Letty zuřivě pochodovala z jedné strany obývacího pokoje na druhou a
tlumeně přitom nadávala. Věděla, že se od sestry neměla na to pitomé rande
nechat dostrkat. Bill byl mnohem vytrvalejší a agresivnější než si myslela.
Nespokojil se s tím, že by vedle ní seděl a sledoval ten stupidní
film. To ne. Jakmile sál potemněl, začal se k ní posunovat blíž a blíž a
nakonec sundal i kyblík z popcornem, který mezi ně položila jako
mlčenlivou stráž. Začal ji osahávat, a když ho syčivým šepotem napomínala, aby
jí dal pokoj, vesele ji ignoroval. Zjevně nějak dospěl k mylnému závěru,
že se jí to líbí. Letty nakonec nezbylo nic jiného než ho praštit a vylít mu na
hlavu svou kolu. Pak vyskočila ze sedadla a začala se prodírat uličkou
k východu.
Ten spratek, co na ni předtím mrkal, se ji cestou pokusil stáhnout
k sobě na klín a Letty ho se zaťatými zuby musela kopnout patou do holeně,
aby ji nechal odejít.
Bill zjevně její jasný vzkaz nepochopil, protože když zjistil, že míří
ven ze sálu, vyrazil za ní. Sotva se stihla ponořit do proudícího davu
lidí, když si všimla, že jde pořád za ní. Nakonec si musela mezi lidmi prorazit
cestu a schovat se v potemnělém parku. Sice se jí mezi tmavé stromy a zastíněné
cestičky nechtělo, ale ještě mnohem víc si nepřála, aby ji ten pitomec
dostihnul. Otřásla se odporem, když si vzpomněla na jeho šmátravé ruce na svých
ňadrech. Nikdy by neřekla, že bude tak troufalý.
A pak ta její pitomá nemotornost. Dneska ji vážně nenáviděla. Zakopla
o nějaký kořen a pak asi pět minut nemohla najít rovnováhu. Měla pocit, jako by
jí její tělo ani nepatřilo, když se ho snažila stabilizovat. Často se jí
stávalo, že zakopávala a padala, ale dneska to bylo jako záchvat. Už se jí to
sice několikrát stalo, ale nedalo by se říct, že by na to byla zvyklá. Na něco
takového se nejspíš ani zvyknout nedá.
Se zachvěním si vzpomněla, kdy se jí to stalo naposledy. Bylo to na
jejich expedici v Brazílii. Zrovna stoupali do prudkého svahu, aby se
dostali do vzdálených jeskyní, když upadla přes spadlý strom a pak se kutálela
hezký kus cesty dolů z konce. Když zase dopadla na rovnou zem, opatrně
vstala, aby zjistila, jestli nemá nic zlomeného a pak si všimla, že stojí na
kraji pekelně hlubokého útesu. Naštěstí zakopla patou o kámen a svalila se
dozadu místo dopředu do děsivé propasti.
Jediná pozitivní věc na celém tomhle neblahém pádu bylo to, že našla
nádherný kousek olivínu. Byl to ten kámen, o který zakopla. Ležel tam jako by
čekal, až si ho vezme domů. Bylo nezvyklé, že ho objevila na povrchu místo aby
byl pohřbený v dole, ale nad tím Letty moc nepřemýšlela. Byla roztřesená
z pádu, takže když viděla zajímavý kámen, strčila ho prostě do kapsy. Ostatně
to dělala celkem často. Až doma si uvědomila, jak je to zvláštní. Také měl neobvykle
vysoký obsah křemíku a perfektně se tak hodil pro její výzkum, potažmo pokus
stvořit zelený kámen.
Letty potřásla hlavou, aby si z ní vyhnala myšlenky na Zelenou
posedlost, jak svůj kámen občas nazývala a rozhodla se, že si dá další sprchu.
Sice se koupala než šla se sestrou na oběd, ale cítila, že má napětím stáhnuté
svaly na ramenou a věděla, že jí teplá voda šíji uvolní. Vyčesala si vlasy
vysoko na temeno a stočila je do pevného uzlu, aby si je nenamočila, svlékla ze
sebe oblečení, které měla na sobě v kině a odešla do koupelny. Když se
dívala na hromádku oblečení na zemi, rozhodla se, že zelenou košili vyhodí.
Nechtěla mít ve skříni věc, které se dotýkaly Billovy špinavé pracky.
Jakmile na něj pomyslela, začala se jí znovu vařit krev. Nechápala,
jak si mohl myslet, že jeho osahávání uvítá. Na chvilku ji napadlo, jestli není
šílený. Nebo že by bylo něco s ní? Pro jistotu se postavila před zrcadlo a
zírala na svůj odraz. Její tvář byla chvíli naprosto klidná a pak se Letty
usmála. Sledovala svůj úsměv jako lva v kleci. Připadal jí stejně
nebezpečný. Nechápala, jak taková obyčejná věc jako je úsměv může napáchat
tolik škody. Když byla mezi cizími lidmi, snažila se udržet si na obličeji
vážný, nic neříkající výraz, protože její úsměv ... zírala na sebe a snažila se
to pochopit. Pozorovala, jak se jí koutky plných úst nadzvedly a odhalily řadu
perfektně rovných bělostných zubů. Ve tvářích se jí vytvořily dva roztomilé
dolíčky a dodaly celému úsměvu koketní nádech.
Letty s hrůzou pomyslela na to, co se dělo, když se rozesmála
naplno. Muži se za ní otáčeli a následovali ji jako krysy krysaře. Občas
ji napadlo, jestli by skočili ze skály, kdyby je o to požádala.
S píchnutím v hrudi si vzpomněla, že už je to několik let,
co se naposledy srdečně rozesmála. Stalo se jí to v prvním ročníku na
vysoké a ona už ani nevěděla, co ten smích vyvolalo. Moc dobře si však
pamatovala reakci mužů v jejím okolí. Vyrazili k ní jako honící psi a
pak se o ni poprali. Naštěstí se jí podařilo zmizet dřív, než jí někdo stihnul
ublížit, ale přesto ji ten zážitek tvrdě poznamenal. Od té doby se nahlas
nesmála. Radost vyjadřovala nanejvýš pozvednutím koutků úst.
Pomyšlení na její vzhled jí nepřinášelo žádnou radost. Co by dala za
to, kdyby mohla být normálně hezká dívka. Ale bohužel se sebou nemohla nic
dělat. Barvení vlasů, nošení brýlí ani patlání se tunami make-upu nedokázalo
zakrýt její přitažlivost. Někdy měla pocit, že je prokletá.
Tyhle neradostné myšlenky jí vymazaly úsměv z tváře a Letty se na
sebe zamračila. Pak vycenila zuby a zavrčela na sebe. Přimhouřila oči a snažila
se pohledem metat blesky.
Po chvíli nad svým chováním zakroutila hlavou a vlezla do sprchy.
Vyhnala si Billa z hlavy a zařekla se, že už na toho otrapu nebude myslet
ani minutu.
Stála pod horkou vodou a natáčela krk ze strany na stranu, aby jí voda
mohla střídavě dopadat na všechny bolavé svaly. Napěnila si celé tělo oblíbeným
mýdlem s vůní lesních jahod a užívala si jeho příjemný odér. Vznášela se kolem
ní hřejivá pára a Letty se postupně uklidnila.
Po dlouhé době vylezla ze sprchy a natáhla se po ručníku. Sáhla však
vedle a málem narazila obličejem do žebřinového topení. Taktak před sebe stihla
natáhnout ruku, aby se zachytila zdi. Podklouzla jí levá noha a ona se
zhroutila na zelenobílé kachličky, kterými měla obloženou koupelnu.
Nechápala, co se to s ní dneska děje. Jako by se její nemotornost
mnohonásobně zhoršila. Letty se opatrně odrazila ode zdi, o kus ustoupila a
natáhla se po ručníku. Už bez další nehody se ji podařilo stáhnout ho
z věšáku a zabalit se do něj. Pečlivě zvedala nohy a kráčela do ložnice.
S osuškou ovinutou kolem nahého těla klesla na kraj svojí obrovské
postele, utřela se a nahá si zalezla pod načechranou peřinu. Stočila se
uprostřed lůžka a zavřela oči. Věděla, že by si měla obléknout pyžamo, ale
neměla odvahu vystrčit z postele ani nos. Její dnešní rovnováha je nějaká
pokažená a Letty se bála, že by mohla do něčeho narazit hlavou a ztratit
vědomí. Zavrtala se proto do provoněných přikrývek až po nos a dovolila, aby
celý tenhle příšerný den odplul do hlubin zapomnění.
------
Když se Letty ráno vzbudila, cítila se už mnohem lépe. Slastně se
protáhla pod přikrývkou, pohodlně se uvelebila na zádech a založila si ruce pod
hlavou. Pozorovala bíle natřený strop své ložnice, po kterém se míhaly stíny
vytvářené jejími závěsy. Na jejich krémovém podkladu byly vymalované velké
tmavohnědé květy a vždycky, když se nad horami vyhouplo slunce, rozzářily její
strop stínovými odlesky.
Letty si vychutnávala teplo, které jí pod přikrývkou postupovalo od
špiček nohou až po ramena a rozkošnicky se vrtěla. Natáhla se po knize
s tím, že si bude číst, ale pak se zarazila, protože si uvědomila, že dnes
mají vyrazit do jeskyně, aby sesbírali nové vzorky. Už se docela těšila, až se
vydají do propletence jeskynního systému, který se jim poštěstilo objevit
nedaleko městečka Moore poblíž Lost River. Zatím se jim podařilo prozkoumat jen
malou část komplexu a Letty se těšila, až se bude moct vydat hlouběji a odkrýt
tajemství, které tamější sametová temnota skrývá.
Společnost Forever Geology poslala Letty do téhle oblasti, aby se
pokusila zjistit, zda by nebylo možné najít ve zdejších jeskyních nový zdroj
těžby drahých kamenů. Podle všech zatím provedených průzkumů se cokoliv, co se
v této oblasti nalézá, nevyplatí těžit, protože by náklady na získání
drahokamů byly mnohem vyšší než případný zisk. Jenže šéf Forever Geology Niall
MacCullon byl přesvědčený, že tu Letty najde něco, co všem ostatním uniklo. Pro
tuhle víru měl taky dobrý důvod.
Letty už se to podařilo v jiných částech světa.
Dívka vystrčila nohu z postele, ale po chvíli ji zase zasunula
zpátky. Nebyla zrovna ranní ptáče a ještě méně měla raději vylézání
z postele. Po chvíli ale sama sebe přesvědčila, že jestli nevyleze,
nestihne být včas na místě, aby mohli vyrazit přesně v jednu hodinu.
Když si představila posměšky kolegů, neochotně se vyhrabala
z postele a vyrazila do kuchyně, aby si udělala kafe. Cestou přes svoje
nahé tělo přehodila župan, který visel na otevřených dveřích skříně a zavázala
si kolem útlého pasu pásek. Naštěstí k přípravě kávy nepotřebovala sporák, měla překapávač,
ale když se tak na tu ubohou zkroucenou věc dívala, děkovala bohu, že má tenhle
kuchyňský spotřebič sklokeramický a ne plynový. Přešla k němu a zamyšleně
zaťukala na popraskanou vrchní desku. V myšlenkách se vrátila ke svému
včerejšímu nápadu s kahanem.
Teď už jí bylo jasné, že na sklokeramice se jí její pokus nemůže nikdy
podařit, a proto se rozhodla, že to musí znovu vyzkoušet v práci.
Sakra, dneska to ale nestihnu,
z jeskyní se vrátíme až večer a to už budu tak unavená, že bych mohla
vyhodit do vzduchu celou laboratoř, zasténala Letty v duchu a pak si
povzdechla. Věděla, že její kolegové mají sice pro její Zelenou posedlost pochopení,
ale pochybovala, že by se vztahovalo i na to, že dnes odmítne vyjet. Navíc se
na výlet vážně těšila.
Smutně se podívala na vzorce, které odshora až dolů pokrývaly celou
její tabuli stojící vedle stolku, na kterém ležel notebook se samolepkou shluku
barevných kamenů, kterou si nechala vyrobit na zakázku.
Přestala se zabývat svou touhou po objevení zeleného kamene a místo
toho se soustředila na to, co budou muset dneska udělat. Rozhodla se, že dnes
si ještě vybavení brát nebude. Posledně stihli projít sotva několik chodeb,
když nastal čas se vrátit, a proto usoudila, že zatím jí bude stačit vizuální
prohlídka.
Nedokázala to vysvětlit ani sama sobě, ale když narazila na to, po čem
pátrala, cítila to. Nikdy by to nikomu nepřiznala, ale někdy se jí zdálo, že na
ní kameny mluví, že se jí snaží sdělit svoje tajemství. Milovala je všechny,
jejich krystalickou strukturu, tvrdost, brutalitu jakou vznikaly, jejich barvy
a hloubky a nejvíc ze všeho zbožňovala jejich energii.
Dívala se z okna na louky, husté stromy a majestátní pohoří,
které se zvedalo na dohled z jejího okna a těšila se, až do těch kopců
vyrazí. Při pohledu na slunce, které stálo nízko nad horami se jí svíralo
srdce. Na tom, jak osvětlovalo jehličnany v údolí a rozsvěcovalo kapky
rosy na stéblech trávy bylo něco magického. Příroda v téhle oblasti si
žila svým vlastním životem a byla divoká jako horské pumy, které si
z těchto nepřístupných končin udělaly svůj domov.
Letty dopila kávu, oblékla si teplé spodní termoprádlo, punčochy a
nahoru odolnou kombinézu z nepromokavého a prodyšného materiálu, který jí
v jeskyni dobře poslouží. Ostatní věci měla v práci a proto popadla
už jenom kabelku, do které hodila klíče od auta a peněženku a vyrazila
z bytu.
Seběhla po schodech do garáže, kam včera přeparkovala svoji Fiestu a
tlačítkem si otevřela vrata. Za pronikavého skřípění se rozestoupily a Letty si
pomyslela, že by pan Marlon udělal lépe, kdyby se staral o údržbu domu namísto
o její pokusy.
Vyjela z garáže a nasadila si na oči sluneční brýle. Musela si
dnes nasadit místo obvyklých sklíček kontaktní čočky, protože dioptrické brýle
nejsou pro jeskyňářství zrovna nejvhodnější pomůckou. V kombinéze a teplém
prádle jí bylo horko, ale nechtěla se převlékat v práci. Ostatní se před
sebou klidně promenádovali jenom ve spodním práce, ale vzhledem k tomu, že
se její tým skládal ze tří mužů a dvou žen, nepovažovala za rozumné vysvlékat
se před nimi. Už tak si z její siréní přitažlivosti dělali v jednom
kuse legraci, nechtěla svoje nenáviděná kouzla zkoušet na lidi, se kterými už
pracovala skoro tři roky.
Tihle lidi už si na ni zvykli a dělali si z ní spíš legraci, než
že by se ji snažili balit. Přesto nechtěla pokoušet osud víc, než bylo nutné.
Když projížděla kolem Wellingtonovic banky trochu se na sedadle
přikrčila. Byla to instinktivní reakce, kterou nedokázala potlačit. Vyhýbala se
svému bývalému snoubenci jak jen to šlo a rozhodně ho nechtěla vidět ani za
okénkem auta. Byl by jí schopný skočit pod kola, aby ji zastavil a mohl ji
začít přesvědčovat, že pustit ho k vodě, byla ta největší chyba jejího
života.
Otřásla se, když si vzpomněla na jejich poslední setkání a rychle
takové černé myšlenky zahnala.
Po dvaceti minutách konečně dorazila k místní pobočce Forever
Geology a zaparkovala na místě vyhrazeném pro zaměstnance. Vystoupila, zamkla a
auto a vyrazila ke vchodu. Strážný George odkódoval dveře a úslužně jí je
otevřel. Letty na něj pokývla, aby mu poděkovala a zrak upírala kamsi na jeho
bradu.
Dělala to tak automaticky. Vyhýbala se pohledům mužů a zásadně se na
ně neusmívala.
Když dorazila ke svému pracovnímu stolu, který byl od zbytku místnosti
oddělený skleněnou přepážkou, rozepnula si kombinézu a kabelku zamkla do
spodního šuplíku pracovního stolu. Věděla, že tady si o svoje věci nemusí dělat
starosti, ale jistota je jistota.
Znovu vyšla ze své prosklené kanceláře a šla hledat ostatní. Marcy,
Mika, Jeremyho a Jamese našla v garáži, kde zrovna nakládali na korbu
pick-upu jejich vybavení.
„Ahoj lidi.“
„Ahoj.“ Ozvalo se sborem v odpověď.
„S čím vám mám pomoct?“
Marcy odhodila poslední balík, který svírala v rukou a otočila se
k Letty. „Všechno už je hotové, princezno nerostů. Stačí když si naskočíš
a můžeme vyrazit.“
„Princezno nerostů? Zase jsi mi vymyslela novou přezdívku?“
„No jasně, dneska potřebujeme tvoje štěstí a magické dovednosti, abys
nás dovedla ke slávě a bohatství.“ Zamrkala na ni Marcy.
James popošel blíž a objal Marcy kolem ramen. „A nezapomeň taky na
zvýšení platu.“
„To obsahuje to bohatství, brouku.“
Políbil ji lehce na čelo a poškádlil ji: „Nezapomeň, že všechno
bohatství, které Letty vyčenichala nebo vyrobila napadalo do kapes našeho
vzácného chlebodárce.“
Letty nad jejich popichováním potřásla hlavou a vyrazila na druhou
stranu garáže, aby si sbalila do batohu věci, které by se jí mohly hodit.
Nebude sebou sice tahat celé vybavení, ale vezme si aspoň svítilnu, karabiny,
lano, kompaktní spacák, pití a nějaké energetické tyčinky. Věděla, že to stejné
a i mnohem víc už je sbalené na korbě, ale Letty měla ve zvyku brát si sebou
pár věcí do malého batohu, který měla pořád na zádech. S Mikem a Jeremym
se nijak zvlášť nebála, že někde uvíznou a ona sama se v jeskyních
dokázala pohybovat s naprostou lehkostí, přesto si sebou brala nezbytné
věci. To pro případ, že by zašla dál, než měla původně v plánu. Taky by
mohla zafungovat její nešikovnost a přinutit ji spadnout do nějaké díry.
„Tak co Letty, můžeme vyrazit?“
Otočila se za zvukem Jeremyho hlasu a přikývla. Štíhlý vysoký muž
navlečený v podobné kombinéze jakou na sobě měla i ona, se od ní odvrátil
a vyrazil k džípu. Chvíli se s Mikem pošťuchovali u dveří řidiče,
protože oba chtěli řídit, nakonec ale Mike ustoupil a pustil za volant Jeremyho.
Když se všichni uvelebili na pohodlných sedadlech a zapnuli si
popruhy, které je měly udržet na sedadlech, i když pojedou obtížným terénem,
Jeremy nastartoval motor předoucí jako poslušné koťátko, dálkovým ovládáním
otevřel dveře garáže a konečně vyrazili do hor.
Letty seděla vedle Marcy na zadním sedadle a pozorovala ubíhající krajinu.
Brzy vyjeli z města a zamířili po silnici číslo devadesát tři na sever.
Věděla, že pojedou po téhle silnici asi čtyřicet kilometrů a pak zatočí na užší
silničku, po které budou stoupat dalších dvacet kilometrů. Dál budou muset
pokračovat pěšky, protože auto už dál neprojede.
Zatímco sledovala zeleň podél cesty, která se postupně měnila
v divočinu, pohrávala si s prstýnkem, který měla navlečený na
prsteníčku pravé ruky. Nepřítomně přejížděla palcem po čtverhranném zeleném
kameni zasazeném v masivní zlaté obrubě a přemýšlela o své včerejší nehodě
v kuchyni.
„Letty? Nad čím dumáš?“ Vyrušila ji z jejích myšlenek Marcy.
Letty zaváhala, jestli se má přiznat ke svému pokusu, ale pak nad tím
mávla rukou. Stejně všichni vědí, že syntetické kameny jsou její vášeň, i když
si nebyli tak docela jistí tím, čeho chce svými pokusy vlastně dosáhnout. Svoji
posedlost zeleným kamenem nikde příliš nešířila. Kolegové věděli, že po něčem
pátrá, ale co přesně to je, jim nikdy neprozradila.
Forever Geology ji v takovém výzkumu nadšeně podporovala, protože
už se jí několikrát podařilo proniknout do krystalické mřížky drahokamů tak
dokonale, že vytvořila kámen téměř nerozeznatelný od přírodního. A perfektní
syntetické kameny znamenaly pro jejího zaměstnavatele vysoké zisky.
„Včera jsem přišla na nový vzorec a zkoušela ho v kuchyni.“
Marcy se zašklebila. „Mám hádat?“
Z předního sedadla se k nim otočil Mike, který seděl na
místě spolujezdce a zamrkal. „O co se vsadíte, že jí to zase vybuchlo?“
„Deset babek,“ zahoukal James a rozesmál se.
„Patnáct na to, že to vyhodila do vzduchu.“ Přidal se Jeremy.
Marcy zvedla ruce, aby je utišila a připomněla jim: „Myslím, že se
nemáte proti komu vsadit, protože si všichni tady myslí, že to zase bouchlo.
Tak co, Letty? Potvrdíš nám náš závěr?“
Letty nad jejich zálibou v sázení zakroutila hlavou. „No jo. Měla
jsem s tím počkat do laborky.“
James se rozesmál. „A co se stalo?“
„Můj sporák je na odpis.“
„A co pan Marlon?“ vyptával se dál Mike.
Letty se na něj zamračila. „Co myslíš? Přiletěl a vyskakoval jako
čertík z krabičky. Prý jestli toho nenechám, bude se mnou muset rozvázat
nájemní smlouvu.“ Dokončila s úšklebkem.
Všichni se rozesmáli a Marcy nakonec mezi výbuchy smíchu prohodila:
„Po kolikáté by tohle bylo?“
James nasadil hluboce zamyšlený výraz a hýbal rty jako by si pro sebe
tiše počítal. Nakonec vítězně vykřikl: „Po sedmé za poslední dva roky a osm
měsíců.“
Letty zaškubaly koutky úst. Ráda by se taky naplno rozesmála, ale
věděla, že její prokletý smích je jako lákadlo. Kdyby to udělala, dokonce i
James, který byl nepopiratelně zamilovaný do své manželky Marcy, by po ní začal
vrhat roztoužené pohledy.
Marcy na ni soucitně pohlédla a pohladila ji po paži. Byla to její
nejlepší kamarádka a Letty každý den děkovala bohu, že ji má ráda a nežárlí na
ni. Ostatní ženy se v její přítomnosti většinou ježily. Podezíravě na ni
zíraly, jako by jim chtěla odloudit manžela, přítele nebo snoubence, záleží na
tom ve které fázi se zrovna jejich vztahy nacházely.
Nikdy neměla příliš kamarádek, až na sestru, která se k ní
vždycky chovala spíš blahosklonně. Ne, že by jí vyloženě neměla ráda nebo jí
dělala naschvály, Letty pro ni byla jenom zaběhnutý pes, kterého její rodiče
sebrali na ulici, aby se o něj postarali.
Jennifer byla o tři roky starší než ona sama a strašně ráda ji
poučovala. Letty to dlouhá léta snášela, ale od té doby, co se sestra provdala
za Johna, kterého měla omotaného okolo prstu už od jejich prvního setkání, byla
daleko nesnesitelnější než dřív. Zdálo se, že si za nový životní cíl určila provdat
svoji nevlastní sestru.
Marcy si sice občas z Letty kvůli její ‚přitažlivosti Sirény‘
dělala legraci, ale nemyslela to zle. Letty věděla, že se ji kamarádka snaží
rozveselit, ostatně dělala to tak celý život. Po tom incidentu s kluky,
kteří se kvůli jejímu úsměvu poprali, chodila všude s ní. Zdálo se, že
drobná tmavovlasá Marcy trochu tlumí dopad, jaký má Letty na muže, a proto
Letty souhlasila, že si vyrazí jedině s ní.
Sama do žádných barů ani klubů nikdy nechodila.
Tmavovláska vždycky stála Letty po boku a byla s ní, když jí bylo
nejhůř. Po poslední návštěvě jejího snoubence jí ošetřovala modřiny na tváři a
naražená žebra. Letty nechápala co to do Alexandra vjelo, ale když mu oznámila,
že se s ním rozchází, bylo to, jako by se zbláznil. Když mu podala zpátky
prsten s diamantem, který jí věnoval k jejich zásnubám, popadl ji a
snažil se ji přesvědčit, aby to nedělala. Tvrdil, že patří jemu, a když ji
neobměkčily jeho prosby, přešel k drsnějším metodám.
Letty se otřásla a zahnala pomyšlení na to, co by se stalo, kdyby tam
tehdy Marcy nepřišla.
Stiskla kamarádce ruku, kterou jí položila na paži a pousmála se na ni
koutkem úst. Marcy jí úsměv oplatila a pokračovala v hovoru o jejím
pokusu.
„Na co jsi přišla, než ti to bouchlo?“
„Pamatuješ ten olivín, na který jsem narazila v Brazílii?“
„Myslíš ten kámen, který jsi našla, když jsi se málem zabila pádem ze
srázu?“ zeptala se Marcy.
„No jo. Ten. Přišla jsem na to, že má mnohem vyšší obsah křemíku než
je u tohohle peridotu obvyklé. Rozhodla jsem se, že zkusím trochu prášku smísit
s hydroxidem draselným. Všechno šlo dobře, téměř se mi podařilo vytvořit to, co
jsem chtěla. Jenže když jsem přidala poslední surovinu, bouchlo to.“
James se k ní naklonil přes Marcy. „A tou poslední surovinou bylo
co?“
Letty se na tuhle otázku nechtělo odpovídat. Nakonec ze sebe neochotně
vysoukala: „Rtuť.“
„Ty jsi zase použila tekutou rtuť? Vždyť přece víš, jak je nestabilní.“
Zaklel James.
„No jo, ale ty zase dobře víš, že ji potřebuju jestli mám dosáhnout
efektu, který hledám. Kdybych to dokázala udělat správně, měla bych po
vyschnutí připravené surovinu pro tavení v kyslíkovodíkovém plameni.“
Dodala vzpurně.
Marcy i James si současně povzdechli, ale věděli, že je to marné.
Letty byla svým výzkumem doslova posedlá.
Znovu se z předního sedadla ozval Mike. „Ale zatím z tebe
není bezdomovec, nebo jo?“
Letty se ušklíbla. „Zatím ne, řekla jsem panu Marlonovi, že všechny
škody samozřejmě uhradím. Jako by nevěděl, jak zní moje nájemní smlouva.“
„No, možná se bojí toho, jestli by tvoje nájemní smlouva pokryla škody
na celé budově, kdyby se ti ji podařilo vyhodit do vzduchu celou.“ Zasmál se
Jeremy.
„Víš, že jsem opatrná. Doma nepoužívám nic, co by mělo takovou sílu.“
Pak mumlavě dodala: „To dělám jenom v práci.“
Mike ji zřejmě zaslechl, protože zděšeně vykulil oči.
Marcy se rozesmála. „Jenom tě škádlí Miku, víš, že naše vědátorka
přesně ví, co dělá.“
Pomalu se blížili ke konci asfaltové silnice. O pět minut později
Jeremy zatočil na vedlejší cestu, která byla sotva víc než vyjeté koleje a pak
už začala kodrcavá jízda. Letty pevně sevřela madlo vedle své hlavy a dávala
pozor, aby se v divoce nadskakujícím autě neuhodila o stěnu kabiny vozu.
Všichni mlčeli, dokud nedorazili na místo, kde měli vystoupit, protože věděli,
že pokoušet se mluvit při takovém drncání by je mohlo stát jazyk.
Když po dalších čtyřiceti minutách dorazili na místo, měli všichni
pocit, že vystupují z kolotoče, který už v životě nechtějí ani vidět.
Rozestavili se kolem auta, opřeli se o jeho tmavě zelenou kapotu splývající
s jehličnany, které je obklopovaly a snažili se rozhýbat ztuhlé svaly.
Když se jim to konečně podařilo, pobrali výstroj – každý z nich dostal
svůj batoh s nezbytným vybavením a hned nato s Jeremym v čele
vyrazili do prudkého kopce.
Po dvaceti minutách namáhavé chůze vyšplhali k jeskyni, která
byla cílem jejich výpravy.
Nedivím se, že to tady nikdo moc nezkoumal, pomyslela si zadýchaná
Letty, je to v tak nepřístupném terénu, že je možné považovat za zázrak,
že jsme na tuhle jeskyni vůbec narazili.
Když vešla dívka dovnitř, měla pocit jako by tu jeskyni důvěrně znala,
ale moc dobře věděla, že to není možné.
Při té jediné příležitosti kdy navštívila Skalisté hory, byli
s rodiči o tři sta kilometrů severněji od jejich současné polohy.
Vstoupila do jeskyně a setřásla ze sebe podivný pocit. Ostatní se
k ní brzy přidali a začali si ze zad sundávat batohy.
Vysoký tmavý James pomáhal svojí drobné ženě sundat velký bágl, který
byl téměř tak těžký jako ona sama. Jestli byla Letty svůdná Siréna, pak Marcy
byla drobná víla se silou býka. Letty si ji dovedla přestavit
s průhlednými křidélky na zádech a s kyticí lučních květů
v rukou.
James byl černoch s dlouhými končetinami a mohutnou hrudí. Byl
skoro o půl metru vyšší než jeho drobná manželka s rovnými černými vlasy
těsně nad zadeček. James nosil na hlavě dlouhé dredy propletené korálky a
s oblibou říkal, že mu pomáhají zahánět zlé duchy. Jako by je snad
nevyhnal už pohled na jeho obrovskou postavu.
Ona spolu s jejím týmem tvořili zvláštní různorodou směsici lidí.
Vysoká štíhlá Letty s tmavě rudými vlasy a zelenýma očima, maličká
tmavovlasá Marcy s jemnými rysy panenky a přitažlivýma oříškovýma očima,
mohutný James, vysoký a mrštný Jeremy s blond vlasy upravenými do tuhých
špiček a drobný Mike s modrýma očima, který dokázal vlézt do každé mezery,
která ho vyzvala k tomu, aby to zkusil.
Letty měla všechny tyhle lidi opravdu ráda a za víc než dva roky se
s nimi hodně spřátelila. Marcy jako jedinou znala už od dětství. Ještě v
průběhu vysoké ona i Letty odjely na stáž do Brazílie, kde začaly u Forever
Geology jako jedny z mnoha studentek na praxi. Během několika měsíců se Letty
vypracovala do pozice pomocné síly doktora Wallaceho, a když rok po ukončení
jejích studií odešel do důchodu, zaujala jeho místo vedoucího výzkumu.
Forever Geology jí umožnila vybrat si svůj tým a Letty kontaktovala
Marcy, která v té době cestovala po celém jihoamerickém kontinentu. Když
jí Letty řekla, že končí s prací v laboratoři a plánuje vydat se do
terénu, okamžitě se k ní připojila.
Letty měla konečně možnost seznámit se z jejím o čtyři roky
starším manželem Jamesem Greenem, který se zajímal o sopečné vyvřeliny. Seznámili
se, když Marcy jezdila křížem krážem přes celou zemi a dali se dohromady tak
rychle, že to musel být osud. Když jeho žena dostala nabídku práce
v Lettyině týmu, následoval ji a přidal se k jejich výzkumu minerálů.
Říkával, že při jejich volné pracovní době si na vyvřeliny najde čas vždycky.
Všichni si rozžali velké svítilny, které pevně svírali v rukou a
Mike a Jeremy, kteří šli první, natočili jejich světlo pod nohy, aby viděli,
kam šlapou. Brzy dorazili na konec první jeskyně a pak se seřadili, aby se
protáhli úzkým průchodem dál. Letty měla strach, že budou muset překonávat
několika úrovňové převýšení, aby mohli pokračovat dál do hloubi hory, ale
jeskyně se zdála překvapivě nápomocná.
Když dorazili na místo, kde minule skončili, vytáhl Mike křídu, která
ve tmě fosforeskovala, aby jí začal značit cestu. Pak se mohli vydávat různými
směry, aniž by museli mít strach, že nedokáží najít cestu zpátky.
Toho se ale Letty nikdy nebála. Pohybovala se jeskyněmi
s jistotou, která všechny udivovala, a kterou dívka nikdy nedokázala
vysvětlit. Nevěděla proč, ale jednoduše cítila, kterým směrem se má dát, co
najde, když půjde jednou nebo druhou cestou. Proto ji teď Jeremy uvolnil cestu,
aby se mohla ujmout vedení jejich malé skupinky.
Mike bude značit zdi a Letty je povede do míst, které jí budou
připadat zajímavá.
Zhluboka se nadechla, zavřela na chvilku oči a nechala se táhnout svým
šestým smyslem, který jí napovídal, kde najde to, co hledá. Pak posvítila před
sebe a vydala se za kuželem světla, který tančil po nádherných krasových
útvarech, které zdobily podlahu a strop jeskyně.
Žádné komentáře:
Okomentovat