Když vyšla před dům, zastavila se před svým hráškově zeleným Fordem
Fiesta a přemýšlela, jestli se má na místo schůzky dopravit autem nebo ujít ty
tři kilometry pěšky. Podívala se na hodinky, které si tentokrát připnula na
zápěstí a zjistila, že má ještě dost času. Rozhodla se tedy pro chůzi.
Pohledem zkontrolovala chodník před sebou, jestli na něm nejsou nějaké
nové nerovnosti, o které by mohla zakopnout a když se ujistila, že vypadá
stejně jako vždycky, vyrazila vpřed. Kabelku si hodila křížem přes rameno, aby
jí ji někdo nevyškubnul. V Twin Falls sice obvykle nic takového nehrozilo,
kriminalita tu byla neobvykle nízká, ale Letty byla zvyklá dávat si na svoje
věci pozor.
Vyrovnaným tempem kráčela podél bytových domů a prohlížela si svoje
okolí. I když stejnou cestou chodila téměř každý den do práce, vždycky na téhle
ulici našla něco nového. Dneska to byly nablýskané vstupní dveře do podniku
s názvem Belagio. I když to bylo kousek od jejího domu, Letty tam byla
jenom jednou. Vzala ji tam její kolegyně a přítelkyně Marcy, prý aby se taky
trochu pobavila, než ji její práce naprosto pohltí. Letty se nezdálo, že by
srkání drinků u baru a křepčení na tanečním parketu byla kdovíjaká zábava, ale
Marcy ji uměla přesvědčit. Ještě méně než pití a tanec se jí však líbilo to, že
ji hned po příchodu začali balit nejrůznější týpci.
Letty se mnohem raději pohybovala mezi lidmi, které zná, než mezi
cizinci. Její známí chápali, že ona svůj vzhled nepovažuje za výhru. Věděla, že
má souměrný oválný obličej, ze kterého na svět koukaly světle zelené oči a že
její rty jsou plné a našpulené, i když se téměř nelíčila. Na střední ji všechny
holky svorně nesnášely a kluci se ji snažili balit. Kvůli její nemotornosti se
jí chlapci sice posmívali stejně jako děvčata, ale zdálo se, že když se
s nimi bude ochotná muchlovat na zadních sedadlech jejich aut, jsou to
ochotní přehlédnout.
Marcy její kouzlo nazývala přitažlivostí Sirény.
Jenže Letty nechtěla být Siréna. Ona toužila jen po svém kameni. Občas
randila s muži, na vysoké dokonce měla dva dlouhodobější vztahy, avšak
v poslední době chodila ven mnohem častěji než dřív. Hlavně kvůli Jennifer.
To ona ji nutila scházet se s jejími známými, jako by si určila za životní
cíl ji provdat. Byla jako pavouk, který splétá složitou síť kolem nic netušící
mušky.
Letty napadlo, proč to tak asi je. Proč Jennifer tak záleží na tom,
aby zůstala tady ve Twin Falls a vdala se. Nikdy neměla pocit, že by sestra
chtěla, aby Letty žila v její blízkosti, spíš se na ni vždycky dívala jako na
zatoulané kotě, které jednoho dne rodiče prostě přitáhli domů.
Došla na konec ulice, zatočila za roh a do někoho vrazila. Kdyby ji
neznámý nepodepřel, poroučela by se k zemi. Podívala se na překážku
v její cestě a zjistila, že zírá na shrbeného muže v rozedraných hadrech.
Rychle se od něj odtáhla a couvla. Ostražitě ho sledovala, takže si zpočátku
nevšimla vysokého chlápka, který stál za ním.
Starší muž vypadal jako bezdomovec, měl dlouhé neudržované vlasy a na
hlavě špinavou kšiltovku staženou hluboko do očí. Letty se nijak zvlášť nebála,
ale zpozorněla. Když přesunula pohled kousek vlevo, všimla si druhého muže. Na
chvilku se podivila, co tady dělá s tulákem, protože se k sobě jaksi
nehodili, ale nechtěla po tom pátrat. Tenhle muž byl vysoký a stál tam hrdě
vzpřímený s rukama volně spuštěnýma podél boků. Měl na sobě džíny a zelenou bundu
zapnutou až ke krku. Byl tak vysoký, že musela pořádně zaklonit hlavu, aby se
mu mohla podívat do očí. Musel měřit něco ke dvěma metrům. Úctyhodná výška.
Taky si všimla, že má tmavě modré oči, které jí připomínaly hluboké moře na
snímcích ze satelitu. Vlasy neviděla, protože je měl skryté pod kapucí, která
mu je zakrývala a rámovala ostře řezané rysy jeho vážné tváře. Klidně ji
pozoroval a Letty připadalo, že ji hodnotí. Neměla ale stejný pocit, jako když
na ni čumí nějaký otrava, který ji chce sbalit. Tohle bylo spíš, jako by ji
zkoumal. Jako by odkrýval vrstvy její bytosti tak dlouho, dokud se nedostal
k jejímu nitru.
Letty se to moc nezamlouvalo, a tak na muže odměřeně kývla a širokým
obloukem je obešla. Žádný z nich nepromluvil a ani se nepohnul, když se od
nich vzdalovala ráznými kroky. Dávala pozor, kam šlape, rozhodně nechtěla
upadnout. Nenápadně se ohlížela přes rameno a s úlevou zjistila, že pořád
stojí na místě a jenom se za ní dívají. Setřásla ze sebe podivný pocit a
zrychlila.
Přemýšlela, proč na ni modrooký muž působil tak zvláštním dojmem. Ani
ho nedokázala dost dobře popsat. Bylo to jako šimrání kolem srdce, jako by jí
za něj něco škubalo nebo tak něco. Promnula si dlaní hruď v místě, kde
tepalo a pak znovu spustila ruku na kabelku. Zatímco kráčela k obchodnímu
centru města, ve kterém se nacházelo i místní kino, přemýšlela o tom muži.
Setkala se s ním sice jen na chvilku, ale přesto z něj měla úplně
jiný pocit, než ze všech ostatních mužů, které za celý život potkala.
Zavrtěla hlavou a soustředila se na cíl své cesty. Když o patnáct
minut později dorazila před kino, zjistila, že už tam na ni Billy čeká.
Neklidně přecházel před vchodem a Letty si všimla, že se na něj zaměřují
obdivné pohledy kolemjdoucích žen. Na chvilku zatoužila, aby se ho některá
pokusila sbalit a odvedla ho pryč.
Takové štěstí bohužel neměla, takže bez nehody dorazila až k němu
a zastavila se kousek před otevřenými dveřmi. Hodlala být protivná, a tak se na
to soustředila.
„Ahoj Bille. Můžeme jít dovnitř?“
Trhnul sebou, jako by si jí všimnul až teď. Což možná byla pravda,
protože když Letty dorazila, zrovna koukal na opačnou stranu. „Ahoj Letty,
zlato, jsi tady přesně. Tvoje sestra říkala, že bych se neměl znepokojovat,
kdybys měla zpoždění.“
Sakra. Měla jsem přijít později,
teď vypadám, jako bych se na to rande těšila, zaúpěla Letty v duchu.
Ale škoda už se stala. Bill vypjal ramena a popadl ji za nadloktí.
Vedl ji před sebou a se zvednutou bradou se rozhlížel po kolemjdoucích.
Z celého jeho postoje vyzařovala pýcha nad tím, že dokázal sbalit takovou
kočku. Šel blízko Letty, aby si každý mohl všimnout toho, jak báječně se
k sobě hodí a vykračoval si jako páv.
Letty obrátila oči v sloup a pokračovala kupředu. Když konečně
vystoupali po schodech k prostorám, ve kterých se nacházelo kino se třemi
sály, oddychla si. Bill ji pustil, aby mohl koupit lístky a ona se postavila do
fronty vedle něj. Mrkla na tabuli s názvy filmů a zjistila, že dnes dávají
romantický film Láska nebeská. Letty se v duchu zašklebila, romantické
filmy nesnášela ještě víc než filmy pro pamětníky. Teď bude muset protrpět hodinu
a půl v kině a celou tu dobu odrážet Billovy pokusy o sblížení.
Napadlo ji, že by mohla jít koupit popcorn a kolu, aby mezi jejich
sedadly byla alespoň nějaká překážka. Když kolu položí na opěrku, třeba se jí
vylije do klína a ona bude moct uprostřed filmu odejít. Otočila se
k Billovi. „Půjdu zatím koupit něco k filmu.“
„Dobře, taky máš dvacku a vezmi mi tam velkou kolu.“
Letty odmítla jeho peníze a ušklíbla se. No jasně, jako by neměla
svoje vlastní. Vypadá snad, jakože potřebuje chlapa, který za ni bude všechno
platit? Chtěla mu dát peníze za svůj lístek, ale pochopila, že on je
z těch, kteří cítí nutkání platit za ženu, vodit ji davem a držet jí
dveře, aby jí náhodou neupadla ruka, když se natáhne po klice. Když mu koupí
kolu, aspoň se to vyrovná.
Přešla k pultu s občerstvením a čekala, až na ni přijde
řada. Občas zalétla pohledem k Billovi, na kterého se culily všechny ženy,
které stály v dosahu jeho perfektního úsměvu. Mrkal na ně na oplátku a ony
se pak upejpavě chichotaly.
Letty zakroutila hlavou a soustředila se na znuděnou dívku, která dnes
večer obsluhovala ve stánku s občerstvením.
„Střední slaný popcorn a dvě velké koly.“
Dívky napřed vyfoukla ze žvýkačky, kterou převalovala v ústech,
velkou růžovou bublinu a pak se neochotně pustila do přípravy objednávky. Po
chvíli hodila věci na pult a natáhla se pro peníze, které Letty položila do
misky. Vyhrabala v pokladně drobné a podala jí je zpátky. Letty postavila
papírový kyblíček s popcornem na nejbližší stoleček na vysoké nožce a
vrátila se k pultu pro koly.
Rozhodla se, že na Billa počká tady, aby se nepolila předčasně.
Plánovala nechat Billa v sále a vypařit se na záchod a pak hurá domů.
Taková nezdvořilost by ho mohla přesvědčit, že o něj nestojí.
Zanedlouho dorazil Bill a vítězoslavně zvedl lístky, aby na ně viděla.
„Mám je, sedíme v poslední řadě a budeme tam skoro sami.“ Pak na ni
lascivně zamrkal.
Letty se zašklebila, ale Bill to zjevně považoval za úsměv. Někdy měla
pocit, jako by na obličej nasazovala jiný výraz, než jak se ve skutečnosti
cítila. Dokonce si párkrát před zrcadlem zkoušela ušklíbnutí, znechucené
nakrčení nosu a odmítavý pohled, aby se ujistila, že se pořád neusmívá. Zjistila,
že její mimické svaly fungují, jak mají a nasazují takové výrazy, jaké si Letty
přeje. Bill si toho ale zjevně nevšimnul.
Pokrčila rameny, popadla popcorn a svoji kolu a nechala Billa, ať si
poradí s tou druhou.
Zatímco stáli v další frontě a čekali, až jim uvaděč odtrhne
lístky, aby mohli do sálu, načal Bill konverzaci.
„Takže Letty, jak dlouho už bydlíš ve Twin Falls?“
„Sedm měsíců.“
„A jak se ti tady líbí? Mě tohle městečko přirostlo k srdci hned,
jak jsem sem přijel. Proto jsem si tu taky skoro okamžitě koupil dům. Nejdřív
jsem tu chtěl zůstat jenom nějakou dobu a pak jít do Seattlu nebo Las Vegas,
ale zdejší kraj mě okouzlil.“
Letty vycítila příležitost. „Je tady pěkně, ale já se tu neplánuji
usadit. Až tady dokončím práci pro firmu, pojedu zase o kus dál.“
Bill se zamračil, ale po chvíli se mu na tváři rozlil úsměv. „No jo,
ale plány se mění.“
„Moje ne.“ Odsekla Letty a posunula se od něj o kus dál. Bill byl
zjevně k její pichlavosti a neochotě s ním kamkoliv chodit naprosto
imunní. Ignoroval její kousavé komentáře, nechuť s ním mluvit i její
odtažitost. Z jeho chování měla pocit jako by se na něj usmívala a
povzbuzovala ho k hovoru.
Všimla si, že i ostatní chlápci kolem ní na ni vrhají hodnotící
pohledy a podle jejich úsměvů odhadla, že se jim líbí, co vidí.
Sklopila hlavu k zemi a trochu nahrbila ramena. Krátká vypasovaná
bunda její vnady příliš neskrývala a Letty zapřemýšlela, jestli by neměla
chodit zahalená od hlavy až k patě v muslimském hidžábu. Jenže se jí
nechtělo podřizovat se mužskému chtíči. Proto se otočila pryč od zvědavých
pohledů a ignorovala je.
Bill jí zatím vykládal cosi o svém domě. Právě se dostával
k popisu jídelny. Zachytila něco jako brokátové závěsy a talíře
z nejjemnějšího porcelánu, než mu zase přestala věnovat pozornost.
V duchu pořád uvažovala o ranní nehodě v kuchyni a toužila stát doma
před svou tabulí, aby si mohla zapisovat výpočty. Dokázala sice z hlavy
řešit rovnice i sčítat vysoké cifry, ale když to viděla před sebou, často si všimla
chyby, na kterou by jinak nepřišla.
Fronta se naštěstí brzy pohnula kupředu a Letty s Billem vklouzli
do sálu. Přesně jak Bill sliboval, seděli v poslední řadě skoro úplně u
zdi. Letty si představila, jak se bude muset prodírat přes několik lidí, až se
bude chtít dostat z hlediště a přepadla ji přitom hrůza. Začala přehodnocovat
svůj plán polití se kolou. Při překračování lidí, kteří už seděli na svých
místech, jim málem přistála na klíně. Chlapec, na kterého skoro sletěla, už už
natahoval paže, aby ji mohl popadnout, až se to stane, když to Letty na
poslední chvíli vyrovnala. Kluci často využívali její nemotornosti
k osahávání. Pod záminkou podepření za paži se jí otírali prsty o vnější
stranu ňadra, když ji chytali kolem pasu, sjeli často rukama do míst, kde
neměli co dělat, a proto se Letty snažila jakémukoliv kontaktu s cizinci
vyhýbat.
Předtím na to nepomyslela, ale když ji ten muž, do kterého málem
vrazila na ulici, pomáhal, ani jedním prstem se jí nijak nepatřičně nedotknul.
Popadl ji za loket, aby jí pomohl najít rovnováhu, ale pustil ji hned, jak od
něj couvla. Neobvyklé.
Konečně se usadila na svém místě a definitivně se rozloučila
s plánem na odchod před koncem filmu. Chlapec, na kterého málem spadla, se
vykláněl ze svého sedadla a usmíval se na ni. Dívka, která ho tahala za rameno
a pokoušela se ho přinutit, aby se k ní obrátil, na ni vrhala nenávistné
pohledy. Letty se omluvně usmála a pak už zírala jenom před sebe na plátno.
Doufala, že film, co nejdřív začne.
Bohužel její přání nebylo vyslyšeno. Do sálu dál proudili lidé, kteří
obsazovali sedadla a Bill vedle ní pořád popisovat svůj perfektní dům. Vypadalo
to, že se rád poslouchá, vůbec mu totiž nevadilo, že Letty jen občas přikývne
nebo zabručí.
„No a v ložnici mám obrovský krb, před kterým leží ohromná
kožešina. Jsem tu teprve krátce, takže jsem ještě neměl možnost v něm zatopit a
vyzkoušet, jak se na ní leží, ale třeba bys to mohla absolvovat se mnou, až se
ke mně přijdeš zítra podívat ...“
Letty zalapala po dechu a pak zasípala: „Zítra?“ Copak mu odkývala
další rande? Ne, to není možné. Dneska dávala jakž takž pozor na to, s čím
souhlasí.
Bill přerušil monolog a usmál se. „No jo, chtěl jsem tě pak pozvat,
abys zítra přišla na večeři. Moje hospodyně něco uvaří a ty si budeš moct
prohlédnout moje nové obydlí. Souhlasíš viď?“
Divoce zakroutila hlavou. „Bohužel musím odmítnout. Zítra jdu do práce
a máme naplánovanou cestu do jeskyně. Budeme tam čtyři dny, musíme posbírat
spoustu vzorků,“ lhala Letty, až se jí od pusy prášilo. Do jeskyně sice jdou,
ale jen na jedno odpoledne, to však Bill nemusí vědět. Letty neměla
v úmyslu nechat se přinutit souhlasit s návštěvou u něj doma.
Bill se tvářil jako smutné štěně a dělal na ni oči. Zřejmě si myslel,
že je to roztomilý výraz, ale ona ho měla chuť praštit palicí. Upírala zoufalý
pohled na plátno a prosila, ať už to začne.
Konečně.
Zdálo se, že jí Bill chce navrhnout další alternativu, ale to už se
ozvala úvodní znělka příběhu a Letty si položila prsty na ústa, aby mu
naznačila, že má být zticha. Jako hypnotizovaný sledoval prst u jejích rtů a
nejspíš vymýšlel nejlepší způsob, jak se k jejím ‚šťavnatým rtům
v barvě čerstvých malin‘ dostat co nejblíže, pomyslela si jedovatě.
Letty se uvelebila v plyšovém sedadle, položila na opěradlo mezi nimi
kbelíček s popcornem a rychle do něj strčila ruku, aby Billa nenapadlo ho
sundat. Upírala zrak na plátno, ládovala se popcornem a těšila se, až tenhle
večer skončí.
------
Wade zíral za odcházející dívkou a srdce mu prudce bušilo. Cítil
v hrudi tah, který ho nutil následovat ji, ale odolal mu.
Stál vedle Kana a zatínal a znovu povoloval pěsti. Netušil, co se to
s ním děje, ale z reakce svého těla vypozoroval, že nejspíš právě
našel svůj Klíč.
Copak je Klíč živá bytost? Navíc žena?
S obavou se podíval na Kana, který hleděl za dívkou, jako by
viděl ducha. Wade nechápal, co ho tak vyděsilo.
„Kane?“ zeptal se nejistě.
Muž potřásl hlavou a obrátil se k Wadeovi. „To nic, jenom se mi
zdálo, že tu ženu znám. Někoho mi připomněla a cítil jsem z ní ... to je
jedno.“ Poslední slova zašeptal tak tiše, že mu Wade skoro nerozuměl a hlas se
mu přitom třásl nějakou silnou emocí. Wade se probíral svými nově nabytými
znalostmi lidských emocí a nakonec pochopil, že Kane cítí bolest.
Znovu se zavrtěl, protože si pořád nedokázal zvyknout na svoje nové
tělo. Netušil, že stát se člověkem bude tak nepříjemné. Měl pocit, jako by ho
kůže táhla a jeho duše se cítila jako v kleci. Vzpomínky na domov však
pomalu bledly. Téměř už si nedokázal vybavit jaké to je, když se jeho duše
volně pohybuje prostorem a nic ho netíží ani nesvazuje. Jeho zrak mu poskytoval
pouze omezený záznam toho, co se kolem něj děje a Wada tahle zranitelnost
děsila. Také si nyní uvědomoval křehkost lidského těla. Cítil, jak mu
v hrudi bije srdce, které pumpovalo krev do mozku a ostatních orgánů a
věděl, jak snadné by ho bylo zahubit. Tohle tělo je tak slabé a jeho duše je
s ním teď pevně svázaná. Pokud zemře, zanikne i jeho postata, jeho bytost
se rozplyne v obrovském proudu života, který pohání celý vesmír.
Věštci ho varovali, že mít lidské tělo nebude snadné. Wade věděl, že
musí najít Klíč a spojit svoji duši s jeho, jinak nikdy nedokončí svůj
úkol, ale to, že je jeho Klíč živá bytost ... Zatnul ruce v pěst a dotknul
se bříšky prstů své dlaně. Mít cit bylo zvláštní. Měl chuť natáhnout ruku před
sebe a dotknout se předmětů, které ho obklopovaly. Ovládnul se a soustředil se
znovu na Kana.
Ten muž nevypadal dobře. Ostatně už když ho potkal uprostřed divokých
hor, všiml si, že je s ním něco špatně. Viděl jeho duši a spatřil temnotu,
která ji ovíjela jako odporná kukla. Bylo to, jako by se z ní jeho vnitřní já
nedokázalo vymotat.
A pak ta neochota s jakou s ním hovořil. Wade by se rád zeptal,
co ho trápí, ale věděl, že by tím muže urazil. Znali se teprve krátce, a pokud
se mu bude chtít Kane svěřit se svým osudem tady na Zemi, udělá to, až nastane
vhodný okamžik.
Wade se odpoutal od myšlenek na svého průvodce a znovu se soustředil
na odcházející ženu. Už byla téměř u dalšího rohu a Wade věděl, že mu brzy
zmizí z dohledu. Touha jít za ní byla čím díl silnější a on věděl, že už
jí moc dlouho nedokáže odolávat.
„Kane? Musíme jít za ní.“ Procedil mezi zaťatými zuby.
„Proč?“
„Myslím si, že ona je Klíč. Tohle,“ udeřil se do prsou v místech,
kde mu teď tlouklo lidské srdce, „mě za ní táhne a já tomu nedokážu vzdorovat.“
Pak tiše vyrazil za ženou.
Kane neměl jinou možnost než ho následovat, ale za chůze ho tiše
upozornil: „Nemůžeš k ní jen tak přijít a říct jí ... vlastně ani nevím,
co jí chceš říct.“
Wade to taky nevěděl, ale bylo mu jasné, že ji nemůže a ani nechce
ztratit z dohledu. „Až budu vědět, že mi nezmizí, promyslím si, jak bych
se k ní měl dostat.“
Tiše pokračovali v pronásledování dívky a dávali si pozor, aby si
jich nevšimla. Po krátkém pochodu dorazila k velké osvětlené budově a zastavila
se před vchodem. Promluvila na muže, který tam stál, a když ji muž popadl za
loket a vedl do otáčivých dveří, Wadovo srdce sevřel zvláštní pocit. Nevěděl,
co to je, a proto se obrátil na Kana.
„Kane, co to je za pocit?“
„Jaký pocit? Jestli chceš, abych ti řekl, co to je, musíš mi ho
popsat.“
Wade chvíli přemýšlel, a pak se o to pokusil. „Je to jako by mi něco
svíralo srdce, ale zároveň ho poháněl vztek. Mám napjaté svaly a chci,“ Wade se
zamyslel nad tím, co vlastně chce a pak nejistě pokračoval: „a chci vyrazit za
nimi. Abych mu mohl ublížit.“ Zmateně nakrčil obočí a vyčkávavě se podíval na
Kana.
Ten se zamyšleně podíval za ženou a mužem, kteří zmizeli uvnitř budovy
a ztratili se tam v proudícím davu a pak určil Wadovi diagnózu. „To je
žárlivost.“
„Žárlivost?“ Takovou emoci Wade ještě nikdy necítil. Zhluboka dýchal,
aby se uklidnil a po chvilce se mu to podařilo. „Kam jdou?“
„Tohle je obchodní centrum. Možná jdou na večeři, nakupovat nebo do
kina. Možností je spousta.“
„Ale budou tam mezi ostatními lidmi, nebude s ním sama?“
Kane po něm loupnul pohledem a přikývl. „Mohl bys mi teď vysvětlit, co
to mělo znamenat? Proč si myslíš, že je ta žena Klíč?“
„Na to teď není čas. Musíme vyrazit za nimi, aby se mi neztratila.“
Kane natáhl ruku a položil mu ji na předloktí. „Budou muset vyjít ven
tímhle vchodem. Je to hlavní vstup do celého objektu a kromě nouzových východů
je tenhle jediný. Nemají důvod chodit ven jinudy, takže stačí, když tu budeme
stát a pak ji zase uvidíme.“
Wade cítil, jak mu ze srdce spadl obrovský kámen. Dobrá, můžou počkat
taky, než jeho Klíč vyjde zase ven. Věděl, že Kane chce, aby mu vysvětlil, proč
tu ženu pronásledují, a tak spustil. „Pamatuješ, jak jsem ti ukazoval svoje
tetování?“ řekl a mávnul jednou rukou nad druhou paží a pak si ukázal na srdce.
Kane přikývl.
„No, tak to tetování mě vede k mému Klíči. Pomocí něj ho dokážu
najít. Věštci řekli, že má i další funkci, ale o té se dozvím, až nastane
správný čas.“ Zamračil se a zauvažoval o tom, co dalšího mu ještě neřekli. To,
že je Klíč žena a ne předmět, byla dost podstatná informace.
„A co máš dělat, až ho najdeš?“
„Chránit ho, dokud nenaplní svůj osud.“ To, že má svoji duši spojit
s jeho, Kaneovi neřekl, protože si sám nebyl jistý tím, co to vlastně
znamená. Řekli mu, že jeho úkolem je podstoupit oběť a uzamknout svoji duši
spolu s Klíčem, aby společně zabránili Nicotě proniknout do lidského
světa. Teď ale nechápal, jak to má provést. Copak jeho oběť spolu s ním
bude sdílet i tahle žena? Proč je jeho klíč živá bytost? Navíc člověk?
Jelikož na tyto otázky neznal odpověď, nechtěl o svých obavách Kaneovi
říkat. Už tak mu ten muž pomáhal velice neochotně a Wade se obával, že kdyby se
dozvěděl, jak zmatený je tím, co má udělat, opustil by ho. Stejně, jako ho
znamení táhla k téhle ženě, táhla ho i ke Kaneovi. Sice ne tak silně, ale
věděl, že muž má v naplnění osudu nějakou úlohu, že je jeho průvodcem.
Musí si ho tedy držet blízko sebe. Neměl čas hledat ho po městě nebo
v divočině. Musí svůj úkol dokončit ve stanovený čas, který se mu teď zdál
nepříjemně krátký.
Kane ho nasměroval k temné uličce mezi dvěma budovami a opřel se
ramenem o zeď. „Co chceš dělat? Přehodit si ji přes rameno a někam ji
zamknout?“
Wade vážně zvažoval jeho otázku, pak si ale uvědomil, že tomu se tady
říká únos. Přehrál si v hlavě Kaneovy vzpomínky na lidstvo a jejich svět a
došel k závěru, že muž nemůže jen tak přijít k ženě a říct jí, že od
teď se ona musí držet u něj a on že ji bude chránit. Přemýšlel, jak by se
k ní co nejlépe dostal, ale nic ho nenapadalo.
„Jak bych se s ní měl seznámit?“
Kane chvíli přemýšlel a po chvíli navrhl: „Nejlepší by asi bylo
nějakou dobu ji sledovat, abychom zjistili, co je zač. Až budeme znát její
jméno a vědět, kde bydlí, mohli bychom se s ní setkat.“ Pak se zarazil a
zeptal se: „Hrozí jí nějaké nebezpečí, když jsi teď tady?“
Wade se zamračil a vzpomínal, co přesně mu Věštci řekli. „Možné to je.
Tím, že mě sem poslali, by se měla uvolnit uzamčená část její schopnosti, aby
mohla naplnit svůj osud. Dalo by se říct, že některé z nich doteď spaly a
nyní by se měly aktivovat.“ Uvědomil si, že nemá ani ponětí, jak nebo kdy by se
to mělo stát. Zdálo se, že nebyl připravený tak dobře, jak si myslel.
„Musíme na ni tedy dohlédnout,“ řekl Kane a vzápětí zpozorněl. Od
doby, co dívka vešla dovnitř, uplynula téměř hodina. V davu lidí si všiml
záblesku rudých vlasů a chtěl na něj upozornit Wada. Zjistil však, že je to
zbytečné, protože muž už měl oči přilepené na jejím obličeji.
Dívka naštvaně rázovala davem a občas upřela planoucí pohled přes
rameno. Čas od času do někoho vrazila nebo zaškobrtla, pokaždé ale našla
ztracenou rovnováhu a pokračovala vpřed. Když vystřelila ze dveří, ani se nezastavila,
pokračovala po chodníku a mířila k nedalekému parku. Kana napadlo, že je
od ní nerozumné potulovat se večer na takovém místě.
Wade už vyrazil za ní a Kane ho rychle následoval.
Pohybovali se tiše a opatrně se za dívkou kradli tak, aby si jich nevšimla.
To by jim ještě tak scházelo, aby věděla, že ji pronásledují. I když musel
připustit, že je to pravda.
Vklouzla do stínů stromů a zastavila se. Pak se otočila a vykoukla na
ulici. Kane tak tak stihnul Wada strčit do křoví, aby je nespatřila. Šli teď po
travnaté ploše, a před jejími zraky je skrývaly husté stromy.
Wade se rozhlédl kolem a všimnul si, že park vypadá v noci
zlověstně. Měsíc ho ozařoval svým stříbřitým svitem, ale i přesto byla všude
kolem spousta příhodných stínů. Dokázali se v nich ukrýt a Wada
napadlo, co dalšího se tu ještě krčí ve tmě. Cítil něčí přítomnost, ale svými
omezenými smysly nedokázal tu osobu identifikovat.
Dívka stála na místě a tiše si mumlala pod nosem nějaké kletby. Wade
neslyšel, co přesně říká, ale podle jejího tónu poznal, že je nejspíš pořádně
rozzuřená. Zjevně na ulici viděla něco nebo někoho, kdo ji vytáčel, protože
zašla hlouběji do parku a zmlkla.
Wade stál nalevo od ní a najednou si všimnul, že se za jejími zády
zvedá nějaký stín. Vyrazil kupředu, ale věděl, že nebude dost rychlý. Žena však
najednou zakopla a jen těsně se vyhnula stínovým pařátům. Když se po ní znovu
vrhnul, padla k zemi a tiše přitom klela. Zaslechl, jak mumlá: „Pitomé
kořeny.“
Wade se zarazil a s úžasem sledoval, jak se na dívku neustále
vrhá stínová postava a ona jí pokaždé uhne. Vypadalo to, jako by před ním její
tělo instinktivně uhýbalo a dívka o tom neměla ani tušení. Zrovna se zvedala ze
země, když se ji stín pokusil popadnout za kotník. Zvedla nohu, jako by si ji
chtěla protřepat a pak poskočila na jedné noze. Znovu mu vyklouzla. Kdyby Wade
neviděl stín, který se nad ní vznášel, myslel by si, že je neuvěřitelně
nešikovná. Zvedala se a zase padala k zemi, jako by pořád o něco
zakopávala. Mávala rukama a vrávorala přesně v tu správnou chvíli.
Stín po chvíli znehybněl a Wade uslyšel jeho frustrované syčení. Pak
se najednou vypařil. Wade zjistil, že měl zalehlé uši a až teď znovu uslyšel
běžné zvuky noci.
Dívka, kterou sledoval, konečně našla rovnováhu a opatrně vykročila
zpátky k osvětlené ulici. Vykoukla stejně jako předtím a pak se jí
uvolnila křečovitě napjatá ramena. Úlevně si povzdechla a vyšla z tmavého
parku.
Wade tam zůstal stát s otevřenou pusou a zíral za ní. Kane ho
konečně dohnal a spustil: „Vždyť tě mohla zahlédnout? Cos to prováděl?“
„Tys to neviděl?“
„A co jako?“ zeptal se zamračeně Kane.
„Ten stín, který po ní šel.“ Pak mu popsal, co viděl a Kane jen
nevěřícně kroutil hlavou.
„Takže to vypadá, že ji tvoje přítomnost opravdu nějak ohrožuje.“
Ušklíbl se, když Wade dovyprávěl tu neuvěřitelnou historku.
Wade se křivě usmál a vyrazil za ní. Z bezpečné vzdálenosti ji
sledovali až k sedmipatrovému domu s příšernou zelenou fasádou, která
vypadala jako blednoucí modřina. Muži sledovali, jak dívka odemyká vchodové dveře
a vstupuje dovnitř. Chvíli počkali a pak si Wade všimnul, že se ve čtvrtém
patře rozsvítilo světlo. Na chvilku zahlédnul svůj Klíč, když zatahovala závěsy
nejprve v jednom a pak v druhém okně.
Tázavě se podíval na Kana. „Co teď?“
Kane beze slova vyrazil přes ulici a zastavil se před vchodem do domu.
Dveře byly zavřené a měly zvenku kouli. Kane si prohlížel jména na zvoncích a
Wade se rozhlížel kolem. Pak jeho pohled upoutal papír připíchnutý na nástěnku
vedle dveří. Bylo na něm malými tiskacími písmeny napsáno Nabízím pronájem bytu 2+1 v tomto domě.
Wade poklepal Kaneovi na rameno a ukázal na papírek.
„To je dobrý nápad. Mohl by ses sem nastěhovat, pak bys měl záminku se
s ní seznámit.“
Wade o tom přemýšlel, ale pak mu došlo, že nemá peníze. Z Kaneových
vzpomínek pochopil, že když něco na tomto světě chce, musí za to zaplatit. A
pronájem bytu jistě bude něco stát. Wade stále neměl žádnou ze svých schopností
a věděl, že je nezíská, dokud nenajde Klíč. Zjevně nestačilo jenom ho spatřit.
Doufal, že když se s ní seznámí, získá alespoň část své síly. Pak se
odpoutal od svých trudomyslných myšlenek a konstatoval: „Nemám peníze.“
Kane přikývl a řekl: „Ani jsem neočekával, že by tě ti shora vybavili
nablýskanou kreditkou. To bychom po nich chtěli příliš.“ A vrhnul zamračený
pohled vzhůru k hvězdnému nebi.
Wade si znovu všimnul záštiplného tónu jeho hlasu. Už ho slyšel
předtím na louce. Přemýšlel, co se asi Kane stalo, že je tak plný jedu.
Pak jeho myšlenky znovu přerušila Kaneova slova. „Já naštěstí peníze
mám, takže to není žádný problém. Zítra ráno sem zajdeme a promluvíme si
s domácím. Snad je ten byt ještě volný. S těmito slovy se otočil a
zamířil ulicí pryč.
Žádné komentáře:
Okomentovat