Letty fascinovaně sledovala muže sedící na jejím gauči a neklidně se
přitom vrtěla. Wade, kterého poznala u sebe v ložnici, jí představil Kana.
Nevysvětlil jí, co je ten otrhaný chlápek zač a Letty si ani nebyla jistá tím,
že to chce vědět. Muž na ni působil jako bezdomovec se svými zacuchanými
světlými vlasy a ztrhaným výrazem v obličeji. Překvapilo ji, že má tvář
hladce oholenou, u někoho tak zanedbaného by to nikdy nečekala.
Opustila pohledem Kana a obrátila se k druhému muži, který
zabíral notnou část její rozměrné pohovky. Pohodlně se opíral o polštáře a
díval se na ni, jako by byla ta nejkřehčí věc na světě. Vypadalo to, že je
připravený kdykoliv vyskočit a bránit ji.
Letty si nebyla jistá, jestli si to poslední nevymyslela kvůli tomu,
co jí říkala její nová průhledná známá. Nebyla si jistá proč, ale rozhodla se
Lily poslechnout a neříct jim o ní ani slovo. Tak nějak měla pocit, že je Lily
její, že se o ni nechce s nikým dělit a že by ji měla chránit. Bůhví, co
by tihle dva udělali, kdyby se o ní zmínila. Letty to rozhodně nehodlala
zkoušet a navíc ani jednomu z těch mužů příliš nevěřila.
Taky si konečně vzpomněla, kde ty dva viděla. Wada by nikdy nepoznala,
protože když ho potkala naposledy, měl na hlavě kapuci, která stínila rysy jeho
nádherné tváře. Když na to setkání s odstupem času vzpomínala, divila se,
že ho nepoznala, protože vypadal jako nějaká filmová hvězda. Letty se
napomenula. Dobře věděla, že není dobré soudit lidi podle vnějšího obalu, ale
tenhle chlápek byl tak sexy, že by si toho musela všimnout i jeptiška.
Pohyboval se dlouhými ladnými kroky, a zdálo se, že se umí dokonale ovládat.
Seděl na její pohovce s nohama nataženýma před sebou a zkříženýma
v kotnících, zatímco mohutné paže uvězněné v šedé mikině měl zkřížené
na hrudi. Vypadal napjatě a Letty uvažovala proč asi.
Wade pozoroval dívku, která seděla na krajíčku nepohodlně židle
s rovným opěradlem a neklidně poklepávala prsty o koleno. Vlastně se
celkem divil, že je pozvala do bytu, když zjistila, kdo je za dveřmi. Myslel
si, že se sem budou muset vlámat potom, jak se na něj u sebe v ložnici
dívala. Zdála se být tak vyděšená a napjatá, že se raději rozhodl nechat ji na
chvíli o samotě, aby si mohla zvyknout na to, že si spolu potřebují promluvit.
Připadalo mu zvláštní, že je pozvala dál a usadila na gauči. Dokonce
zašla tak daleko, že jim zdvořile nabídla kávu nebo čaj. Pak je klidně nechala
sedět u ní v obýváku a šla do kuchyně připravit objednané nápoje. Jako by
se ho najednou nebála, i když by přisahal, že předtím byla vyděšená
k smrti. Zajímalo by ho, co tuhle změnu způsobilo, ale nechtěl se jí
vyptávat, aby ji znovu nevylekal.
Jak se na ni tak díval, všiml si, že je to nesmírně krásná žena. Měla
bledý oválný obličej orámovaný kaskádou rudých kudrnatých vlasů, který se jí
kolem hlavy kroutily v divokých pramíncích. Její rty vypadaly jako lesní
jahody a měly i podobnou barvu. Když se zhluboka nadechl a ucítil z ní
vůni jahod, pomyslel si, že se to k ní dokonale hodí. Měla vysokou štíhlou
postavu zaoblenou na těch správných místech a i když Wade věděl, že by to neměl
dělat, jeho pohled neustále zalétával k jejím ňadrům. Hlavou se mu honily
myšlenky, které by tam vůbec být neměly. Myšlenky na zmuchlaná prostěradla a
klouzající nahou kůži.
Potřásl hlavou, aby se vzpamatoval, protože věděl, že na něco takového
myslet nesmí. Je tu, aby Klíč chránil, ne aby s ním navázal milostný vztah.
Odkašlal si, stranou pohlédl na Kana, který nehybně seděl vedle něj
s rukama položenýma v klíně a pomyslel si, že Kane je od té doby, co
opustili jeskyni, podivně zticha. Téměř neustále zíral do prázdna a na jeho
tváři se střídala zuřivost a bolest jako na houpačce.
„Letty, můžeš mi říct, proč jsi byla v té jeskyni?“ zeptal se
opatrně. Bál se totiž, že kdyby se na ni rozkřičel tak, jak by to rád udělal,
utekla by před ním.
Letty přestala zírat na nádherného anděla, který seděl u ní
v obýváku, a soustředila se na jeho otázku. Ptal se jí skoro stejně jako
Lily, i když on u toho tak nekřičel. Povzdechla si a řekla mu to samé co jí.
Přikývnul, když mu vysvětlila, co tam dělala a Letty si připomněla, že
by se ho měla začít vyptávat na to, co je zač. Přemýšlela, jak by se asi
chovala a cítila, kdyby jí Lily nevysvětlila aspoň něco z toho, co se
kolem ní děje a došla k názoru, že by utekla oknem dřív, než by tihle dva
stihli zaklepat na vstupní dveře.
Pousmála se, ale pak honem nasadila kamenný výraz. To by jí ještě tak
scházelo, aby po ní jeden z nich vyjel. Když se ale s obavou podívala
na Wade, všimla si, že ho její poloúsměv nevyvedl z rovnováhy. Zarazila se
a pak se na něj impulsivně usmála. Skoro vzápětí toho začala litovat, ale když
se na muže opatrně podívala, zjistila, že si ji prohlíží s nevěřícným
výrazem. Ani jeden však nevypadal na to, že by se na ni chtěl vrhnout nebo se
jí cítil okouzlený.
Zamračila se a smazala si ze rtů vynucený úsměv. Co se to děje? Že by
na anděla a jeho společníka její kouzlo přitažlivosti nefungovalo? Když se
podívala na Wada, lítostivě ji při tom pomyšlení píchlo u srdce. Bylo to jako
zákon schválnosti. Když konečně najde muže, který se jí líbí, i když je to
anděl a plní taky kdovíjaký úkol, je vůči její přitažlivosti Sirény imunní.
Sotva si vzpomněla na Marcy a na to, jak nazvala její kouzlo,
poplašeně zabodla oči do Wadeova modrého pohledu. „Co je s Marcy a
Jamesem? Co si o tom všem myslí a kde jsou?“ Nechápala, jak mohla zapomenout na
svoji nejlepší kamarádku a jejího manžela. Byla pravda, že se toho momentálně
v jejím životě děla spousta a ona měla mnoho námětů na přemýšlení, přesto
nechápala, jak to, že se hned nepídila po tom, co se s jejími přáteli stalo.
Wade už jí sice předtím v ložnici řekl, že jsou v pořádku, ale kde?
Vyčkávavě se na něj podívala a čekala na jeho odpověď.
Wade přemýšlel, jak by měl Letty odpovědět. Čekal, že se o své přátele
bude zajímat, ale zatím jí nevysvětlil, kdo je a co umí. Nevěděl, jak by jí měl
říct, že je oba přivedl do léčivého spánku, ve kterém je dosud udržoval u sebe
v bytě. Začal proto oklikou: „Už jsem ti říkal, že jsem tady proto, abych
tě chránil, vzpomínáš?“
Když souhlasně přikývla, pokračoval: „Mám tě uchovat v bezpečí a
nezraněnou, dokud ...“ Jeho hlas se vytratil, protože si nebyl jistý, jak má
pokračovat. Jak jí má vysvětlit, že je anděl a přišel sem, aby jí pomohl
naplnit její osud?
Letty zavřela oči, protože chápala, v čem je problém. Wade se
nejspíš bojí, že když na ni vybalí, že je božský posel, vyskočí z okna a
bude utíkat jako by ji za patami hořelo. Ne, že by o tom nepřemýšlela, ale
nebyla hloupá. Lily jí jasně vysvětlila, že ty věci v jeskyni tady nebyly
samy a Letty na ně rozhodně nechtěla narazit, když bude utíkat kdovíkam. Stejně
nemá kam jít. Sestru ohrozit nechtěla, protože se zdálo, že Stíny i Panenka
jdou po ní a ona se bála, že by mohly ublížit jejím blízkým. Jako to udělaly
s Mikem a Jeremym. Při vzpomínce na své dva kolegy, se kterými strávila
tolik času, se jí sevřelo srdce.
Jestli je pravda všechno to, co jí Lily řekla – a Letty neviděla důvod
proč jí nevěřit – bude v největším bezpečí tady s Wadem. Jeho
společníkem si nebyla tak docela jistá, protože za celou tu dobu co byl u ní v bytě,
nepromluvil ani slovo a jen na ni zíral, ale Wade by měl být její ochránce.
To, že se rozhodla spolehnout na slovo ducha, o kterém nemohla nikomu
nic říct, zjevně vypovídalo dost o jejím duševním stavu.
Rozhodla se Wadeovi trochu pomoci, protože zjevně nevěděl, jak jí má
její situaci taktně vysvětlit.
„Jak jsi mě v té jeskyni našel?“ Podle výrazu ve Wadeově tváři
pochopila, že to asi nebyla ta nejvhodnější otázka. Chvíli přemýšlela proč a
pak si vzpomněla na svoje nové tetování a na to, že jí Lily vysvětlila, že díky
němu ji Wade dokázal nalézt. Chápala, že o tom s ní právě teď nechce
mluvit.
Povzdechla si a tiše spustila. „Hele, vážně nevím, co se to tady děje,
ale pamatuju si, co se stalo v té jeskyni. Nebylo to normální, takže ani
nepředpokládám, že jste se tam objevili čirou náhodou. Potřebuju ale nějaké
vysvětlení, nebo se zblázním.“ Zmlkla a upřeně se zadívala Wadeovi do očí.
Wade se narovnal, složil nohy pod sebe a odhadoval dívku před sebou.
Zdálo se, že si je mnohem jistější sama sebou a zřejmě se mu rozhodla aspoň
trochu důvěřovat. Nevěděl sice, co přesně se v té pitomé jeskyni stalo,
ale podle toho, co viděl, když tam dorazil, to nebylo nic pěkného. Vzpomněl si
na Lettyiny přátele, které musel kvůli šoku uspat a pomyslel si, že ona vypadá
celkem v pořádku. Nezdálo se, že by měla v brzké době propadnout
hysterii nebo něco podobného. Dokonce si přestala ťukat prsty o koleno. Seděla
teď naproti němu nehybně a tvářila se klidně.
„Dobrá Letty. Pocházím z místa, které se od tvého světa nesmírně
liší. Věštci, kteří vidí budoucnost a hlídají rovnováhu vesmíru, si mě zavolali
a dali mi úkol. Měl jsem přijít sem, do lidského světa a najít Klíč. Klíč
k bráně, která střeží vstup do našeho světa. Tenhle Klíč má udržovat bránu
zavřenou a já ho mám chránit, aby jej nikdo nedonutil ji otevřít. Jenže když
jsem sem přišel, zjistil jsem, že Klíč není neživá věc, kterou ukradlo zlo. Jsi
to ty, jsi ta, kdo má moc udržet Nicotu za branami.“
Když se zdálo, že skončil a čeká na Lettyinu reakci, dívka se znovu
ozvala: „A co má být ta Nicota? Proč by někdo chtěl, abych ji sem pustila,
kdybych byla něco takového jako ten tvůj Klíč?“ Připadalo jí to jako rozumná
otázka, i když odpověď na ni už znala. Lily jí prozradila, že zlá strana by
mohla využít Nicotu v boji s dobrem. Wadeova odpověď jí sdělila to
samé. Další důvod proč věřit Lily.
„Ale já nemám žádné zvláštní schopnosti, které by mohly zavřít nějakou
bránu. Vždyť jsem jenom obyčejná geoložka.“ Řekla Letty s obavou
v hlase.
„Nejsi obyčejná,“ přesvědčoval ji Wade. „Schopnosti, které k tomu
potřebuješ, dosud nebyly plně aktivovány. Kdyby ano, zlo by tě už dávno našlo a
zabilo. Podle toho, co jsem viděl v jeskyni, je brána otevřená dost a oni
by tě nejspíš využili k tomu, aby sem Nicotu přivedli úplně.“
Letty polkla, když si uvědomila, jak málo ji dělilo od smrti.
Přemýšlela, co je na ní tak zvláštního a jediné na co přišla, byla její
schopnost pracovat s kameny. Vždycky se s nimi cítila spjatá a
rozuměla jim. Jen nechápala, jak by jí tohle mohlo pomoct v boji se Stíny
nebo děsivým hlasem, který vycházel z temného tunelu.
„Letty?“ Oslovil ji Wade, když ticho trvalo už příliš dlouho. „Co se
stalo v té jeskyni? Potřebuju to vědět.“
Dívka odložila stranou úvahy o svých nedostatečných schopnostech –
nebyla tak docela přesvědčená o tom, že umí něco, co by dokázalo zavřít
prázdnotu, která se rozprostírala v zadní části obrovské jeskyně – a
vyložila Wadeovi a jeho mlčenlivému společníkovi, jak přišli s kolegy
hledat nerostné bohatství a místo toho našli jen hrůzu a smrt. Když vyprávěla o
žlutých očích děsivé panenky, Wadeovi v očích zasvítilo poznání. Letty se
zarazila a zvědavě se na něj podívala.
„Víš, co je ta věc zač?“
„Věštci, kteří mě sem poslali, předpověděli, že Nicota zesílí a dokáže
do našeho světa poslat svoje služebníky. Mluvili o tvorech, které popisuješ.
Říkali jim Khana. Vládnou prý bytostem, které ...“ Wade se zarazil, když si vzpomněl
na to, jak v parku sledoval Stín, který napadl Letty. Byla by zvláštní shoda
náhod, kdyby s tímhle vším to nepovedené napadení nemělo nic společného.
Opatrně se proto zeptal: „Kromě té panenky, bylo tam ještě něco?“
Letty se roztřeseně nadechla a přikývla. „Takové podivné Stíny. Když o
tom teď přemýšlím, zdálo se mi, jako by je ta Panenka ovládala. Postavila se
vedle mě a kývla na ně, jako by čekala, že udělají, co chce.“
Wade pomalu přikývl, když potvrdila jeho podezření. „A ty jsi je nikdy
dřív neviděla?“
Dívka zakroutila hlavou a Wade uvažoval o tom, jestli jí má prozradit,
co viděl. Nechtěl ji děsit, ale věděl, že by si měla dávat pozor na to, co se
kolem ní děje. Nakonec ji nerad řekl o tom, co viděl, a když pak sledoval, jak
se na židli přikrčila a pozoruje ho s vyděšeným výrazem, litoval toho, že
to udělal.
Po chvíli se ale zdálo, že se Letty sebrala, protože se zase narovnala
a opřela se zády o rovné dřevěné laťky, jako by potřebovala oporu.
Letty se napomenula. Wadeova slova ji sice vyděsila, ale to, co
popsal, se stalo už včera a ona to přežila. Nemá cenu nad tím teď hloubat,
protože už je to pryč. Na chvíli jí blesklo hlavou pomyšlení na to, kolikrát
v životě už se jí to asi stalo. Nejvíc jí v paměti ulpěla vzpomínka
na pád ze srázu v Brazílii, ale různé nehody se jí stávaly už od dětství.
Vždycky z nich obviňovala svoji nemotornost, ale potom, co vyslechla
Wadova slova, o tom začala pochybovat. Váhavě mu řekla o svých problémech
s udržením rovnováhy a byla ráda, že se jí rovnou nevysmál. Zdálo se, že
to, co mu svěřila, bere vážně a uvažuje nad tím.
„Zdá se, že nad tebou někdo drží ochrannou ruku.“ Zamračil se a
zabubnoval prsty o stehno. „Kdo to ale může být? Přece sem poslali mě, aby tě
chránil, no ne?“
Letty si vzpomněla, jak ji Lily nabádala, aby se Wada zeptala, proč ho
sem poslali právě teď a tak to hned udělala.
„To nevím. Jediné, co mi řekli, bylo, že nastala vhodná doba. Víš,
abych řekl pravdu, tihle lidé nejsou zrovna sdílní. Rádi předstírají, že jsou
tajuplní a říkají všechno v hádankách.“
Letty zauvažovala, co je to asi za tvory. Proč oni sami nepřijdou
bojovat s tou strašidelnou Nicotou? Proč čekají, že bránu zavře
obyčejný člověk?
Neznala na tyhle otázky odpověď a podle toho, co jí řekl Wade, je
nejspíš neznal ani on. Pustila to proto z hlavy a raději se začala zajímat
o to, co se bude dít teď.
„Wade?“
Podíval se na ni a čekal, až bude pokračovat. „Co budeme dělat dál?“
Slyšel v jejím hlase strach, i když se ho snažila skrývat a nevěděl,
co jí má říct. Mělo to být jednoduché. Měl sem přijít, najít Klíč, spojit
s ním svou duši a strážit ho, dokud nezamkne bránu. Svoji duši
s Letty sice spojil a byl si jistý, že ona je tím Klíčem, ale neměla ani
nejmenší tušení, jak by měla splnit svoji část úkolu. Ne, že by se tomu snad
divil. Vypadalo to, že o svých schopnostech neví zhola nic, natož aby je uměla
používat. A jelikož on předpokládal, že Klíč je věc, nečekal, že se bude muset
o něčem rozhodovat. Myslel si, že bude stačit dopravit jej na správné místo.
Jenže on i Letty v jeskyni, která sloužila jako průchod do jiného světa,
byli, a i když s ní spojil duši, nic se nestalo. Na chvilku zauvažoval,
jestli by se tam neměli vrátit teď, když je při vědomí, ale pak tu myšlenku
zavrhl. Dokud nebudou vědět, jak ovládat její moc, nemá cenu vystavovat ji
nebezpečí.
„Musíte získat zpátky Zámek.“ Ozval se chraplavým hlasem Kane.
Wade se k němu prudce otočil. „Cože? Cos to říkal?“
Kane zbledl, ale zjevně byl odhodlaný pokračovat. „Vyprávěl jsem ti o
sobě a o tom, jak jsem přišel o svůj ...“ rychle blýskl pohledem po Letty a pak
se upřeně zadíval na Wada. Chvíli mlčel a když Wade přikývl, pokračoval. „Zlo
se zmocnilo Zámku, který poutal bránu do světa Nicoty. Než bude moc tady
Leticie bránu znovu zamknout, musíte ho dostat zpátky. Bez něj není možné
zacelit trhlinu, která se v jeskyni za ty roky vytvořila.“
Wade přikývl. „Dobře, kde je ten Zámek teď?“
Kane zakroutil hlavou. „Tím si nejsem jistý. Vím jen, že ho odnesl
jeden z našich bratrů.“
Druhý muž vytřeštil modré oči a obočí se mu nevěřícně vyklenulo. Letty
sledovala jejich rozhovor, ale moc mu nerozuměla. Nechápala, jak se do toho
všeho zamíchal Kane a nevěděla, jak by se na to měla zeptat. Nakonec usoudila,
že to není důležité. Hlavně když jim bude moct nějak pomoct. Potřebovala si o
všem, co se kolem ní děje popřemýšlet, ale v jednom měla jasno. Udělá
všechno pro to, aby tu věc zastavila. Viděla, čeho jsou její pohůnci schopní, ostatně
její přátelé kvůli tomu zemřeli a věřila, že kdyby ta Nicota pronikla sem, bylo
by to daleko horší. Kdo ví, co všechno se v tom temném tunelu skrývá a
chce se dostat do lidského světa?
Wade zíral na Kana a nechápal, co mu tím chce říct. Myslel tím snad,
že Zámek sebral některý z andělů, kteří se před věky rozhodli odejít
s Luciferem z nebe? Věděl, že tihle jeho bratři se přidali na stranu zla,
ale nechápal, jak by mohl Kane dovolit, aby se zámku některý z nich
zmocnil. Vždyť je znal a jistě by nedovolil, aby se k té jeskyni přiblížili.
Tázavě se na něj zadíval a v očích se mu zračila otázka, která mu
tížila mysl. Kane po chvíli promluvil. „Byl to Abandon. Přidal se k našim
temným bratrům.“
Wadovi se hlavou zběsile honily myšlenky. Jak je možné, že o tom neví?
Copak to Michael s Gabrielem, nejvyšší z andělů, před ostatními
tajili? Nakonec usoudil, že zjevně nechtěli, aby se v nebi rozkřiklo, že
se další andělé připojili k Luciferovi. Všichni si vybrali stranu už před
velmi, velmi dlouhou dobou a Abandon se tehdy rozhodl zůstat na straně dobra.
„Kdy se připojil k Luciferovi?“ zeptal se tiše Kana.
„Před několika staletími.“ Připustil Kane. „Já jsem se o tom ale
dozvěděl až před dvaceti lety.“ Dodal tiše.
Pro Kana bylo velice těžké hovořit o dni, kdy se všechno pokazilo a on
naletěl andělovi, který tvrdil, že byl určený jako jeho nástupce. Tak se těšil,
že bude moct předat svoji práci někomu dalšímu a on sám se vrátí domů, že moc nepřemýšlel
o tom, že ještě nenastala vhodná doba. Prozradil Abandonovi všechno, co věděl a
ukázal mu tajemství jeskyně skrývající bránu do jiného světa. Když mu nakonec
ukázal místo, kde se skrýval Zámek střežící přístup k Nicotě, ten parchant
se obrátil proti němu, zabil Kaneův klíč a ukradl ho. Kane věděl, že pokud se
nechá zabít, zmizí naděje na záchranu světa. S bolestí v srdci proto
vyběhl ze sítě jeskyní, když nejprve popadl malou dívku, která všechno viděla a
slyšela. Všimnul si jí, jak se krčí za velkým kamenem a vykulenýma očima zírá
na scénu před sebou. Teď před ním ta samá dívka seděla jako dospělá žena a
řízením osudu, jehož cesty nikdo nedokáže předem odhadnout, se má stát novým
Klíčem.
I po dvaceti letech ho pomyšlení na jeho selhání tížilo jako kámen.
Kdyby nechápal nutnost zachování rovnováhy, možná už by se té bolesti dávno
podvolil. Místo toho se ale toulal po světě, který tak dobře poznal a čekal na
tuhle chvíli. Teď už si byl naprosto jistý tím, že Wade je jeho skutečným
nástupcem. I když nechápal, jak je možné, že ještě existuje šance zavřít bránu,
když je zámek pryč a předchozí Klíč mrtvý, byl rozhodnutý udělat všechno pro
to, aby se to podařilo.
Jinak by těch tisíc let, kterých chránil lidstvo, bylo úplně
k ničemu.
„Kane?“ přerušil jeho myšlenky Wadeův hlas. „Víš, jak bychom mohli
Abandona a ukradený Zámek najít?“
Kane zavřel oči a zavrtěl hlavou. „Už dávno jsem ztratil zájem o svět.
Nesleduju naše bratry ani se nemíchám do záležitostí mezi dobrem a zlem. Jsem
tady jenom proto, abych zabránil naprostému konci.“
Wade se díval na unaveného muže před sebou a viděl člověka, který
přišel o veškerou naději. Jeho duše byla zatížená neuvěřitelným břemenem a Wade
si byl jistý tím, že ho brzy zabije, pokud se ho nezbaví. Temná kukla obklopující
Kaneovu duši mu brala životní sílu a svírala ho čím dál pevněji. Nevěděl, jak
by měl svému předchůdci, svému průvodci pomoci, ale věděl, že je nutné to
udělat co nejdříve.
Letty, která celou tu dobu mlčela, se znovu ozvala. „Promiňte, že vás
ruším, ale můžeme se vrátit zpátky k našemu rozhovoru?“
Oba muži se na ni podívali a přikývli.
„Takže si to shrňme. Podle vás jsem Klíč mající zamknout bránu vedoucí
do cizího světa, který obývá strašlivá Nicota, připravená zničit náš svět,
pokud jí v tom nezabráníme. Jenže abych mohla použít schopnosti, které mimochodem
nemám, k zamknutí té brány, potřebujeme něco, čemu říkáte Zámek, abych se
o to vůbec mohla pokusit. To něco, co potřebujeme, ukradl jeden z padlých
andělů,“ tázavě se podívala na Wada a když přikývl, pokračovala, „který může
být kdekoliv na světě. Správně?“
„Když to podáváš takhle, nevypadá to pro nás zrovna růžově.“ Řekl
Wade, když skončila.
„Možná existuje způsob, jak Abandona najít,“ prohlásil Kane a obrátil
se k Letty. „Pamatuješ jak ses ztratila v jeskyni, když jsi byla malá
holčička?“
Letty se na židli prudce předklonila a popadla Kana za ruku. „Ty to
víš? Jak to, že o tom víš?“
„Byl jsem tam,“ vysvětlil prostě a vykroutil ruku z Lettyina
sevření. „To já jsem tě odnesl zpátky k tvým rodičům. Myslím si, že jsi
viděla, co se tam stalo a je možné, že bys nás k Zámku dokázala zavést,
kdyby sis vzpomněla, jak vypadá. Jsem si téměř jistý, že když budeš vědět, co
hledáš, ucítíš to.“
„Tak proč mi ho nemůžeš popsat? Třeba si ho vybavím.“
„To nemůžu, protože to nevím. Nevypadá pro každého stejně. Svoji
pravou podstatu vyjeví jen tomu, kdo ho dokáže používat a já to nejsem. Ty jsi
na druhou stranu s největší pravděpodobností další Klíč, a proto bys ho
měla být schopná vycítit, když budeš vědět, jak vypadá. Určitě jsi ho viděla.“
„Jenže já si z toho dne skoro nic nepamatuju. Byla jsem malá a
navíc mi to nikdo nevěřil. Od té doby uplynulo skoro dvacet let. Jak bych si to
mohla pamatovat?“
Do ticha, které následovalo, se ozval Wade. „Mohl bych ti pomoct,
kdybys mi to dovolila.“
„Jak jako?“
„Mohl bych se pokusit vyvolat zasuté vzpomínky v tvojí paměti.
Ale ne dnes. Zítra, až si oba trochu odpočineme. Myslím, že pro tuhle chvíli
jsi v bezpečí a my všichni se potřebujeme vyspat.“
Letty se s ním o tom nehodlala dohadovat. Cítila, jak se jí
únavou klíží víčka a těšila se, až si vleze do postele. Jenže ještě potřebovala
vědět, co je s jejími přáteli. Předtím jí Wade neodpověděl, když se na ně
ptala a tak to zkusila znovu.
Pozoroval ji zkoumavým pohledem, ale když mu ho klidně oplácela,
pomalu řekl: „Když jsme se dostali z jeskyně, byli oba na pokraji
zhroucení. Ta dívka, Marcy, upadla do šoku a James byl agresivní. Musel jsem je
oba uspat. Jsou teď u mě v bytě. Chceš se na ně jít podívat?“
Letty okamžitě vstala. „Jistě.“
Všichni tři přešli krátkou vzdálenost do předsíně a pak kousek po
chodbě k Wadeovu bytu. Když vešli dovnitř, všimla si Letty, že dispozičně
je velice podobný tomu jejímu, ale veškerý nábytek tady byl tmavý a všechny zdi
někdo natřel na bílo. Proti jejímu veselému barevnému bytu působil tenhle
velice pochmurně. Uvažovala, jestli se tady Wadeovi líbí, jestli tenhle byt
odráží jeho vkus. Pak si připomněla, že si ho pronajal dneska ráno a pak se za
ní celý den honil. Sotva měl čas vybrat si nábytek a zařídit se tu.
Wade ji vedl do míst, kde měla Letty kuchyni a když otevřel dveře, všimla
si dívka, že se za nimi skrývá menší ložnice. Nejspíš pokoj pro hosty. Takže
přece jen byl tenhle byt o něco větší než ten její dvoupokojový.
Marcy i James klidně spočívali na přikrývce v barvě velbloudí
srsti. Oba leželi na zádech, ruce měli položené podél těla a jejich oblečení
bylo špinavé a zakrvácené. Letty si všimla, že má Marcy na tváři šmouhy od krve
a ruce jí měla celé pokryté. Vzpomněla si, jak se dívka v jeskyni skláněla
nad Jamesem a tiskla mu ruku k břichu. S obavou na to místo pohlédla,
ale žádné zranění neviděla.
„Jsou v pořádku?“ obrátila se k Wadeovi. „Myslím po fyzické
stránce.“
„Ano, už ano.“
„Co myslíš tím už ano? Copak předtím byli zranění? A co já a můj krk?
Vyprávěla jsem ti přece o tom, jak mě napadla ta panenka, co jí říkáš Khana.“
Wade se na ni zadíval a pak odpověděl: „Letty, už jsi přece pochopila,
že nejsem člověk, že ano?“
Když přikývla, pokračoval. „Jsem anděl a jako takový mám schopnosti,
které sahají nad rámec mého lidského těla. Jednou z nich je schopnost
léčit. Když jsem dorazil do jeskyně, umírala jsi, a proto jsem musel použít
svoji životní sílu, abych tě udržel naživu. Také jsem uzdravil Jamese, protože
by cestu ven nevydržel, a když jsme dorazili sem, zahojil jsem škrábance, které
měla Marcy na zádech.“
Letty nechápala, proč jí to připadá zvláštní. Po tom všem co už
viděla, by měla něco takového zvládnout přijmout jako nic. Potřásla hlavou a
pak ji zaplavila vděčnost. Byla ráda, že Wade ji i její přátele zachránil a
usmála se na něj, aby mu to dala najevo.
Pozorovala jeho reakci na svůj úsměv, ale tvářil se stále stejně.
Žádné omámení, žádný chtivý pohled v očích, prostě nic.
Zklamaně se přestala usmívat a znovu se podívala na své přátele.
Vypadali klidně a mírumilovně, jak tak leželi vedle sebe. „Co s nimi
bude?“ Zeptala se s obavou v hlase Wada.
Dlouho mlčel, ale nakonec řekl: „Myslím, že by pro ně bylo lepší,
kdyby si nic nepamatovali. Aspoň by je nikdo neměl důvod honit nebo zabít.“
Letty s ním z celého srdce souhlasila. Nechtěla, aby se její
přátelé dostali kvůli ní do potíží. Stačí, že Mike a Jeremy ... Přestaň, pomyslela si, když se chtěla
začít obviňovat. Není to tvoje vina, že
jsou mrtví. Nemůžeš za to. Jenže i když si to opakovala stále dokola,
cítila se vinná. Kdyby nebylo jí, oba muži by byli pořád ještě naživu.
Pomyslela na jejich těla, která zůstala v jeskyni a zatoužila se tam pro
ně vrátit. Lily ji ale varovala, že tam nesmí, dokud nebude připravená.
S povzdechem se v myšlenkách vrátila ke svým přeživším přátelům a
přemýšlela, co Wade myslel tím, že by bylo lepší, kdyby si to nepamatovali.
Copak to dokáže zařídit? Obrátila se k němu a zeptala se.
„Ano. Mohl bych jim upravit vzpomínky na to, co se stalo. Mysleli by
si pak, že jste šli dovnitř a ven, aniž by se cokoliv z toho stalo.“
Letty se zamračila. „A co Mike a Jeremy?“
Když se Wade zatvářil nechápavě, vysvětlila: „Ti muži, kteří zůstali
v jeskyni.“
Wade si vzpomněl na mrtvá těla a došlo mu, koho tím Letty myslela.
Marcy i James by se nejspíš divili, kdyby se ti dva neukázali zítra
v práci. Přemýšlel, co s tím a napadlo ho, že nejjednodušší bude
podstrčit těm dvěma vzpomínku na to, že se oba muži zřítili do nějaké jámy a
zemřeli. Řekl o svém nápadu Letty, ale viděl, že se jí to moc nezamlouvá. Brzy
mu vysvětlila proč.
„Mike a Jeremy jsou ... tedy byli,“ opravila se vzápětí, „vynikající
jeskyňáři. Není příliš pravděpodobné, že by udělali takovou chybu.“
„Jenže nehody se stávají,“ přesvědčoval ji Wade. „I ti nejlepší občas
mohou uklouznout.“
Letty věděla, že nemají na vybranou. Pokud nechce, aby její přátelé až
do konce života navštěvovali psychologa, měla by Wadeovi dovolit, aby jim
upravil paměť.
„Dobrá, tak to tedy udělej. Ale ať si myslí, že se to stalo už před
několika dny. Nechci, aby měli nějaké potíže. O tom, že jsme tady, ví jen můj
šéf a tomu to zavolám později. Mohl bys zařídit, aby těch pár dní nutných
k vyřízení všeho potřebného, prospali? Tak by to možná bylo lepší. Aspoň
by se nikdo nedivil. Zavolám do práce a řeknu ostatnímu personálu, že ještě
nějakou dobu zůstaneme v jeskyni. Pak se jakože vrátíme a všechno bude
v pořádku.“ Letty nechápala, kde se v ní bere všechna ta chladná
logika. Byla vyděšená a smutná kvůli všemu, co se stalo, ale myslela jen na to,
aby celou záležitost utajila.
Jenže na druhou stranu jí ani nic jiného nezbývalo. Nebyl nikdo jiný,
kdo by to zařídil a smrt Mika a Jeremyho nemohl nikdo potrestat. Jak by se asi
policie tvářila, kdyby jim tvrdila, že oba muže zabily Stíny s obrovskými
drápy? Řekli by o ní, že je blázen a zavřeli ji někam, kde bude podle jejich mínění
v bezpečí sama před sebou.
Podívala se na Wada, který mlčel a zvažoval její slova. Nakonec
přikývl a řekl: „Asi to tak bude nejlepší. Nikdo nás neviděl, když jsme se sem
vraceli a Marcy i James tady budou v bezpečí. Zatím nikdo neví, že jsem
tady, natož tak, že už jsem tě našel.“„Musíme si dát pozor na pana Marlona. Je to vlezlý skrček.“ Řekla
Letty.Wade pokýval hlavou. „To nebude problém.“Letty se podívala na svoje umazané přátele a pak zalétla pohledem
směrem ke koupelně. „Měli bychom je umýt a převléknout, aby mohli odpočívat v
pohodlí.“Když skončili s očistou Lettyiných kolegů, byla dívka tak
unavená, že sotva stála. Kdyby nebyl Wade neuvěřitelně silný, převléct
mohutného Jamese by se jim nikdy nepodařilo. Smyli z obou spáčů krev i pot
a oblékli jim pohodlné oblečení, pro které Letty zaběhla k sobě domů. Když
skončili, vypadali manželé naprosto v pořádku. Wade Letty ujistil, že až
se vzbudí, nebudou si nic pamatovat a unavená dívka odešla domů, aby se trochu
prospala. Dohodli se, že po ztraceném Zámku a zrádném andělovi začnou pátrat až
zítra.
Žádné komentáře:
Okomentovat