Strážce světla - Patnáctá kapitola

Letty seděla se zkříženýma nohama na koberci naproti Wadovi, který byl stejně jako ona oblečený pouze v huňatém županu barvy letního nebe a listovala jednou ze složek, kterou našli v Kanově obřím trezoru.

„To je na nic, než v tomhle něco najdeme, stihne si Nicota v našem světě vybudovat letní sídlo.“ Zaúpěla Letty a hodila složku zpátky na hromadu k ostatním. Zdálo se, že Kane mapoval každičký den svého tisíciletého života. Některé záznamy byly tak staré, že si nebyla jistá, jestli jsou vůbec napsané na papíře.

Když dorazili do banky, zavedl je přeochotný úředník do místnosti plné bezpečnostních schránek. Úslužně jim vysvětlil, že si u nich pan Stanhope otevřel účet před mnoha lety a často služeb jejich banky využíval. Oči mu při tom potěšeně svítily a Letty si pomyslela, že si nejspíš představuje nehorázné peníze, které jim Kane musel za ty roky spolupráce zaplatit. Očekávala, že otevřou bezpečnostní schránku, vyzvednou její obsah a odnesou si ho sebou pryč, aby ho mohli prozkoumat. Jenže to nebylo tak snadné.

Bezpečnostní schránka obsahovala pouze klíče od domu a adresu.

Museli s Wadem odjet do jiné části města, kde stál výstavní dům obehnaný vysokou cihlovou zdí, a který teď podle všeho Wadovi patřil. Původně chtěli Kanovy materiály projít v hotelovém pokoji, vybrat ty nejdůležitější a vrátit se s nimi domů. Jenže tenhle plán padnul, když zjistili, že se v bance to co hledají, nenachází.

Letty si pomyslela, že je fascinující, co všechno se dá zařídit během chvilky, když máte nablýskanou zlatou kreditní kartu a několik milionů na bankovním kontě. Wade jim bez problémů sehnal auto, kterým odjeli na adresu zapsanou v bankovní přihrádce. Když prošli celý dům, zjistili, že v suterénu je obrovský trezor, který se dal odemknout s pomocí série čísel uvedených na papírku s adresou. Našli v něm ohromné regály sahající od podlahy až ke stropu a obsahující neskutečné množství plastových boxů plných složek, deníků i volně ložených papírů.

Teď tedy seděli v útulném obýváku, vedle sebe měli položenou první krabici a její obsah ležel na zemi mezi nimi. Letty si s hrůzou připomněla všechny ty další krabice uskladněné v ohromném sejfu a pomyslela si, že by si do tohohle domu měla nechat převézt všechny svoje věci. Než se vším tímhle prokoušou, budou tady minimálně rok. A to budou muset pracovat každý den od rána do večera.

Wade, který procházel složku podobnou té Lettyině si povzdechl, zaklapnul ji a vzhlédl. „Máš pravdu. Je tady toho moc. Kdybychom tak alespoň dokázali najít nějaký klíč, podle kterého je tohle všechno srovnané.“

„No jo, jeden by řekl, že ty nejnovější záznamy budou hned na kraji, co?“ ušklíbla se Letty.

Pak se podívala na krabici, která ležela vedle nich a snažila se najít cokoliv, co by mohlo sloužit jako popisek. „Hele,“ vykřikla najednou, když si všimla lístečku zastrčeného uvnitř malého plastového obdélníčku přilepeného k jedné ze stěn plastového boxu. „Tohle vypadá nadějně.“ Sáhla po něm, vytáhla ho a se zadrženým dechem rozbalila čtvereček papíru. Stálo tam jen Francie 1905-1910.

Wade jí vytrhl papírek z ruky, přečetl si ho a pak se na ni pochvalně usmál. „Šikulka.“

Letty se o něj opřela a vstala, aby mohla vyrazit zpátky do trezoru prohlédnout ostatní krabice.

Když procházela kolem křesla, na kterém bylo odložené jejich oblečení, uslyšela vibrace mobilního telefonu. Vzpomněla si na přístroj, který našli v místnosti, kde ji držela Khana a s vyděšeným výrazem se podívala na Wada.

„My jsme zapomněli na ten telefon,“ zašeptala tiše, jako by se bála, že by je člověk na druhé straně linky mohl zaslechnout.

Wade se rychle zvednul, přešel k ní a vylovil z kapsy džínsů malý stříbrný přístroj. Bez váhání přijal hovor a přiložil si telefon k uchu. Letty si stoupla těsně vedle něj a objala ho pažemi kolem lokte, aby slyšela, co řekne neznámý na druhé straně.

Nemusela čekat dlouho, protože se téměř vzápětí ozvalo: „Kde zase jsi? Říkalas, že ji přivezeš zpátky do Twin Falls ještě dneska. Čekám tu na tebe jako idiot. Jestli se mnou zase hraješ nějaké svoje pitomé hry, tak ... to je jedno. Tak co mi řekneš, ksakru?“

Letty nedokázala uvěřit tomu, co slyší. Nešlo jí ani tak o obsah toho, co ten hlas říkal, jako spíš o něj samotný. Věděla, že už ho někde slyšela, nemohla si ale vzpomenout, kde to bylo. Jako by v tom hlase chybělo to, co by jí umožnilo ho identifikovat. Znovu si v hlavě přehrála všechno, co říkal, ale nikde neobjevila nic známého. Žádné slovo, tónina ani barva toho hlasu jí nedokázaly prozradit, kdo to s nimi mluví. Přesto by však přísahala, že ho zná.

Když už ticho trvalo příliš dlouho, ozvalo se netrpělivě: „No? Tak co, spolkla sis jazyk mrcho?“

Letty si odkašlala a pokusila se co nejvěrněji napodobit Khanin syčivý hlas: „Nastaly komplikace.“

Zdálo se, že jí osoba na druhé straně uvěřila, že je Khana, protože pokračoval a dal tak Letty další šanci odhalit, kdo drží druhý telefon. „No jasně, zase ji přišel zachránit anděl a ty jsi nemohla dělat nic pro to, abys mu ji sebrala?“ promluvil sarkasticky.

„Je moc silný.“ Zasyčela vzdorovitě Letty předstírajíc Khanu. Dívala se přitom na Wada a mrkla na něj, když dokončila větu.

„No jasně. Můj ubohý dobrý bratříček, který o tomhle světě nic neví, tě děsí k smrti. Kdepak je ta kněžka Nicoty, která se ničeho nebojí? Kdybych nebyl na opačné straně světa, když jsi mi zavolala, dávno bych se o ten problém postaral. Musela jsi zabít její sestru a vyděsit ji tak? Kdyby pěkně dřepěla ve svém bytečku, sebral bych ji jako nic. Ale to ty ne. Musela jsi ji vyplašit a navíc odtáhnout do Seattlu. Jsi k ničemu.“ Když říkal poslední slova, vrčel tak tiše, že mu téměř nebylo rozumět.

Letty rychle uvažovala. Co by asi tak Khana řekla na takovou urážku? Určitě by to nebylo nic pěkného, proto vyštěkla: „Uvědom si, s kým mluvíš.“ Doufala, že to zabere a hlas bude pokračovat v hovoru a prozradí jim něco důležitého. Nechtěla vyslovovat delší věty, protože měla strach, že neznámý pozná, že nemluví s Khanou.

„A ty si uvědom, že mě potřebuješ. Jinak se tvůj pán do našeho světa nikdy nedostane.“ Řekl už klidněji hlas. „Ale na tom teď nezáleží. Jenom mi řekni, jestli ji máš a kdy mi ji přivezeš zpátky do Twin Falls. To je to jediné, co mě momentálně zajímá.“

Wade zdvihnul čtyři prsty a mlčky tak Letty naznačil, aby řekla, že dorazí za čtyři dny. Horečně uvažovala, jak má takové zpoždění vysvětlit, aniž by je začal člověk na druhé straně podezírat a nakonec v zoufalství zasyčela: „Hrály jsme si. Až se dá trochu dohromady, přijedeme.“ Doufala, že to nepřehrála, ale když uslyšela: „Jsi šílená. Víš přece, že ji potřebujeme, copak nedokážeš ty svoje vražedné sklony krotit ani na chvilku?“ téměř na ni křičel.

Když Letty i Wade mlčeli, hlas se znovu uklidnil a vyštěkl: „Fajn, doufám, že ti to nebude trvat dlouho. Jsem v lovecké chatě, tak přijďte tunely.“ Pak bez rozloučení zavěsil.

Wade se díval na Letty a obdivoval, jak dobře dokázala napodobit Khanin hlas. Pak si ale uvědomil, že to dokáže jen díky tomu, že s tou psychopatkou strávila spoustu času a musel zatnout ruce v pěst, aby do něčeho nepraštil. Starostlivě se na ni podíval, ale nezdálo se mu, že by byla nějak otřesená kvůli tomu, že si musela vybavit hlas svojí mučitelky. Spíš se mu zdála sama se sebou náramně spokojená. „Jsi v pořádku?“ zeptal se chraptivě.

„Jasně,“ usmála se Letty. „Dobré viď? Můžeme přijet kdykoliv a navíc máme jistotu, že tam na nás budou čekat. Byl to Abandon, že ano?“

Její hlas zněl vesele, Wade nikde nezaznamenal ani jediný náznak toho, že by ji něco trápilo. Rozhodl se trochu přitlačit, aby zjistil, jestli to jen nepředstírá. „A co ten hlas? Jak to, že ji dokážeš napodobit tak dobře?“ zeptal se, i když už odpověď znal.

Letty se zašklebila. „Strávila jsem s tou šílenou mrchou dost času na to, abych něco pochytila. Její hlas byl vážně ... zvláštní.“

Wade si ji přitáhl do náruče a zamračeně pozoroval její usmívající se rty. „Nevadí ti, že jsi si na ni musela vzpomenout?“zeptal se jí přímo, protože nevěděl, jak jinak tohle téma načnout, aby z ní dostal pravdu.

Letty mu přejela prsty po tváři, aby vyhladila napjaté vrásky kolem jeho úst a odpověděla s pohledem upřeným do jeho očí: „Ne. Khana je pryč. Zabila jsem ji. Myslím, že tím jsem se jí pomstila za všechno, co mi udělala. Samozřejmě, že na to nezapomenu, ale teď jsem v pořádku a s tebou, takže nevidím smysl v tom, že se kvůli ní budu dál trápit.“

Wade oceňoval její postoj a obdivoval její statečnost. Vzal Lettyin obličej do dlaní, vážně se jí zadíval do očí: „Jsi úžasná žena.“

Letty v duchu slyšela ještě dodatek ‚a já tě miluju‘ ale nebyla si jistá tím, jestli na to Wade skutečně myslel nebo to bylo jenom její zbožné přání.

Zadívala se mu do temně modrých očí a pátrala v nich po něčem, co by jí napovědělo.

Po chvíli toho nechala, protože si uvědomila, že zase chce po Wadovi něco, co jí zatím není ochotný dát. Stejně jako předtím se k němu snažila proniknout, aniž by mu ona sama dala nahlédnout do svého srdce. Vzpomněla si na svoje rozhodnutí z letadla a chtěla Wadovi nabídnout, že se s ním spojí, bála se však jeho odmítnutí.

Když o tom předtím přemýšlela, zdálo se jí to snadné. Nabídne Wadovi svoji duši, otevře mu svoje srdce a navždy s ním spojí svůj život. Když však náhle nadešla chvíle, kdy o to měla požádat, dostala strach.

Co když si to on nepřeje? Co když lituje toho, že se s ní musel spojit a nechce jejich svazek víc upevňovat? Co když ji nemiluje tak moc, aby se s ní chtěl navěky otravovat?

Tahle nejistota byla Letty cizí. Nikdy v životě se necítila tak podivně. Toužila po Wadovi, chtěla se mu odevzdat, být s ním, posílit to lanko, které teď spojovalo jejich duše, přesto jí ale hlavou kolovaly pochybnosti.

Co se stane, pokud to odmítne?

Letty věděla, že kdyby to opravdu udělal, nedokázala by s ním být. Uvědomila si, že Wada z celého srdce miluje a chce s ním sdílet všechno.

Nikdy nic podobného nezažila, ale byla si jistá tím, že se během uplynutých několika dní zamilovala do muže tak, jak se jí to ještě nikdy v životě nepodařilo. Vždycky odsuzovala ženy v domácnosti ochotné žít tak, jak si jejich drahé polovičky přejí a v duchu jim nadávala pro jejich bezpáteřnost.

Teď je však částečně dokázala pochopit. Kdyby to všechno dělaly pro lásku, pro jediný úsměv svého milého, kvůli tomu, aby mu způsobily radost ... Vzpamatuj se Letty, tohle většinou není ten případ. Takové ženy mají pro svůj životní styl jistě jiné důvody než lásku ... napomínal ji přísný hlas rozumu. Ale ne všechny, oponoval mu směle hlas srdce.

Letty přemýšlela o tom, co je to vlastně láska a došla k tomu, že milovat někoho, znamená sdílet s ním svůj život, podporovat ho a dělit se s ním o ten svůj. Pokud všechny ty ženy podobné Jennifer chtěly podporovat své manžely v jejich kariérách, kdo byla ona, aby je za to odsuzovala?

Dívala se najednou na Jennifer úplně jinak než dřív. Třeba se jí sestra nesnažila spoutat v nechtěném manželství. Třeba jí jenom chtěla pomoct najít takovou lásku, jakou teď cítí k Wadovi.

Na chvíli ji napadlo, že si možná sestru příliš idealizuje, ale pak se okřikla. Co na tom záleží? Sestra je mrtvá, takže jí nijak neublíží, pokud bude Letty tomuhle věřit. I kdyby to tak nebylo, Letty se bude dál žít lépe s pomyšlením, že pro ni sestra chtěla jen to nejlepší.

Takže co uděláš? Ptala se sama sebe. Otevřeš se mu a nabídneš mu celou svoji duši nebo zbaběle couvneš?

Letty se nedokázala rozhodnout. Proto mu prudce přitiskla rty na ústa a začala ho zběsile líbat. Zajížděla mu prsty do vlasů, zaplétala si je do hustých pramenů a nechala si je protékat mezi prsty jako tekuté zlato. „Zbožňuju tvoje vlasy,“ zamumlala mu do rtů, než se její jazyk vrhnul na jeho a zahájil milostný tanec.

Wade Letty oplácel její polibky a divil se, co to do ní vjelo. Před chvílí mu připadala zamyšlená, v jejích jasně zelených očích se zračil vzdálený výraz, jako by hloubala nad něčím důležitým. Pak se jí do očí vkradla nerozhodnost a o chvilku později ho líbá, jako by se měli zanedlouho rozloučit.

Ne, že by si chtěl stěžovat. Lettyiny dotyky pro něj byly nebe. Miloval její hebké ruce na své kůži. Líbilo se mu, jak se k němu její štíhlé tělo tiskne, jako by byl její kotvou v bouři. Když zvedla nohu, omotala mu ji kolem boku a provokativně se začala třít klínem o jeho mohutně vztyčený penis, chtělo se mu hlasitě zasténat.

Nevěděl, kde se v ní vzala ta naléhavost, ale ochotně vycházel jejím netrpělivým pohybům vstříc, a když pokračovala ve vyzývavém laskání, zvednul ji v pase a přinutil ji, aby mu omotala nohy kolem pasu.

Župan se jí v té chvíli rozevřel a odhalil mu tak její dlouhé štíhlé nohy. Wade ji hladil po pevných stehnech vzhůru, podepřel jí zadeček a vyrazil s ní v náručí k nejbližší zdi. Aniž by se odtrhnul od jejích úst, rozvázal jim oběma pásky na tom jediném kusu oděvu, který na sobě měli, přitiskl ji zády ze zdi a začal ji laskat.

Letty cítila, jak jí Wadovy dlouhé prsty hladí pozadí, kloužou níž a nacházejí žhavé vlhko, které horečně toužilo po jeho dotecích. Zabořil do ní svůj dlouhý ukazováček a kroužil jím, jako by testoval, jestli je pro něj připravená.

Letty vyklenula záda, přitiskla mu měkká ňadra k hrudi a tiše zakňourala. Toužila po tom, aby si ji okamžitě vzal, ale Wade si dával na čas, mučil ji svými doteky tak dlouho, dokud nekřičela rozkoší. Až pak poslechl její naléhavé steny, roztáhnul jí svými boky nohy co nejvíc doširoka a pomalu vklouznul špičkou svého mohutného penisu na okraj její žádostivé jeskyňky.

Tahle pozice Letty neumožňovala nic víc, než se zády opírat o zeď a čekat, až do ní Wade zajede. Visela na něm a tahala ho za vlasy, aby mu naznačila, co chce, ale ten chlap o to zjevně nedbal. Vjížděl do ní tak pomalu, že se Letty dělaly mžitky před očima a ona cítila každičký centimetr, který do ní zasunul.

Cítila, jak se pro něj otevírá, jak ji pomalu roztahuje a vzlykla, když konečně ucítila, že je v ní celý. Vyčítavě po něm loupla pohledem a vyzývala ho, jen ať si zkusí pohybovat se i nadále tak pomalu.

Wade se na ni pomalu svůdně usmál a zavrněl: „Vím, že se ti to líbilo, netrpělivko.“

Letty se zasmála. Měl pravdu, ale ona to tentokrát chtěla rychle. Chtěla se ztratit ve zběsilosti, nemyslet na to, co by se mohlo stát. Ale to, jak ji Wade pomalu připravoval o rozum, bylo poutavé. Když do ní pronikal takhle pomalu, dokázala si vychutnat každičký jeho pohyb a taky to dělala. Jeho něžnost a nesobeckost se jí dotýkala až na dně její duše a přiměla ji toužit po tom, aby ji chtěl.

Aby s ní chtěl být, strávit s ní život jako její druh, milenec i nejlepší přítel. Kdyby byla s ním, nemusela by se nikdy bát samoty, ani toho, co na ni číhá v děsivé budoucnosti. Cítila, jak jí z koutku oka vyklouzla jediná osamělá slza a sklonila hlavu, aby si jí Wade nevšiml.

Bohužel se jí její manévr nezdařil. Wade se od ní odtáhl a začal z ní opatrně vystupovat. „Co se děje lásko? Jestli chceš, hned přestanu.“ Zeptal se jí starostlivě.

Letty pevně zahákla kotníky za jeho zády a přitáhla si ho k sobě blíž. Políbila ho, zavrtěla hlavou a bezhlesně vyslovila: „Později.“

Věděla, že je hloupost smutnit nad něčím, co ještě neskončilo, ale stejně v srdci cítila nezvyklou tíhu. Chtěla se jí alespoň na chvilku zbavit a proto Wada vybídla k pokračování. Provokativně se proti němu zhoupla, zakroužila boky a přitiskla se k němu.

Wade zjevně pochopil, po čem touží, protože ji bez dalšího vyptávání pevně popadl za kulatý zadeček, stiskl ho ve velkých dlaních a vyrazil penisem proti jejímu zvlhlému klínu. Letty blaženě zasténala, když ucítila, jak do ní hladce vjíždí a pohybuje se rychleji a rychleji.

Tichými steny ho vybízela k pokračování a nehty mu zatínala do mohutných zad. Její nohy mu pevně ovíjely štíhlý pas a Letty brzy ucítila, že se uvnitř jejího lůna rodí další silný orgasmus. Stoupala na té vlně stále výš, nechala se unášet Wadovými mocnými pohyby, a když dosáhla vrcholu, hlasitě se rozkřičela.

Přelévala se přes ni jedna vlna slasti za druhou, brala jí dech, a když dozněla i poslední, snesla se Letty zpátky do Wadovy bezpečné náruče. Cítila, jak se jí pod dlaněmi chvějí jeho ramena a sledovala jeho tvář, když on sám dosáhl vrcholu.

Byl nádherný.

Trhaně oddechoval pootevřenými ústy, oči měl přivřené a do rysů obličeje měl vepsán výraz nejvyšší slasti.

Když v nich obou dozněly poslední ozvěny vyvrcholení, Wade si k sobě Letty přitisknul a odvrávoral s ní k velké pohovce ve tvaru písmene L. Posadil se na ni s Letty pořád na sobě. Byl s ní stále spojený a přál si tak zůstat navěky.

Objímal ji kolem útlého pasu, líně jí dlaněmi hladil po zadečku a přemýšlel, proč před chvílí plakala. Nechápal její náhlý smutek, nedokázal si představit, co jej vyvolalo.

Na chvíli ho napadlo, že jí nějak ublížil, že se jí nelíbilo to, co s ní dělal, ale její další činy ho přesvědčily o opaku.

Usoudil, že její slzy nejspíš souvisely s jejím předchozím zamyšleným výrazem a chtěl si s ní o tom pohovořit. Vadilo mu, že nedokáže poznat, co ji trápí a tak se rozhodl, že si s ní o tom promluví.

Neochotně se od ní odtáhnul, posadil ji vedle sebe a upřeně se na ni zadíval. Zdála se mu nervózní a nejistá, ale ani za nic nedokázal odhalit důvod.

„Letty? Co se děje?“

Odmítala se mu podívat do očí, vyhýbala se jeho pátravému pohledu a přemýšlela, jak se ho má zeptat. Nakonec pro nedostatek inspirace použila jednoduchá slova a řekla: „Chceš, abych s tebou spojila svou duši?“ Pak pevně stiskla víčka, aby neviděla jeho odmítavý výraz.

Když však Wade dlouho mlčel, nevydržela to a trochu nadzdvihla víčka, aby na něj viděla. Tvářil se ohromeně, ne odmítavě. Letty se trochu ulevilo, ale věděla, že to ještě nic neznamená.

Tiše zamumlala: „Tak chceš?“ vybídla ho a napjatě čekala na jeho odpověď.

Pořád mlčel a proto Letty rychle vyhrkla: „Zapomeň na to, to byl jen takový nápad. Myslela jsem ...“ nedokončila větu, protože nedokázala vysvětlit, co si vlastně myslela.

Wade se na ni rychle podíval a přemýšlel, jestli to myslela vážně. Nedokázal uvěřit tomu, že mu to nabízí. Sice jí tu možnost naznačil, když spolu posledně komunikovali v myšlenkách, ale nevěřil, že by k tak zásadnímu rozhodnutí dospěla tak rychle. Samozřejmě po tom toužil, ale chtěl, aby to udělala ze správných důvodů. A mezi ty rozhodně nepatřila vděčnost nebo strach.

Promluvil, co nejklidněji mohl. „Proč to chceš?“

Letty viděla, že je pro něj její odpověď důležitá, a proto přemýšlela, jak nejlépe by mu měla vysvětlit tu směsici myšlenek a emocí, která ji k tomuhle rozhodnutí dovedla. Jelikož nedokázala přijít na vhodný způsob, rozhodla se mu otevřít své srdce a doufala, že ji pochopí. „Protože tě miluju a chci s tebou být.“

Cítila se tak zranitelná, když mu přiznala svoje nejhlubší a nejskrytější city a teď jí nezbývalo nic jiného než čekat na jeho vyjádření.

Protože tě miluju a chci být s tebou. Wadovou hlavou její slova rezonovala jako ozvěna a v srdci přitom cítil jásavou radost. Všechno, po čem toužil, leželo přímo před ním a nabízelo se mu to, jako by mu to po právu náleželo.

Letty mu nabízela svoji duši, aniž by on odvedl svoji práci, zatím se mu nepodařilo zajistit jí bezpečí. Nezdálo se však, že by na tom divoce rozcuchané ženě před ním záleželo. Dívala se na něj s váhavým pohledem v očích, jako by čekala, že ji odmítne.

Wadovi pořád v hlavě zněla slova, jimiž se mu přiznala k tomu, co cítí, znovu slyšel sladkou upřímnost její sametového hlasu a věděl, že to myslela vážně. Nedokázal si představit čím to je, že se do něj zamilovala i přesto, že vtrhnul do jejího uspořádaného světa a přinesl jí jen bolest, ztrátu a změny, ale byl nesmírně šťastný, že se to stalo.

Natáhl se po ní, objal jí kolem křehkých ramen a přitáhl ji k sobě. Vypadala napjatě, a proto jí přejel rukama po zádech, aby se uvolnila a jemně ji políbil na tvář. „Jestli jsi si tím jistá, budu šťastný, když se mnou spojíš svoji duši.“

Letty měla pocit, jako by se jí z hrudi odvalil obrovský balvan. Tak dlouho se trápila tím, že ji odmítne, že jí teď jeho souhlas připadal téměř jako zázrak, ve který už nikdo nedoufal.

Široce se usmála, skočila Wadovi kolem krku a přitiskla se k němu. „Jsem tak ráda, že jsi mě neodmítnul. Bála jsem se, že to uděláš.“ Mumlala mu do krku a pevně ho objímala.

„Proč bych tě měl odmítnout? Miluju tě.“ Zašeptal Wade do jejích hustých kudrnatých vlasů, odtáhl se od ní a pohladil ji po tváři.

Dlouho tam jenom tak seděli, dívali se navzájem do očí a užívali si svoji malou klidnou bublinku štěstí.

Letty si po dlouhé chvíli odkašlala a nesměle se zeptala: „A jak to provedeme?“

Wade se lehce zamračil. „Ty to nevíš?“

Dívka odmítavě zavrtěla hlavou. „Měla bych to vědět?“

„Myslel jsem, že ti to Lily vysvětlila. Když jsem spojil svoji duši s tebou, řekl mi Kane, jak se to dělá.“ Řekl nejistě.

Letty se zamyslela. Co že jí to Lily o spojení říkala? Až nadejde správná chvíle, budeš vědět, co máš udělat.

To jí tedy moc nepomohlo. Letty věděla, že teď je ta správná chvíle. Chtěla to, Wade to taky chtěl, byli tady spolu sami, nic je neohrožovalo, ani jim ve spojení nebránilo, tak kde je ta tajemná vědomost, která měla přijít jako blesk z čistého nebe? Kde je to kouzelné vědění, které jí Lily nemohla předat?

Seděla tam, držela Wada za ruce a přemýšlela, co by pro to měla udělat. Pak si najednou vzpomněla na to, co se stalo v letadle. Jak se její tetování rozzářilo a chtělo ... co vlastně?

Letty shlédla na svůj hrudník a soustředila se na zlaté tetování. Wade jí říkal o nebeském zlatě, prvku, ze kterého je vykovaný jeho meč a který obsahují i jeho křídla. Že by i tohle tetování obsahovalo nějaké stopy toho zvláštního kovu?

Dívka zvedla ruku a přejela si jí těsně nad srdcem. Cítila, jak se tetování pohnulo, jako by ho její dotek probudil. Myslela na něj, toužila znovu spatřit, jak zářící květina vystupuje z její kůže a po chvíli si všimla, že zlaté linky začaly jemně zářit. Linulo se z nich nazlátlé světlo, které ozařovalo Wadovy mužné rysy a vrhalo na jeho tvář mělké stíny.

Letty si prohlížela měkké rty, ostře řezané lícní kosti a hluboké modré oči, ve kterých nyní sídlil vyčkávavý výraz. Zdálo se, že se Wade těší, až přijde na to, jak spojit jejich duše a Letty se proto začala soustředit ještě víc.

Upírala svou pozornost na zlatou květinu, která jí ovíjela hrudník jako pevná síť a stahovala se jí nad srdcem, jako by jej chtěla chránit. Jako by strážila ten nejdůležitější orgán jejího těla a Letty si najednou uvědomila, že to tetování je vlastně Wadovou součástí. Že je to část jeho duše, kterou ji dobrovolně věnoval, aby ji zachránil a došlo jí, že ona mu musí dát to samé.

Cítila, jak se květina pod její rukou pohnula, jako by se protahovala, a když dál upírala pohled na Wadovu milovanou tvář měla pocit, jako by jí tetování svými šlahouny dosahovalo k srdci. Dotklo se jemné mlhy, která ho obklopovala, a kterou Letty považovala za svou duši a pak vpletlo volné konce do lásky, která jí plnila duši.

Wade sebou cuknul, když ucítil, že se i jeho tetování zavlnilo a vystoupilo mu z kůže, jako by na něco čekalo. Sledoval Lettyinu tvář, ze které vyzařovalo odhodlání a jistota, která ho uklidňovala a přinášela mu radost.

Letty najednou věděla, co musí udělat. Bylo to, jako by jí z ničeho nic došlo něco, co se před ní celou dobu skrývalo.

Představila si sama sebe jako duševní bytost a našla lanko, které ji poutalo s Wadem. Nevyrazila po něm jako kdykoliv předtím, jenom po něm vyslala krátký výboj. Bylo to, jako by vzala jednu vrstvu svojí duše a podělila se o ni.

Cítila, jak putuje po tom neviditelném lanku spojujícím ji s Wadem a zároveň svýma hmotnýma očima sledovala, jak se do zlaté květiny na její hrudi zevnitř vplétají červené linky, jako by dítě vymalovalo obrázek, támhle ho jemně vystínovalo, onde přidalo jen nádech červené a okvětní plátky orchideje vykreslilo jasně červenou barvou.

Když byl obrázek hotový, pokračovaly ty nitky po jejím rameni, občas zanechaly škádlivý otisk barvy, který tvořil další šlahoun exotické květiny, sjížděl jí po levé paží, až doputoval do dlaně, kde se spojil s Wadovým zlatým tetováním.

Letty měla pocit jako by ji zasáhnul blesk. Cítila, jak se její tetování proplétá tím Wadovým, míří vzhůru po rameni a míří k jeho srdci. Barvilo jeho zlaté tetování, objíždělo jeho obrysy a zanechávalo za sebou temně rudou stopu.

Když dorazilo k hrudi, zastavilo se nad srdcem a Letty cítila, jak hledá nejlepší místo, kde by se usadilo. Našlo Wadovu duši a vpletlo se do ní stejně, jako měla Letty Wada v sobě.

Naposledy se jasně červeně rozzářilo a pak se mu usadilo na hrudi, obarvilo jeho jednotně zlaté tetování reprezentující jeho duši a spokojeně se tam uvelebilo jako přítulná kočka.

Wade? Zeptala se nejistě Letty.

Ano? Odpověděl ji stejným tónem a stisknul jí ruku pevněji.

Jak se cítíš? Zajímala se, protože chtěla vědět, jestli se u něj něco změnilo. Až pak si uvědomila, že vůbec nepromluvila nahlas.

Mluvíme spolu v myšlenkách, oznámila mu a nevěděla, jak se má kvůli tomu cítit.

Krátce přikývl a dál přemýšlel o tom, co se všechno změnilo. Cítil teď Letty uvnitř sebe, cítil stín její přítomnosti, jako by byla pořád s ním a věděl, že to takhle bude, ať od sebe budou jakkoliv daleko.

Když se s ním spojila, bylo to zvláštní. Cítil zvláštní šimrání a čeření kolem jeho duše, a když se pak usadila, otevřely se mu dveře, které zůstávaly zavřené, pokud k němu Letty sama nepřišla. Věděl, že teď by k ní mohl proniknout stejně jako ona k němu a byl rád, že mu projevila takovou důvěru.

Zatímco se jí díval do očí, snažil se proniknout do její mysli, aby se podíval, o čem přemýšlí.

„Hej,“ vykřikla Letty hlasitě, když pochopila, o co se pokouší. „To je neslušné,“ řekla a plácla ho po nahém stehně.

Wade k ní poslal myšlenku. Tak oba, navrhl a čekal, jestli s tím bude souhlasit.

Letty se chvíli nerozhodně kousala do rtů, ale nakonec přikývla. Byla zvědavá, jaké to bude, nechat Wada proniknout do svých myšlenek a jemu udělat totéž.

Bylo to fascinující. Viděla na co Wade myslí, jako by to byly její vlastní myšlenky. Věděla, že on ji zkoumá stejně jako ona jeho a pochopila, co myslel tím úplně novým druhem intimity. Tohle nebylo ani trochu tělesné, přesto to bylo intimnější než dvě nahá těla pohybující se proti sobě.

Můžeme to nějak zastavit, nebo to takhle bude už napořád? Zeptala se zvědavě Wada.

Vždyť jsi mě před chvílí zastavila. Představ si naše mysli jako dvě místnosti, mezi který jsou lítačky. Ty můžeš ke mě, já k tobě, ale oba také můžeme ty dveře zamknout, aby se jimi nedalo projít vůbec.

Letty se ulevilo. Líbilo se jí, že může s Wadem komunikovat takhle, ale nebyla si jistá tím, jestli by jí to takhle vyhovovalo pořád. Občas přece člověk potřebuje mít svoje soukromé myšlenky. Když se soustředila na Wada, poznala, že si myslí to samé co ona a ulevilo se jí. Byla ráda, že se takhle shodnou.

Pokusila se ty pomyslné dveře zavřít a po chvíli zjistila, že se jí to podařilo, protože už v hlavě Wada necítila.

„To je super,“ řekla nahlas a zakřenila se.

Wade jí úsměv vrátil, zvednul ji z pohovky a posadil si ji na klín. Prohlížel si její nové tetování, sledoval, jak se jí vrtí na kůži a pak se soustředil na to svoje. Měl teď Letty vpletenou do svojí duše, byla s ním spojená tak, že by je mohla rozdělit jedině smrt. Byl to fantastický pocit. Teď už bude vždycky vědět, kde je, nikdy už mu nezmizí. Jejich spojení mu řekne, jak se cítí nebo jestli není zraněná. Koupal se v lásce, kterou uvnitř ní cítil, opájel se tím pocitem a hladil ji přitom po tváři.

Pak se přestal zabývat Letty a začal zkoumat sám sebe. Studoval svoji duši a hledal nějaké změny, nestalo se ale nic víc, než že se mu otevřela celá jeho moc. Proudila mu teď bezstarostně tělem, jako by byla překážka, která jí v tom bránila nadobro pryč. Byl teď stejně rychlý a silný jako ve své andělské podobě.

Byl rozhodnutý postarat se o Abandona co nejrychleji, aby mohla Letty žít klidně a v bezpečí, aby se nemusela pořád dívat přes rameno, jestli ji někdo nesleduje.

Proto vstal z pohovky a s Letty v náručí vyrazil do jejich ložnice, aby si mohl natáhnout svoje nové džínsy a tričko. Zatímco se mlčky oblékali, přemýšlel o tom, jak je zvláštní takhle s někým být. Líbilo se mu, jak si žena vedle něj vytahuje z otevřeného kufru spodní prádlo, aniž by si dělala starosti s tím, jestli se na ni dívá. Wade zvědavě sledoval, jak si navléká podprsenku, zapíná si ji na zádech a pak si v košíčcích upravuje ňadra tak, aby jí ten kus oblečení dobře seděl.

„Tohle nosíš pořád?“ zeptal se jí při pohledu na kousek krajky, který nyní zakrýval její svůdná prsa, zdvihal je vzhůru a tvořil nad zdobným okrajem působivé kopečky.

„Většinou ano, proč?“ odpověděla Letty a zvědavě se na něj zadívala.

Wade k ní přistoupil blíž a přejel svým dlouhým ukazováčkem po dmoucích se ňadrech. Když se přiblížil k bradavce, která byla schovaná v měkké látce, Letty se zachvěla. Cítila, jak jí bradavka tuhne a žadoní tak o polaskání. Wade se nenechal přemlouvat a dřív než ho k tomu mohla vybídnout, sklonil hlavu a olíznul citlivou pokožku nad vrchním lemem podprsenky zatímco mezi palcem a ukazováčkem třel vzrušený vrcholek jejího ňadra.

Zvednul hlavu od jejích prsou, vzhlédl k ní a zašeptal: „Líbí se mi to.“

„Hmm,“ zavrněla Letty, „tak to počkej až uvidíš, co ještě jsem si pořídila, když jsem byla nakupovat.“ Vzpomněla si na bledě zelené krajkové kombiné a podvazky, které si koupila v malém obchodě spolu s ostatním spodním prádlem. Nevěděla, proč se jí ten kousek oděvu tak zalíbil, ale vzala ho a zaplatila dřív, než stihla začít přemýšlet o tom, že nic takového na jejich cestě potřebovat nebude.

Teď byla moc ráda, že ho má a těšila se, až se v tom Wadovi ukáže. Při té představě se jí zamžily oči a Letty se v hlavě začaly rojit svůdné představy. Skoro viděla, jak se Wadovi hladově zableskne v očích, když se před ním ocitne v tak sexy nedostatečném oděvu a na chvilku zatoužila obléct si to hned.

Jenže pak si připomněla, že mají málo času. Musí projít Kanovy materiály a objevit vodítko, které jim řekne, kdo je Abandon. Lítostivě proto od Wada ustoupila, schovala si svoje představy na později a natáhla se pro tričko.

„Ukážu ti to později. Možná by to mohla být odměna za to, že najdeme něco užitečného, co ty na to?“ zeptala se škádlivě Wada a plácla ho po pěkně tvarovaném pozadí.

„Neprovokuj lásko,“ napomenul ji Wade, „teď se nebudu moct soustředit na nic jiného, než na tebe v něčem podobném tomuhle.“ Dodal a přejel jí dlaní přes prsa.

Letty neodolala, aby ho ještě nepopíchla: „Je mnohem lepší než tohle.“ Pak musela uskočit, protože se k ní Wade vrhnul tak rychle, že by ji chytil, kdyby zůstala stát na místě.

Letty vypískla, prosmýkla se kolem něj a hnala se dolů po schodech. Cestou si ještě přes hlavu přetahovala ukořistěné tričko a smála se, zatímco prchala před svým milencem.

Wade se hnal za Letty, ale zpomalil natolik, aby před ním mohla utíkat, protože ho bavilo ji honit a přemýšlel, že se ještě nikdy necítil tak svobodný a šťastný jako v téhle chvíli.

Doma měl spoustu povinností a leželo na něm příliš mnoho odpovědnosti na to, aby si mohl s někým takhle bezstarostně hrát. Byl bojovník a vůdce, ne bláhový muž, který si může užívat vztahu se ženou nebo honičku v prázdném domě.

Tak odkud pocházel každý den vstával jen proto, aby mohl trénovat a učit ostatní a chodil spát tak vyčerpaný, že sotva dopadl do postele, okamžitě usnul.

Čas, který tady strávil s Letty, ho naučil vážit si života a radovat se z něj. Pochopil, že život není jenom samá povinnost a boj, ale je nutné umět si ho vychutnat. Ve svém předchozím životě úplně ignoroval všechno kromě svého cíle – vycvičit tu nejlepší armádu, jakou kdy nebe i peklo vidělo. Nikdy se od něj ani na chvilku neodchýlil, ničím jiným se nezabýval a až teď mu došlo, jak byl jeho pohled zúžený.

Vůbec nebral v úvahu, za co vlastně bude bojovat. Soustředil se jenom na vítězství dobra nad zlem, ale nepřemýšlel o tom, co to vlastně znamená. Až když poznal radost a lásku, uviděl Lettyinu sílu a dobrotu došlo mu, o co se opravdu bojuje.

Kdyby prohráli, všechno dobré prostě zmizí. Svět pohltí temnota a zlo, všechno krásné a příjemné se vypaří, jako by to ani neexistovalo.

Byl teď ještě odhodlanější zvítězit, ale už ne jen kvůli vítězství samému. Spíš kvůli tomu, co všechno tím zachrání.

Hnal se tedy za Letty s širokým úsměvem a poslouchal, jak se prázdným domem rozléhá její veselý smích. Obdivoval ji za to jaká je. I po tom všem, co za minulý týden vytrpěla, se dokáže naplno rozesmát a radovat se s ním ze života.

Miloval ji kvůli tomu ještě víc.

Počkal až Letty doběhne do haly, zrychlil a celou rozesmátou ji uchvátil do náruče. Zvednul ji do vzduchu, zatočil s ní a pak ji držel nad sebou jako dítě. Připadala mu lehká jako peříčko a křehká a vzácná jako exotická orchidej, kterou měla vytetovanou nad srdcem.

Když Letty shlížela do Wadovy najednou vážně tváře, přestala se smát. Opírala se mu dlaněmi o ramena, pozorovala jeho temně modré oči a četla v nich lásku a obdiv. Připadalo jí naprosto přirozené vyrazit k němu skrz jejich duševní spojení a setkat se s ním v myšlenkách.

Miluju tě, vyslovila něžně jednoduchou pravdu, která jí rezonovala v srdci jako ozvěna, která se navždy bude odrážet mezi stěnami.

Stejně jako já tebe, odpověděl ji Wade a dovolil jí, aby spatřila, jak ji on sám vidí. Letty se koupala v jeho lásce a obdivu a žasla nad tím, co si o ní ten fascinující muž myslí. Kdyby se jí to snažil vysvětlit, nikdy by mu to nevěřila, ale když jí to sdělil takhle, nemohla pochybovat. Jejich spojení bylo tak jasné a čisté, že nenechávalo žádný prostor pro omyl nebo klam.

Letty sklonila hlavu a přitiskla mu ústa ke rtům. Jemně přejížděla po jejich hladkém povrchu a vychutnávala si jeho chuť.

Po chvíli se s povzdechem odtáhla a s nechutí ho vyzvala: „Dej mě dolů, ať se můžeme jít prohrabat Kanovými krabicemi.“

Wade ji vyhodil do vzduchu, a když mu dopadla zpátky do náruče, chytil ji pod zády a pod koleny. Letty si ho prohlížela zpod přimhouřených víček a zvažovala lehkost s jakou si s ní pohazoval. „Neušlo mi něco?“

Wade pokrčil rameny. „Když jsi se se mnou spojila, získal jsem všechny svoje schopnosti. Jsem teď o něco silnější a rychlejší než dřív.“

„O kolik přesně?“ zeptala se Letty zvědavě.

„Řekněme, že bych nás teď dokázal dostat zpátky do Twin Falls rychleji než to letadlo, kterým jsme dorazili sem.“

Letty vytřeštila oči. „Nechceš to ale zkoušet, že ne? Co ta hrozba umrznutí?“

„Teď už bych tě dokázal ochránit i před tímhle.“ Aby jí to dokázal, vytvořil kolem nich tenkou nazlátlou bariéru, která sloužila jako štít. Byli teď zavření v bublině, kterou nic nedokázalo proniknout.

Letty fascinovaně natáhla ruku a sáhla na to, co ji najednou obklopovalo. Halilo to celou Wadovu i její postavu, a když se toho dotkla, cítila, jak její ruka narazila do hřejivé pružné bariéry, které se napnula, ale nedovolila jí proniknout ven.

Usmála se na Wada a najednou si nedělala vůbec žádné starosti s tím, že by s ním měla letět. Cítila se u něj v náruči v bezpečí a milovaná a věřila, že by se takhle mohla nechat nosit věky. Objala ho kolem krku, položila mu hlavu na rameno a zašeptala: „Tak pojďme do sejfu, ať to máme za sebou.“

Wade spustil štít, který je obklopoval, šťastný, že má zpátky všechny svoje schopnosti. Teď dokáže Letty ochránit, ať se bude dít cokoliv. Tenhle štít může vyslat přes jejich spojení a obalit jej kolem ní jako ochrannou bariéru. Ulevilo se mu, když teď věděl, že už si o ni nemusí dělat starosti. Byl si jistý, že i kdyby od něj byla daleko, vycítí její náladu nebo strach a dokáže jí pomoci.

Už nikdy nebude tak bezmocný, jako když mu ji předtím Khana unesla. Byl Letty vděčný, že se rozhodla spojit s ním svou duši tak brzy. Nemusel prožít roky ve strachu tak jako Kane. Teď když mohl posoudil rozdíl mezi jejich nynějším spojením a tím předchozím, shledával to předchozí nedostatečným. Nedokázal si představit jaké to pro Kana muselo být, prožít mnoho let s neustávajícím strachem o Lilyin život a pocitem, že ji nedokáže ochránit.

Otřásl se při tom pomyšlení a vděčně se podíval na ženu ve svém náručí. Letty ho takového osudu ušetřila a on jí za to chtěl poděkovat. Jednou najde způsob jak jí její laskavost oplatit.

Vyrazil směrem k trezoru, aby mohli prohledat Kanovy záznamy a objevit v nich klíč k porážce Abandona a zahnání Nicoty zpátky do jejího zpustošeného světa.

další kapitola