Strážkyně naděje - Desátá kapitola

Marcy čekala, až se s ní démonky přestanou přenášet, ale zjevně se na to v brzké době nechystaly. Křižovaly Los Angeles jako by se pokoušely vytvořit nějaký vzor. Nebo spíš zmást stopu, ušklíbla se v duchu, když všechny čtyři zmizely z podzemního parkoviště a zhmotnily se na vrcholku mrakodrapu v samém centru města.

„Teď nás vezmi do některého z obchoďáků v Glendale. Tam je spousta pachů.“

Marcy se už z neustálého přenášení dělalo špatně, přesto si však neodpustila rýpavou poznámku. „Vypadá to, že se ti z Jamese pekelně třesou kolena, Sabine.“

Blondýna se otočila a udeřila Marcy do tváře. „Nemám z něj strach,“ zasyčela, ale v jejím hlase chybělo skutečné přesvědčení.

„No jasně,“ odvětila Marcy a přejela si rukou po líci. Nebude ráda, jestli jí tam zůstane modřina. Až se znovu setká s Jamesem, chce vypadat co nejlépe. Bude to jejich první setkání po nejlepší noci jejího života a tak se mu chtěla líbit. Vůbec neuvažovala o tom, že už ho neuvidí. Vždyť mají přece ty náramky, no ne? James ji určitě každou chvíli vystopuje a ocitne se jí po boku. Říkal, že ten krám na její ruce je něco jako GPS. Mrkla dolů, aby se ujistila, že ho pořád má a zamračila se, když zjistila, že náramek změnil barvu. Byl teď téměř černý.

Jelikož se mlčenlivá společnice Sabine a Nat znovu dotkla jejího předloktí, přestala se Marcy soustředit na svůj nejnovější šperk a raději věnovala pozornost tomu, kam ji ženy zase táhnou.

Sotva se znovu zhmotnily, rozhlédla se kolem sebe a zjistila, že se s ostatními ženami mačká v těsném prostoru záchodové kabinky. Do zadní strany kolen se jí ostře zarýval okraj toalety a po celé délce se k ní tiskla ženská těla.

„Tohle je tedy dost nepříjemné,“ prohlásila Marcy, ale než si mohla stěžovat dál, zakryla jí Nat ústa dlaní. Sabine pak přitiskla ucho na dveře a když se ujistila, že je na záchodcích ticho, otevřela dveře. Musela se trochu kroutit, aby se dostala ven, ale nakonec všechny vylezly.

Marcy se otřásla, když si uvědomila, že tu stojí jen v tenkém županu a Jamesových obřích botách. Ne, že by byla stydlivá, ale necítila se příliš dobře, když neměla spodní prádlo a tomu, co měla na sobě chybělo jen velice málo k tomu, aby to bylo průhledné.

„Jsme v obchoďáku?“ řekla tiše směrem k ženám a zadívala se na dveře.

„Hmm,“ zabručela Sabine, ale pak se k ní otočila, jako by ji zaujalo, na co se ptala. „Proč tě to zajímá?“

„Jen jsem si říkala, že bych si mohla opatřit nové oblečení,“ ukázala Marcy nonšalantně na své tělo. Snažila se působit jakože je jí to jedno, ale Sabine její snahu prohlédla. „Chtěla bys jiné oblečení?“

Pokrčila rameny a ukázala si na nohy. „V tomhle se moc dobře nechodí.“

„To ale není můj problém,“ zašklebila se Sabine. Vypadalo to, že má radost z toho, že se Marcy necítí příjemně.

Nat odstoupila od Marcy a kriticky si ji prohlédla od hlavy až po špičky plážových bot. Nejdéle její zrak ulpěl na Marcyiných ňadrech, které napínaly tenkou látku župánku. „Já ti nevím, Sabine. Opravdu ji chceš našemu pánovi ukázat takhle?“

Sabine se přestala šklebit a upřela na hnědovlásku pohled svých zelených očí. Zamyšleně našpulila rty a sklouzla pohledem k Marcy.

Ta se cítila jako pod mikroskopem, když jí všechny tři ženy civěly na prsa.

Sabine natáhla ruku a dotkla se pramene Marcyiných dlouhých tmavých vlasů. Pak ho natáhla co nejdál to šlo a přiložila si ho ke svým světlým kadeřím. Chvíli zamyšleně sledovala, jak spolu obě barvy kontrastují, pak si přitáhla Marcy k sobě a objala ji kolem ramen, jako by byly nejlepší kámošky. Brzy byl její dotek ještě důvěrnější. Sklouzla dlaní na její ňadro a uchopila ho jako by poměřovala jeho velikost.

Tázavě se podívala na Nat.

Marcy byla příliš ohromená počínáním žen, než aby se zmohla na protest. Měla pocit, že jde o něco důležitého a tak raději ani nedutala, aby se dozvěděla, o co kráčí.

Nat si přiložila ukazováček na rty a poklepávala jím jako by hluboce přemýšlela. Pak se Sabine podívala upřeně do očí a pomalu přikývla.

„Co se děje?“ nevydržela už Marcy prodlužující ticho. Její hlas byl sotva víc než zašeptání, když se odtahovala od vysoké blondýny.

Aniž by ženy odpověděly na její otázku, otočila se ta bez jména ke dveřím. Vyšla ven bez jediného slova a ostatní dvě zůstaly kolem Marcy.

Tohle tedy bylo divné, pomyslela si a založila si ruce pod ňadry. Najednou měla velice nepříjemný pocit ohrožení a nechápala, z čeho pramení. Jistě není zrovna v té nejlepší společnosti, jakou by si mohla opatřit. Ale koneckonců jí ženy nijak neubližovaly. Nechápala tedy, proč ten nepříjemný pocit.

Možná za to mohl pohled, které si ženy vyměnily. Byl v něm strach. Strach o sebe? Strach z někoho? Nedokázala to poznat. Pak její myšlenky přerušil Sabinin hrubý hlas. Zněl, jako by ta slova tahala z místa, odkud se jim vůbec nechtělo, ale přesto je vyslovila. „Jestli víš, co je pro tebe dobré andílku, použiješ svoje čárymáry fígle a uděláš ze sebe někoho jiného.“

Marcy se zamračila. „Proč?“

„Náš pán ...“ promluvila Nat a zdálo se, že je jí špatně, „má rád čerstvou kořist. Byla bys pro něj jako nová hračka. A nelíbilo by se ti to. Věř mi.“ Poslední slova zašeptala tak tiše, že je Marcy téměř přeslechla. Když jí došlo, co ženy naznačují, zbledla. Pak si však připomněla, že s nimi nezůstane dost dlouho na to, aby se s jejich pánem seznámila.

Jelikož ji ale tahaly po městě už několik hodin a James se stále neobjevoval, začínalo tohle její přesvědčení trošku povolovat. Bylo to, jako by se na neprůstřelné skleněné stěně začaly objevovat malé prasklinky. Obavy z toho, že ji James nenajde včas se jí plížily myslí a ona si uvědomila, jak moc na něj spoléhá.

Vůbec nic ses nenaučila, nadávala si v duchu. Zase se snažíš najít někoho, kdo za tebe vyřídí všechny nepříjemnosti. Nechápala, proč se tak rychle vrátila ke svým starým zvyklostem. Myslela si, že ty roky, které s Letty strávila tady na Zemi kompletně změnily její osobnost. Zjevně se spletla. Velice rychle podléhala svým starým návykům, které jí velely dostat se pod něčí ochranná křídla.

Poklesla jí ramena, když si uvědomila, že věštci měli pravdu. Opravdu je sobecká, nesamostatná potvora. Nikdy neměla dostat tak důležitý úkol jako je ochrana Letty. Její kamarádka kvůli ní určitě přijde o život a celý svět o naději. Znovu ji zachvátily pochybnosti a obavy, které ji budily ze spánku několik prvních let, které tady na Zemi strávila.

Pak se však sebrala. Nebude tady fňukat nad krutým osudem. Ať už je jakákoliv, udělá co bude moct. Což teď znamenalo zachránit sama sebe.

„Proč mi pomáháte?“ oslovila ženy a podívala se oběma do očí.

Sabine pokrčila rameny. Už nebyla tak povýšená a vzteklá jako ve chvíli, kdy Marcy udeřila. Pak jakoby proti své vůli tiše zašeptala. „Všechny jsme ženy.“

Marcy se rozhodla do toho dál nešťourat, proto jen přikývla. Pochopila, co tím chce démonka říct. Kdyby se jejich situace obrátily ... taky by nedokázala jinou ženu předhodit muži, který jejich pohlaví považuje za kořist.

Najednou na ženy, které ji unesly, začala pohlížet z jiného úhlu. Už to nebyly jen démonky, které ji unesly a od kterých se musí osvobodit. Teď to byly také ženy, které jí projevily laskavost. Pak si připomněla, že Sabine bodla Braidena.

Ale ne proto, aby ho zabila, ozval se jí v mysli tenký hlásek. Stockholmský syndrom je pěkný parchant, ušklíbla se v duchu Marcy. Nejdřív James a teď tahle démonská jednotka. Zdálo se, že pro ni není role zajatce to nejvhodnější. Velice rychle podléhá svým věznitelům. Jediné, co chybí je už jen to, aby ty ženy začala mít ráda.

V tu chvíli se otevřely dveře a objevila se v nich žena, jejíž jméno Marcy neznala. A v rukou držela něco, co Marcy přimělo vypísknout radostí. Asi by ty démonky dokázala mít ráda. Měly totiž vynikající vkus.

Nedočkavě natáhla ruce po kalhotovém kostýmku od Diora, který žena vytáhla z igelitové tašky. Bez nějakých cavyků jí ho hodila a Marcy zabořila tvář do měkkého materiálu. Tu ženu miluje, to je jasné.

Když pak ještě zalovila rukou uvnitř a vytáhla spodní prádlo, měla Marcy chuť ji políbit. V tom krátkém okamžiku v čase, kdy se Sabine a Nat jemně usmívaly, zatímco se jejich zajatkyně probírala novým oblečením se Marcy cítila jako by byla na nákupech s kamarádkami. Prohlédla si kalhotky a podprsenku, které byly obyčejné bílé a bavlněné, ale přesto perfektního střihu a vděčně na ženu zazářila. „Díky.“

Z oblečení už byly odstraněné cedulky a tak si ho mohla rovnou natáhnout. Otočila se ke kabince, aby měla trochu soukromí, ale v tom Sabine zrušila to zdání kamarádskosti. Úsměv jí zmizel ze rtů, jako by tam nikdy nebyl.

„Kam si myslíš, že jdeš?“

Marcy potřásla hlavou, protože si právě uvědomila v jaké situaci se to vlastně nachází. Vážně jsi povrchní, ušklíbla se v duchu. Stačí pár nových hadříků a démonky jsou její nové nejlepší kámošky.

Bez odpovědi skopla Jamesovi velké boty a ucítila nesmyslné nutkání zvednout je a přitisknout si je k hrudi, aby se s nimi rozloučila. Byly poslední hmatatelnou připomínkou toho, že James skutečně existuje. Vlastně ne, uvědomila si Marcy, když její pohled sklouznul na náramek na jejím zápěstí.

To ji uklidnilo a tak boty nechala u zdi, natáhla si kalhotky a pak kalhoty, které jí mlčky podávala žena, která je přinesla. Přemýšlela, jak se nasouká do podprsenky, ale když viděla zatvrzelé tváře kolem sebe, v duchu pokrčila rameny a sundala si župan i přesto, že na ni ženy zíraly. Koneckonců, ony mají ňadra také, neuvidí na ní nic nového.

Nezdržovala se však, popadla zbývající kus spodního prádla a natáhla si ho. Když jí košíčky vyzvedly ňadra málem až pod bradu a vytvořily svůdné kopečky, Sabine se zamračila.

„Ještě máme tohle,“ řekla Nat a podala Marcy nařasenou halenku, přes kterou si nakonec přehodila dvouřadé sáčko. Oblečení bylo pohodlné, ale nikterak výrazné. Mělo barvu velbloudí srsti a bylo střižené tak, aby zakrývalo ženské tělo od krku až po paty. Patřily k nim boty na nízkém podpatku a dolaďovaly tak celkový dojem.

Marcy se na sebe podívala do zrcadla. Vypadala jako upjatá právnička. Rozhodně to nebylo sexy svůdné oblečení. Což bylo nejspíš to, o co ženy usilovaly.

„Nemůžeš si něco udělat s tímhle?“ řekla Nat a ukázala na Marcyin obličej a vlasy. Dívka zaváhala, ale pak si připomněla, co říkaly ženy o libůstkách svého pána. Byla si naprosto jistá tím, že se nechce nechat znásilnit démonem. Proto přikývla, stáhla si vlasy dozadu a smotala je do pevného uzlu.

Sabine si vytáhla z vlasů sponku a nabídla jí ji. Jejich péče byla téměř dojemná. Marcy pokleslo srdce, když si uvědomila, proč to tak je. Najednou se začala zajímat o životní osudy žen před sebou. Zajímalo ji, jak se ocitly u démona, kterého nazývaly svým pánem. Pochybovala ale, že by jí na to odpověděly. Koneckonců byla jen jejich zajatkyně. Tohle krátké, téměř přátelské intermezzo skončí, jakmile opustí tuhle místnost.

Když měla spoutané vlasy, zavřela oči a soustředila se na změnu svého vzhledu. Bylo to, jako by si přes své skutečné rysy natahovala masku. Cítila jemné svrbění na nose, tvářích i rtech. Když si byla jistá tím, že je to hotovo, otevřela oči a vyčkávavě se podívala na ženy kolem sebe.

Jejich tváře se uvolnily, když uviděly, co udělala. Pohlédla do zrcadla a spatřila v něm svoji tvář, přesto to však nebyla tak docela ona. Nos byl o hodně větší, trčel jí z obličeje jako zobák orla. Barva jejích očí teď vypadala spíše jako bláto a obočí bylo rozježené jako by si ho nikdy neupravila. Rty měla úzké, už nevypadala jako právnička. Teď byla spíš kyselá vychovatelka, kterou její svěřenci nenávidí. Vlasy ztratily svůj lesk a byla tak připláclé k hlavě, že jen dávaly vyniknout nepřitažlivým rysům jejího obličeje.

„Mohla bys ...“ ozvala se Nat a přejela si rukama po vlastních ňadrech.

Marcy shlédla na svoje tělo a soustředila se na to, aby její hruď působila plochým dojmem. Když už byla v tom, provedla totéž i se svým pozadím. Oblečení teď vypadalo jako by na ní plandalo. Rozhodně ho nevyplňovala tak pěkně jako před chvílí.

„Dobré, jsme připravené. Můžeš nás k němu vzít, Alexis,“ oslovila Sabine ženu, která v jejich trojce zjevně fungovala jako dopravní prostředek.

Marcy zauvažovala, jestli by se neměla pokusit o útěk, nakonec se ale rozhodla to nedělat. Později se jistě naskytne vhodnější příležitost a navíc nechtěla narušit křehké pouto, které s ženami právě navázala. Možná bude potřebovat jejich pomoc i později a pokud jsou k tomu ochotné ... řekněme, že by tyhle dveře neměla zavírat.

Sotva se Alexis dotkla jejího předloktí a dvě zbývající ženy položily ruce na její ramena, zmizely všechny ze záchodků, jako by se do země propadly. Jediné, co po nich zůstalo, byla opuštěný župánek a velké plážové boty.

Marcy přemýšlela, kam asi míří, zatímco se její tělo přesouvalo v prostoru. Ženy se zmínily o tom, že ji vezmou k jejich pánovi. Ale kam? Zadoufala, že ne do podsvětí. Nechtěla se setkat s hordami démonů ani s vládcem toho temného prostoru.

Její dohady brzy přerušilo to, že se znovu objevila v pevném stavu v kanceláři jedné z výškových budov v centru města. Jelikož bylo Los Angeles městem nízkých domů a mrakodrapy se nacházely jen v jejich centru, byl z oken nádherný výhled do okolí. Přistoupila k prosklené stěně a podívala se na hustou dopravu pod sebou. Pak zvedla zrak a přelétla očima obrovskou rozlohu obydleného prostoru. V dálce spíš tušila, než viděla oceán a věděla, že tam někde na pobřeží je James.

Uvažovala, jestli ji hledal, když se ráno probudil. Kdyby zůstala v posteli, nic z toho by se nejspíš nestalo. Povzdechla si nad nesplněnými sny a marnými nadějemi a raději se soustředila na své okolí.

Démonky, které ji přivedly, klečely na jednom koleni před obřím mahagonovým stolem a se sklopenými hlavami čekaly, až se k nim otočí muž, který seděl v ředitelské židli. Muž, který upíral pohled přímo na Marcy, která se nerozumně postavila téměř vedle něj.

Ustoupila o několik kroků zpět a pak zamrkala, když si uvědomila, na co vlastně zírá. Ten muž byl nádherný. Podle slov jejích průvodkyň čekala, že to bude nechutný starý muž s vousy a tlustým břichem. Místo toho se na ni upíraly temně modré oči z obličeje tak přitažlivého, že tomu nedokázala uvěřit. Tenhle krasavec by strčil do kapsy každou hollywoodskou hvězdu, na kterou si jen dokážete vzpomenout.

Kdyby nebyla zamilovaná do Jamese ... asi by byla v pokušení. Zvlášť když se muž zvedl a vztyčil se před ní v celé své kráse oděné v perfektně padnoucím obleku. Aniž by si všímal klečících žen, přistoupil k ní a položil jí prsty pod bradu. Zvednul její hlavu tak, aby jí viděl do obličeje. Jelikož u ní stál velice blízko, viděla v jeho očích záblesk znechucení a odporu, když ji pustil a odstoupil od ní.

„Kdo to je?“ zaburácel místností jeho hlas, až sebou démonky trhly. S hlavou stále sklopenou Sabine odvětila: „Žena našeho nepřítele.“

„Vstaň a podívej se na mě,“ přikázal muž. Marcy si vzpomněla na jeho jméno. Abraxas. Muž, který Jamese nenávidí. Proč ji ale zajal?

„Chceš mi říct, že se James zahazuje s touhle mrňavou, šedou myší?“

Sabine polkla, ale její hlas se ani nezachvěl, když odpovídala. „Ano. Dvakrát jsme ji našly v jeho přítomnosti. Choval se k ní ochranitelsky a bránil ji před námi,“ dodala.

„Že by náš starý James ztrácel zrak? Nebo snad dobrý vkus?“

Abraxas se na svou otázku nedočkal odpovědi a zjevně ani žádnou nečekal. „Myslíš, že udělá, co budu chtít, aby ji dostal zpátky?“

Démonka slabě škubla rameny. „To nevím, ale je to první známka slabosti, kterou jsme u něj za celou tu dobu našly. Nikdy dřív si k tělu nikoho nepřipustil. Žije v tom obrovském domě sám, nemá dokonce ani služebnictvo, nikoho, na kom by mu záleželo.“

Marcy se zamračila. A co Braiden? Ale držela jazyk za zuby, neměla v úmyslu zradit Jamese nebo jeho synovce. Ať už se o něm Sabine nezmínila z jakéhokoliv důvodu, ona tu není od toho, aby doplňovala její informace.

Najednou se po ní Abraxas natáhl, přitáhl ji k sobě a hrubě jí stisknul paži. Marcy zatnula zuby, ale nevzpírala se. Podle lesku v mužových očích poznala, že právě to po ní chce. Aby se cukala, snažila se mu vykroutit a umožnila mu tak způsobit jí další bolest. Klidně stála, i když se jí jeho prsty zarývaly do paže a dělaly jí modřiny. Zamračil se, jako by ho její poddajnost znechucovala.

Pak natáhl dlouhé opálené prsty druhé ruky a sáhnul jí na ňadra. Marcy posílila svoji iluzi, vtiskla jí hmotný tvar a čerpala přitom z nejskrytějších hloubek svojí duše. Když Abraxasova dlaň narazila na její hrudník, nahmatal ta nejplošší prsa, jaká si dokázala přestavit. Jeho obličej se zkřivil výrazem, který poodkryl jeho skutečný vzhled.

Krasavec na povrchu byla jen maska. Pod ní to byl ten nejodpornější tvor, jakého kdy spatřila. Byl slizký, liboval si v bolesti a utrpení jiných, miloval využívat slabosti lidí i démonů. Byl to ten největší surovec, s jakým se za celý život setkala. Teprve nyní pochopila, jak mírní byli démoni, které byla nucená zlikvidovat při ochraně Letty.

Kdyby se musela postavit tomuto hanebnému tvoru, který neměl ani špetku slitování nebo jakýkoliv druh morálky, byly by už obě mrtvé.

V jeho očích byla ledová krutost a Marcy pochopila, že by jí klidně vyrval srdce tam, kde právě stojí a nechal ji bídně pojít u jeho nohou.

Jeho hrubá ruka jí sjela na zadek a ona se modlila, aby její iluze byla to nejlepší, co kdy vytvořila. Když jen rychle přejel její tvary a pak ji odstrčil, děkovala bohu. „Ani se nechci dívat pod ten pytel, co má na sobě,“ vyprsknul a otřel si ruku o kalhoty, jako by mu ji její tělo ušpinilo.

Marcy byla ráda, že tu v tuhle chvíli nestojí Letty. Kdyby ledový zrak tohoto démona spočinul na její nádherné tváři a ucítil její neuvěřitelnou přitažlivost ... otřásla se, jen když si to přestavila.

Abraxas ji znovu popadnul za paži a zacloumal jí. „Jak se jmenuješ?“

„Marcy,“ špitla tiše a snažila se do hlasu vložit pořádnou dávku strachu. Ne, že by jí to činilo potíže, byla vyděšená až do morku kostí.

„A co mi můžeš říct o Jamesovi?“ zeptal se sladce.

Marcy se prudce rozbušilo srdce. „Já ... já ...“ zajíkala se a snažila se rychle vymyslet nějakou lež. Ví ten chlap, že je anděl nebo ne? „Já ...“

Muž ji prudce udeřil do obličeje. Nebyla to rána otevřenou dlaní, jakou jí uštědřila Sabine. Ta byla jen výstražná. Abraxas ji udeřil sevřenou pěstí rovnou do brady a poslal ji tak k zemi. Rozkročil se nad ní a zaburácel: „Nekoktej a řekni mi, co chci vědět.“

Marcy zavřela oči a modlila se, aby všechno nezkazila. „Potkala jsem ho před pár týdny v baru ve městě. Začali jsme se scházet a on říkal,“ rychle zalétla pohledem k ženám, „říkal, že mě vezme na výlet do Brazílie. Byli jsem tam pár dní, ale pak se začal nudit tak mě vzal sem, do Los Angeles.“

Abraxas zalétl pohledem k Sabine, aby mu to potvrdila. Když přikývla obrátil svůj podezřívavý zrak zpátky k Marcy. „Ty jsi se nechala tahat cizím chlápkem po světě? Jaký druh ženské vlastně jsi?“

Nelíbilo se jí, co svými slovy naznačuje, ale pravdu by mu neřekla za nic na světě. Když už její mlčení trvalo příliš dlouho, nakopnul ji špičkou naleštěné boty do boku. „Je bohatý a hezký,“ přinutila se nakonec zamumlat.

„Proč si vybral zrovna tebe?“ zajímal se Abraxas. „Podívej se na sebe. Jsi odporná.“ Najednou se v jeho očích objevil vychytralý záblesk a pak se začal chechtat. Opřel se dlaněmi o kolena a díval se na ni, jako by konečně objevil klíč k záhadě, kterou bylo to, že by se James mohl zajímat o někoho, jako byla ona. „Tak tohle si myslí?“ řekl a smál se dál.

Pak se prudce vztyčil a obrátil se k démonkám. „No není to k popukání?“

„Pane?“ ozvala se od podlahy tiše Nat.

„Jste opravdu tak pitomé, že na to nedokážete přijít?“ Zeptal se, ale odpověděl si sám. „No jasně, že jste. James si myslí, že když bude jeho nová žena vypadat takhle, nechám ji na pokoji. Moje Istris byla krásná a oslňující. Tahle je oproti ní jako zkažený pudink. Nechutná a ...“ otřásl se, jako by nenacházel slov. Znovu do ní lehce kopl a pak se vrátil na své místo.

„Zavřete ji do pokoje pro hosty. Už se na ni nechci dívat.“ Pak se otočil k Marcy jako by vycítil její úlevu. „Když to ale bude potřeba, budu souložit i s takovou šeredou jako jsi ty, ženská.“ Pak se otočil k Sabine: “vytoč mi Jamesovo číslo. Popovídáme si o tom, co je ochotný udělat pro to, aby mohl spatřit svoji zbrusu novu ženušku. A o tom, v jakém stavu bude, až se s ní znovu setká.“

Nat pomohla Marcy vstát. Ta se otřásla, když uslyšela výhružku v mužově hlase. Tohle tedy rozhodně nebude příjemný den. Ochotně se ale nechala démonkou odvést, aby se dostala z dosahu té příšery převlečené za nádherného muže.