Letty probudil paprsek slunce, který ji šimral na tváři. Ospale se
odsunula z jeho dosahu a narazila do pevného mužského těla, které
spočívalo na matraci vedle ní.
S rozkoší se přitulila k mohutným zádům, stehna přitiskla
k Wadovým dlouhým nohám a prsty mu začala přejíždět po křídlech
vyobrazených na kůži. Pod jejími doteky se tetování probouzelo, pohybovalo se
mu pod kůží jako líná řeka. Zlaté tahy zvláštního kovu byly čím dál zřetelnější
a Letty si brzy všimla perutí, které dokonale kopírovaly Wadova skutečná
křídla.
Vyjela prsty výš, pohladila ho po ramenou a pak nenechavé prstíky
zakončené krátkými upravenými nehty zamotala do jeho dlouhých vlasů. Milovala
jejich hebkost i to, jak kontrastují s jejími rudými kadeřemi.
Natáhla ruku, přehodila si přes rameno pramen svých vlastních vlasů
plných kudrlinek, narovnala ho a propletla s pramenem Wadových zlatých
vlasů.
Napadlo ji, že se k sobě hodí stejně jako barvy jejich duší.
Uvažovala, proč je její barva červená, vždycky si myslela, že nejvíc miluje
zelenou, pak ale musela uznat, že se jí líbí všechny barvy.
Byt jich měla koneckonců plný. Žlutě vymalovaná kuchyň přecházela do
zeleně laděného obývacího pokoje, ze kterého se vstupovalo do její světle
meruňkové ložnice.
Přestala se zabývat barvami, vztyčila se na lokti a položila tvář na
Wadův krk. Nadechla se jeho svěží mužské vůně a pak ho jemně políbila na
svalnaté rameno.
Viděla v jeho tváři stopy únavy a proto ho pustila a snažila se
tiše vstát, aby jim mohla jít připravit snídani. Docela se už těšila, až si
uvaří normální jídlo, jenže pak si vzpomněla, že nemá sporák. Ten starý byl
zničený a nový si ještě nestihla koupit.
Takže sen o vaječné omeletě a rozpečených rohlíčcích může jít do háje.
Toužebně pomyslela na mražené pečivo, které čekalo v mrazáku a
zakručelo jí přitom v břiše.
Jak tak seděla na kraji postele a přemýšlela o katastrofě, ve kterou
se jedinou myšlenkou proměnila její vysněná snídaně, omotala se kolem jejího
pasu dlouhá mužská paže a přitáhla ji k rozložité hrudi.
„Kam se chystáš, lásko?“ zavrněl ji do ucha Wadův smyslný hlas a Letty
se otřásla.
Otočila se ve Wadově náruči tak, aby mu viděla do očí, nasadila smutný
výraz a zaštkala: „Chtěla jsem ti přinést snídani do postele, ale pak jsem si
vzpomněla, že můj sporák je KO.“
„Hmm ... tak to si budu muset k snídani najít něco jiného.“
Zašeptal jí do ucha a začal jí jemně okusovat lalůček.
Letty se zachvěla, když jí jeho rty sklouzly na krk a začaly oždibovat
citlivou kůži skrývající prudce bušící tep. Přejel jí jazykem pod čelistí,
políbil ji na tvář a pak se ponořil do jejích sladkých úst.
Líbal ji hladově, jako by po ní neuvěřitelně toužil.
Letty mu polibky horlivě oplácela, rukama mu přejížděla po zádech a
trupu, a když dorazila k citlivým bradavkám, jemně je promnula mezi prsty.
Sjížděla rukama níž, až dlaní dosáhla na tvrdou erekci, která se jí
tiskla k nahému bříšku. Pevně kolem ní ovinula prsty a začala Wada laskat.
Neklidně pohybovala nohama toužíc ho mít okamžitě v sobě.
Vyšvihla se nahoru, roztáhla nohy, aby mohla obejmout Wada kolem štíhlých boků
a začala se třít svým vzrušeným kluzkým pohlavím o jeho mohutný úd.
Wade jí chvíli dovolil, aby ho škádlila, pak ji ale popadl za boky a
jedním prudkým pohybem pronikl do jejího žhavého lůna.
Oba současně zasténali.
Letty cítila, jak se dveře spojující jejich mysli rozlétly dokořán,
práskly o imaginární zeď a pustily k ní Wadovy myšlenky.
Zalapala po dechu, když se k její rozkoši připadala slast, kterou
cítil její milenec a viděla, jak se Wadovy rozšířily zorničky, když ucítil to
samé.
Nacházeli se teď v tom nejintimnějším spojení, jaké si Letty
dokázala přestavit.
Byli před sebou obnažení takovým způsobem, jaký by nepovažovala za
možný, kdyby ho právě teď nezažívala na vlastní kůži.
Cítila v sobě každičký Wadův pohyb a zároveň sledovala, jak se
cítí uvnitř ní. Díky jejich spojení věděla, kdy se má pohnout pomalu, kdy
rychle nebo jak hluboko ho má pustit, aby mu způsobila co největší potěšení.
Oba milenci zprudka oddechovali, jak se na něm Letty pohybovala přesně
tak, jak si přál.
Sotva Wadovi prolétla hlavou představa, jak si ji bere zezadu, Letty
se okamžitě přestala hýbat, přehodila mu nohu přes hruď a zvedla se z jeho
pyšně čnícího penisu.
Wade sledoval, jak si kleká vedle něj na všechny čtyři a pak se na něj
svůdně usmívá přes rameno.
Škádlivě na něj zavrtěla zadečkem a Wade měl co dělat, aby
nevyvrcholil hned v téhle chvíli. Ve vzduchu se vznášela vábivá vůně
jejího vzrušení, viděl, jak se na něj jeho milenka usmívá a v mysli cítil
její nedočkavost.
Nikdy by si nemyslel, že je tohle možné. Prožívat svoji rozkoš zároveň
s její. Cítil její mysl a duši tak pevně propojenou s tou svojí, že
nedokázal poznat, kde jedna končí a druhá začíná.
Rychle se vztyčil na kolena, popadnul Letty za boky a jedním mocným
přírazem do ní znovu proniknul.
Začal se rychle pohybovat, vyrážel proti jejímu vlhkému klínu a cítil,
že oba spějí k vyvrcholení. Byl to ten nejpodivnější pocit, který ho kdy
zaplavil. Cítil, jak se tlak v jeho těle zvyšuje, a zároveň jako by částí
mysli sledoval i Lettyinu slast.
Věděl, že chce aby se pohyboval rychleji, aby vyrážel proti jejímu
klínu silněji a rád jí vyhověl. Nemusel si dělat starosti s tím, jestli je
příliš hrubý nebo náročný – spojení s její myslí ho přesně informovalo o
tom, jak se jeho žena právě cítí.
Vydechl, když ucítil, jak tlak v jejím těle dosáhl vrcholu a ona
vylétla ke hvězdám. Emoce, které jí zmítaly a křečovité svírání jemných svalů
jejího přirození ho přivedly do extáze. Jeho tělo vybuchlo v mohutném
orgasmu, cítil jak se jím prohání jedna vlna za druhou, až ho zanechaly
vyčerpaného a naprosto uspokojeného.
Unaveně padnul na Letty, přišpendlil ji vahou svého těla k posteli a
obličej zabořil do jejích hustých kadeří.
Letty na sobě cítila celou délku Wadova těla. Stále s ní byl
spojený fyzicky i duševně a ona si nedokázala představit nic lepšího.
Otočila hlavu na stranu, aby ji nedusil načechraný polštář a její ústa
se při tom pohybu setkala s Wadovými. Něžně ho políbila na plné rty a pak
jen ležela s tváří těsně vedle jeho a sledovala tmavě modrou barvu jeho
zbožňujícího pohledu.
Hltala milované rysy jeho tváře, očima hladila klenuté obočí i dlouhé
světlé řasy a přejížděla pohledem od hladkých tváří k dolíčku na bradě.
Ten muž byl tak nádherný, že se jí chtělo zároveň smát i plakat.
Viděla, jak se v jeho očích pomalu zrodilo poznání a pak domýšlivé
uspokojení, když uslyšel její myšlenky.
Jsi ta nejkrásnější žena na
světě, všemi způsoby, jakými to jen jde, poslal jí bezhlesně vzkaz a pak
zvedl ruku a pohladil ji po vlasech.
Neochotně se z ní skulil a natáhl se vedle jejího štíhlého těla.
Letty se otočila na bok, zadeček mu vtiskla do slabin a přitulila se
k němu jako spokojená kočka. Když ji začal hladit dlouhými tahy po zádech
a bříšku, téměř se jí chtělo začít příst.
„Děkuji za snídani do postele,“ ozval se jí u ucha Wadův spokojený
hlas a Letty se musela začít smát.
„Nemáš zač, miláčku, nemáš zač. Pochutnala jsem si taky.“ Poškádlila
ho, ale pak zvážněla, protože jí zakručelo v břiše. „Teď bych si ale dala nějaké
skutečné jídlo.“
Wade jí položil ruku na ploché břicho. „Nejraději bych tady zůstal
navždycky,“ řekl tiše. „Když vstaneme z téhle postele, budeme muset
vyrazit za Abandonem, což se mi vůbec nechce.“
Letty přes jejich spojení cítila, že to není tak docela pravda. Wade
toužil po tom utkat se s Abandonem, jen ji nechtěl vystavovat riziku. Její
muž miloval boj, stejně jako ona pátrání po nerostech a ona to věděla.
Teď se v něm však svářela touha po záchraně světa a bitce
s Abandonem s protikladným přáním někam ji schovat a držet ji
v bezpečí. Problém spočíval v tom, že bez ní nedokáže uzavřít lidský
svět před Nicotou. Kamkoliv tedy půjde, musí ji vzít sebou a chtě nechtě ji tak
vystavit možným útokům a zranění. Strážce a milenec v něm to odmítal celou
svou bytostí.
Cítila jeho radost nad tím, že dokáže využít jeho léčivou moc, což
rozptýlilo veškeré její obavy týkající se toho, že se mu nelíbí, když to dělá.
Letty si všimla, že Wade právě myslí na Abandona a démony
z jeskyní. Stihla zachytit jen obraz chaty skryté hluboko v lesích,
než před ní Wade svou mysl uzavřel. Bylo to, jako by jí zabouchl dveře před
nosem.
„Hej!“ vykřikla pobouřeně. „Co to děláš?“
„Promiň,“ omluvil se zkroušeně Wade. Přerušil jejich spojení, protože
nechtěl, aby Letty věděla, jaké hrozné představy kolovaly hlavou démona, který
si chtěl s jeho ženou užít. Napomínal se, že si musí dát lepší pozor na co
myslí, když je s ní spojený.
Jenže to bylo těžké.
Letty byla jeho součástí natolik, že si občas neuvědomoval, které
myšlenky před ní chce skrýt. Byla jeho družkou, milenkou jeho těla i duše a on
nesnášel, když před ní měl cokoliv tajit. Tohle však dělal pro její dobro.
Nechtěl zničit čistotu, která hořela uvnitř její duše tím, že by jí prozradil,
jak špatný je ve skutečnosti svět, který ji obklopuje.
Rychle se pokusil odvést její pozornost jinam. „Máš tady něco k jídlu?
Taky mám docela hlad.“
Dívka se zarazila, přimhouřila oči, ale pak mu naštěstí dovolila, aby
převedl konverzaci na bezpečnější téma. „Doma skoro nic nemám, ale nedaleko
odsud je malý obchod, ve kterém se dá koupit čerstvé pečivo, i další věci na
snídani. Skočím tam a ...“
„Ne,“ přerušil ji Wade ostře. Pak trochu zmírnil tón a pokračoval:
„Nebudeš nikam chodit sama.“
Letty věděla, že to myslí dobře, a proto se naštvala jen trochu.
„Fajn,“ vyprskla, posadila se na posteli a založila si paže na hrudi. „Takže
tam skočíš ty a já se zatím osprchuju. Pak se půjdu podívat na Marcy a Jamese,
jestli s tím teda taky nemáš nějaký problém?“ dokončila útočně a čekala na
jeho odpověď.
Wade ji pohladil po stehně, aby se omluvil za svůj velitelský tón a
pak smířlivě řekl: „Samozřejmě, že se na ně můžeš jít podívat.“ Až zkontroluju, že je to bezpečné,
pomyslel si. Vstal a začal se oblékat. „Zajdu nám tedy pro snídani a ty se
zatím můžeš vykoupat. Pak bys mohla přichystat jídlo a já tě vystřídám v
koupelně. Co ty na to?“
Letty zaujatá pohledem na oblékajícího se Wada, nepřítomně přikývla.
Sledovala, jak na svoje svalnaté tělo navléká jednu vrstvu oblečení za druhou,
až byl nakonec celý zakrytý. Pak si stáhnul do ohonu svoje dlouhé vlasy, spoutal
je bílou gumičkou, která ležela na jejím toaletním stolku a byl připravený
vyrazit.
„V tom obchodě kreditky neberou,“ poznamenala, když si vzpomněla na
několik zlatých karet zasunutých v přihrádkách jeho peněženky.
Vyhrabala se ze zmačkaných přikrývek a přešla ke kabelce visící na
klice dveří. Sáhla do boční kapsy, ve které vždycky měla zastrčené nějaké
peníze, vylovila dvě dvacky a podala mu je. „Tohle by mělo stačit.“
Wade se zachmuřeně díval na peníze ve své dlani a pak přiznal: „Nevím,
co mám koupit.“
Letty si připomněla, s kým že to vlastně mluví a zasmála se, když
si uvědomila, že Wade nikdy šunku a rohlíky nekupoval.
„Promiň,“ řekla, když se přestala smát. „Je to tak divné, vysvětlovat
ti něco tak banálního.“
Wade se zašklebil a plácnul ji po holém zadku.
„Prostě kup rohlíky, máslo, dvacet deka šunky a jeden balíček
plátkového sýru. Nech si to u kasy namarkovat a pak nákup zaplať penězi, které
jsem ti dala,“ dokončila instuktáž a kývla hlavou k bankovkám, které
svíral v dlani.
Pak ho políbila, otočila se směrem ke koupelně a vyrazila se
osprchovat.
Zatímco si na tělo nanášela houbou napěněnou vrstvu sprchového gelu,
přemýšlela o tom, jaké asi bude znovu vidět Marcy a Jamese. Litovala toho, že
se její přátelé připletli do cesty Lettyinu osudu a byla ráda, že jim Wade
dokáže vymazat paměť tak, že si z toho příšerného zážitku nebudou nic
pamatovat.
Bodlo ji u srdce lítostí, když si uvědomila, že nikdo kromě ní a Wada
nebude vědět, že Jeremy a Mike byli sprostě zavražděni. Pro celý svět budou
těmi neopatrnými speleology, kteří se zřítili do propasti někde ve Skalistých
horách.
Letty si uvědomila, že ani nebudou moct z jeskyně vyzvednout jejich
těla, protože by nedokázali vysvětlit jejich zranění. Byla ráda, že ani jeden
z těch mužů neměl manželku, děti
ani žádné jiné blízké příbuzné, které by jejich ztráta zničila. Mike měl
jenom jakousi tetu z druhého kolena žijící v Evropě a Jeremy byl sirotek
vychovaný v několika dětských domovech. Srdce se ji zachvělo lítostí. Ani jeden
z těch skvělých mužů se skvěle našlápnutou kariérou nebude nikomu chybět.
To není pravda, napomenula
se Letty v duchu. Ty si je budeš
pamatovat. A především na tom záleží.
Už trochu klidnější, ze sebe spláchla voňavou pěnu, osušila se,
zamotala dlouhé vlasy do velké osušky a vyrazila do ložnice, aby se oblékla.
S rozkoší na sebe natáhla čisté spodní prádlo a pomyslela na ty
sexy kousky, které zůstaly ve Kanově washingtonském domě. Na chvilku
zalitovala, že neměla možnost se v nich Wadovy předvést, pak se ale
napomenula.
Teď není čas myslet na sexy hrátky. Až a pokud vůbec bude tohle
všechno úspěšně za nimi, může myslet na způsoby, kterými bude Wada svádět.
Vrátila se do koupelny, vysušila si fénem vlasy a pak je česala, dokud
jí kolem ramen netvořily půvabně se kroutící kudrlinky.
Nevěděla, proč je tak nervózní z toho, že se má jít podívat na
svoje přátele, přesto se jí ale do vedlejšího bytu vůbec nechtělo.
Dotkla se žluté slzy visící jí na krku, aby se uklidnila a ještě se
pro jistotu zhluboka nadechla. Pak popadla klíč, který jí Wade nechal na
poličce v předsíni a rozhodně otevřela vstupní dveře svého bytu. Přejít
ten krátký kousek po chodbě ji stálo obrovské přemáhání. Měla pocit, že ji něco
varuje, aby do toho bytu nechodila, ale co by se mohlo stát?
Byla ji jistá, že to tam Wade zkontroloval, než jim odešel opatřit
snídani. Kdyby tam někdo čekal, našel by ho.
Setřásla ze sebe nepříjemný pocit, odemkla si a vešla do bytu.
Pro jistotu se zastavila za dveřmi a chvilku naslouchala, aby
zkontrolovala, že v bytě opravdu nikdo není. Nic neslyšela, a proto tiše
pokračovala dál.
Prošla obývacím pokojem a zamířila do ložnice, ve které spali Marcy a
její manžel.
Opatrně otevřela dveře a přelétla pohledem všechny kouty místnosti,
aby se ujistila, že ani v ní se nikdo neskrývá.
Nechápala, proč je tak ostražitá, ale nevzpírala se tomu pocitu.
Raději si bude připadat jako podezřívavý idiot, než aby na ni zpoza rohu
vyskočila další Khanina děsivá sestřička.
Když se ujistila, že je v místnosti jen ona a její spící
kamarádi, přešla k posteli a postavila se nad svoji víle podobnou
přítelkyni.
Ona i její manžel leželi na zádech, ruce měli propletené a usmívali se
ze snu. Vypadali spokojeně a zdravě a Letty v duchu musela vzdát hold Wadovým
úžasným schopnostem.
Byla ráda, že jsou její přátelé v pořádku, a proto se na ně usmála
a natáhla ruku, aby Marcy lehce pohladila po hladké tváři.
„Jako andílci, viď?“ ozval se za ní najednou příjemný mužský hlas a
Letty nadskočila.
Než stačila udělat jediný pohyb, omotala se jí kolem pasu dlouhá
mužská paže a přitiskla ji na pevnou hruď.
„Ahoj miláčku, stýskalo se ti?“
Když Letty uslyšela ten hladivý svůdný hlas, zachvěla se hrůzou.
„Alexandře?“ oslovila svého bývalého snoubence a nemohla uvěřit tomu,
co se kolem ní děje.
„Je pěkné, že si svého snoubence pamatuješ, holubičko. Už jsem se bál,
že se mi chceš vyhýbat věčně. Slyšel jsem ale, že jsi zlobila. Asi mě budeš
muset požádat o odpuštění, než se ke mně budeš moct vrátit.“ Pak ji prudkým pohybem
otočil tváří k sobě a Letty tak byla nucená pohlédnout do tváře muže,
kterého už nikdy v životě nechtěla znovu vidět.
Její bývalý snoubenec byl stejně nádherný jako v den, kdy se
s ním rozešla. Měl tmavě plavé, nakrátko ostříhané vlasy a modré oči. Měkké
rty byly momentálně stažené do přísné čárky, jak se na ni nespokojeně mračil.
„Našla sis snad nového přítele, moje sladká Leticie?“
Letty zaskřípala zuby. Nesnášela, když ji někdo oslovoval plným jménem
a Alexandr to dobře věděl. Proto to taky nejspíš udělal. „Co tady chceš Alexi?
Řekla jsem ti, že už si nemáme o čem povídat. Mezi námi to skončilo.“
„Ó ne, můj malý tajemný Klíčku. Náš vztah teprve začíná. Skrývala jsi
přede mnou velké tajemství, viď?“ zavrněl jí zblízka do tváře.
Klíčku? Tohle bylo jediné slovo, které Letty uvízlo v hlavě.
Copak on ví ...
Zadívala se na něho pozorněji a všimla si, že je podivně podobný
Wadovi a Kanovi. Nikdy o něm tímhle způsobem neuvažovala, ale když na to teď
pomyslela, uvědomila si, že z něj také vyzařuje to těžko postižitelné
něco, co měli i druzí dva andělé, které zná. Jenže u něj to bylo trochu jiné. Zatímco
z Wada vyzařovala síla, která se snoubila se světlem, v Alexandrovi
Letty viděla jenom temnotu.
V hlavě ji začalo klíčit nepříjemné podezření.
„Abandon?“ vyslovila tiše jediné slovo a přikrčila se, zatímco čekala
na Alexandrovu odpověď.
„Velmi dobře, miláčku. Vždycky jsem věděl, že jsi chytrá.“
„Ale proč až teď? Nechápu to.“ Zamumlala Letty a horečně uvažovala o
tom, jak by měla Alexandra zabavit, než dorazí Wade. Neodvažovala se otevřít
jejich duševní spojení ze strachu, že by ho Abandon vycítil. V duchu si
nadávala, že se Wada pořádně nevyptala na to, co andělé dovedou, ale na svou
obranu musela říct, že netušila, jak brzy se s tím slizkým zlodějem setká.
„Bohužel jsem si dřív nevšiml tvé ... výjimečnosti, dalo by se říct.
Myslel jsem, že se s tebou při čekání na svůj Klíč trochu pobavím,
připadala jsi mi zvláštní a zajímavá, ale nedošlo mi, jak moc zvláštní a
zajímavá ve skutečnosti jsi. Kdo by taky uvěřil tomu, že ženská, kterou náhodou
potkal, je stejná osoba, na kterou tak netrpělivě čeká už dvacet let? No ne?“
zatřásl s ní, jako by chtěl, aby mu potvrdila, že to nikdo čekat nemohl.
Letty proto honem přikývla a zamumlala: „Samozřejmě, to by byla moc
velká náhoda.“
Alexandr ji najednou chytil pod krkem a stisknul. „Ale teď jsme zase
spolu a to je to jediné, na čem záleží, že ano? Půjdeš teď se mnou, viď?“
zašeptal vemlouvavě a Letty měla co dělat, aby se jí z jeho blízkosti
neudělalo špatně.
Vzpomněla si na muže, kterého miluje a pomyslela si, že by se raději
nahá plazila tunelem plným štírů, než aby se svým bývalým snoubencem někam šla,
ale zdálo se, že nebude mít na vybranou.
Na posteli před ní leželi její přátelé a ona nechtěla, aby Abandona
napadlo použít je jako donucovací prostředek. Věděla totiž, že by udělala
cokoliv pro to, aby je uchovala v bezpečí. Byli to jediní lidé, kteří jí
zbyli, a ona o ně nechtěla přijít.
Vzpomněla si na moc, kterou nyní měla a rychle se natáhla po energii
svého prstenu, aby ji mohla vrhnout proti Alexandrovi, který ji svíral čím dál
pevněji.
Jakmile však začala čerpat z jeho zásob, Alexandr zakroutil hlavou.
„To bych ti nedoporučoval, zlatíčko. Kdyby ses se mnou pokusila bojovat, mohlo
by se tady tvým přátelům stát něco hodně ošklivého.“
Letty v porážce zavřela oči. No jasně, že Abandon musí vycítit,
když se pokouší využít svoji moc. Teď si byla jistá tím, že by poznal, kdyby se
pokusila spojit s Wadem. Bude s ním muset odejít.
„Půjdeš se mnou dobrovolně, nebo potřebuješ, abych tě přesvědčil, že
to myslím vážně?“ zeptal se Alexandr, zatímco jí z prsteníčku stahoval
prsten se čtvercovým smaragdem. Pak její nejcennější majetek odhodil na zem,
jako by to bylo obyčejné smetí a vyčkávavě se na ni podíval.
Letty si vzpomněla na tvrdé pěsti dopadající na její jemnou tvář a
zalétla pohledem k Marcy, která mu svým příchodem zabránila v tom,
aby ji umlátil k smrti.
Nemá na vybranou.
„Můžeme jít,“ řekla tak klidně, jak jen mohla, i když jí srdce prudce
bušilo strachy.
Alexandr pochvalně přikývnul. Pak galantně ustoupil a pokynul rukou,
aby jí naznačil, že má jít před ním.
Letty poslechla, protože jí nic jiného nezbývalo, ale nelíbilo se jí,
že ho má za sebou, že nevidí, co dělá. Bez nehody však dorazili až ke dveřím
bytu, kde ji Abandon popadl za paži, otevřel a vystrkal ji na úzkou chodbu.
Po chodbě směrem k nim rázoval pan Marlon, její domácí, a
vzrušeně přitom mával rukama.
„Slečno Harrowová, to už by myslím stačilo. Tohle přece nemůžete
dělat.“
Letty se zarazila, vyděšeně zalétla pohledem k Alexandrovi, který
si majitele domu měřil nebezpečným pohledem a pak se jím rychle vrátila
k blížícímu se muži.
„Pošlu ho pryč,“ sykla tiše směrem k Abandonovi, který jí svíral
ruku těsně nad loktem.
„Nevím, nevím. Na mou ženu by si nikdo takhle vyskakovat neměl. Možná
bych ho měl naučit, kde je jeho místo,“ promluvil zamyšleně její bývalý
snoubenec a pozoroval malého muže, který poskakoval směrem k nim. Při
chůzi se mu třáslo mohutné břicho a krátké ručky sebou rozčileně trhaly.
„Ne prosím,“ zoufale vyhrkla Letty a zavřela oči, protože čekala, že
Alexandr domácího zabije.
Když se nic nedělo, zvedla dlouhé řasy z tváře a všimla si, že se
Abandon posunul těsně k ní. Dotýkal se jí teď celým tělem, objímal ji
kolem pasu a šeptal jí do ucha: „Třeba bych se nechal přesvědčit, abych ho
nechal žít. Co kdybys mě pěkně políbila, abych se uklidnil a zároveň tak
ukázala tomu otravnému skrčkovi, že patříš ke mně?“
Letty se otřásla. Na chvilku ji napadlo, jestli pan Marlon vůbec stojí
za tolik námahy, pak se ale zašklebila a v duchu si vynadala.
Mužík už byl skoro u nich, proto se bez řečí otočila
v Alexandrově sevření a přitiskla mu ústa na rty. Doufala, že bude stačit
lehký polibek, aby udělala to, co po ní Abandon chtěl, avšak on si to zjevně
nemyslel.
Otočil ji, přitiskl ke zdi a vrhnul se na její rty.
Jednou rukou ji popadl kolem boků, druhou jí chytil za stehno nad
kolenem a přinutil ji omotat mu lýtko kolem pasu. Jeho vzrušené mužství se
k ní přitisklo a Letty děkovala bohu za to, že si na sebe oblékla pevné
džíny, které jí těsně přiléhaly k tělu a tlumily teď jeho nežádoucí
doteky.
Kousnul ji do spodního rtu, až na něm ucítila krev a násilím ji
pronikl do úst. Zběsile v nich rejdil jazykem a Letty se modlila, aby to
už brzy skončilo.
Necítila žádné vzrušení, jediné na co dokázala myslet, byla touha
dostat ho od sebe co nejdál. Připomínala si, že to dělá proto, aby zachránila
život svého domácího. Musí se Abandonovi podvolit, dokud odsud nebudou pěkně
daleko. Pak s ním může bojovat, co hrdlo ráčí.
Dokud se ale nacházejí v blízkosti lidí, na kterých jí záleží,
musí hrát podle jeho pravidel.
Konečně se od ní Abandon odtáhl a zvědavě se jí zadíval do zelených
očí. „Zdá se mi to, nebo jsi ztratila část svého přitažlivého kouzla?“ Vzdálil
se od ní, pustil ji a přejel její tělo a obličej hodnotícím pohledem. „Kočka
jsi pořád stejná, ale jako by ti něco chybělo. Copak to asi je?“
Když Letty mlčela, nadzvednul obočí a vrhnul významný pohled na
domácího, který teď stál kousek od nich a tvářil se, jako by ve svém domě
objevil obrovské šváby.
„Dřív jsem v sobě měla kousek duše předchozího Klíče,“ zamumlala
nakonec neochotně.
Abandon se zasnil. „Ach ano, krásná siréna Lily. Zajímavé, takže přece
jen nezemřela tak úplně.“
Pak už to naštěstí nechal být a čekal, až se Letty zbaví domácího.
„Teď na vás nemám čas pane Marlone,“ řekla hlasitě Letty. „Jak vidíte,
mám tu něco na práci,“ mávla směrem k Alexandrovi, který stál kousek od
ní.
Pan Marlon zamumlal něco, co znělo jako ‚obsloužit svého milence, chápu‘, otočil se na patě a vyrazit
chodbou pryč.
Letty si oddechla. Byla ráda, že zmizel bez dalších problémů. Moc
dobře věděla, jak umí být její domácí otravný.
Podívala se na Abandona, který se nepříjemně usmíval, a když na ni
kývnul, aby šla před ním, beze slova ho poslechla.
Poté co dorazili do přízemí, odvedl ji k zadnímu vchodu, který
ústil na malý dvorek obehnaný nízkou zídkou. Provedl ji odemčenou brankou,
popadl ji za ruku a táhnul směrem k linii malého lesíka, který se
rozkládal nedaleko jejího domu.
Alexandr se rychle pustil po úzké cestičce mezi jehličnatými stromy a
vedl ji hlouběji a hlouběji do přítmí stinných borovic a jedlí.
Pak se najednou zastavil, otočil se čelem k Letty, pyšně vypjal
ramena a švihnutím rozvinul obrovská křídla. Letty si všimla, že jsou přesně
tak černá, jak si je pamatovala z dětství. Cinkot, který vydávaly, byl
v jejích vzpomínkách totožný s tím, který slyšela v jeskyni při
souboji zlatého a temného anděla.
„Pořád si na tebe pamatuju,“ zasyčel Abandon a roztáhl levé křídlo
tak, aby viděla malou kulatou spáleninu, která narušovala hladkost a dokonalost
černých pírek těsně nad jeho levým ramenem. „Pokaždé když chci letět, vzpomenu
si na zelený paprsek, který vyrazil zpoza kamene a zasáhl mě. Měl jsem tehdy
pocit, že jsem zahlédl záblesk rusých vlasů, ale bohužel jsem neměl dost času
na to, abych se tam zašel podívat. Kane byl dosti ... otravný,“ dodal a ušklíbl
se.
Letty věděla, že by ho neměla provokovat, ale tohle si neodpustila:
„Takže jsi utekl jako vyplašený zajíc?“ popíchla ho.
Abandon se k ní natáhl, pevně jí sevřel bradu v prstech, zvednul
jí obličej a druhou rukou jí poplácal po tváři. „To byl strategický ústup,
zlatíčko. Získal jsem, pro co jsem přišel a nemělo cenu tam dál zůstávat.“
Letty se chtěla ušklíbnout, ale pak si připomněla blízkost svých
přátel a raději udržela klidný, nevzrušený výraz.
Alexandr po chvíli, která se jí zdála jako věčnost, ruce od jejího
obličeje odtáhnul a spokojeně pokývnul hlavou. „No vidíš, že se umíš chovat,
když se ti chce. Budeme to trénovat a jistě se v budoucnu naučíš být mi
dobrou ženou.“
Dívka se zarazila. V budoucnu? Copak ji Abandon nechce zabít, aby
otevřel bránu do světa lidí? Kane i Wade předpokládali, že až ji využije, zbaví
se jí, ale podle jeho slov to tak nevypadalo.
„Co se mnou chceš udělat?“ zeptala se proto ostražitě.
„Nezdržuj, lásko. Popovídáme si až doma, tady by nás mohl tvůj hlídací
pes najít a já na něj momentálně nemám náladu,“ řekl Abandon, podtrhnul jí nohy
a zvednul si ji do náruče.
Letty nezbylo nic jiného než ho pevně obejmout kolem krku, protože se
bez dalších řečí prudce odrazil od země a vylétl do vzduchu.
Letět s ním znamenalo bát se o život.
Bylo jí to jasné hned, jak se ocitli nad vrcholky stromů. Nedělala si
iluze o tom, že by ji Alexandr nepustil. Měla pocit, že kdyby udělala jeden
špatný pohyb, letěla by k zemi dřív, než by stihla vyslovit jeho jméno.
Nejspíš by ji chytil, než by se rozmázla o ztvrdlou lesní půdu, ale Letty to nehodlala
riskovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat