on měl čas podívat se na Marcy. Na obličeji se jí objevila znepokojivá
fialová modřina a Jamesovi konečně došlo, co dělá. Vkládala do iluzí část sama
sebe, aby jim vdechla na chvíli život. Proto minule omdlela, když zničil
všechny její bojovníky. Naštěstí nebyla tak pitomá, aby s nimi udržovala
tak těsné spojení, že by ji jejich smrt zabila také. Teď to však
z nějakého důvodu bylo jiné.
A do prdele, pomyslel si James a uhnul před další ránou. Jestli
nechce ublížit Marcy, nemůže zabíjet ani její muže. Zdálo se, že ji rána
rozzuřila ještě víc. Dotkla se prsty svojí brady a pak se na Jamese zle
zamračila.
Síla úderů mužů v kápích se
ještě znásobila a James měl co dělat, aby se jejich ranám stíhal vyhýbat. Při
jednom manévru narazil koleny do postele a přepadnul na matraci. Překulil se,
aby se znovu dostal na nohy, ale kolem hlavy mu prosvištěl meč tak těsně, že mu
useknul kus vlasů. „Marcy!“ zaburácel pokojem jeho hlas.
Zarazila se, když uslyšela syrový
vztek v jeho hlase. Byl tolik podobný tomu jejímu, že zadržela svoje muže,
než mu stihli zabodnout meče do hrudi, na což se právě chystali. Co to tady u
všech všudy provádí? Ten démon ji opravdu dokáže přivést k šílenství. Nechala
se tak strhnout, že ho málem probodla!
S pohledem upřeným na
Jamesův obličej nechala svoje bojovníky zmizet a pak pomalu přistoupila
k posteli, na které démon ležel. „Není ti nic?“ zeptala se váhavě a
shlédla na něj dolů.
„Měla bys s těmi návaly
vzteku něco dělat, děvče,“ řekl James a pomalu se vytáhl do sedu.
„Návaly vzteku se mě zmocňují jen
ve tvojí přítomnosti. Jinak jsem úplně klidná.“
„Tomu se mi nechce věřit,“
prohlásil James a natáhl ruku, aby se mohl jemně dotknout její brady. „Tohle mě
mrzí.“
Marcy pokrčila rameny. Musela
uznat, že si to zasloužila. Nebylo od ní hezké, že poslala na Jamese svoje muže
jen proto, že ji rozzlobil způsob, jakým se k ní předtím choval. Věděla,
že by se měla omluvit. „Mě zase mrzí, že jsem tě napadla.“
James vážně přikývnul a zadíval
se jí do očí. „Můžeme spolu zkusit být, aniž by ses mě pokoušela zabít?“
„Pokud na ně nebudeš zlý, tak
ano,“ povytáhla koutky úst Marcy a sedla si na okraj postele.
James sledoval ženu, která pro
něj byla naprostou záhadou, a cítil touhu přitáhnout si ji k sobě. Neměl
by se s ní zaplétat, spíš by si na ni měl dát pozor, ale chtěl ji označit
za své vlastnictví a přimět ji, aby se už nikdy nedotýkala těch chlápků, které
tak ráda vyvolává. Toužil jí ukázat, že když se vyspí s ním, po žádném
jiném muži už nikdy ani nevzdychne. Natož tak po nějaké iluzi.
„Jamesi?“ dotkla se jemně jeho
tváře a zvedla mu hlavu, aby mu viděla do očí. „Proč ti tolik vadí, že znám
tvoje skutečné jméno?“
Zaváhal, ale pak usoudil, že
neuškodí, když se jí svěří alespoň s částí pravdy. Třeba jí to poskytne
důvod k tomu, aby s touto znalostí zacházela opatrně. „Protože je to
něco, co se nesmí dozvědět mí nepřátelé. Závisí na tom Braidenův život.“
„Jak?“
„Mám nepřítele. Jmenuje se
Abraxas. Ženy, které tě napadly v džungli, jsou jeho konkubíny. Jejich pán
se neustále snaží přijít na nějaký způsob, jak mě nechat zabít, jelikož sám to
udělat nemůže. Ďábel nám zakázal jít si po krku. Já jeho pravidla dodržuji, ale
zdá se, že Abraxasova touha po mé smrti zase jednou převážila nad jeho
opatrností a zdravým rozumem.“
„Proč chce, abys zemřel?“
„Jsem zodpovědný za smrt jeho
nejoblíbenější milenky.“
Marcy se zamračila. Nějak si
nedokázala představit, že by James zabil ženu, aniž by k tomu měl opravdu
dobrý důvod. „Co jsi udělal?“
James zaváhal. „Vyrobil jsem
zbraň, která ukončila její život.“ To, že ji i držel, když se to stalo, Marcy
vědět nemusí.
Zavrtěla se na posteli a začala
dlaní přejíždět po hladkém bílém prostěradle. „Nikomu tvoje pravé jméno
neprozradím, slibuji.“ Zvedla k němu oči, aby si mohl v jejím pohledu
přečíst upřímnost, s jakou ten slib učinila. I když si pořád nebyla jistá
tím, jestli je nebo není jejím nepřítelem, nechtěla být zodpovědná za smrt jeho
příbuzného.
James natáhl ruku a pohladil ji
po tváři. Jeho ruce byly tak velké, že jí jeho štíhlé tmavé prsty sahaly až
k čelu, když držel její tvář v dlani. Marcy se k němu přitulila
a uvědomila si, že jsou sami dva v pokoji s velkou pohodlnou postelí
a ona na sobě nemá nic víc než ručník.
Zachvěla se slastnou předtuchou,
když viděla, že se k ní sklání Jamesův přitažlivý obličej. Byla
netrpělivá, aby se už jejich rty setkaly, a proto mu vyšla na půl cesty vstříc.
Když se jejich ústa spojila, Marcy hrdelně zasténala.
Jeho dotek byl příjemný a ona už
strašně dlouho nezažila nic tak rozkošného. Objala ho pažemi kolem krku a
cítila, jak se jí kolem pasu ovinuly jeho mohutné paže. Byl tak vysoký, že mu
nečinilo nejmenší problém přitáhnout si ji proti sobě do kleku a přitisknout se
k ní celým tělem.
Zavrčel potěšením, když se jeho
holé hrudi dotkla její plná ňadra. Ručník jí sklouznul z těla, ale ani
jeden z nich si toho nevšimnul. Všechno, co Jamese momentálně zajímalo
bylo štíhlé teplé tělo přitisknuté k jeho pevné postavě.
Cítil, jak se její rty poddávají
jeho dotyku, jak jsou vláčné v místech, kde se jich dotýkají jeho vlastní
ústa a jazyk, když si dívku vychutnával jako to nejsladší ovoce. Rukama jí
vyjel na ramena a pak se zase vrátil dolů po celé délce zad, aby mohl do dlaní
uchopit polokoule jejího zadečku. Opustil ústy její sladké rty a vrhnul se na
bělostný sloup hrdla. Okusoval ho a klesal níž a níž, až se jeho ústa sevřela
kolem vrcholku jednoho ňadra.
Sál a škádlil ho tak dlouho, až
pod jeho doteky ztvrdnul jako kamínek a pak vzal celý prs do dlaně. Jemně ho
hnětl a ústy se mezitím věnoval druhému. Slyšel, jak Marcy z hrdla vychází
předení. Bylo to, jako by laskal kočku, která se pod jeho rukama pohybuje jako
to nejspokojenější stvoření na světě.
Věděl, že to, co dělá, je
šílenství. Jestli se s tou ženou zaplete ještě víc, než už se mu to
podařilo, ohrozí všechno to, co se zavázal chránit. Ale zdálo se, že jeho mozek
nedokáže jeho touhu ovládnout.
Než si stihnul pořádně promyslet,
co dělá, posunul dívku doprostřed postele a přikryl její tělo svým o mnoho
větším. Předloktí měl opřené po stranách jejího drobného těla a nadlehčoval tak
svoji váhu, aby ji příliš nemačkal.
Marcy se cítila jako by ji někdo
katapultoval mimo její tělo. Její duše byla volná, poletovala prostorem a byla
tak šťastná, až jí vhrkly slzy do očí. Nikdy se jí ani nesnilo o tom, že se
bude na Zemi milovat s andělem. Pravda, nebyl tak docela čistý a
neposkvrněný, aby taky ano, když to byl démon, ale i tak jí s ním bylo
lépe, než s jakýmkoliv jiným mužem.
Přejížděla mu dlaněmi po širokých
zádech a neodolala, aby nezatnula prsty do pevného svalstva jeho lákavých
hýždí. Jediné, co jí kazilo ten požitek, bylo jeho zbývající oblečení. Chtěla,
aby byl James stejně hříšně nahý jako ona.
Pokoušela se dosáhnout na zip
jeho kožených kalhot, ale on jí to nedovolil. Pořád před jejíma ruka uhýbal a
pak jí popadnul za zápěstí a vytáhnul jí ruce nad hlavu. Jednou rukou jí je
podržel na polštáři a Marcy se zachvěla, když mu byla takto vydaná na milost.
Zpod přivřených víček sledovala, jak jeho tmavá kůže kontrastuje s její
vlastní světlou pokožkou, a když stisknul mezi palec a ukazováček její bradavku,
skousla si ret, aby nesténala nahlas.
James ji kolenem přinutil
roztáhnout nohy a uvelebil se mezi nimi. Marcy musela stehna roztáhnout hodně
do široka, aby se do kolébky tvořené jejími boky vešlo celé jeho obrovské tělo,
ale učinila to s neskonalým potěšením.
Když se jejího rozpáleného klína
dotkla látka jeho kalhot, kterou napínal jeho penis, zaťala mu nehty do dlaně,
kterou ji svíral.
„Jamesi,“ zasténala mu do úst a
netrpělivě se pohnula proti jeho vzrušenému tělu. „Nezdržuj.“
Tiše se zasmál a ten zvuk ji
okouzlil. Až dosud neměla tušení, že je schopný z hrdla vydat něco jiného
než vzteklé vrčení.
Sledovala, jak se jeho tmavovlasá
hlava pohybuje po jejích prsou, a když vyplázl růžový jazyk a olíznul drobnou
bradavku, zasvíjela se proti němu tak prudce, že ho málem shodila
z postele.
James došel k závěru, že
žena pod ním je to nejžhavější, co kdy viděl. Byla ohnivější než pekelné
plameny a rozpálenější, než sopka před výbuchem. Jelikož byl o tolik větší než
ona, měl strach, aby jí neublížil, ale když ponořil jeden prst do jejího lůna,
zjistil, že si dělal starosti zbytečně. Byla báječně vlhká a sevřela se kolem
jeho prstu jako ten nejluxusnější samet. Nemohl se dočkat, až bude uvnitř.
Přesto ji ale laskal prsty ve
stejném rytmu v jakém ji líbal, dokud nedospěla k vyvrcholení.
Vychutnával si, jak se jí zmocňuje a celou dobu, co se svíjela ve slastných
křečích se jí díval přímo do očí. Měly ten nejkrásnější odstín hnědé jaký kdy
viděl. Byly jako čerstvě vylouskané oříšky a teď je zastíral povlak rozkoše.
Usmál se mužským uspokojením,
když sledoval, jak mrká a pokouší se dát dohromady.
Marcy si všimla Jamesova výrazu a
usoudila, že mu ten spokojený výraz neuvěřitelně sluší. Byla však odhodlaná
vyvolat v jeho velkém těle stejně mohutné vyvrcholení, jako se to povedlo
jemu s ní.
Nedokázala tomu uvěřit, ale na
chvíli měla pocit, jako by její duše opustila tohle tělo a ocitla se někde
jinde. Ne doma v nebi. Byla ale na místě, kde bylo všechno nádherné a kde
by dokázala strávit mnohem více času.
A James jí s tím pomůže.
S provokativním úsměvem se
vykroutila zpod jeho těla, překulila ho na záda a pak se mu uvelebila na hrudi.
Přejížděla mu prsty po obličeji a rtech, dokud mu z nich nezmizel úsměv a
v jeho očích se neobjevil toužebný výraz. Pak se na něm začala vrtět,
otírala se mu ňadry o hruď a rukama mu přejížděla po pažích.
Se spokojeným výrazem sledovala,
jak se mu zrychluje dech a když se posunula tak, aby mohla položit dlaně na
jeho vztyčené mužství, zachvěla se očekáváním. Byl obrovský. Brzy jí hlazení
přes látku kalhot přestalo bavit a tak ho z nich opatrně vyprostila. Jeho
penis jí skočil do dlaně jako by se těšil, až se ho dotkne.
Marcy přejela rukou po celé jeho
délce a pak se ho pokusila ovinout prsty. Musela použít obě ruce, aby se jí to
podařilo, a když si představila, že v ní celý zmizí, nemohla se toho
dočkat.
Laskala ho od špičky až po kořen
a zase zpátky a celou tu dobu pozorovala Jamesův obličej. Změnu v jeho
výrazu zaznamenala jen chvilku předtím, než se vymrštil z matrace,
popadnul ji kolem pasu a hodil na polštáře.
Provokativně se zasmála, když ji
chytil za kotník, roztáhl jí nohy od sebe a vrhnul se na ni. Přijala jeho útok
s radostí a blaženě sténala, když do ní začal pomalu pronikat. Cítila, že
se krotí, že i přes svou horoucí vášeň dává pozor, aby jí neublížil. A
v tu chvíli ji pro něj v srdci vykvetla láska.
Ucítila, jak v ní pevně
zapustila kořeny a v tom okamžiku jí došlo, že svého démona nikdy nezradí,
ani mu nikdy neublíží. Udělá všechno pro to, aby ochránila jeho skutečné jméno
i jeho rodinu.
Když se James pevně usadil mezi
jejími boky, podíval se na ni, aby se ujistil, že je opravdu v pořádku.
Marcyin zářivý úsměv mu prozradil všechno, co potřeboval vědět. Přesto
neodolal, aby se ji na to nezeptal. „Jsi v pořádku, andílku?“
Marcy v odpověď zvedla nohy
a ovinula mu je kolem stehen. „Víc než v pořádku,“ zavrněla ještě a
zabořila mu nehty do hýždí, aby ho přiměla k pohybu.
James cítil, že se kolem jeho
penisu ovíjí jako těsná rukavice, pasovala mu naprosto dokonale. Když se trochu
povysunul a pak proniknul zpátky do jejího lákavého tepla, ucítil, že už je na
okraji. Nebude trvat dlouho a dospěje k orgasmu. Věděl, že bude dokonalý.
Přesto však chtěl, aby byla Marcy zároveň s ním.
Podsunul jí pod zadeček dlaně a
nadzvedl ji, aby do ní mohl pronikat z jiného úhlu. Vykulila oči, když ho
ucítila ještě hlouběji a pak se na něj usmála. James se začal pohybovat
rychlými, cílevědomými tahy, svíral jí boky rukama a udržoval ji tak na místě.
Cítil, jak se jí chvějí svaly na
nohou a jak mu prsty křečovitě objímá zápěstí. Už brzy. Zvýšil rychlost svých
přírazů a brzy ucítil, jak se těly jich obou prohnala vlna vyvrcholení. Zatímco
do ní pumpoval, jeho duše a srdce se tříštilo na kusy jen proto, aby mohlo být
obojí znovu spojeno v ní. Vznášeli se spolu na vlně blaženosti a jejich
duše se proplétaly jako by konečně našly svého druha.
Když bylo po všem, skulil se
James z jejího těla a opatrně si lehl vedle ní. Podepřel si hlavu dlaní a
druhou ruku jí položil na ploché bříško. S roztaženými prsty dokázal
překlenout vzdálenost mezi jejími kyčelními kostmi a přesto se do ní vešel
úplně celý.
Marcy se posunula těsně
k Jamesovi a ospale se na něj pousmála. „Musím uznat démone, že jsi
v tom dobrý.“
„Taky jsi nebyla špatná,“
poškádlil ji James.
Marcy ho hravě šťouchla do boku a
pak zvážněla. „Víš ... myslím, že věřím tomu, co jsi řekl.“
Když James tázavě vyklenul obočí,
pokračovala: „To, jak jsi tvrdil, že tě Ďábel poslal, aby jsi chránil.“
„Tebe, poslal mě, abych chránil
tebe,“ připomněl jí James.
„No, co se toho týče,“ začala
váhavě Marcy a podívala se na něj zpod řas. „Musíš pochopit, že jsem tě ještě
včera neznala a dokonce ani teď si nejsem jistá, jestli je moudré ti věřit. Ale
už jsem unavená z toho, co musím dělat a vážně by se mi hodil někdo, kdo
by mi pomohl. Nezklam mě, ano prosím?“
„O čem to mluvíš?“ zeptal se James
a snažil se najít v jejím zmateném projevu nějaký smysl.
„Já nejsem...“ Marcy se na něj zkoumavě podívala, pak se ale zbaběle
rozhodla svoje přiznání odložit na později. Nechtěla narušit křehký vztah,
který se mezi ní a démonem právě začínal vyvíjet. „Na tom teď nezáleží.“ Pak
zívla a položila si hlavu na Jamesovo rameno. Byla unavená a toužila po spánku,
proto zavřela oči a s rukou přehozenou přes jeho pevné břicho usnula.
Žádné komentáře:
Okomentovat