Strážce světla - Sedmnáctá kapitola

Letty se nejistě natáhla po Wadově napřažené dlani a vložila do ní svoji menší ruku. „Myslíš, že je to dobrý nápad? Nemohli bychom tam dojet autem?“

„Není se čeho bát, umím létat.“ Řekl Wade a v jeho hlase se ozval smích.

„Já se taky nebojím,“ odsekla Letty, „jenom si říkám, že by nás mohl někdo zahlédnout.“

Wade zakroutil hlavou. „Nikdo nás neuvidí, je noc a navíc lidi vidí jen to, co chtějí vidět.“

Pak ji k sobě přitáhl, zvednul si ji do náruče a vyšel na rozlehlou zahradu zastíněnou vysokým zastřiženým živým plotem. Dům byl poslední v řadě podobných sídel, takže měl sousedy jenom z jedné strany. Wade se postavil tak, aby je kryla obrovská stavba a jedním rychlým pohybem roztáhl svoje nádherná křídla.

Letty jejich jiskřivá krása pořád omamovala, na chvíli ji napadlo, jestli si na ně někdy zvykne. Pak to ale pustila z hlavy, protože Wade se přikrčil, máchnul křídly a vznesl se s ní do vzduchu.

Dívka ho pevně objala kolem krku a zabořila mu tvář do prohlubně mezi klíční kostí a mohutným krkem.

Neměla pocit, že letí a proto od něj po chvíli hlavu odtáhla a rozhlédla se kolem sebe. Všimla si, že je před studeným větrem chrání Wadův pružný štít a měla pocit, jako by s ní náručí klidně šel.

Tenhle pocit však brzy odplynul. Letty se totiž mrkla pod sebe a všimla si, že domy, nad kterými vysokou rychlostí letěli, vypadají jen jako malé zářící tečky v moři podobných bodů. Křečovitě se k Wadovi přitiskla, protože ji napadlo, že kdyby ji upustil, rozplácla by se o zem jedna dvě.

Wade se jí podíval do obličeje, a když viděl její napjatý výraz, usmál se na ni. Nechápal, jak je možné, že se Letty létání nelíbí. On ho miloval. Líbilo se mu, jak se mu vítr opírá do křídel, nese je na svých proudech, klouže po nich a umožňuje mu vidět svět z úplně jiné perspektivy. Chtěl, aby Letty pochopila jeho radost, proto se s ní opatrně spojil, a když před ním otevřela svoji mysl, ukázal jí, jak se teď cítí.

Letty se nejprve usmála, a když do ní dál proudila Wadova jásavá radost z letu, rozesmála se naplno.

Bylo to úžasné. Najednou se vůbec nebála, protože se teď na jejich let dívala úplně jinak než před chvílí. Věděla, že její strach z toho, že by ji Wade mohl pustit, je nereálný. Cítila, jak ji objímají jeho svalnaté paže a viděla v jeho mysli silné odhodlání ji chránit. Wade už toho pro ni udělal tolik, vybojoval kvůli ní tolik bitev a Letty si uvědomila, jak byla pošetilá.

Její milý by ji nikdy nenechal spadnout.

Uvolnila se a užívala si Wadovu radost z toho, že si zase po dlouhé době může protáhnout křídla. Nechala mezi nimi volně proudit myšlenky a pocity, koupala se ve Wadově lásce a beze slov ho ujišťovala o své vlastní.

Teď si mu opřela hlavu o rameno ne ze strachu, ale proto, aby mu byla blíž. Zavřela oči, naslouchala tichému cinkání jeho zvláštních křídel a nechala se jím unášet do noci.

Wadovi se zdálo, že na místo označené na mapě dorazili příliš brzy. „Nepoletíme až do Twin Falls?“ lákal Letty svůdným hlasem.

„Ráda bych,“ povzdechla si dívka v jeho náruči. „Ale tunely to bude rychlejší, pokud půjdeme zkratkami.“ Letty totiž po chvíli studování map, které nakreslil Kane, objevila místa, která dokáží zkrátit cestu mezi městy. Byla si jistá, že je teď, když ví, jak vypadají, dokáže najít a provést je jimi až do Twin Falls.

A i když ji Wade ujišťoval, že je nikdo neuvidí, přece jen z toho měla strach.

Přesto se jí takovýto styl cestování líbil, i když poněkud omezoval počet zavazadel, které si sebou mohli vzít. Když o tom v Kanově washingtonském domě mluvili, rozhodli se sebou nic nebrat. Oba měli oblečení i všechno ostatní v Lettyině bytě a Wade si myslel, že se tam teď můžou bez problémů vrátit.

Wade dovolil vzdušným proudům, aby je snesly k zemi, kde měkce přistál na špičkách. Než Letty postavil na nohy, něžně ji políbil.

„Tohle si musíme co nejdřív zopakovat,“ řekla Letty nadšeně. „Bylo to super.“

„Myslel jsem, že se ti létání nelíbí,“ poškádlil ji Wade.

Letty ho plácla do hrudi. „Teď už se mi líbí. Zvlášť když vím, co si o tom myslíš ty.“

Zasnila se a uvažovala, jaké by asi bylo letět nad oceánem. Nikde nikoho nevidět, mít jenom modrou vodu pod sebou a spočívat ve Wadově pečující náruči. Najednou měla chuť se otočit a vyrazit pryč od Abandona a Nicoty. Stulit se do andělových paží a nechat se jím odnést nad Atlantský oceán a navždy s ním letět, aniž by měli jakýkoliv cíl.

Povzdechla si a vrátila se do přítomnosti. Třeba se jí tenhle její sen splní, pokud přežijí střetnutí s Abandonem a služebníky Nicoty.

Teď jim však nezbývalo nic jiného než vstoupit do jeskyně a setkat se na jejím konci se svým osudem.

Vzala Wada za ruku a táhla ho ke skále, která se rýsovala proti temnému nebi. Pohledem pátrala mezi nízkými keři, sledovala kamennou stěnu a hledala vstup do jeskynního komplexu, který ji zavede zpátky domů. Jak tak přejížděla pohledem sem a tam, všimla si po své levici podivného mihotání. Nebyl to ani tak zrakový vjem, jako spíš pocit, že v tom místě je něco jinak než by mělo být.

Vyrazila k němu a zastavila se, až když se ho mohla dotknout. Svit měsíce ozařoval skálu tajemným stříbrným světlem a dával jim tušit, že tohle je místo, které hledají.

Letty před sebe natáhla ruku a sáhla na skálu. Cítila pod prsty pružný odpor, ale když dál tlačila, projela její ruka skrz. Rychle ji vytáhla, protože nevěděla, co je na druhé straně a začala si prohlížet vstup do podzemí.

Zdálo se jí, že mihotání má rozměry menších dveří. Když sáhla vedle vstupu, nahmatala pod prsty jen drsný povrch kamene.

Podívala se na Wada, který ji odsunul stranou a sledovala, jak strčil nohu do průchodu. Když byla uvnitř celá, pevně jí stiskl ruku a oba je protáhl na druhou stranu.

Wade zamrkal a rozhlédl se po černočerné tmě, která je obklopovala. Neviděl si ani na špičku nosu, proto si sundal mikinu, kterou měl přehozenou přes holou hruď a uvázal si ji kolem pasu. Soustředil se na tahy svého tetování a přinutil je se rozzářit.

Letty s úžasem sledovala Wadův nahý hrudník a ploché břicho. Ten chlap byl vážně nádherný. Po chvíli odtrhla zrak od jeho vypracovaných svalů a soustředila se na jeho tetování. Ve tmě, která kolem nich panovala, se zdálo být Wadovým nejvýraznějším rysem. Osvětlovalo celou levou polovinu jeho hrudníku a paži, zatímco na ostatní části jeho těla vrhalo tajuplné stíny.

Dívka se zvědavě zadívala na šlahouny červenozlaté květiny, které jí zdobily zápěstí a dlaň a soustředila se na to, aby je rozzářila. Díky otevřenému spojení s Wadem věděla jak na to, a proto napnula svoje myšlenky k tomu, co chtěla udělat.

Brzy se jí po ruce rozlila červenozlatá záře a když ji Letty napřáhla před sebe, osvětlila tunel před nimi jako výkonná baterka.

„Super, už nikdy nebudu muset spoléhat na přístroje, když budu potřebovat světlo,“ pochvalovala si vesele a kroužila rukou, aby přinutila světlo, které z ní vyzařovalo, osvítit celý široký tunel, který je obklopoval.

 Wade se zasmál, popadl ji za zvednutou ruku a propletl si svoje prsty z jejími. „Oblečení si na sobě ale nech, stačí když bude zima mě.“

Letty přikývla. „Tak dobrá, vyrážíme.“ Připomněla si nákres chodeb, který si vryla do paměti a řekla: „Tímhle širokým tunelem musíme jít dva kilometry a pak se budeme moct napojit na zkratku, která nás dovede k městu Marion v Ohiu. Když použijeme všechny zkratky, které jsem našla a trefíme je správně, budeme ve Twin Falls za několik málo hodin.“

Anděl si ji znovu zvednul do náruče, roztáhnul křídla a zašklebil se. „Tenhle tunel je dost široký, nemusíme jít pěšky.“ Pak mávnul křídly a vznesl se s ní kousek nad podlahu. Letěli rychle vpřed a Letty se smála.

Líbilo se jí s jakou samozřejmostí Wade používá svoje křídla a užívala si další nečekaný let. Bavila se tak dobře, že málem přehlédla místo, kterým měli projít.

„Zastav,“ vykřikla, když ho minuli.

Wade se postavil, stáhnul křídla a vyčkávavě se na ni podíval.

„Dolů,“ poručila mu Letty a kroutila se v jeho náručí.

Wade jí přitisknul tvář ke krku a stisknul ji pevněji. „Líbí se mi tě držet. Chtěl bych tě nosit blízko svého srdce navždy.“

Letty zjihla. Wadova slova byla tak milá a ona si jich vážila, jelikož věděla, že anděl je válečník a ne básník. Byla ráda, že jí dokáže něco takového říct i slovy a ne jen prostřednictvím jejich spojení. Věřila, že ve vztahu je důležité mluvit o svých pocitech a vyjadřovat je hmatatelným způsobem, aby tak člověk ujistil partnera o své lásce.

Věděla, že ji Wade miluje, stejně jako věděla, že ona miluje jeho, ale chvíle jako je tahle, přiměly její srdce tetelit se radostí.

Pohladila ho po tváři a zadívala se mu do modrých očí. „A já bych chtěla ve tvé náruči zůstat navěky. Zbožňuju, když mě takhle držíš.“

Chvíli tam jen tak stáli, tiskli se k sobě, ale pak ji Wade s povzdechem spustil na zem. Věděl, že musí pokračovat vpřed. Věřil, že je Letty bez problémů dovede až do Twin Falls, ostatně ta žena byla v jeskyních jako doma. Wade viděl s jakou jistotou se pohybuje a sledoval její vzpomínky na dobu, kdy byla malá holčička.

Samozřejmost s jakou se pohybovala v temných chodbách a prolézala úzkými průchody, které by ostatní vyděsili k smrti, ho ujistily o tom, že je v jeskynních opravdu jako doma. Když teď kráčela k místu, které je podle jejích slov mělo dovést blíž k jejímu domovu, ani jednou nezaváhala.

Wade sledoval, jak natáhla ruku a dotkla se místa, kterému by on sám nevěnoval vůbec žádnou pozornost. Zdálo se mu úplně stejné jako ostatní skála kolem něj. Nebylo ničím zvláštní, nijak se neodlišovalo od tun kamení, které měli nad hlavami i kolem sebe.

Ale Letty k němu šla, jako by tam byla boční chodba, do které hodlá projít.

Postavila se před něj a netrpělivě se otočila k Wadovi. „Tak pojď. Na co čekáš?“ vyzvala ho.

Wade vykročil vpřed, chytil ji za ruku a nechal se protáhnout zkratkou, o které mluvila.

Tohle bylo jiné, než když vstupovali do jeskynního komplexu. Wade měl pocit jako by ho skála okolo něj mačkala, tlačila se na něj a dusila světlo vyzařující z jeho kůže. Po chvíli ten stísněný pocit pominul a on se ocitnul v další chodbě.

Byla užší než ta předchozí, kámen tady měl načervenalou barvu, jako by ve skále kolem nich byla přimíchaná měď.

Letty vyrazila vpřed a táhla ho za sebou. Zdálo se, že se nepotřebuje rozhlížet a zjišťovat, kde jsou. Wade si pomyslel, že se tady na tom místě musí řídit jiným smyslem než zrakem, protože on byl se svou zářící pokožkou za ní, osvětloval prostor kolem sebe a její záda a Letty přesto kráčela vpřed s jistotou, která ho udivovala.

„Tudy,“ řekla Letty spíš pro sebe a šla ke křižovatce, které byla před nimi. Zabočila vlevo a zvědavě položila ruku na skálu. Prozkoumala ji svým šestým smyslem a objevila v ní ložisko rubínů.

Tyhle tunely byly zvláštní. Obsahovaly prvky, které by tady nikdy nehledala. V téhle oblasti se nikdy rubíny netěžily a ona je tu přesto cítila. Místo, kde měla položenou ruku obsahovalo jenom malé množství, ale když zapátrala hlouběji v kameni, našla větší ložisko. Geolog v ní chtěl prošmejdit jeskyni, která byla nedaleko a hledat další zajímavá místa a Letty se musela napomenout. Není taky kvůli nerostům.

Jenom tudy prochází, aby se dostala ke smrtelně nebezpečnému nepříteli.

„Kudy teď?“ zeptal se Wade, když stála příliš dlouho na jednom místě.

Letty kývla hlavou kupředu, odtrhla ruku od skály a vyrazila.

Šli zakroucenými chodbami a protahovali se úzkými mezerami asi hodinu, než Letty označila další místo, kterému říkala zkratka. „Tohle vede k městu Topeka ve státě Kansas. Ještě musíme projít čtyřmi zkratkami než se dostaneme domů,“ informovala Wada.

„Ještě čtyřikrát se budu muset nechat protáhnout gumovou hadicí?“ zeptal se Wade pro jistotu, i když mu Letty přesně tohle právě řekla.

S úsměvem přikývla a vešla do průchodu.

Wade se zhluboka nadechl a následoval ji. Sotva se stihnul rozkoukat na novém místě, uslyšel jak Letty přidušeně vykřikla: „Wade pozor!“

Ucítil po levici pohyb a sklonil se právě včas, aby se vyhnul noži mířícímu mu na krk.

Prudce se narovnal, otočil se a popadl útočníkovu paži. Zkroutil mu ji a přinutil ho tak pustit nůž. Pak ho praštil pěstí do obličeje a divoce se rozhlížel po Letty.

Stála před ním a za zády se jí tyčil vysoký hubený muž, který ji pevně svíral jednou rukou kolem pasu, zatímco ve druhé svíral dlouhý úzký nůž, který jí tisknul k srdci.

„Stůj,“ nařídil Wadovi vysokým pisklavým hlasem. „Jestli se pohneš, zabiju ji.“ Aby svoje slova zdůraznil, přitiskl nůž k Letty silněji. Jeho špička pronikla vrchní vrstvou jejího oblečení a zastavila se těsně nad kůží.

Wade téměř viděl, jaký kousek jej dělí od její hebké pokožky a vzteky se mu zatmělo před očima. Znehybněl, aby nervózního muže nevyděsil a spustil ruce podél boků.

Muž vedle něj se posbíral z podlahy a Wade si všimnul, že tvoří protiklad svého partnera. Byl malý a kulatý, jeho slídivá očka chtivě přejížděla po Lettyině štíhlém těle a Wade ho za ten pohled toužil zabít.

Letty je jeho. Žádný chlap se jí nemá právo dotknout ani pohledem.

Hrozivě zavrčel, což muže přimělo odtrhnout od jeho partnerky zrak a poplašené na něj pohlédnout.

Wadovy oči metaly blesky a tiše slibovaly muži strašlivou pomstu, jestli se na Letty ještě jednou takhle podívá.

Kulatý muž polknul, popošel k Wadovi a nerozhodně se zastavil kousek od něj.

Wade si pomalu založil ruce na hrudi. „Co teď?“ zeptal se vysokého muže, který držel Letty a díval se mu přitom do tmavých očí.

Muž vyděšeně zalétl pohledem ke svému kolegovi. Ani jeden z mužů se zjevně neměl k odpovědi a Wada napadlo, jestli vůbec vědí, co s nimi chtějí udělat.

„Budu hádat,“ prohodil ležérně, když už ticho trvalo příliš dlouho. „Abandon vám nařídil, abyste se courali tunely a dávali pozor, jestli se neblíží Khana.“

Vysoký muž za Letty se zamračil. Zjevně se mu nelíbilo, že Wade uhodnul, co tady dělají. Tiše kývnul na svého parťáka, který vytáhl z kapsy kus provazu. „Ruce za záda,“ vyzval zlostně Wada a čekal, až poslechne.

Wade se podíval na Letty, která tiše stála před vysokým mužem a klidně mu oplácela pohled. Ucítil v mysli jemné čeření, které mu naznačilo, že s ním chce Letty mluvit, proto se soustředil na jejich spojení.

Jsi v pořádku? Zeptal se jí.

Jasně. Ozvala se neohroženě. Myslím, že bychom s nimi měli chvíli zůstat. Třeba nám řeknou, kde teď Abandon ve Twin Falls bydlí.

To by byli úplně pitomí, upozornil ji Wade.

Taky tak vypadají, podotkla Letty. Vždyť ani neví, co s námi mají dělat. Myslím, že se tě pokusil podříznout jen proto, že je překvapilo, že jsem se tu najednou objevila. Pochybuju, že nás chce Abandon mrtvé.

Tebe určitě ne, řekl Wade. Pokud tyhle dva nevyděsíme, nic ti neudělají.

Letty se zamračila. Nelíbilo se jí, jak Wade předpokládá, že jeho Abandon zabije hned, jak bude mít příležitost. Ale nejspíš měl pravdu. On mu k ničemu není. Navíc ho ohrožuje.

Pohledem si měřila muže, který svazoval Wadovi ruce a uvažovala o tom, jak je naivní. Copak neví, že Wade ty provazy může kdykoliv přetrhnout?

Zjevně ne, skočil ji do myšlenek Wade. Půjdeme teď s nimi, ale jenom jestli nás nepovedou mimo naši trasu. Nechci se příliš vzdálit od další zkratky.

Určitě nás zavedou k Abandonovi. Co jiného by s námi dělali? Zeptala se Letty Wada a on cítil, že to považuje pouze za řečnickou otázku.

Nejsou to lidé, upozornil Letty na něco, čeho si zjevně nevšimla.

Fakt? Podivila se Letty a upřeně se zadívala na muže, který vedl Wada směrem k ní. Svítil si na cestu tlustou baterkou, kterou svíral v levé ruce, a když došel až k nim, pokývnul na kolegu, aby se otočil.

Letty na nich neviděla nic zvláštního. Zdálo se jí, že jsou to jenom dva pitomci, kteří nevědí, co dělají. Měli nahrbená ramena, těkavé oči a nijak zajímavé rysy obličeje. Kdyby je potkala na ulici, minula by je bez povšimnutí. Možná by si jen těsněji přitiskla kabelku k boku.

Hledala něco, co by jí potvrdilo Wadova slova, ale nic nenacházela. Nechápavě se na anděla podívala a v duchu mu naznačila, že mu nevěří.

Určitě se pleteš. Jsou to obyčejní chlápci.

Wade obrátil oči v sloup, zakroutil nad její nevěřícností hlavou a podsunul jí do mysli odlišný obraz skutečnosti.

Letty měla co dělat, aby nezalapala po dechu, když se muž za ní proměnil. Pořád byl vysoký, ale rysy jeho obličeje se teď změnily. Na čele mu vyrazily čtyři malé růžky, kůže mu zčervenala a oči změnily barvu na černou. Měl postavu jako člověk, ale nohy měl zakončené kopyty a taky měl ocas.

Letty se tiše uchechtla, protože ji napadlo, že vypadá jako čert z pohádky. Chyběly mu už jenom chlupy po celém těle. Když se podívala na muže, který před sebou strkal Wada, všimla si, že je podobný svému kolegovi až na to, že on byl opravdu celý chlupatý. Dokonce i obličej měl pokrytý krátkou srstí.

Byli odpudiví a Letty se udělalo špatně, když shlédla na pracku, kterou měla omotanou kolem pasu.

Tak díky, pomyslela si jízlivě směrem k Wadovi.

Ty jsi s nimi chtěla zůstat, popíchnul ji Wade a pak se soustředil na cestu před sebou.

Muži je vedli tunely, odbočovali v těch správných místech a Letty proto neviděla důvod, proč by je měli opustit. Doufala, že je zavedou k Abandonově domu.

Sice se jí moc nelíbilo, jak ji vysoký muž svíral, ale byla ráda, že ji nedrží ten druhý. Viděla předtím jeho odporný slídivý pohled a na chvíli si zase připadala, jako by v sobě měla část Lilyiny duše.

Naštěstí však Wade přinutil toho odpudivého chlapa odtrhnout od ní zrak. Zdálo se, že ho Wadovo zavrčení vyděsilo, protože od té doby se na ni ani nepodíval. Vysoký muž, který ji svíral, ji držel jako věc. Nezdálo se, že by v něm její tělo přitisknuté k jeho vyvolávalo jakékoliv nežádoucí myšlenky a Letty za to byla ráda.

Když znovu začala věnovat pozornost svému okolí, všimla si, že je muži nevšímavě provedli kolem další zkratky. Přimhouřila oči a zeptala se: „Kam nás vedete?“

„Nestarej se holubičko,“ pravil s převahou tlustý mužík vedle Wada. „Uvidíš až tam budeme.“

Wade, prošli jsme kolem další zkratky.

Já vím, slyšel jsem tě už předtím. Poslal jí Wade myšlenku. Zbavíme se našich nových přátel a vrátíme se k ní?

Letty to zvažovala. Na jednu stranu by ji zajímalo, kam je ti démoničtí únosci vedou, ale nechtěla se zbytečně zdržovat. Pak ji něco napadlo.

Nemohl bys jim proniknout do mysli a zjistit, kam nás vedou? Zeptala se Wada a vyčkávavě se na něj podívala.

Nevím, jestli by to fungovalo. Zatím jsem to u démonů nezkoušel.

Tak do toho, vybídla ho Letty.

Wade přerušil spojení s Letty a soustředil se na démony. Cítil, jak mu světlají oči, a proto se podíval na podlahu, aby si toho některý z nich nevšimnul.

Mysl démonů byla jiná než lidská. Bylo to jako bořit se do lepivého bahna a Wadovi se to ani trochu nelíbilo. Nebylo to stejné jako číst lidi, ale zdálo se, že si ani jeden z mužů nevšimnul toho, že se jim Wade přehrabuje v hlavě.

Prodral se odpudivými vrstvami nechutných vzpomínek a představ a hledal myšlenky na Abandona. V mysli menšího démona viděl jen změť nesouvislých představ, ve kterých temný anděl z Lettyiných vzpomínek zuří, ale v mysli druhého objevil obraz malého domku skrytého v lesích s Abandonem uvnitř. Byla to spíš dřevěná chata a Wade viděl, že stojí na břehu malého jezera.

Spokojeně se začal stahovat z myslí obou mužů. Když už byl téměř venku, všimnul si něčeho ... nevěděl, co je to za myšlenku, ale přiměla ho se zastavit a vrátit se ke zkoumání mysli kulatého muže.

Když zjistil, kam je muži vedou, pevně zatnul čelist.

Nevedli je totiž přímo ke svému pánovi.

Malý démon byl přesvědčený o tom, že by nebylo moudré přivést k Abandonovi oba dva, a proto je vedl k místu, kde byli shromáždění mocnější démoni než byli oni dva, aby mohli Wada zabít. Plánoval, že si s Letty napřed trochu užijí, než ji předají Abandonovi a z jeho představ se Wadovi dělalo špatně.

Zlostně se stáhnul z mysli odporného chlapa, jedním prudkým pohybem přetrhl svoje pouta a vytrhl Letty z náruče vysokého démona. Strčil ji za sebe, zhmotnil si v ruce meč a namířil je na oba muže.

Letty nechápala, co se to děje, ale bez řečí se skrčila za svým milencem a čekala, co bude dál. „Myslím, že se od vás odpojíme pánové,“ řekl Wade. „Nelíbí se mi směr, kterým nás vedete. Tudy bychom mohli dojít na nepěkné místo,“ dodal vážně.

Letty přemýšlela o tom, co asi objevil v myslích démonů. Usoudila, že to nebylo nic příjemného, když se tak rychle rozhodl jejich průvodce opustit.

Znovu soustředila pozornost na démony před nimi a všimla si, že jeden z nich schoval ruku za záda. Dotkla se prsty Wadových zad a tiše mu pošeptala do ucha: „Něco má. Buď opatrný.“

Wade stroze přikývl.

Pak se všechno seběhlo strašně rychle. Démoni se současně vrhli vpřed, hodili po Wadovi svoje dýky, za nimiž následovaly podivné černé koule. Wade odrazil dýky plochou stranou svého meče, ale koule ho zasáhly.

Když se dotkly jeho odhalené pokožky, rozprskly se a vyšlehly z nich plameny. Spálily Wadovi pravé rameno a kůži na žebrech a zase zmizely.

Wade zasyčel bolestí a vyrazil proti démonům. Letty viděla, že se v ruce menšího muže objevila další černá koule, ale nestihl ji použít. Wade k němu doběhl, napřáhl meč a bodnul ho doprostřed hrudi. Démon vykřikl vysokým táhlým hlasem a zhroutil se k zemi.

Jeho vyšší kolega zaútočil na Wadův zraněný pravý bok, praštil ho pěstí do spáleniny a vytáhl z pouzdra na opasku další dýku.

Zvedl ji nad hlavu, aby Wada bodnul do nechráněných zad, ale nedostal k tomu příležitost. Wade se s obličejem zrůzněným bolestí otočil k druhému démonovi a zatnul mu do krku svůj meč.

Letty sledovala, jak se muž hroutí k zemi a nemohla popadnout dech.

To, jak rychle a nemilosrdně Wade připravil oba muže o život, ji zarazilo. Vyděsilo ji, že ani nezaváhal předtím, než je zabil.

Tiše tam stála a zírala na mrtvoly démonů, které ležely nehybně na zemi a nedokázala z nich odtrhnout pohled.

No tak, vzpamatuj se, napomínala se v duchu. Cos čekala, že udělá? Poplácá je po zádech, poděkuje za společnost a nechá je odejít? Vždyť by Abandonovi prozradili, že nejsme s Khanou.

Přesto ji všechny logické argumenty nedokázaly přesvědčit o tom, že to bylo správné. Sice to byli démoni, ale Letty nevěřila, že si zasloužili něco takového.

Možná to bylo naivní a nerozumné, ale nedokázala si pomoci. Už dřív sice viděla, jak Wade zabil Stíny, ale tohle bylo jiné. Ti dva, kteří teď leželi přímo před nimi, vypadali jako lidé. Nebyla to podivně vypadající ďábelská stvoření z jiného světa.

Wade Letty položil ruku na tvář a postavil se mezi ni a mrtvé démony. Cítil její hrůzu i strach a litoval, že se ho Letty bojí.

Věděl, že to co udělal, do jejího světa prostě nepatří. Jenže válka, kterou vede nebe s druhou stranou je plná mrtvol a násilí. Kdyby démony nechal naživu, okamžitě by dali vědět svému pánovi, že Khaně utekli a oni by přišli o moment překvapení.

Nemohl říct, že by litoval toho, že ty dva mizery zabil. Kdyby Letty věděla, na co mysleli, než to udělal, nelitovala by je ani ona. Nechtěl jí ale prozradit, co pro ni tlustý démon chystal, a proto tam jen stál s dlaní položenou na její tváři a čekal, co udělá.

Letty pozorovala Wadovu tvář a snažila se v jeho rysech najít něco, co by ji ujistilo o tom, že všechno bude v pořádku.

Situace, ve které se nyní nacházeli, byla tak vzdálená od klidné bubliny štěstí, ve které se až doteď pohybovali, že si Letty připadala, jako by jí někdo chrstnul do obličeje ledovou vodu.

Vynořila se ze šťastného světa, který si až dosud kolem sebe budovala a pochopila, že se kolem ní dějí příšerné věci.

Připomněla si, že Wade je na její straně, že je její Strážce. Jeho úkolem je chránit ji před takovými muži, jací je právě napadli. Už ani nevěděla, jak si to předtím představovala, protože teď pochopila, že ta ochrana znamená, že ti, kteří ji ohrožují, budou umírat.

Potřásla hlavou, aby si ji pročistila a podívala se na Wada.

Měl ve tváři vzdálený výraz, připadalo jí, že čeká na její odmítnutí.

S povzdechem se proto přitulila k dlani, která jí stále spočívala na tváři, přitiskla se k jeho mohutnému tělu a objala ho kolem pasu. Nechala se konejšit jeho známou vůni a po chvíli se uklidnila.

Věděla, že se jí nikdy nebude líbit lehkost s jakou Wade zabíjí, ale dokáže se s tím smířit. Zvlášť když je jeho síla a dovednost namířená proti těm, kteří jim chtějí ublížit.

Odtáhla se a začala zkoumat jeho zranění. Viděla, že má spálenou kůži a rána zasahuje až do masa.

Natáhla se v mysli po Wadovi, našla jeho životní sílu a bezmyšlenkovitě ji využila, aby vyléčila jeho rány stejně jako předtím v Seattlu ty svoje.

Cítila, jak z ní do něj proudí energie, stahuje k sobě jeho maso a kůži, až po zranění nezůstalo ani stopy. Vyčerpaně se opřela o skálu za svými zády, položila na ni dlaně a nechala energii kamene, aby jí doplnila síly.

Wade s úžasem zíral na ženu opírající se o skálu před ním a nechápal, co to právě udělala.

„Co to bylo?“ vykoktal, když zase našel řeč.

Letty se na něj zamračila. „Co asi? Přece jsem uzdravila tvoje zranění, nebo ne? Bolí tě to pořád?“ zeptala se s obavou, že udělala něco špatně.

„Nebolí,“ ujistil ji Wade. „Ale ...“

„Ale co?“ zeptala se netrpělivě Letty, když dlouho mlčel.

Wade pomalu zakroutil hlavou. „Nevěděl jsem, že tohle dokážeš.“

„Co?“

„Přebrat moji sílu a použít ji. Zajímalo by mě, co dalšího bys ještě mohla převzít.“ Zamumlal si pro sebe.

„To je špatné?“ zeptala se Letty, protože zase měla pocit, že překročila nějakou hranici. Podobně jako když poslala Wadovi do mysli obraz bez toho, že by se napřed dovolila.

„Není to špatné. Jenom jsem nevěděl, že je to možné. Co děláš teď?“ zeptal se jí, když viděl, že se celým tělem opírá o skálu za sebou a tiskne k ní roztažené prsty.

Letty pokrčila rameny. „Beru si z kamene energii, kterou jsem použila k tvému vyléčení.“

Wade přijal její vysvětlení kývnutím hlavy. Připomněl si, jak byl on sám vyčerpaný, když na někoho použil léčivou schopnost a usoudil, že pokud tohle Letty dokáže zopakovat, bude to velice užitečné. Když vyléčil jejího přítele Jamese, téměř ho to zabilo. Energie, které na to byla potřeba, vysála jeho duši a Wadovi trvalo hodně dlouho, než se mu zase všechna ta síla vrátila.

Zdálo se však, že Letty dokáže jeho schopnost využít a pak se dát dohromady během – jak dlouho už tady vlastně stojí? – během pár minut.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se jí, aby se ujistil, že jí to nijak neublížilo.

Letty nechápala, proč to Wada tak překvapuje. Vždyť už přece využila jeho schopnost dřív. Vyléčila si jí svoje zranění sama, on jí dokonce ukázal, jak to má udělat.

Napadlo ji, že mu možná vadí, že to udělala. Váhavě se mu podívala do očí a hledala tam odsouzení, kterého se bála, Wade však vypadal jenom zamyšleně.

„Vadí ti, že jsem to udělala? Chtěla jsem ti jenom pomoct,“ dodala defenzivně.

Wade se k ní přitisknul, objal ji kolem pasu a jemně ji políbil na sladké rty. „Nevadí, jenom mě to překvapilo. Myslíš, že to můžeš udělat kdykoliv?“

Letty lehce pokrčila rameny. „Asi ano. Když je spojení mezi námi otevřené, najdu v tvé životní síle tuhle moc a nechám ji protéct do sebe. Takže teoreticky by to mělo jít kdykoliv.“

„Vyzkoušíme to,“ řekl Wade, protože se chtěl ujistit, že by se Letty dokázala kdykoliv sama vyléčit, i kdyby u toho on sám nebyl. Bylo by to jako další vrstva ochrany, kterou by kolem ní mohl omotat.

„Cože?“ vyhrkla Letty, ale to už od ní Wade ustoupil, sebral dýku jednoho z démonů, která ležela nedaleko jeho nohy, narovnal se a jedním rychlým pohybem si přejel ostřím dýky po dlani.

Na jeho ruce se objevila hluboká řezná rána, která začala silně krvácet.

„Co to děláš?“ plísnila ho Letty. „Tohle snad nebylo nutné.“

Wade se ušklíbl. „To nic není.“ Kdyby Letty věděla, jaká zranění v minulosti utrpěl, pochopila by, že takové malé škrábnutí je jenom nepohodlné. Zatím ji ale nechtěl děsit podrobnostmi o soubojích, které postoupil, a proto k ní teď jednoduše natáhl ruku a čekal, co udělá.

Soustředil se na schopnost, o které věděl, že dřímá v jeho těle a současně pozorně hlídal jeho spojení s Letty. Věděl, že by se mohl vyléčit sám, ale doufal, že se jeho partnerce podaří zopakovat její předchozí čin.

Díval se Letty do zelených očí, vnitřním zrakem sledoval její krásnou duši a po chvilce si všimnul, jak se s ním spojila, natáhla se ke středu jeho bytosti a vytáhla tam odtud vědomosti léčitele. Nechala je proudit skrze jejich spojení do sebe, jeho životní sílu nechala nedotčenou a použila svou vlastní, aby posoudila hloubku rány, spojila roztrhané maso a uzavřela ji.

Celé to netrvalo déle než několik vteřin, ale Wadovy celý ten proces připadal fascinující. Lehkost s jakou našla právě to, co potřebovala, ho udivovala. Pak si však připomněl, že to on jí ukázal, jak to má udělat, když jí pomáhal odstranit následky Khanina mučení.

Podíval se na svou dlaň, na které teď nebylo po zranění ani památky a pak na Letty, která měla ruce znovu přitisknuté ke skále.

Se zavřenýma očima čerpala energii, kterou jí dokázaly kameny poskytnout, a když se vrátila do obvyklého stavu, odtáhla ruce a o krok ustoupila.

„Letty?“ oslovil ji Wade.

„Hmm?“ zabroukala v odpověď a čekala s čím přijde.

„Nedělej to, pokud nebudeš mít kolem sebe nějaké kameny, které by ti mohly vrátit energii, kterou vydáš, ano? A taky mi slib, že se nebudeš pokoušet léčit smrtelná zranění nikoho jiného než sebe.“

„To nemůžu.“

Wade se zamračil. „Co myslíš tím, že nemůžeš?“

Letty pokrčila rameny. „Nebudu ti slibovat nic, co nemůžu splnit. Kdybys utrpěl smrtelné zranění ty, udělala bych všechno pro to, abych tě zachránila. Jsi pro mě příliš důležitý, než abych ti dovolila mě opustit.“

Wade se přestal mračit a přemýšlel o tom, jaké má štěstí, že ho miluje tak báječná žena. Nelíbilo se mu její odhodlání ho chránit, i kdyby ji to mělo ohrozit, ale jelikož vůči ní cítil něco velice podobného, dokázal to pochopit. On by pohnul nebem i zemí, jen aby ji udržel v bezpečí.

Rozhodl se to nechat být, jen si ještě neodpustil poslední připomínku. „Ale nedělej to, pokud nebudeš mít po ruce něco, z čeho by sis pak mohla doplnit energii.“

Když Letty přikývla, vzal ji za ruku a provedl kolem démonů zpátky do chodby, ze které přišli. Byl rád, že se jeho žena srovnala s tím, že ty dva mizery zabil, i když věděl, že se jí to vůbec nelíbí. Snažil se jí svým tělem clonit výhled na mrtvé muže, ale zdálo se, že ona nemá nejmenší zájem o to, se na ně podívat.

Odvedl ji kousek zpátky a poprosil ji, ať tam na něj počká.

„Proč? Kam jdeš?“ vyptávala se, ale Wade jí nehodlal odpovědět, protože nechtěl, aby věděla, že jde odklidit mrtvoly démonů na méně nápadné místo. Nepřál si, aby je jejich kumpáni našli dřív, než on s Letty dorazí do Twin Falls.

Rychle přemýšlel, co jí má říct a nakonec ho napadla spásná myšlenka. „Chci sebou vzít dýky a tu černou kouli, kterou po mě démoni předtím hodili. Rád bych zjistil, co jsou zač.“

Zdálo se, že ji jeho vysvětlení uklidnilo, ale pro jistotu ještě dodal: „Zůstaň tady, nechci, aby ses na ně znovu musela dívat.“

Letty podezřívavě sledovala Wadova mizející záda a přemýšlela, co má asi za lubem. Nezdálo se jí, že by na něco mohl potřebovat zbraně démonů, ale měl pravdu v tom, že ona už dvě mrtvá těla nechce znovu vidět. Trpělivě proto stála na místě a čekala, až se k ní Wade vrátí.

Nehybně stála v tiché chodbě a napínala uši, aby slyšela Wadovy vracející se kroky, a proto zaslechla z dálky podivné žuchnutí.

Přemýšlela, co to asi mohlo být, když se ten zvuk ozval znovu. Bylo to jako ... jako by z výšky dopadlo něco těžkého. Třeba tělo, napadlo ji vzápětí a Letty konečně došlo, kam Wade odešel.

Zbavit se důkazů o tom, že tady kdy byli.

Udělalo se jí špatně, když si představila, jak Wade vleče mrtvá těla k nějaké příhodné jámě, do které je pak hodí jako pytle plné kostí, ale pak se napomenula.

Wade to všechno dělá pro ně. Pochybovala, že by se mu jeho úkol líbil, ale přesto udělal všechno pro to, aby ji tím nerozrušil. Nestěžoval si a navíc jí lhal, aby ji ušetřil téhle nepříjemné pravdy.

Samozřejmě mu kvůli tomu hodlala vynadat. I když se jí nelíbilo, co musel udělat, aby je uchoval v bezpečí, není Letty žádná křehká panenka, která sedí v koutku a čeká, až za ni její mužský udělá všechnu práci.

Sice si nedokázala představit sama sebe, jak někam vleče mrtvolu, aby ji shodila do jámy, ale chtěla Wadovi říct, že by mu pomohla, kdyby chtěl. Jsou v tom koneckonců spolu. I ona má svůj díl viny na tom, že jsou oba démoni mrtví.

Hlavou se jí proháněly protichůdné myšlenky – na jednu stranu by nejraději neměla z celým tímhle světem plným násilí a děsivých tvorů vůbec nic společného, ale na té druhé byla šťastná, že potkala Wada. Někdy ji trochu děsil, ale i přesto ho milovala celým svým srdcem a věděla, že on k ní cítí totéž.

Zjevně nějaký čas potrvá než si zvykne na to, jak to ve Wadově světě chodí.

Wade se k ní brzy se zachmuřeným výrazem vrátil. Letty se dotkla jeho tváře a řekla: „Víš, mohls mi to říct. Pochopila bych to.“

„Co jsem ti mohl říct?“ dělal Wade nechápavého a snažil se tak držet svojí lži.

„Že je musíme dát pryč, aby je někdo nenašel. Pokusila bych se ti pomoct.“

Wade zatnul zuby. Letty byla někdy nepříjemně všímavá. Nechtěl, aby mu musela s něčím takovým pomáhat. Ani jemu se to nelíbilo, ale věděl, že je to nutné a proto to šel udělat. Nikdy nedovolí, aby jeho žena musela podstoupit něco takového. On je tu od toho, aby ji chránil a ta ochrana zahrnuje i šetření jejích citů. Nechtěl, aby musela odklízet mrtvoly, jako nějaký nocí se plížící kriminálník.

„Nepotřeboval jsem pomoct. Jdeme, ať už jsme odsud pryč.“ Vybídl ji a vyrazil zpátky k místu, kde byla další zkratka.

Bez nehody prošli všemi zbývajícími zkratkami a nakonec se vynořili ze skály několik kilometrů od Twin Falls.

Wade vzal Letty bez řečí do náruče, rozvinul křídla a odnesl je k ní domů. Měli štěstí, že Letty bydlela v domě na kraji města, takže se mohli spustit zpátky na zem nedaleko bytového domu a dojít k němu pěšky.Odhadoval, že jim cesta z Washingtonu do Twin Falls netrvala víc než čtyři hodiny. Byl rád, že jim Kane zanechal poklad v podobě nákresů podzemních jeskyní, kterými se mohli dostat, kamkoliv potřebovali.Unavení cestovatelé vystoupali po schodech k Lettyinu bytu, odemkli a krátce po příchodu padli do postele, aby si odpočinuli a připravili se na nadcházející bitvu.

další kapitola