Strážce světla - Desátá kapitola

Malý hotýlek Oáza, který se nacházel asi patnáct bloků od centra města, sídlil v rozkošné zástavbě středostavovských domů. Naproti němu se rozprostíral rozlehlý park, ve kterém se v tuhle denní dobu procházelo mnoho lidí. Všichni si užívali podzimního sluníčka a Letty pohled na studenty usazené pod košatými stromy a maminky s dětmi na průlezkách připadal jako z jiného světa.

Po všem, co za poslední dva dny zažila, jí normální život připadal na hony vzdálený. Záviděla těm nic netušícím lidem v parku, že je jejich svět celistvý, nenarušený bojem mezi dobrem a zlem, neohrožovaný drápatými Stíny a psychopatickými Khanami.

Vybrala tenhle hotel z toho důvodu, že tu svým hostům zajišťovali maximální soukromí, a proto bylo možné hned po příjezdu zaparkovat na vyznačené místo v garáži. Wada vysadila před vstupními dveřmi lemovanými jemným mřížovým porostlým světlounce fialovou vistárií, protože on z nich vypadal nejnormálněji.

Kane, který ležel postřelený na zadním sedadle svého auta, nebyl ve stavu, aby je mohl jít přihlásit a Lettyino zakrvácené a rozedrané oblečení, kůže umazaná od krve, potu a slz a ani výraz jejího obličeje jistě nebyl vhodný k předvádění slídivým pohledům lidí na ulici nebo personálu hotelu. Když dívka mrkla na svou ucouranou tvář do zpětného zrcátka, zaznamenala šokem rozšířené zorničky i strnulou tvář neschopnou jiného výrazu a pomyslela si, že kdokoliv by ji právě teď spatřil, myslel by si, že vylezla rovnou z pekla.

A taky by nebyl daleko od pravdy.

Seděla v autě zaparkovaném na místě, které jí určil automat u vjezdu, a čekala, až si je sem Wade přijde vyzvednout.

Dohodli se, že až je zapíše, vytáhnou Kana z auta a odvedou ho co nejrychleji k výtahu, který je dopraví k jejich pokoji.

Netrpělivě sledovala dveře vedoucí do útrob hotelu, a co chvíli hodila očkem po Kanovi, který byl pořád v bezvědomí. Právě si říkala, že kdyby se vzbudil, dokázali by ho nahoru dopravit mnohem pohodlněji, když se vedle ní objevila tlumeně zářící Lily.

Se smutným výrazem hleděla na Kanovu sinalou tvář a vypadala, že trpí s ním.

„Ahoj Lily,“ pozdravila ji tiše Letty.

Lily odtrhla pohled od Kanových ostře řezaných rysů a podívala se Letty do očí.

„Už je čas.“

„Čas na co, Lily?“ zajímala se tiše Letty, i když se v ní vzmáhalo ošklivé podezření. Lilyina další slova ho potvrdila.

„Musíme odejít. Já jsme předala svoje znalosti tobě a Kane zase Wadovi, a i když to všechno proběhlo velice podivně a neobvykle, naše povinnost tímhle končí. Až Kane zemře, odejdeme a já doufám, že ho místo, které nás čeká, potěší.“

„Vrátíte se do nebe, správně?“ zeptala se Letty a vyčkávavě se na Lily podívala.

Průhledná žena lehce přikývla. „On to ale neví. Myslí si, že se jeho duše rozplyne, když o mě před dvaceti lety přišel. Doufám, že ho moje náhlé zjevení příjemně překvapí.“ Pak se na Letty usmála a zase zmizela.

Když Letty vyhlédla ven bočním okýnkem, všimla si, že k autu rázuje Wade. Kráčel rychle, aniž by se rozhlížel vpravo nebo vlevo, upíral pohled do míst, kde se v přítmí skrývalo Kanovo světle modré SUV. To jak je dokázal najít mezi všemi těmi automobily, které byly tady dole zaparkované, ji fascinovalo.

Rychle vystoupila a než k nim došel, otevřela zadní dvířka na straně řidiče, aby Kana mohli vytáhnout hlavou napřed.

Jako by muž zareagoval na její předchozí myšlenku týkající se jeho pomoci při přesunu do pokoje, otevřel najednou temné modré oči a zabodnul je do Lettyina smaragdového zraku. Jeho pohled byl rozostřený a překrytý tenkou vrstvou bolesti, přesto však z něj čišela rozhodnost a inteligence. „Kde to jsme?“ zajímal se ochraptělým hlasem.

„V hotelu Oáza, pořád v Seattlu,“ dodala pro jistotu. „Vezmeme tě do pokoje a Wade tě uzdraví.“

Kane pozoroval unavenou tvář krásné dívky, která se k němu skláněla, a pomyslel si, že jeho už Wade nevyléčí. Cítil, že se jeho čas nachýlil a byl smířený se svým odchodem, věřil, že Wadovi předal všechny vědomosti, které byly důležité a ze srdce doufal, že se dvěma mladým lidem podaří uzamknout bránu vedoucí do světa Nicoty.

Věděl, že to, jestli se jim to podaří nebo ne, už ho po smrti trápit nebude, protože jeho duše jednoduše zmizí, a proto se v duchu začal modlit, což už neudělal velice dlouho. Prosil boha, kterého před dvaceti lety zavrhl, aby jim pomohl dokončit jejich přetěžký úkol a litoval, že jim v tom nemůže víc pomoct. Doufal, že poznámky, které za všechny ty roky zapsal, pomohou Wadovi najít Abandona i ztracený Zámek a přál si, aby mohl Letty vysvětlit její povinnost. Bohužel už na to nebude mít dostatek času, a proto mu nezbývalo než se upnout k naději, že to Wade zvládne.

Rozkašlal se a celé tělo se mu stáhlo v křeči. Lettyina teplá dlaň se mu konejšivě snesla na čelo a Kane si na chvíli užíval dotek jiné živé bytosti. Nedovolil nikomu na něj sáhnout už přes dvacet let, vyhýbal se davům i náhodným dotekům. Vždycky si kolem sebe udržoval takovou bublinu volného prostoru, kterou nikomu nedovolil proniknout a tak, když ho Letty začala vískat ve vlasech, tiše držel a se zavřenýma očima si vychutnával její něžnost.

Neznal dívku příliš dobře, ale viděl její dobrotu a sílu a pevně věřil, že dokáže přemoct zlo v podobě Abandona a jeho poskoků. Věděl, že muži, na které narazili v budově, kde Letty našli, byli pouze lidští žoldnéři, kteří jsou za peníze ochotní udělat cokoliv. Zastřelili by je, aniž by je zajímal důvod toho činu, ale Kane věděl, že se Abandon obklopuje mnohem nebezpečnějšími stvořeními.

Sípavě se nadechl a tichým hlasem Letty varoval před nebezpečím. Dívka však jeho slovům nevěnovala příliš pozornosti, ze všech sil se soustředila na blížícího se Wada a na možnost jeho uzdravení.

„Letty,“ řekl hlasitěji, „poslouchej mě, je to důležité. Abandonovi slouží mnoho démonů, kteří z pekla příliš často nevycházejí. Myslím si ale, že když teď bude vědět, že jsi tady ty a taky Wade, udělá všechno proto, aby tebe zajal a jeho zabil. Pošle na vás bytosti mnohem nebezpečnější, než jsou muži s pistolemi. Možná se dokonce do honu na vás zapojí i on sám. Buďte ve střehu.“

Letty teď věnovala Kanovi plnou pozornost, vyslechla si jeho varování a uložila si ho do paměti, nechtěla se jím ale právě teď zabývat. Právě unikli jednomu nebezpečí a představa, že na ně za rohem číhá další, se jí vůbec nelíbila. V tuhle chvíli se musí dát dohromady, uzdravit Kana – i když jí v hloubi duše hlodal strach, že Lilyina poslední slova znamenají, že se jim to nepodaří – a pak se potřebují najíst a vyspat.

Nehodlala myslet na žádné další střety se zlem, dokud tohle všechno nebude mít.

Právě teď před sebou viděla jenom horkou sprchu, teplou večeři a měkkou postel. Přesně v tomhle pořadí.

S Wadem se jim podařilo propašovat Kana do pokoje číslo šestnáct v pátém patře, aniž by je cestou kdokoliv spatřil. Jakmile za nimi zaklaply vstupní dveře, Wade Kana položil na pohovku přímo naproti oknu vedoucímu na ulici a začal mu stahovat oblečení.

Kane znovu procitl a pokoušel se mu v tom naopak zabránit. „Nech toho Wade, už musím jít. Nemá smysl, aby ses kvůli mě vysiloval. Stejně to ničemu nepomůže,“ řekl a malátně se plácnul pěstí do hrudi, „cítím to.“

Wade umíněně pokračoval ve svlékání Kanovy mikiny i trička a ignoroval přitom jeho protesty. Byl odhodlaný anděla uzdravit, i kdyby kvůli tomu sám měl upadnout do bezvědomí. Letty je prozatím v bezpečí a když k ní zalétnul pohledem, všimnul si, že ho tiše podporuje.

Brzy odhalil Kanův rozložitý hrudník a našel místo, kterým vnikla kulka dovnitř. Byla v těsné blízkosti srdce a Wade si všimnul, že kdyby šla jen o tři centimetry vedle, Kane už by byl mrtvý. Zjistil, že se mu předtím podařilo ránu zacelit, takže z ní už nevytékala krev, ale moc dobře věděl, že uzdravil jen kůži. Kanovi vnitřní orgány a cévy byly pořád potrhané a kulka dosud vězela v jeho mohutném trupu.

Položil nad ránu dlaň a soustředil se. Ale ať spojoval roztrhané maso, jak chtěl, vyčerpával svoji životní sílu téměř k omdlení, kulka pořád spočívala uvnitř a rána odmítala zmizet. Unaveně pohlédl na Letty, která tiše stála vedle něho, připravená mu pomoci, kdyby o to požádal. Ruce měla složené před tělem, zuby pevně zaťaté a tvář bledou vyčerpáním a lítostí.

Když viděla, že Wadovo léčení nefunguje, prudce zdvihla hlavou od Kanova umírajícího těla a zavolala: „Lily?“

Wadovou hlavou se prohnalo tornádo zamotaných myšlenek. Jak to, že Letty zná jméno posledního Klíče? Na odpověď nemusel čekat dlouho.

Nedaleko stojící dívky se objevila nejprve matná záře, která postupně nabírala obrysy těla nádherné ženy. Wade si všimnul jejích světlých vlasů i jemných rysů překrásné tváře a taky zaznamenal, že je žena průhledná jako duch. Nestála na podlaze, vznášela se asi deset centimetrů nad ní a s milujícím výrazem si prohlížela Kanovu tvář.

„Lásko?“ ozvala se melodickým zvonivým hlasem a čekala, až se na ni upřou Kanovy modré oči.

Když se tak stalo, ty samé oči se vykulily, jako by mu měly vyskočit z očních důlků a po chvíli nejistě zašeptal: „Lily?“

Žena k němu připlula a něžně mu položila dlaň na čelo. „Jsem u tebe, miláčku. Promiň, že to trvalo tak dlouho.“

„Ale jak ... co tady ... to snad není,“ koktal Kane, který zjevně nedokázal dát dohromady souvislou větu. Pak se zhluboka nadechl, zaškebil se přitom bolestí a nutil se do klidu.

„To je zase nějaký tvůj povedený žert, má drahá?“ zeptal se škádlivě a jemně se na Lily usmál. Natáhl ruku a dotknul se její matně zářící tváře. Konečky jeho prstů narazily na jemnou kůži, pak je roztáhl a něžně jí položil na tvář celou dlaň. Přivinula se k ní jako mazlivá kočka a se zavřenýma očima si vychutnávala Kanův laskající dotek.

„Žádný žert zlato. Jdeme tam, kam ses tak dlouho těšil.“ Usmála se na něj vesele. „Zase uvidíš velkolepost a vznešenost domova, po kterém jsi tolik toužil.“

Kane zakroutil hlavou. „Kvůli tomu nikam chodit nemusím. Můj domov je tam, kde jsi ty. Těšil jsem se, že se k tobě připojím jako malá částečka života roztroušená ve vesmíru. Zjistil jsem, že mi bez tebe nebe nepřipadá tak lákavé jako dřív.“

Lily se na něj láskyplně usmála, naklonila se přes opěradlo brokátové pohovky a jemně ho políbila na rty. „Tak pojď, je čas,“ vybídla ho něžně.

Kane zavřel oči, soustředil se na svůj dech, a když se dostatečně uklidnil, dovolil svojí duši vyklouznout z fyzického těla. Byla to úleva, jakou si ani nedokázal představit, konečně byl zase volný, neomezovaný nefunkčním tělem. Opět byl celý, a proto radostně rozepjal obrovská křídla a zamával jimi, až se Letty zatřepotaly vlasy. Pak se vrhnul k lásce svého života, přitáhl si ji do náruče a tisknul ji k sobě. Nemohl uvěřit tomu, že tady opravdu je, ale i když jeho fyzické tělo zemřelo, pořád stál v hotelovém pokoji, pořád si uvědomoval svoji podstatu a taky bezpečně poznal Lilyinu duši. Už se těšil, až mu vypoví všechno, co se událo, ale věděl, že tady na Zemi už jim zbývá málo času, který musí využít k rozloučení. Na rozhovor budou mít spoustu času později, pomyslel si s úžasem.

Otočil se proto k Wadovi a Letty, kteří stáli vedle sebe a drželi se za ruce. Letty měla v očích slzy, jako by ji jejich shledání dojalo, což se tady stalo.

Když Letty na svoji předchůdkyni zavolala, netušila, jestli duše přijde, a tak jen s úžasem sledovala, jak se Lily zhmotnila, zamířila ke Kanovi a s něžným výrazem na něj promluvila. O jejich vzájemné lásce nemohlo být pochyb a Letty se v srdci usadila radost, když sledovala, jak se po dlouhé době znovu setkávají.

Sledovala Kanovo tělo, když se rozpadalo a na pohovce z něj nezbylo víc, než zakrvácené oblečení. Po krátké chvíli se objevil vedle Lily a vypadal podobně jako ona. I jeho kůže teď matně zářila a bylo skrze něj vidět na nábytek za ním. Jediným rozdílem mezi ním a jeho překrásnou ženou byla ohromná křídla čnějící z jeho zad. Byla podobná těm Wadovým, přesto se Letty zdály trošku jiné. Po chvíli zjistila, že na rozdíl od Wada jsou ty jeho laděné do modra, jako by se na zlatém podkladě míhala oblaka.

Objal Lily, chvíli se k sobě tiskli a pak se obrátili čelem k Wadovi a Letty, která si ani neuvědomila, že svírá andělovu hřejivou dlaň.

Lily se radostně rozesmála a na chvilku Letty znovu omámila svoji sirénní přitažlivostí. Pak k dívce připlula a přitáhla si ji do náruče. „Děkuju ti Letty. Díky, že jsi mi umožnila dožít se téhle chvíle.“

„Ne, že bys mi dala na vybranou, Siréno,“ popíchla ji Letty, ale usmívala se přitom, aby dala ženě najevo, že se na ni kvůli tomu nezlobí.

Lily ji na chvíli pevně stiskla, pak se obrátila k Wadovi a udělala to samé. Políbila ho na tvář a zašeptala mu do ucha: „Dobře ji chraň, je vzácnější než všechny poklady světa.“

Wade přikývnul a pak už jen sledoval, jak se zlatě zářící žena vrací ke svému druhovi. Kývnul na Kana, který tam stál s očima upřenýma na Lily, jako by se bál, že mu zmizí. Když se jí mohl opět dotknout, zvedl zrak k Wadovi. V jeho pohledu se zračilo všechno, co by mu chtěl říct a Wade jeho tichý vzkaz pochopil.

Zvednul ruku na rozloučenou, přitáhl si Letty blíž k sobě a společně sledovali, jak se kolem objímající se dvojice objevuje jasné bílé světlo ovíjející jejich duševní těla jako měkká přikrývka. Chvíli ještě dokázali rozeznat Kanovy mužné rysy i Lilyinu křehkou krásu, pak ale oba s posledním zamáváním zlatě zazářili a rozplynuli se ve světle, které je obklopovalo.

Po chvíli vymizelo i to a pokoj zase vypadal jako obyčejný hotelový salonek s pohovkou, dvěma křesly a krbem po levé straně.

Letty zamrkala, aby se vrátila do skutečnosti a lítostivě ji bodlo u srdce, když si uvědomila, že už Lily nikdy neuvidí. I když o ní nevěděla, přesto s ní žena strávila posledních dvacet let a navíc si ji Letty při jejich několika málo rozhovorech velice oblíbila. Věděla, že ona i Kane jsou teď na lepším místě, ale stejně bylo těžké se s nimi rozloučit.

Když se podívala na Wada, všimla si, že i jemu se ve tváři zračí smutek, který Letty cítila v srdci, a proto se k němu otočila a přitiskla se k jeho tělu, aby je oba utěšila.

Wade jí zabořil obličej do vlasů, objal ji kolem pasu a pevně si ji mačkal k srdci. Litoval, že Kane musel odejít, ale byl rád, že se mohl vrátit domů místo toho, aby se jeho duše rozplynula v nekonečnu. Chtěl vědět, co Letty ví o Lily, ale když si všimnul jejího utrmáceného vzhledu rozhodl se, že si promluví, až se oba vykoupají. Při večeři mu pak může vysvětlit, kdy se k ní bývalý Klíč připojil. Předpokládal, že to bylo někdy v době, kdy on sám přišel na Zemi a potkal Kana.

S posledním tichým sbohem pomyslel na zmizelou dvojici a pak s Letty po boku zamířil do její ložnice.

Objednal apartmá se dvěma ložnicemi, aby měla svoje soukromí, a proto ji teď zanechal v pokoji s bledě růžovými stěnami, velkou sloupkovou postelí s hladkým saténovým povlečením tmavě červené barvy a sám zamířil do vedlejší místnosti zařízené v odstínech modré a béžové. Ještě než ji pustil z objetí, vtisknul jí na rty krátký polibek, jako by si ji chtěl označit za svou.

Letty sledovala odcházejícího Wada a rty ji pořád ještě brněly od jeho dotyku. Zvedla ruku a přiložila si ke rtům dva prsty, jako by si chtěla Wadův polibek vtlačit do měkké tkáně. Jeho rty byly hladké a příjemně ji hřály, rozháněly chlad, který se jí šířil tělem, chlad, který vyvolal šok a Lilyin náhlý odchod.

Dívka krátce zatoužila po dalších polibcích, ve kterých by se mohla utopit, zapomenout tak na celý svět, ale když se podívala na svoje špinavé ucourané tělo, okamžitě se rozhodla pro sprchu. Stáhla ze sebe zbytky rozedraných tmavých kalhot, fialové tričko, které už nikdo nikdy nedá dohromady, i spodní prádlo, které přečkalo vcelku bez úhony a všechno to nenáviděné oblečení nacpala rovnou do koše. S úsměškem si pomyslela, že jestli to tak půjde dál, bude muset začít mnohem víc nakupovat.

Přemýšlela, jestli si má napustit vanu nebo se jenom osprchovat a váhala tak dlouho, až se její nahé tělo začalo třást chladem. I když byla koupelna příjemně vyhřátá malým radiátorem po její levici, Letty stála na studených dlaždičkách příliš dlouho a jejich chlad se jí zakousnul do chodidel, po kterých pak stoupal vzhůru jako plazivý dotek smrti.

Když Lettyin pohled padnul na vanu, okamžitě se jí před očima vybavil Jennifeřin vytřeštěný pohled upírající se slepě na strop nad ní. Nedokázala se už na koupací nádobu dívat ani chvilku, proto se k ní otočila zády, aby si z hlavy vyhnala příšerný obraz sestřina mrtvého těla a rychle zamířila do sprchového koutu.

Koupelna v hotelovém pokoji se jí líbila. Byla zařízená veselými oranžovými obklady, které se střídaly s bílými a žlutými proužky. Ručníky byly také oranžové a její oblíbené barvy ji dokázaly vytrhnout z pochmurných vzpomínek na sestřinu zbytečnou smrt.

S úlevou si uvědomila, že má pořád ráda vesele barevné interiéry, a když se nad tím zamyslela, došla k závěru, že se ji pořád víc líbí kočky než psy. Doufala tedy, že je taková, za jakou se vždycky považovala a že ji dřívější nejistota přepadla jen kvůli Lilyinu přiznání, že s ní její duše byla od Lettyina dětství.

Dívka nikdy o duši příliš nepřemýšlela, ale teď když viděla Kana a Lily jako duchy a navíc si vzpomněla na krátký výlet mimo svoje tělo, při kterém navštívila Wada, ptala se sama sebe, co vlastně považuje za duši.

Vždycky to pro ni byl abstraktní pojem bez valného významu, ale když nad tím uvažovala, zatímco jí po těle stékaly mydlinky a horká voda, došla k závěru, že za duši považuje vědomí. To, že jako samostatná bytost dokáže myslet a uvědomovat si sebe samu, soubor jejích vlastností, zlozvyků a toho co má a nemá ráda, to, co ji definuje jako živou bytost. Když dospěla k tomuto závěru, uklidnila se a začala uvažovat o tom, co asi může znamenat s někým spojit duši. Litovala, že se na to Lily nevyptala důkladněji, dokud měla tu možnost. Teď jí nezbude nic jiného než si o tom promluvit s Wadem, do čehož se jí moc nechtělo právě kvůli tomu, že on je tím, s kým je její duše spojená.

Věřila mu, ale ten zážitek, kdy putovala po zlatém vláknu, které se táhlo od ní k němu, byl příliš neznámý a intimní, než aby s ním o tom dokázala otevřeně hovořit. Rozhodla se, že to nechá na později. Třeba s ním o tom bude moct promluvit, až se lépe poznají. Zatím jí to nepřipadalo jako něco, co by ji mělo znepokojovat a jelikož nehodlala podstoupit další mučení, nedělala si ani starosti s tím, že by mu mohla nevědomky způsobit bolest.

Když skončila s očistou, cítila se jako nový člověk. Příjemně rozehřátá vystoupila ze sprchy, pohledem se vyhnula bílé obdélníkové vaně zapuštěné ve zdi a natáhla se po ručníku, který ležel na nedaleké skříňce. Začala se utírat a pohledem zkoumala svoje tělo. Snažila se na něm najít nějaké stopy po Khaniných zubech nebo drápech, ale její pokožka byla stejně nedotčená, jako když včera ráno opouštěla byt.

Sáhla si na nos, aby si posunula brýle, pak si ale vzpomněla, že už vlastně žádné nepotřebuje. Když šla k Jennifer a Johnovi neměla čas o tom příliš uvažovat, teď se ale mohla zamyslet nad tím, jak je možné, že perfektně vidí i bez nich. Probírala se svými zmatenými vzpomínkami a pak vytáhla jednu, která možná korekci jejího zraku vysvětlovala. Wade jí vyléčil zranění na krku způsobené Khanou v jeskyni. Je možné, že jeho léčivá síla opravila i její krátkozraké oči? Musí se ho na to zeptat.

S tímhle závěrem se zabalila do oranžového županu visícího na háčku vedle dveří, dlouhé mokré vlasy zamotala do suché osušky, pevně si kolem útlého pasu utáhla pásek a vyšla z koupelny. Prohlédla si ložnici, které předtím nevěnovala příliš pozornosti a její pohled okamžitě přitáhla mohutná sloupková postel, která ji lákala k odpočinku. Přikrývky byly vábivě rozestlané a Letty se toužila stočit do klubíčka mezi ně a zapomenout na svět.

Právě vykročila směrem k lákající posteli, když se ozvalo zaťukání na dveře. Do místnosti strčil hlavu Wade, který na sobě měl také župan, jenom byl na rozdíl od Lettyina oranžového, tmavě modrý. Dívka si všimla, že mu perfektně pasuje k očím, a když putovala pohledem po jeho vysoké postavě s pevnými svaly a dlouhých zlatých vlasech, zatoužila se mu stočit do klína.

Jako by Wade vycítil její touhu, vkročil do místnosti a beze slova si Letty přitáhl do náruče. Dlouho stáli uprostřed růžově laděné místnosti, mlčeli a jenom čerpali útěchu a sílu jeden z druhého.

Letty vnikala do nosu Wadova mužná vůně, ze které se jí točila hlava a proto zpevnila objetí svých paží kolem jeho pasu, aby neupadla.

Wadovi připadalo, že dívčino tělo zapadá do jeho, jako by pro něj byla stvořená. Tak kde on byl tvrdý a pevný, byla ona měkká a ženská a když Wade po chvíli zaznamenal její měkká ňadra tisknoucí se k jeho hrudníku, stehna přitisknutá po celé délce k jeho, zatoužil ji políbit. Lehce se od ní odtáhl, aby jí viděl do obličeje a pátral v jejích očích po nějakém náznaku toho, že chce to samé co on.

Chvíli na něj udiveně zírala, pak se ale usmála, vytáhla se na špičky, sundala ruce z jeho pasu, omotala mu je místo toho kolem krku a nabídla mu svoje rty.

Wade se nenechal pobízet, sklonil se k ní a přitisknul svá ústa k jejím. První dotek jím projel jako blesk a Wada napadlo, že je Letty přesně tak sladká, jak si ji představoval. Pásl se na měkkých okvětních plátcích jejích delikátních úst, objížděl jejich kontury jazykem a pak směle proniknul do vlhké jeskyňky skrývající sladkost jahod rozehřátých žhavým letním sluncem.

Nemohl se její chuti nabažit, tisknul ji k sobě stále pevněji, rukama jí přejížděl po zádech a po chvíli zabloudil až k polokoulím zadečku.

Líbal jí stále vášnivěji a Letty se ho nemohla nabažit. Zamotala mu ruce do vlhkých blonďatých vlasů a nepřítomně se probírala jednotlivými prameny a tahala za ně, zatímco se jí tělem šířilo vzrušení.

Když ucítila jeho ruce, jak jí hladí pozadí, slastně mu zasténala do úst a horlivě ho začala hladit vzadu po krku. Chtěla se k němu dostat co nejblíž, a proto zvedla jednu nohu ze země, ovinula mu ji kolem pasu a brzy ucítila, že jí po odhaleném koleně přejíždí Wadova obrovská hřejivá dlaň.

Užívala si jeho doteky, vyrážela svým jazykem proti jeho a dovolila, aby hnal její tělo k ještě větší rozkoši.

Wade se nemohl rtů té čarodějky nabažit. Líbal ji a líbal, zatímco ji jeho ztvrdlý penis narážel do měkkého bříška a od jejího lákavého klína ho dělila jenom tenká vrstva jejich hotelových županů. Když ucítil ve vzduchu vůni jejího vzrušení, chtělo se mu ji hodit na postel a pokračovat v tom, co tady začali.

Neochotně se odtáhnul, protože věděl, že je Letty v šoku, unavená a zničená ztrátou, kterou nedávno utrpěla, a on nechtěl, aby bylo jejich milování výsledkem těchto emocí a ne jen čisté touhy. Pustit Lettyinu nohu bylo tou nejtěžší věcí, kterou kdy musel udělat, ale nakonec se mu to přece jenom povedlo a on s posledním něžným polibkem ustoupil o krok dozadu.

Letty věděla, že to, co Wade dělá je rozumné, ale ona rozumná být nechtěla. Chtěla, aby jí pomohl zapomenout na události posledních dní a věděla, že to od ní není fér. Momentálně v ní vířilo příliš mnoho emocí na to, aby poznala, co k Wadovi cítí a dokud si tím nebude jistá, neměla by se s ním milovat.

Jak věděla od Lily, bude muset se svým ochráncem strávit spoustu let a nerada by jejich vztah zničila dřív, než se stihne nějak vyvinout.

Přinutila se na něj usmát, a když k ní natáhl ruku, vložila do ní dlaň stejně důvěřivě jako předtím.

Wade ji odvedl do salonku, kde už na ně čekala na servírovacím stolku večeře přikrytá poklopy, aby jídlo nevystydlo dřív, než se vykoupou.

Letty najednou dostala příšerný hlad a proto hned vyrazila ke stolku, aby prozkoumala, co se jí nabízí. Snědla by teď cokoliv, co by před ni kdo postavil, a proto, když zvedla poklop a objevila pod ním přírodní kuřecí plátek ozdobený vejcem a šťouchané brambory, radostně vypískla.

Omluvně se podívala na Wada, který stál za ní, ale zjistila, že nemá proč se omlouvat. I on zíral na jídlo jako na svatý grál a když mu odklopila druhý talíř, natáhl kolem ní dlouhou paži a popadl ho, jako by se bál, že mu ho někdo bude chtít sebrat. Posadili se k malému stolku před krbem, položili před sebe lahodně vonící pokrm a zběsile se pustili do jídla.

Když už na talířích nezbyl ani drobeček, Wade vstal, přinesl kávu, která byla nachystaná v konvičce na servírovacím stolku, dva šálky, a ze spodního patra vylovil talířky, na kterých ležely ohromné kusy čokoládového dortu.

Posadili se znovu naproti sobě, a když teď zahnali největší hlad, začal se Wade Letty vyptávat na Lily.

Postupně mu vysvětlila všechno, s čím se jí žena svěřila, i to, co si sama domyslela a sledovala, jak se Wade tváří čím dál užasleji.

„Takže ona byla celou dobu s tebou a ty jsi o tom nevěděla?“

Letty odmítavě zakroutila hlavou. „Tebe by snad něco takového napadlo? Duše přichycená k mojí, která způsobuje neuvěřitelnou přitažlivost a zároveň nemotornost?“

Wade jí dal zapravdu a přemýšlel o všem, co mu řekla.

Přesně jak Kane říkal, dokázala Lily najít způsob, jak neodejít, jak zůstat v lidském světě dost dlouho na to, aby mohla předat svoje vědomosti dalšímu Klíči. Doufal tedy, že jejich snahu o záchranu světa, dotáhnou s Letty do konce.

Uvažoval o tom, co všechno bude ještě nutné udělat a v první řadě ho napadlo, že musí Letty naučit se bránit. I když zatím neumí ovládat svoji moc, může ji naučit bojovat s tím, kdo se na ni pokusí sáhnout.

Věřil svým schopnostem, ale klidně by se mohlo stát, že nebudou spolu a Letty padne do spárů zlu. Bude proto dobré, když se naučí pár chvatů, které jí pomůžou utéct nebo zranit protivníka.

Rozhodl se, že začnou trénovat co nejdřív, ale když teď sledoval, jak se té útlé dívce klíží víčka, pochopil, že je načase jít spát. I on cítil únavu, která se mu plížila tělem a uchvacovala jeho svaly a kosti do svého zajetí.

Zvedl se, uklidil talíře zpátky na vozík a odtlačil ho za dveře na chodbu, aby je už nikdo nerušil. Pak si zdvihnul usínající Letty do náruče a odnesl ji do jejího pokoje, aby ji uložil ke spánku. Když ji chtěl položit na postel, odmítala se ho pustit, pevně mu ruce tiskla kolem krku a svírala ho jako ve svěráku, pak si ale zjevně uvědomila, co dělá, zamumlala ospalé ‚promiň,‘ a uvolnila paže. Wade jí něžně složil doprostřed lůžka, přitáhl jí přikrývku ke krku a pak nad ní chvíli jen tak stál sledujíc její klidný dech. Řasy, téměř spočívající na hladkých tvářích, se jí občas neklidně zachvěly, ale víčka nikdy nezdvihla. Anděl se naposledy natáhl, pohladil ji po krásné tváři a zamířil do svého pokoje, aby si také trochu odpočinul. 

další kapitola