Strážce světla - Jedenáctá kapitola

O několik hodin později ho vzbudil příšerný jekot.

Nahý vyskočil z postele dřív, než se stihnul úplně probudit a vrhnul se ke dveřím. Jako smyslů zbavený se hnal do Lettyina pokoje a doufal, že ještě není pozdě.

Cestou si v ruce zhmotnil svůj meč a těšil se, že ho zabodne do těla kohokoliv, kdo jeho Klíč ohrožuje.

Prudce rozrazil dveře do jejího pokoje a pohledem divoce přejížděl po všech tmavých koutech, zkontroloval nábytek, okna i dveře do koupelny.

Nikoho v místnosti neviděl, proto rychle vyrazil k posteli, aby zjistil, proč Letty tak hlasitě křičí. Dívka byla zamotaná do přikrývek, divoce sebou házela, převalovala se po posteli a zaplétala se do nich ještě víc. Pořád spala a tak její křik působil děsivě a nepřirozeně. Jako by se nedokázala vymanit z noční můry, která ji lapila do svého dusivého objetí.

Wade odklidil meč, vylezl na postel a přitáhl si zmítající se přikrývky do náruče. Opatrně z nich Letty začal vymotávat, a přitom k ní tiše mluvil, mumlal uklidňující slůvka a častokrát vlastně ani sám nevěděl, co jí vlastně říká.

Zdálo se však, že ji zvuk jeho hlasu konejší, a když se mu konečně podařilo odhalit její štíhlé tělo navlečené v županu, který se jí rozvázal a odhalil tak sametovou kůži vespod, uklidnila se ještě víc.

Hlasitě vydechla a přitulila se k němu, jako by jí jeho pouhá přítomnost přinášela klid a pocit bezpečí. Uvelebila se mu na prsou, a když se odhalenými ňadry dotkla jeho holé kůže, Wade musel zatnout zuby, aby nahlas nezasténal.

Opatrně, aby ji nevzbudil, se od ní kousek odtáhnul, upravil jí župan, položil jí jednu paži pod hlavu a druhou jí objal kolem boků.

Byla příšerně studená a třásla se, ale když u sebe ucítila jeho hřejivé tělo, povolila křečovitě zatnuté svaly, spokojeně mu zavrtala hlavu pod bradu a jednu paži si přehodila přes jeho břicho. Pak se konečně úplně zklidnila, znovu tiše oddechovala a vypadala jako andílek.

Kdyby to právě sám nezažil, nevěřil by, jak ještě před chvílí vyváděla. Opatrně, aby ji nevzbudil, se nadzvedl a snažil se zpod nich vytáhnout zmuchlanou přikrývku. Když se mu ji konečně podařilo vyprostit, přehodil je přes jejich těla a rozhodl se, že u Letty chvíli zůstane, jen pro jistotu.

Cítil, že mu divoce buší srdce a zatímco pozoroval její spící tvář, přemýšlel o tom, jak byl vyděšený, když uslyšel její křik. Nejspíš bylo načase přiznat si svoje city k ní, a tak začal zkoumat svoje nitro, aby odhalil pravdu.

Vzpomínal na všechno, co o rozkošné zrzce ve své náruči věděl, přemýšlel o její odvaze, vnitřní síle a vzdorovitosti, pak si připomněl věrnost a oddanost, kterou vypozoroval z toho, jak chránila Lily, když ji o to žena požádala, a nakonec zvážil hrůzu, která se ho zmocnila, když si myslel, že je dívka v nebezpečí.

Uvažoval o něžném citu, který mu zaplaví srdce pokaždé, když na ni pomyslí nebo se na ni podívá a dospěl k názoru, že se do ní nějak zamiloval, zatímco se jim oběma snažil zachránit život. Netušil, co s tímhle objevem bude dělat, ale byl odhodlaný ji chránit a udržovat v bezpečí, ať to stojí cokoliv.

Pozoroval její zrůžovělý obličej, jasnou známku toho, že už jí je teplo a její klidné oddechování ho brzy ukolébalo k lehké dřímotě. Pevně ji k sobě přitiskl a na hranici mezi bdělým stavem a spánkem si přísahal, že nikdy nikomu nedovolí, aby ji od něj oddělil.

------

Letty pomalu procitala a po chvíli si začala uvědomovat, že v posteli není sama. Bylo jí však příjemně, cítila se v teple a bezpečí, a proto ji hned napadlo, že spáč vedle ní nemůže být nikdo jiný než Wade.

Když ospale mrkla na hodiny vedle postele, všimla si, že spala víc než šestnáct hodin. Zalétla pohledem k oknu a viděla, že zataženými žaluziemi proniká do místnosti odpolední sluníčko a kreslí po růžových stěnách nazlátlé proužky.

Snažila se jemně vyprostit z Wadova sevření a přemýšlela přitom, jak se stalo, že skončil u ní v posteli. Byla si jistá, že když ji po večeři odnesl na lůžko, odešel pak do svého pokoje.

Nevzpomínala si na nic, co by vysvětlovalo jeho přítomnost zde, ale nechtěla ho budit, aby se ho na to zeptala a proto se od něj pomalu odtáhla, aby mohla vstát.

Wade ji však pevně stisknul a nehodlal ji pustit. Pokaždé když napjala svaly, aby se od něj vzdálila, zpevnil svoje objetí kolem jejích zad a přitáhl si ji o kousek blíž. Po chvíli přetahování mu téměř ležela na hrudi, a když se mu podívala do obličeje, všimla si, že už je vzhůru a dobře se baví.

Lehce se na něj zamračila kvůli tomu divadlu, pak mu ale úsměv oplatila a položila se na něj celým tělem. Hlavu si opřela o jeho rameno, a když jí omotal paže kolem pasu, připadala si jako v nebi.

Najednou jí přišlo směšné, že leží v posteli s andělem a připadá si jako v nebi, a proto vyprskla smíchem.

„Řekneš mi, co tě tak pobavilo?“ zamumlal ospale Wade.

„Až mi ty řekneš, jak ses ocitnul v mojí posteli,“ vybídla ho Letty.

Když dlouho mlčel, zvedla hlavu a zvědavě mu zapátrala v modrých očích. Nakonec váhavě pronesl: „Mělas noční můru.“

Nechtěl jí vykládat o tom, jak se chvěla a divoce sebou házela, ani o tom, že ji jeho přítomnost téměř okamžitě uklidnila. Teď když si byl jistý tím, že ji miluje, nechtěl ji vyplašit. Bál se, že by ji od sebe mohl nevhodně zvolenými slovy odehnat a to bylo to poslední, co chtěl.

Proto se spokojil s jednoduchým vysvětlením, a když pak sledoval, jak se jí tvář stáhla úlevou, byl rád, že jí neřekl o jejím křiku nebo zběsilosti.

„Aha, tak děkuji, že jsi za mnou přišel.“

Letty myslela na to, že od něj bylo ohleduplné, když za ní přišel, ale viděla mu na očích, že to není všechno. Přesto se však rozhodla nevyzvídat, protože snad ani nechtěla vědět nic dalšího. Co kdyby jí začal vyprávět o nějakém kouzelném duševním spojení, které ji k němu přivedlo, kdyby se ho dál vyptávala?

Lehce se zavrtěla, aby našla pohodlnější pozici a uvědomila si, že zatímco ona má na sobě župan, Wade je úplně nahý. Začervenala se a vrhla na něj zpod řas opatrný pohled.

Shlížel jí do obličeje s tak něžným výrazem, že se v něm Letty na malou chvilku úplně ztratila. Utopila se v hloubi jeho temně modrých očí, dostala chuť natáhnout ruku a přejet mu palcem po hladké čelisti a sklouznout jím až k napjatým rtům.

Pevně sevřela ruku, položenou na polštáři vedle Wadovy hlavy v pěst, aby odolala pokušení a znovu si všimla hladkosti jeho tváře. Vzpomněla si, jak se divila tomu, že byl Kane hladce oholen, i když jinak vypadal jako bezdomovec a neodolala, aby se na to Wada nezeptala.

Zdálo se jí, že se trošku začervenal, ale nebyla si tím jistá, protože mu ze své pozice špatně viděla do tváře. Hned jak vyslovila svoji otázku, si totiž Wade přitisknul její hlavu k hrudi a začal ji jemně hladit po vlasech. Ne, že by si chtěla stěžovat, jeho doteky byly příjemné a Letty si připadala jako spokojená kočka, kterou hladí něžná ruka její páníčka. Protáhla se a čekala na jeho odpověď.

„I když mám teď lidské tělo, nejsem tak docela člověk,“ ozval se konečně Wade.

Letty si okamžitě vybavila jeho nádherná bílo-zlatá křídla a napadlo ji, že v tom má rozhodně pravdu. Byla zvědavá, v čem ještě se jeho tělo liší od normálního muže a strašně moc ho chtěla prozkoumat.

Otevřela oči a všimla si, že má na rameni podobné tetování jako ona sama. Lily jí vysvětlila, že to tetování je fyzickým znázorněním jejich spojení a tak byla dívka zvědavá, jestli vypadají stejně.

Chtěla se odtáhnout, aby si ho mohla celé prohlédnout, ale Wade ji nechtěl pustit.

„No tak Wade, chci si prohlédnout tvoje tetování.“ Řekla a snažila se mu vykroutit.

Wade si nebyl jistý, jestli by jí to měl dovolit, nechtěl ji vyděsit, ale nakonec se rozhodl, že ji pustí, aby si ho mohla prohlédnout, protože si na něj stejně bude muset zvyknout. Bylo pevně spojené s jeho kůží a nešlo nijak odstranit. Wade hádal, že má Letty něco podobného a proto ji to tak zajímá. Zjevně s ním o tom nechtěla mluvit přímo avon se jí příliš nedivil. Znamenalo by to zabrousit do oblastí jako spojení duší, věčnost strávená spolu, komunikace v myšlenkách a podobné intimní záležitosti, které dívku jistě děsí.

Ani Wada pomyšlení na tak těsné spojení s jinou živou bytostí zprvu vůbec nelákalo – to, že s ní spojil duši, byla čirá nutnost a on děkoval bohu, že je Letty taková, jaká je. Kdyby to byla nějaká protivná čarodějnice, proklínal by se celou věčnost. Když mu Kane vyprávěl o tom, jak pro něj byl vztah s Lily zprvu těžký, bál se, že i jeho by mohl potkat podobný osud. Že by strávil roky tím, že by svůj Klíč honil od čerta k ďáblu a snažil se ho přesvědčit o jeho poslání.

Děkoval bohu, že byl na Zemi poslán v osvíceném jednadvacátém století, kde lidé neodmítali žádné sebešílenější hypotézy, dokud je někdo nedokázal s naprostou jistotou vyvrátit.

Letty byla díky tomu a taky díky svým zvláštním darům, které šli nad rámec běžných lidských dovedností, schopná přijmout jeho i svůj úkol celkem v klidu.

Když si vzpomněl, jak mu vyprávěla o tom, co jí Lily udělala, když byla ještě malá holčička, nepozoroval na ní žádný odpor ani rozrušení. Bylo zřejmé, že se s tím nějak dokázala smířit, i když si Wade vůbec nebyl jistý, co si o tom všem myslí.

Teď ji tedy pustil z objetí a dovolil jí, si kleknout vedle jeho těla, aby měla nerušený výhled na jeho znamení. Wade cítil, že jeho tetování dělá její pozornost dobře a rádo by se zavlnilo, aby se před ní co nejvíc předvedlo. Nutil ho ale zůstat v klidu, protože se bál, že by se vyděsila, kdyby si všimla, co dokáže.

Letty se odklonila s pohledem upřeným na Wadovu hruď. Mohutné prsní svaly a hladká opálená pokožka ji sváděly, ale odmítla se nechat vyrušit a soustředila se na světle nazlátlé ornamenty na jeho kůži. Pokrývaly celý levý prsní sval, obtáčely se kolem tmavě růžové bradavky, stoupaly vzhůru, táhly se na rameno, pak dolů po mohutném bicepsu, který objímaly jako rukáv, přes loket, předloktí a končily mu až v dlani.

Když vystoupala pohledem zpátky k rameni, všimla si, že pokračují jakoby za rameno a hádala, že je má i na zádech. Byly to zvláštní vzory, trochu odlišné od jejích. Její tetování jí připomínalo květ plně rozvinuté exotické orchideje s mnoha výhonky a různě dlouhými okvětními plátky, které přesto působily náramně symetricky.

O Wadově tetování nemohla tvrdit, že vypadá jako kytka. Byly to spíš náhodně se křížící čáry, které se navzájem proplétaly a v jiných místech si zase protínaly cestu, jako by chtěly ostatním zabránit dostat se dál.

Fascinovalo ji to a Letty toužila natáhnout ruku a přejet po zlatých žilkách prsty, aby zjistila, jestli jsou na dotek stejné jako její. Moc dobře si pamatovala ten téměř kovový pocit, který z něj měla, a když si vybavila zvuk Wadových jemně cinkajících křídel, napadlo ji, že jí obě tyto věci připadají podobné. Zdálo se jí to logické, protože její tetování pochází od Wada a on sám je úžasně zvláštní.

Neodolala nutkání sáhnout si, zvedla prsty a dřív než jí v tom Wade stihnul zabránit, mu je položila na přímo na srdce, na místo, kde se jí ornamenty zdály nejhustší. Jakmile pod prsty ucítila chladné tahy inkoustu, uvědomila si, že se ten obrazec pohnul. Přilnul jí k prstům jako dobře vycvičené zvíře a Letty vyděšeně ucukla, protože měla pocit, jako by ji vtahovalo do sebe.

Bojácně se Wadovi podívala do očí a čekala, že jí to nějak vysvětlí.

Když už ticho trvalo příliš dlouho, Letty pochopila, že to nemá v úmyslu. Kousla se do spodního rtu a přemýšlela, jestli chce znát odpovědi, které by jí mohl dát. Nakonec se rozhodla, že o tom prozatím nechce nic vědět a znovu natáhla ruku, aby ji ještě jednou položila na Wadovu hruď.

Roztáhla prsty a přejela plochou celé dlaně po Wadově prsním svalu. Tetování ožilo, zavlnilo se jí pod rukou, a když sledovala jeho čáry na paži a dolů, protahovalo se jí pod rukou jako hřejivá kočka.

Někomu by možná připadaly přelévající se znaky odporné, ale to nebyl dívčin případ. Letty fascinovalo, jak se tetování pohybuje, i přesto, že Wade zůstával v naprostém klidu.

„Ovládáš to?“ zeptala se zvědavě a podívala se mu do očí.

Všimla si, že ji pozoruje s podezřívavým výrazem, ale ať už v její tváři objevil cokoliv, zjevně ho to upokojilo, protože klidně odvětil: „Nijak zvlášť, žije si, abych tak řekl, svým vlastním životem.“

„Co to vlastně je?“ zeptala se Letty, ale okamžitě té otázky začala litovat, protože se bála, že Wade začne mluvit o věcech, o kterých ona zatím nic slyšet nechce.

Jako by vycítil její obavu, nevzrušeně pokrčil rameny a řekl: „Je to něco jako kousek mojí duše spoutané tímhle fyzickým tělem. Když jsem sem přišel, musel jsem na sebe vzít lidskou podobu a abych si zachoval svoje schopnosti, byla část mojí duše přesunutá na povrch tohohle těla. Nevím, jak přesně to funguje, ale díky tomu nejsem obyčejný člověk.“

Letty napadlo, jestli by jeho duše zemřela, kdyby někdo zabil tohle sexy tělo. Už jen z toho pomyšlení se jí dělalo nevolno, ale chtěla vědět, jak na tom jsou a proto se ho na to zeptala.

„Je to tak, ale teď, když jsme ... spojení,“ řekl, protože ho nenapadal žádný jiný výraz, kterým by vysvětlil vztah jejich duší, „to není tak jednoznačné.“

Wade viděl, že jsou Letty řeči o jejich spojení nepříjemné a proto přešel ke snadnějšímu tématu, aby odvedl její myšlenky od jejich zvláštního vztahu. „Taky díky němu mám svoje křídla a další ‚nebeské‘ vybavení.“

Podařilo se mu vymámit z ní úsměv, což mu udělalo ohromnou radost.

Letty přemýšlela, co tím dalším vybavením myslí a pohled jí sjel k jeho slabinám. Spodní polovinu těla měl přikrytou, čehož velmi litovala, protože to nemohla zkontrolovat, a když se mu znovu provinile zadívala do očí, všimla si, že potlačuje smích.

Hravě ho praštila do ramene, což ho přimělo se naplno rozesmát.

Letty se usmívala a sledovala, jak se Wadova mohutná hruď otřásá smíchem. Smál se hlubokým melodickým hlasem, který jí rozechvíval celé tělo vzrušením. Lehce se zachvěla, a když si Wade všimnul jejího lačného výrazu, okamžitě zvážněl.

Dívka se nad něj znovu naklonila a položila ruku na tetování. Už byla připravená na jeho pohyb, ale teď si taky všimla, že slabě září. Čím déle se na něj dívala, tím bylo zřetelnější, až zlatě vystupovalo z kůže, jako by jí chtělo ukázat všechno, čím je.

Jemně mu přejela po rameni a pak prsty zamířila k jeho tváři. Lehce ho pohladila po hladkém silném krku, pak dlaní zavadila o čelist a nakonec mu ji položila na tvář.

Opřel se do ní a zavřel oči, jako by jí vybízel k dalšímu zkoumání. Letty opatrně sjela prsty k jeho rtům a pomalu objela jejich kontury, jako by si chtěla jejich tvar vypálit do mozku. Přejížděla po nich, dokud se mírně nepootevřely a nepozvaly tak Letty k polibku.

Letty na chvilku zaváhala, pak ale dovolila svojí touze, aby nad ní převzala vládu, zajela mu prsty do vlasů, přitiskla se k němu a políbila ho.

Wade si pod jejími pátravými doteky připadal báječně. Když mu teplými prsty přejížděla po tváři, cítil, jak se mu v srdci rozlévá něžná blaženost, které se v okamžiku, když se dotkla jeho rtů, přetavila v žhavou touhu.

Celou bytostí si přál, aby se ho dál dotýkala a doufal, že zatouží po něčem víc. Když na svých rtech ucítil její plná ústa, nedokázal uvěřit svému štěstí.

Teď ráno byla Letty odpočatá, měla čistou hlavu a jasnou mysl a přesto ho políbila s vášní a očekáváním, které v něm zažehlo stejný oheň jako jejich včerejší polibek.

Pevně ji objal, přitiskl k sobě, a když ucítil, že mu její hravý jazýček vklouzl do úst, aby se utkal se svým druhem, potěšeně zamručel. Přejížděl jí rukama po dlouhých štíhlých zádech a přál si ji vidět nahou.

Překulil se na ni a přitiskl ji svou vahou k posteli. Zvednul hlavu, aby se ujistil, že se jí jeho počínání líbí, a když si všimnul jejích naběhlých rtů a slastí přivřených víček, usmál se čistě mužským potěšením.

Znovu se vrhnul na její rty a pronikl do té vlhké jeskyňky skrývající nejsladší tajemství.

Letty se točila hlava, když jí Wade dál líbal jako by měl všechen čas světa na to, aby jí přinesl rozkoš. Svíjela se pod ním, přejížděla rukama po mohutných ramenou, zamotávala je do dlouhých vlasů a dotýkala se přelévajících se znaků.

Měla pocit, že přímo cítí, jak jsou jim její dotyky příjemné a uvědomila si, že jsou vlastně kouskem Wadovy duše. S úžasem je hladila a laskala, sjížděla mu dolů po pažích, aby se po chvilce mohla vrátit zpátky k silným provazcům svalů napínajících se mu na krku. Na chvilku ji napadlo, že by ráda viděla, jak vypadají Wadova záda, to už jí ale sjel žhavými rty k uchu a začal jí něžně okusovat lalůček.

Letty neklidně pohybovala nohama a nesouvisle uvažovala o tom, že nikdy nic podobného necítila. Byla sice pravda, že se s andělem nikdy nemilovala, alespoň co jí bylo známo, ale i tak jí pocity, které jí projížděly celým tělem, připadaly příliš silné, příliš mocné, než aby byly skutečné.

Když se Wade posunul níž a přikryl jí levé ňadro svou velkou dlaní, její bradavka se stáhla v malý kamínek touhy. Wade ji hladil přes župan a Letty toužila po tom, aby pronikl tou tenkou látkou a dotknul se její odhalené kůže.

Vrtěla se tak dlouho, dokud se jí nepodařilo setřást župan z ramen a když se Wade okamžitě vrhnul na sloup jejího dlouhého krku, byla ráda, že to udělala. Okusoval a olizoval jí kůži, dokud Letty neměla pocit, že hoří, a když se konečně přesunul k jejím ňadrům, myslela, že rozkoší zemře.

Wade byl příjemně překvapený tím, jak žhavě a netrpělivě se pod ním Letty pohybuje. Všechny pocity, které mu nyní zaplavovaly tělo, pro něj byly nové a nepoznané, ale jednoznačně věděl, že je miluje.

Mohutně ztopořený penis měl tvrdý jako kámen a cítil neuvěřitelně silné nutkání, které ho ponoukalo proniknout hluboko do jejího těla. Když mu její ruce bloudily po těle, napínaly se mu svaly v místech, která navštívila, a toužily, aby se k nim co nejdříve vrátila. Letty zjevně chtěla to samé, protože mu její ruce putovaly po ramenou, prsou i rukou pořád dokola, často se zastavovaly u jeho ztvrdlých bradavek a Wade zatínal zuby, aby nesténal nahlas.

Stáhnul z ní oranžový župan a švihnutím zápěstí ho odhodil na podlahu vedle postele. Nezajímalo ho kam dopadne, protože věnoval veškerou pozornost kráse, které se před ním najednou objevila. Lettyino tělo bylo nádherné, stejně jako ona sama. Měla štíhlý pas, dlouhé končetiny a vznosná vysoko posazená ňadra, která přímo žadonila o jeho dotek. Její pokožka byla jako to nejjemnější hedvábí a když se jeho tělo pohodně uvelebilo vedle jejího a on ji ucítil po celé délce, jemně se otřásl.

Naklonil se k ní, rychle ji políbil na rty a pak se začal věnovat naběhlým ňadrům. Přiblížil ústa k napjaté bradavce a vypláznul jazyk, aby ji mohl olíznout. Když to udělal a pak na ni foukl, stáhla se ještě víc a Letty hlasitě zasténala. Pak vzal tvrdý vrcholek jejího ňadra do úst a začal jemně sát.

Lettyiny prsty se mu divoce zamotávaly do vlasů a cuchaly je, zatímco dívka hlasitě namáhavě oddechovala. Wade se jí usmál do kůže a pokračoval v tom vybraném mučení.

Letty nedokázala uvěřit tomu, co se to s jejím tělem děje. Když s ní byla Lily, musela si dávat pozor na každý svůj pohyb i gesto a být s někým v posteli jí nikdy nepřinášelo příliš potěšení, protože se musela neustále hlídat. Teď se však nechala plně ovládnout vášní a odměnou za to jí byly neuvěřitelně silné a příjemné pocity.

Toužila mít Wada okamžitě v sobě, aby viděla, kam až může její touha a vášeň zajít a proto se pod ním začala zběsile vrtět, aby mu ukázala, co od něj chce.

Nenechal se dlouho pobízet, posunul se nad ni a uvelebil se mezi jejími roztaženými stehny. Jeho váha ji příjemně tížila a zatlačovala ji hluboko do matrace. Všimla si, že se ohleduplně opírá o předloktí, aby jí příliš nemačkal, ale považovala to za zbytečné, protože ho chtěla cítit co nejvíc.

Škádlivě mu přejela napjatými prsty po zadku, pohladila ho po celé délce zad a zatnula mu nehty do lopatek. Ucítila, jak se zachvěl a proto celý pohyb ještě jednou zopakovala.

Triumfálně se na něj usmála, pak ale ucítila, že jí do vlhkého, naběhlého klína pronikají jeho dlouhé prsty a téměř omdlela. Pevně mu rukama stiskla ramena a užívala si jeho mistrovské dovednosti.

Cítila, jak ji prsty proniká mezi okvětní plátky chránící její ženství, a když se pak dotknul perly rozkoše ukryté ve vlhkých záhybech, dospěla během krátkého okamžiku k mohutnému vyvrcholení.

S úžasem zírala do Wadových modrých očí a pak si k sobě přitáhla jeho plné rty, aby ho mohla políbit.

Zběsile útočila svým jazykem na jeho, proplétala je v rytmu starém, jako byl sám čas. Ovinula mu nohy kolem boků a němě ho tak vybídla, aby si ji vzal.

Wade si užíval divokost s jakou se ho Letty dotýkala a toužil ji vlastnit všemi způsoby, jakými to jen lze. Odpovídal na její polibky svými a dál si prsty pohrával s tím žhavým kluzkým místečkem, které ho tak lákalo.

Když zvedla nohy a otevřela se mu tak ještě víc než předtím, nedokázal to už vydržet, nastavil svůj mohutně ztopořený penis k okraji její jeskyňky a jemně zatlačil. Lettyino tělo mu zprvu kladlo odpor, ale jak pronikal hlouběji, obalilo se kolem něj jako těsná sametová rukavice a dalo mu zapomenout na celý svět.

Wade se od ní trošku vzdálil, znovu pronikl dovnitř a oba současně zasténali. Vjel do ní až po kořen a chvíli zůstat na místě, aby ji zvykla na to, jakým způsobem ji vyplňuje. Byla tak těsná a sevřená a on měl strach, aby jí neublížil.

Letty se zjevně podobnými věcmi netrápila, protože se pod ním začala pohybovat. Wade s ní brzy našel společný rytmus a kolébal se proti jejímu tělu čím dál rychleji. Napjaté paže zatínal do matrace po stranách Lettyina hrudníku a s úžasem sledoval její tvář. Měla ji staženou ve výrazu nejvyššího soustředění, a když otevřela oči, všimnul si, že jejich smaragdovou zeleň pokrývá tenká vrstva slasti. Její pohled byl lehce rozostřený a nepřítomný, jako by směřovala na místo, kde chtěl být i on.

Wade ji políbil, pronikl jazykem do jejích teplých úst a nevědomky tak napodoboval pohyb, kterým pronikal jeho penis do jejího vábivého tepla. Letty mu vzdychala do úst a vycházela mu všemožně vstříc.

Tlak uvnitř jeho těla se pořád zvyšoval, a když Letty naposledy vykřikla a dosáhla dalšího orgasmu, ucítil Wade jak se kolem něj její tělo pevně sevřelo. Cítil její pulzující orgasmus, který jí vynesl na místo, kde existuje jen čistá blaženost, což ho přinutilo skočit přes okraj a připojit se tam k ní. Hluboce zasténal a pevně ji svíral, zatímco se do ní nekonečně dlouho vléval a užíval si rozkoš svého extatického vyvrcholení.

Letty se pomalu snášela zpátky do svého vyčerpaného těla a uvědomila si, že to, co právě zažila, bylo něco mnohem mocnějšího než obyčejný sex. Na chvíli měla pocit, jako by se její a Wadova duše prolnula do jediné, stalo se to v tu chvíli, kdy společně dosáhli orgasmu a Letty měla pocit, že opustila tělo, že ji její rozkoš vystřelila mimo prostor i čas.

V první chvíli ji to vyděsilo, pak si ale uvědomila, že ten, kdo s ní tenhle silný zážitek sdílel, byl právě Wade a Letty si byla jistá, že on by jí nikdy neublížil. Věděla, že ji bude chránit za všech okolností a proto se důvěřivě snesla zpátky do jeho náruče a šťastně se na něj usmála.

Všimla si, že jeho jejich milování zasáhlo úplně stejně.

Zíral na ni s užaslým výrazem, a když spatřil její rozzářený úsměv, okamžitě jí ho oplatil.

Oba hlasitě oddechovali, tiskli se k sobě a Letty slyšela, jak její srdce prudce buší v souzvuku s jeho. Wade sledoval její pohled a po chvíli se zastavil na Lettyině srdci. Konečně dokázal věnovat pozornost něčemu jinému než jejím vábivým ňadrům, a tak si teď pozorně prohlížel zlaté tetování krášlící její hruď.

Myslel si, že jí velice sluší, ale nebyl si jistý, co si o něm myslí ona a proto tohle téma raději nenačínal. Jen si ho prohlédl, pak z ní sklouznul a natáhl se vedle ní.

Letty se mu okamžitě stulila k boku a Wade si pomyslel, že přesně tam patří.

Líně kreslila Wadovi po břiše ukazováčkem malé kroužky a přemýšlela o zázraku, kterého se právě stala aktivní účastníkem. Byla naprosto spokojená a uvažovala o tom, že by tady takhle dokázala ležet třeba celou věčnost. Wadovo tělo ji hřálo, cítila se uvolněná a zmuchlaná, prostě dokonale pomilovaná.

Natáhla se, aby mohla Wada políbit a když se jejich rty setkaly, zůstaly spojené velice dlouho. Jemně se zkoumaly, přejížděly po sobě a přinášely si navzájem potěšení. Letty vycenila zoubky, jemně mu skousla spodní ret a pak se odtáhla.

Slyšela, že Wadovi zakručelo v břiše a zjistila, že i ona má obrovský hlad, a proto navrhla, aby si objednali snídani.

„Zatím bychom se mohli jít osprchovat,“ navrhnul Wade, když odložil telefonní sluchátko. „Přinesou to za půl hodiny.“

Letty se zavrtěla a zjistila, že se jí vůbec nechce vstát. Když to Wadovi řekla, s úsměvem vyskočil z postele, popadl ji do náruče a zamířil s ní do koupelny.

Opatrně ji postavil uprostřed veselé místnůstky na podlahu a Lettyin pohled okamžitě zalétl k vaně. Vzpomínka na sestru ji přinutila se zamračit.

Na chvilku ji napadlo, jestli už sestru bude vídat vždycky jenom takhle. Jestli jí Jennifer zůstane ve vzpomínkách jako mrtvé tělo ponořené do vody slepě zírající na strop. Smutně zakroutila hlavou a nutila se vyvolat jiné vzpomínky, takové, ve kterých byla sestra naživu a šťastná.

Wade si všimnul jak Letty při pohledu na vanu zbledla. Uvažoval o tom, proč asi a pak si uvědomil, že Kane říkal, že se Lettyina sestra utopila. Nechtěl se jí vyptávat na bolestné vzpomínky, ale neměl na vybranou. Nedokáže jí pomoci, pokud se mu nesvěří. Tiše ji vybídl, aby mu vyprávěla o tom, jak ji Khana unesla a Letty mu po chvilce vyhověla. Slabým přerývaným hlasem mu vyprávěla o Johnovi a Jennifer, o jejich domě a o tom, co se v něm stalo.

Když skončila, Wade dlouho mlčel, a zatímco jí mydlil vodou ztmavlé vlasy, přemýšlel, jak jí pomoct se těch vzpomínek zbavit. Mohl by jí je vymazat, ale bylo mu jasné, že by mu to nikdy nedovolila. Uvažoval, co jiného by pro ni mohl udělat a nakonec ho něco přece jen napadlo.

„Vyprávěj mi o své sestře, o tom, jak si ji pamatuješ.“

Letty byla Wadovi vděčná, protože si uvědomila, že když bude o sestře mluvit nahlas, dokáže si šťastnější chvíle lépe vybavit. Vyprávěla mu proto o jejich dětství, o domku s červenou střechou a bledě žlutou fasádou, ve kterém obě vyrostly, o dvorku s bílým laťkovým plotem, na kterém si jako malé holčičky hrály, o velkém chlupatém bernardýnovi, který jednou Jennifer přiměl vylézt na strom, a o výletech, které spolu s rodiči podnikali.

Věděla, že se Jennifeřino chování vůči ní někdy během let změnilo, ale nejkrásnější vzpomínky na ni měla právě z dětství, kdy obě vyrůstaly pod bedlivých dohledem Lettyiných adoptivních rodičů.

Teď ji napadlo, jestli se Jennifer nezměnila právě kvůli Lily. Přece jenom ji ta žena dost ovlivňovala a Jennifer možná vycítila, že je Letty jiná než dřív, i když si toho ona sama nevšimla.

Wadovi to vyprávěla jako legrační historky, i když jí samotné to ve chvílích, kdy se jí Jennifer snažila někoho dohodit, nepřipadalo zábavné, ale zdálo se, že jí to nespolknul. Nechal ji však mluvit a poslouchal ji, dokud neskončila. Pak si znovu natáhli svoje župany – mimochodem to jediné oblečení, které momentálně vlastnili – a Letty se v očích objevily slzy. Wade mlčel, jen ji dlouze objímal a trpělivě čekal, až skončí.

Když se Letty konečně vyplakala, cítila se mnohem lépe. Pořád sestřiny smrti litovala, ale byla s ní teď smířená. Věděla, že to nemůže změnit a proto nemá smysl se nad tím trápit. Výčitky svědomí by jí jenom ubližovaly a nebyl nikdo, kdo by jí mohl ulevit. Sestru o odpuštění požádat nemůže, a proto svoji bolest nechala pomalu odplynout. Věděla, že čas její rány vyléčí.

Zatímco stáli uprostřed Lettyiny ložnice, ozvalo se tiché zaťukání na dveře.

Wadovi se ji nechtělo pustit a proto jí položil těžkou paži kolem ramen, odvedl ji do salonku spojujícího obě jejich ložnice, kde včera večeřeli, usadil ji do jednoho z křesel před okny a šel vyzvednout jejich snídani.

Řekl poslíčkovi, aby si spropitné připsal na účet, převzal od něj vozík naložený jídlem a zavezl ho do pokoje.

Všimnul si, že si Letty otřela mokré tváře a uklidnila se. Cítil její bolest jako svou vlastní, ale nehodlal ji upozorňovat na to, co dělá. Jestli jí to, že se s ním podělí o svoje pocity, uleví, byl víc než ochotný to snášet. Poznal, že už je smířenější a teď, když už ji to tak nebolelo, uzavřelo se spojení mezi nimi jako by zabouchla dveře. Wade věděl, že to nedělá úmyslně a byl rozhodnutý s ní o tom promluvit, ale ne teď.

Prostřel před krbem a Letty k němu přispěchala, aby mu pomohla. Lehce se na něj usmála a pohladila ho po zádech, když kolem něj procházela, aby přinesla talíře naložené vejci, slaninou a topinkami.

Wade přijal její tiché díky úklonou hlavy, popadl džbán s pomerančovým džusem a postavil ho na stůl mezi ně.

„Co budeme dělat teď?“ zeptala se Letty mezi sousty.

Wade byl rád, že s ním počítá, že automaticky předpokládá, že kam půjde ona, půjde i on. Nemusel si tedy dělat starosti s tím, že mu uteče nebo zase někam zmizí.

„Předně mi slíbíš, že už beze mě nikam nepůjdeš,“ řekl a čekal na její reakci.

Když rozhodně přikývla, potvrdila mu to, co si myslel. Hodlala s ním zůstat, minimálně dokud tohle všechno neskončí.

Wadovi se ulevilo. Byl rád, že ji nemusí přemlouvat a tak začal přemýšlet o jejich dalším postupu. „Kane mi dal klíček od bezpečnostní schránky. Měli bychom se jít podívat, co v ní je. Ale to počká, nejdřív si potřebuješ odpočinout a taky se začít cvičit. Nechci, abys byla bezmocná.“

Letty přikývla, protože s ním souhlasila. Ani ona si nepřála být bezmocná, kdyby ji Khana znovu vyčmuchala. „Naučíš mě bojovat?“ zeptala se Wada.

„Ano, myslím, že bychom mohli vyzkoušet pár užitečných chvatů.“

Dívka si bezmyšlenkovitě pohrávala s ouškem malého bílého hrnečku lemovaného tenkým stříbrným okrajem a přemýšlela o tom, kým Wade vlastně je. Řekl jí, že je anděl, ale Letty si nebyla jistá, co si pod tím má představit. Znamenalo to snad, že se každý den jenom tak povaloval v nebi, nebo měl i nějaké povinnosti, které musel plnit?

„Wade?“ oslovila ho váhavě. Nebyla si jistá, jestli bude ochotný odpovídat na její otázky, ale přesto se rozhodla zeptat. Myslela si, že když je teď jejím milencem, má právo dozvědět se o něm víc. „Co jsi dělal tam nahoře?“ zeptala se a kývla přitom očima k modrému nebi za oknem, aby mu bylo jasné, jaké místo tím myslí.

Wade se pousmál, podíval se jí do očí a bez váhání odpověděl. „Cvičil jsem bojovníky.“

„K čemu?“

„Připravoval jsem anděly k poslední rozhodující bitvě mezi dobrem a zlem.“

Letty na něj vykulila oči. „A jak to, že jsi přišel sem? Copak tvoje práce tam už skončila?“ Nevěděla, jak to v nebi chodí, ale nezdálo se jí, že by Wade prostě jednoho dne řekl: ‚Tak hoši, to už by stačilo, teď budeme jenom čekat, až to přijde.‘

„To zrovna ne, ale byli jiní, kteří převzali moje povinnosti. Vycvičil jsem si dobrého zástupce,“ Řekl a usmál se vzpomínce na svého přítele Berkiela, který dočasně převzal výcvik jeho armády. Wade věděl, že se na svoje muže může spolehnout a proto mu nedělala starosti jeho tisíciletá nepřítomnost tam nahoře. Pevně věřil tomu, že se tam jednou vrátí a znovu stane v čele své armády. Ale i kdyby se mu to nepodařilo, věřil v jejich vítězství. Věštci mu vysvětlili, že jeho úkol tady na Zemi je příliš důležitý než aby poslali někoho slabšího než je on sám.

Wade byl jedním z nejmocnějších andělů a jeho válečnické umění bylo nedocenitelné. Vybojoval mnoho bitev a soubojů, ve kterých nikdy nebyl poražen. Nechtěl se ale vychloubat, a proto Letty nepřiznal, že celou armádu vede, že není jen tak obyčejným učitelem.

Letty ho zkoumavě pozorovala a přemýšlela, co před ní tají. Cítila, že jí něco neříká, ale nevěděla, co to je, proto vyzvídala dál. Byla odhodlaná dozvědět se, čím přesně byl a jeho vyhýbavé odpovědi ji nemohly zastavit. „Cvičil jsi nějaký pluk, nebo jak tam tomu říkáte?“

„Něco takového.“

Letty poznala, když někdo mlží, ale pořád ještě nedorazila k cíli. „Kdo tě tedy zastupuje? Je to tvůj podřízený? Kolik členů má ta vaše armáda? A jak se jmenuje tvůj velitel? Komu se zodpovídáš? Počítáš s tím, že se vrátíš ke své práci?“ chrlila otázky kulometnou rychlostí a pozorně sledovala Wadův obličej, aby zjistila, jak bude na její otázky reagovat. Nevěděla, proč je pro ni tak důležité znát zrovna tuhle odpověď, ale bylo to jako svědění, které dokáže poškrábat jenom naprostá pravda.

Wade pozoroval Letty, která měla ve tváři umíněný výraz, a viděl, že ji nepřesvědčí, aby to nechala být. Nadechl se proto a rozpačitě přiznal: „Je to moje armáda, vedu ji a nikomu se zodpovídat nemusím. No, možná až na Michaela a Gabriela, ale většinou mám volnou ruku.“

Letty poklesla čelist. Tohle vážně nečekala. Chvíli strnule pozorovala vůdce nebeské armády, který se před ní ještě nedávno cpal vejci a slaninou, a pak se začala smát. Připadalo jí to všechno příliš absurdní, celý tenhle rozhovor naprosto neskutečný. Možná to bylo tím, že si prostě nedokázala představit svět, ze kterého Wade pochází.

„Promiň,“ omlouvala se mezi záchvaty smíchu, „já jen, že je to všechno tak ...“ bezmocně mávla rukou a znovu se rozesmála. „Vůdce ohromné armády a cpe se tady obyčejnými vajíčky jako ...“ vzlykla a podívala se na něj přes slzy, které jí tekly z očí, aby zjistila, jestli se neurazil.

Usmíval se a zdálo se, že se baví s ní. „Já vím, i mě to připadá divné. Nikdy dřív jsem neměl tělo, které bych musel krmit a starat se o něj.“

Letty se zklidnila, obočí se jí zamračeně stáhlo, a pak se na něj rozpačitě podívala: „Chceš říct, že jsi ještě nikdy ...“ kývla významně pohledem směrem k ložnici.

„Ne takhle,“ přiznal Wade a Letty neměla dost odvahy na to, aby se ptala, jak se provozuje nebeský sex. Vlastně ani nechtěla vědět, s kým to Wade dělal, protože měla strach z nějaké neznámé rivalky. Považovala teď Wada za svého a nehodlala se ho vzdát.

„A Wade je tvoje skutečné jméno?“ zajímala se.

Wade zakroutil hlavou. „Ne. Když přijdeme na Zemi, dostaneme nové jméno. Jedním z důvodů je to, aby nás padlí andělé tak snadno nepoznali. Jméno má velkou moc.“

„A jak se tedy jmenuješ doopravdy?“ zeptala se Letty, když byl zticha příliš dlouho. „Tedy nemusíš mi to říkat, jestli je to tajné,“ dodala rychle, aby si nemyslel, že trvá na odpovědi.

Wade se na ni usmál. „Není to tajemství, ne pro tebe. Mé pravé jméno je Midael.“

Midael, to je hezké, hodí se k němu, pomyslela si Letty a snažila se představit si, jak Wade vypadá v čele své armády. Vzpomněla si na jeho ohromná zářící křídla a postavila ho v duchu před spoustu jemu podobných mužů, snad jen s trochu menšími křídly. Myslela si, že ta Wadova jsou nejkrásnější v celém nebi, ale uznávala, že je možná příliš zaujatá, než aby to dokázala posoudit.

„Ukážeš mi znovu křídla?“ zeptala se Letty stydlivě a uhnula pohledem, protože si nebyla jistá, jestli není její žádost příliš troufalá.

Wade sledoval dívku před sebou a viděl, že na ni jeho přiznání neudělalo žádný dojem. Byl rád, že ho bere takového, jakého ho zná a nechová se k němu jinak než dřív. Nechtěl by, aby se ho bála nebo se před ním krčila. No možná, kdyby si chtěla na chvíli kleknout a uctívat mě svými sladkými rtíky, pomyslel si toužebně a představil si Letty nahou na kolenou před sebou. Poposednul, protože se mu najednou sedělo nepohodlně a rychle obrátil pozornost zpátky k dívce sedící naproti němu, aby si z hlavy vyhnal nepatřičné myšlenky.

Představovala báječný obrázek svěžího rána. Rudé vlasy jí divoce rámovaly tvář a Wadovi se jejich neuspořádaná změť velice líbila. Z očí jí zářilo veselí a smaragdový oheň, ve kterém v noci hořela vášeň, ho pozorně sledoval z tváře lehce zrůžovělé spokojeností. Takhle by ji chtěl vídat každé ráno. Spokojenou, vykoupanou a věnující mu plnou pozornost.

Přestal se toulat v myšlenkách, neochotně opustil pohledem její plné jahodové rty, které právě přikládala k okraji šálku, a soustředil se na její poslední slova.

„Znovu?“ Přemýšlel, kde mohla vidět jeho křídla, a pak si vzpomněl na dlouhou chodbu, kterou za nimi běželi muži s pistolemi. Tehdy myslel jen na to, aby ji ochránil a věděl, že v největším bezpečí bude v jeho náručí schovaná v železném brnění, která představovala odolná křídla.

Nebyl si jistý, jestli jí je chce ukázat teď, když ji nebude nic rozptylovat. Pořád se mu v srdci krčil slabý strach, že udělá nebo řekne něco, co ji od něj odežene. Zjevně ho Kanovo vyprávění o tom, jak mu Klíč mizel, zasáhlo hlouběji, než si myslel.

Letty se na něj pořád s očekáváním dívala a on nedokázat zklamat dychtivost, kterou jí četl ve tváři.

„Dobře. Tedy jestli je opravdu chceš vidět?“ dal jí znovu na vybranou.

Dívka horlivě kývala, až měl Wade strach, že si vykloubí krk.

Vstal od stolu, sklidil nádobí, a pak se otočil čelem k sedící dívce. Letty vyskočila ze židle a přešla blíž k němu. Pozorně ho sledovala a zdálo se jí, že se do toho Wadovi příliš nechce. Přemýšlela, jestli jsou pro něj jeho křídla něco intimního, nedokázala si představit, jak se na ně dívá, jak o nich uvažuje.

Usmála se na něj, aby mu dodala odvahu a ujistila ho, že je v pořádku a pak jen tiše sledovala, jak si svléká župan.

Stál před ní nahý v ostrém slunečním svitu pronikajícím klenutými okny s rukama volně spuštěnýma podél boků a hrdě vypjatým hrudníkem. Letty hladově přejížděla pohledem po jeho vypracovaném těle a měla chuť se na něj vrhnout. Když už teď věděla, jakou rozkoš jí tohle tělo dokáže poskytnout, měla co dělat, aby udržela ruce v klidu.

Neměl navíc ani gram tuku, jeho svalnatá postava byla dokonale souměrná, svaly vysoustružené do perfektní podoby – ani moc velké, ani moc malé. Byl dokonalý. Letty soustředila pohled na jeho tetování, prohlížela si ho a sledovala, jak zlátne a vystupuje z jeho kůže. Jako by poznalo, že mu věnuje pozornost a předvádělo se před ní. Jemně ho pohladila jako oblíbeného domácího mazlíčka, a pak Wada obešla, aby si ho prohlédla i zezadu.

Přejela mu rukou z prsou na paži a dál na záda. Hladila hladkou kůži a fascinovaně sledovala, jak se jí pod rukou vlní znaky vpité do jeho pokožky. Byly nádherné.

Když od něj kousek poodstoupila, všimla si, že mu na zádech tvoří nějaký vzor. Poodešla ještě dál a soustředila se na něj. Byla to křídla, tedy spíš obrázek křídel, ale tak přesný a detailní, že si podle něj dokázala představit zářící nádheru jejich skutečného vzhledu.

Wade se k ní otočil, jako by nechtěl, aby sledovala, jak mu vyjíždějí ze zad, a když se na něj udiveně podívala, vysvětlil jí to. „Nedokážu je rozvinout pomalu, nechci tě srazit.“

Pak se jí podíval do očí a jedním rychlým pohybem se mu za zády roztáhla ta samá křídla, která si pamatovala z chodby v šestašedesátém podlaží kancelářské budovy. Viděla je teď však z jiného úhlu a konečně dokázala plně ocenit jejich krásu. Rámovaly Wadovo mohutné tělo, odhadovala, že mají rozpětí téměř pět metrů. Viděla, že je Wade drží kousek od stropu, stáčí jejich konce dovnitř, jako by se nechtěl dotýkat stěn.

„Jaké to je?“ zeptala se, zatímco na ně zírala.

Wade pokrčil rameny. „Ani nevím. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Roztahovat je v lidském těle je stejné jako bez něj. Nijak zvlášť to necítím.“

„Nejsou citlivá?“

„Ne v běžném smyslu slova. Pro válečnickou třídu andělů jsou křídla jen další zbraní.“

Letty zalétla pohledem k jejich koncům a znovu zatoužila vědět, jestli jsou opravdu tak ostré, jak vypadají. S pohledem upřeným na Wada k nim pomalu zamířila a natáhla ruku, aby si sáhla.

„Ne!“ zarazil ji Wade a odtáhl levé křídlo z jejího dosahu. „Nesahej na něj, je příliš ostré.“

„Jak moc ostré?“ zajímalo Letty.

Wade se na chvíli zamyslel, aby přišel na to, jak jí to vysvětlit tak, aby to pochopila. Pak se rozhodl pro názornou ukázku, protože si myslel, že to tak bude nejlepší. Vyhodil do vzduchu nůž, který sebral ze servírovacího stolku a jediným máchnutím křídla ho podélně rozpůlil.

Letty zvedla ze země obě poloviny nože a zkoumala čistý řez, který z něj udělal dva neužitelné kusy kovu. „Hodně ostré,“ řekla pak a s respektem pohlédla na zářivé perutě.

Toužebně na křídla zírala a přála si na ně sáhnout, aby zjistila, jestli jsou opravdu z tak zvláštního materiálu, jak se jí předtím jevil. Z podivného teplého zlata, které jí vykreslilo květinu na prsou a tvořilo i Wadovo krásné znamení.

Jako by Wade pochopil, po čem touží, vzal ji za ruku a vedl ji nalevo od sebe. „Můžeš na ně sahat kdekoliv kromě nejhornějších perutí, ty jsou nejostřejší.“

Letty vztáhla ruku a lehce dlaní přejela po slabě zářícím měkkém povrchu. Cítila, jak se jí pod rukou slabě chvějí, a když po nich přejela ukazováčkem, znovu jemně zacinkaly. „Co je to za materiál? Není to stejné jako tvoje kůže.“

„Je to nebeské zlato. Kováme z něj zbroj i meče a rodíme se s křídly, které tento prvek obsahují. Válečníci jako jsem já, ho mají více než ostatní andělé, protože tak lépe využijeme jejich potenciál.“

„Jsou krásná,“ zašeptala Letty tiše v hlase jí zazněla úcta. Pokračovala v hlazení a užívala si, jak jí jejich zvláštní struktura klouže pod prsty. Když dorazila zvědavýma rukama až k místu, kde vyčnívaly ze zad, všimla si, že vycházejí přesně z toho místa, kde předtím viděla jeho tetování.

Přejela prsty po místě, kde se stýkala s Wadovou opálenou kůži a všimla si, jak se Wade zachvěl. „To je naše nejslabší místo,“ svěřil jí tiše. „Když víš jak, mohla bys mi je odtamtud urvat.“

Letty byla poctěná tím, že jí projevil takovou důvěru. Nejprve tím, že jí dovolil, aby se postavila za jeho záda, a pak také, když se jí svěřil se svojí největší slabinou. Vážila si jeho důvěry a byla odhodlaná krýt mu záda, kdyby to potřeboval.

Znovu se vrátila dopředu a zadívala se mu hluboko do očí. „Jsi báječný muž Midaeli,“ řekla tiše a procítěně. Chtěla, aby pochopil, co pro ni znamená, i když si tím ona sama dosud nebyla úplně jistá. Věděla jen to, že s ním chce být, chce ho poznat tak důkladně, jak to jenom půjde, a když teď pozorovala jeho perfektní tělo, usoudila, že tady může s tím důkladným poznáváním začít.

Vytáhla se na špičky a sladce ho políbila na pootevřená ústa. Objala ho kolem krku, přitiskla se k němu, a zatímco jí oplácel polibky, probírala se mu hladkými rovnými vlasy. Milovala jeho vůni, chuť i doteky velkých hřejivých rukou na svém těle.

Sváděla ho celou svou bytostí, a když ucítila na břiše jeho vzrušené mužství, poznala, že se jí to daří. Sjela rukou dolů, vzala ho do dlaně a stiskla. Cítila, že jeho tělem projelo zachvění, a tak pokračovala v laskání. Hladila ho od žaludu až po kořen penisu a cítila úžas nad tím, že se tohohle nádherného těla žádná jiná žena nedotkla.

A taky to tak zůstane, rozhodla se pevně. Wade byl její a ona se o něj nehodlala s nikým dělit. Třela mu penis, občas sjela rukou k naběhlým váčkům pod ním, polaskala je v dlani a pak se znovu vrátila k obrovskému hladkému pyji, který jí způsobil tolik rozkoše. Toužila mít ho v sobě, cítit znovu jeho mocné přírazy ve své klíně.

Wade brzy vyslyšel její přání, odtáhl od svého vzrušeného těla její ruku, popadl ji kolem pasu a vysadil ji na stolek, u kterého ještě před chvílí snídali. Doširoka jí roztáhl stehna a sotva se ho stihla chytit za ramena, aby získala rovnováhu, začal odhodlaně pronikat do jejího vstřícného tepla.

Letty vzdychala a pevně mu tiskla ramena, když cítila, jak ji napíná a roztahuje. Když byl celý v ní, zahájil pomalou cestu vedoucí k jiskřivému vyvrcholení. Nejprve se v ní pohyboval zvolna, dával jí čas, aby se mu přizpůsobila, Letty ale brzy zdivočela a toužila po tom, aby zrychlil.

Zatnula mu nehty do ramen, podívala se mu do očí a rty vykroužila jediné slovo: „Rychleji.“

Wade se na ni usmál, naklonil se nad ni a jeho křídla jí zastínila výhled. Byla jenom ona a on, skrytí v zářivé kukle tvořené jeho báječnými cinkajícími křídly a Letty se toho nemohla nabažit. Hladila ho po ramenou, po tvářích, přejížděla mu prsty po rtech, a když zrychlil, jak žádala, blaženě zamrkala. Pak upírala pohled do jeho nádherných očí a vnímala, jak v ní stoupá napětí. Hlasitě oddechovala a přerývaným hlasem Wada povzbuzovala k ještě větší rychlosti. Pronikal do ní zběsile a hluboce a Letty cítila, jak se uvnitř ní rodí napětí, které se téměř nedalo snést. Sledovala jeho tvář, všímala si, jak se křečovitě stahuje napětím a věděla, že už jsou oba blízko tomu zářivému bodu, který dokáže zaplavit celý svět a odplavit všechno kromě Wadovi přítomnosti.

Poddala se tomu pocitu, potopila se do moře rozkoše a odměnou jí byl výbuch, který jí přenesl na ostrov blaženosti. Cítila, jak se kolem Wada stahuje a pevně mu upírala pohled do tváře, aby ho mohla sledovat, až i on dospěje k vyvrcholení. Sledovala, jak mu tvář ztuhla, dlouhé řasy přikryly tmavě modré oči, ústa se pootevřela a vyšlo z nich tiché zaúpění.

Wade se k ní pevně přitisknul a Letty ho objala kolem krku a líbala, když dosáhl vrcholu rozkoše.

Dlouho poté, co skončil, ho svírala pažemi a čekala, až se v nich obou uklidní divoce tepající srdce a ustálí se jejich rozedraný dech. Wade ji svíral, jako by byla jeho poklad a Letty si to naprosto užívala.

Po chvíli tiché nehybnosti ji Wade sundal ze stolu, zvednul si ji do náruče a odnesl ji ke křeslu u okna. Letty si všimla, že svinul křídla a pak se s ní posadil do pohodlného křesla potaženého jemným brokátem. Choval ji v náručí, co chvíli ji políbil do jemných vlasů a užíval si její měkké tělo tisknoucí se k jeho.

„Měli bychom začít trénovat,“ řekl tiše, i když se mu vůbec nechtělo se zvedat.

„Říkal jsi, že si potřebuju odpočinout a až pak budeme trénovat,“ připomněla mu Letty. „A já se cítím náramně zralá na odpočívání,“ zamrkala na něj rozpustile. „Myslím, že dneska bychom měli zůstat v posteli, abych nabrala co nejvíc sil.“ Pokračovala škádlivě a významně přejela Wadovi rukou po hrudi.Wade se jí pátravě zadíval do očí. „Myslím, že máš pravdu. Dneska ještě rozhodně musíš odpočívat.“ Hbitě vyskočil s křesla a odnesl Letty zpátky do ložnice, aby s ní mohl ještě chvíli muchlat prostěradla, než se zase budou muset vrátit zpátky do reality. 

další kapitola