Strážce světla - Dvanáctá kapitola

„Znovu zlato, ještě to nebylo ono,“ ozvalo se nad Letty ležící na zádech na modré matraci.

Dívka prudce oddechovala a tiše si pro sebe mumlala kletby. Nikdy by nevěřila, že se z Wada stane takový despota. Věděla, že má na mysli jen její bezpečí, ale musel ji takhle ničit?

Tohle bylo už asi posté, co přistála na zemi.

Wade se ji snažil naučit, jak se bránit proti sevření, jak najít zranitelná místa protivníka a zaútočit na ně, a ještě se ji navíc snažil vtlouct do hlavy, jak padat tak, aby byla okamžitě připravená znovu vyskočit na nohy. Letty už chápala, proč je vůdcem a trenérem nebeské armády. Ten chlap byl učiněný tyran.

Úplně ho viděla, jak přechází od jedné trénující dvojice k druhé, ruce založené za zády a věčně opravuje chyby, kterých se podle něj bojovníci dopustili.

Bylo to nespravedlivé a Letty to věděla.

Wade ji chválil kdykoliv se jí něco povedlo, což ale nebylo příliš často. Letty byla i bez Lilyina vlivu mizerná sportovkyně, a i když měla tělo štíhlé a pružné, nedokázala reagovat na Wadovy výpady s dostatečnou rychlostí.

S klením se vyškrábala zpátky na nohy a probodla Wada naštvaným pohledem.

„Ještě jednou a pak si dáme pauzu, dobře?“ ozval se smířlivě anděl, když si všimnul jejího nasupeného výrazu.

Letty jenom krátce přikývla, protože měla strach, že kdyby otevřela ústa, začala by na něj řvát.

Wade se postavil kousek za ni a Letty čekala útok. Bohužel Wade útočil nepravidelně, tak aby si to nemohla odpočítat. Tvrdil, že když ji někdo napadne, taky ji nebude dopředu varovat, aby se stihla připravit. Letty to chápala, ale ani tak se jí to nelíbilo.

Proto teď nehybně stála, napínala sluch a čekala, až se za ní ozve tiché zašustění, které by jí prozradilo, že se Wade pohnul.

I když kvůli ní zpomalil tempo a tlumil svoji sílu, stejně si nemohla nevšimnout, jak jsou jeho pohyby plynuté a koordinované. Síla, která se skrývala v jeho mohutném těle, byla neuvěřitelná. Letty měla podezření, že kdyby se mu chtělo, mohl by jí zlomit vaz jednou rukou.

Konečně uslyšela, jak se pohnul. Snažila se vycítit stranu, ze které se na ni vrhne a připravila se uhnout doprava, protože čekala, že na ni půjde zleva.

Sotva ucítila, jak se k jejímu levému rameni přibližuje jeho ohromná dlaň, ukročila vpravo, skulila se na zem a podrazila mu nohy. Wade jí naučil, že musí mířit na kotníky, které je nejsnadnější podkopnout.

Když se ho před několika minutami pokusila kopnout do lýtek, divže se jí nevysmál. „To sice bolí,“ poučoval ji, „ale nesloží mě to.“

Letty tiše mumlala, že ne všichni jsou takoví železní obři jako on, ale Wade ji brzy vyvedl z omylu. „Ti, proti kterým stojíme, jsou mi velice podobní.“

Dívka si vzpomněla na Kanovo varování před padlými anděly a démony, kteří jim slouží a rozhodla se Wadovi důvěřovat.

Teď proto vší silou kopla do jeho kotníků, už ji nebavilo, že ji pořád poráží. Z té rány ji brněly holenní kosti a Letty si byla jistá, že na nich bude mít modřiny, ignorovala to však, protože věnovala plnou pozornost tomu, jak se Wadovo velké tělo řítí k zemi. Měla z toho škodolibou radost, ale věděla, že ještě nevyhrála.

Počkala, až se zaduněním dopadne na záda, podívala se na něj, aby zjistila, jestli mu neublížila, ale pak už se soustředila jenom na to, aby ho zranila tak, že by ji už nemohl pronásledovat.

Wade jí vtloukal do hlavy, že nestačí protivníka dostat na lopatky. Démoni a padlí andělé mají nepříjemný zvyk okamžitě se vzpamatovat.

Proto mu teď skočila na hruď, klekla mu na paže, aby jim zabránila v pohybu a vytáhla z pouzdra od pasu dýku, která byla vyrobená z nebeského zlata. Dal jí ji Wade a ujistil ji, že tahle zbraň dokáže padlého anděla zranit, a v případě, že se dobře trefí, i zabít.

Teď proto bez váhání namířila na jeho krk a přitiskla mu plochou stranu čepele přímo na tepnu. Pak se zastavila, protože mu nechtěla ve skutečnosti ublížit, i přesto, že ji jeho metody výcviku neuvěřitelně štvaly.

„Ha, mám tě.“ Zavrčela mu triumfálně zblízka do tváře.

„To bylo lepší,“ pochválil ji Wade klidně, jako by si nedělal nejmenší starosti s tím, že se mu ke krku tiskne ostří dýky. „Ale co bys udělala, kdybych udělal tohle?“ zeptal se a zatlačil proti dýce. Tím, jak se nadzvedl, se sice říznul o její zbraň, ale také si dokázal uvolnit ruce a popadnout ji kolem pasu. Jednou rukou ji chytil za zápěstí, ve kterém svírala dýku, odtáhl ji od sebe, přinutil Letty ji upustit a pak ji překulil pod sebe.

Letty ležela pod jeho svalnatým tělem a zírala na krev, která mu vytékala z rány způsobené její zbraní. „Letty. Podívej se na mě. To nic není. Jenom jsem ti chtěl ukázat, že nesmíš váhat. Jakmile dostaneš protivníka na lopatky, neváhej a bodni. Démoni a padlí andělé jsou příliš nebezpeční, než abys je mohla ohrožovat nebo jim vyhrožovat, aby se vzdali, jasné?“

Dívka přikývla, ale sama sebe se ptala, jestli to dokáže. Dokáže někoho nemilosrdně zabít? Bez váhání nebo poskytnutí možnosti vzdát se?

Wade viděl, jak se jí ve tváři sváří emoce a bál se, jak na ni tahle brutální stránka jeho povahy zapůsobí, ale neměl na vybranou. Musel jí ji ukázat, aby ji přesvědčil o tom, jaké nebezpečí jí hrozí. Khana byla jen poskokem Nicoty, jistě velice krutá a nebezpečná, ale přesto byla ničím ve srovnání s Abandonem a jeho lidmi.

Měl strach, že se jej teď bude bát, i když se ji ze všech sil snažil přesvědčit o tom, že je tu proto, aby ji chránil. Věděl, že je silný bojovník, připravený udělat pro vítězství cokoliv a měl strach, že tahle jeho část bude Letty odpuzovat. Bohužel však nedokáže změnit to, jaký je, a proto mu nezbývalo než doufat, že se s tím žena, kterou miluje, smíří.

Letty pozorovala Wadovu kamennou tvář a přemýšlela o tom, co se mu asi honí hlavou. Když ji přivedl do prázdné tělocvičny nedaleko hotelu, přestal se chovat jako její milenec a začal jednat jako trenér. Dívku ta změna zmátla. Jeho tvář byla najednou cizí, odtažitá a Letty to zpočátku děsilo. Pak si ale uvědomila, že to Wade dělá proto, že o ni má strach a poddala se jeho výcviku.

Studené oči, které na ni zíraly z Wadovy tváře, ji nutily vydat ze sebe všechno, a i když byla Letty ráda za to, že ji učí, trochu se ho bála.

Teď se dívala do té samé tváře, kterou viděla před nedávnem staženou vášní, na ty samé rty, které se na ni ráno usmívaly s něžností, která ji brala za srdce, a viděla jen kamennou masku. Přemýšlela, o čem Wade asi uvažuje, co se mu honí hlavou a nedokázala na to přijít. Zdálo se jí, že ho něco trápí, ale ať na něj zírala sebedéle, nevěděla, co to je.

Váhavě proto natáhla ruku a dotkla se jeho tváře. „Wade? Co se děje?“

Muž nad ní zakroutil hlavou, pustil ji a odtáhl se. Letty tohle jeho chování způsobovalo téměř fyzickou bolest. Už si zvykla na to, že s ní Wade jedná, jako by byla jeho srdci drahá, že je k ní pozorný, dotýká se jí, pomáhá jí a chrání ji.

Teď ji jeho chlad vyváděl z rovnováhy a ona nevěděla, jak by tou ledovou krustou, za kterou se před ní skryl, mohla proniknout.

Bezradně seděla na podlaze nedaleko nedosažitelného muže a pomalu se poddávala sklíčenosti. Pak ji však něco napadlo. Rychle zapátrala po své duši, našla už známý mlžný oblak kolem svého srdce a soustředila se na tenkou zlatou nitku, která ji spojovala s Wadem. Všimla si, že je teď mnohem silnější, spíš lanko než nitka a na chvilku ji napadlo, jestli je to kvůli tomu, že se spolu milovali.

Pak tyhle myšlenky nechala odplynout a rychle se vydala po zlatém lanku k Wadovi. Znovu měla pocit, jako by opustila tělo, ale teď to bylo jiné. Wade seděl na podlaze kousek od ní, takže se necítila, jako by cestovala pryč. Na chvilku měla pocit, jako by se na sebe, i na muže naproti sobě dívala shora, a pak už byla u Wada.

Našla jeho duševního anděla, jak se krčí ve zlatém světle, ramena měl sehnutá, jako by na nich leželo těžké břemeno.

Wade? Ozvala se nejistě, protože si nebyla jistá, jestli ji tady chce, jestli není její čin neomluvitelným narušením jeho soukromí.

Anděl se prudce otočil. Co tady děláš Letty?

Chci zjistit, co se s tebou děje, když se mnou nechceš mluvit normálně. Odpověděla co nejklidněji.

Přiblížila se k němu a snažila se zjistit, v čem je problém. Pátrala mu pohledem v zářící tváři, sledovala světle modré oči a po chvíli měla pocit, jako by zaslechla jeho myšlenky. Pozorně naslouchala a zjistila, že se Wade bojí, aby ji jeho násilnická stránka povahy nevyděsila.

Pak si všimla ještě něčeho dalšího a prudce zalapala po dechu. Wade ji miluje.

Věděla, že nemá právo takhle mu slídit v podvědomí nebo v duši nebo kde to vlastně je, ale když si všimla síly jeho citů k ní, zalilo ji blažené teplo.

Wade, zašeptala tiše a natáhla k němu ruku. Chtěla, aby jí věřil stejně jako ona jemu předtím, toužila mu na oplátku ukázat svoje city, aby pochopil rozporuplné emoce, vířící jejím nitrem, aby poznal cit, který se v ní pomalu rodí, lásku, kterou ještě nedokázala pojmenovat, ale která v jejím srdci zapouštěla hluboké kořeny, aniž by jí v tom dívka bránila.

Jako by Wade pochopil, jak je to pro ni důležité, uchopil její prsty do dlaně a zadíval se jí do očí. Letty si uvědomila, že má podobně jako Wade duchovní tělo, které k její úlevě vypadalo stejně jako to skutečné, až na to, že tlumeně červeně zářilo.

Soustředila se na Wadovy světle modré oči a snažila se mu ukázat, co k němu cítí. Po chvíli poznala, že se jí to podařilo, protože se mu rty roztáhly do hřejivého úsměvu, který ji oslnil a zajal blažeností, která z něj vyzařovala.

Lásko, řekl jásavě Wade a přitiskl si ji k sobě. Když sem za ním Letty přišla, věděl, že jí nedokáže zabránit v tom, aby poznala, že ji miluje. Tím, že spojil svoji duši s její, se jí otevřel, dal se jí a stal se vůči ní zranitelným.

Měl strach z toho, co si bude myslet o něm, o jeho válečnické stránce, o jeho lásce k ní, a tak byl nesmírně překvapený, když k němu natáhla dlaň a bezhlesně ho vybídla, aby ji za ni vzal.

Pak už jen s úžasem sledoval, jak se před ním otevírá, dává mu nahlédnout do svého srdce, dovoluje mu poznat její city a najít v nich odpověď na jeho největší obavy. Jeho duši zalilo štěstí, když si uvědomil, že i ona ho miluje, jenom ještě není připravená o tom hovořit. Dokázal počkat, respektoval její nevyslovenou prosbu, aby jí poskytl čas, aby si mohla zvyknout, utřídit si myšlenky. Věřil, že až se jí to povede, bude ochotná spojit svoji duši s tou jeho. Věděl, že takové spojení je projevem nejvyšší důvěry, intimita, která tím mezi nimi vznikne, bude mnohem víc než jen fyzická.

Spojení duší jim umožní navázat vztah, jaký se mezi lidmi běžně nevyskytuje. Nehodlal na ni ale naléhat. Doufal, že k tomu rozhodnutí dospěje brzy sama, a tak jí teď jen naznačil tu možnost, aby o ní mohla uvažovat, a pak se stáhnul. Objal ji, poplácal po zádech a řekl: Tak šup zpátky, někdo by mohl přijít.

Letty byla dojatá tím, že jí Wade bez váhání přiznal svoji lásku a zjistila, že už se ho nebojí. City, které se rodily v její duši, v jejím srdci, byly příliš silné a navíc věděla, že veškerá Wadova síla a brutalita je odhodlaná být tu pro ni. Udělat všechno pro to, aby ji ochránil, odhodlaný zabít všechny, kteří by ji ohrožovali, stát při ní po zbytek jejich životů.

Vrátila se zpátky do svého těla, přemýšlejíc o tom, co jí Wade sdělil na konci jejich spojení. Ta možnost, že by se i ona spojila s ním, stejně jako on s ní ... děsilo ji to, ale také vzrušovalo a fascinovalo. Rozhodla se, že o tom bude muset ještě přemýšlet, a proto to odložila na později.

Zvedla se ze země, přešla krátkou vzdálenost k Wadovi, vytáhla se na špičky a políbila ho. Byl to jemný polibek, chtěla jím vyjádřit vděk a radost a zdálo se jí, že to Wade pochopil. Krátce jí políbil na oplátku, a aniž by se vracel k tomu, co se právě stalo, zeptal se jí: „Můžeme pokračovat?“

Letty zkontrolovala svoje namožené svaly, modřiny a celkovou únavu a s úžasem zjistila, že už ji nic z toho netrápí. Byla stejně svěží, jako když sem dorazili. Tázavě pohlédla na Wada, který ukázal na svůj hrudník: „Léčivé schopnosti, pamatuješ?“

„Super,“ řekla Letty. „Takže mě můžeš uzdravit pokaždé, když se mi něco stane?“

Wade váhavě přikývl a přemýšlel, jak jí to vysvětlit. „To ano, ale vyčerpává mě to. K tomu, abych mohl někoho uzdravit, využívám svoji životní sílu a čím je zranění vážnější, tím těžší pro mě je ho zacelit. Kdybych se pokusil uzdravit někoho na prahu smrti, mohlo by mě to zabít.“

Letty s hrůzou pomyslela na to, jak se snažil vyléčit Kana, a děkovala bohu, že to přežil. Uvažovala o tom, co jí řekl, a přemýšlela, kolik sil ho asi stálo vyléčit její zranění, nejprve roztrhaný krk a pak následky Khanina mučení. Nejspíš hodně, protože všechny tyhle rány byly dost vážné. „Takže bude lepší, když se budu vyhýbat zranění, co?“ zeptala se pro jistotu.

„Ano, to by bylo nejlepší.“ Přisvědčil usmívající se Wade.

Letty napadlo ještě něco. „A co moje oči? Ty jsi taky vyléčil? Brýle jsem nosila snad od malička, bez nich jsem byla slepá jako krtek a teď ...“

„No ano, říkal jsem si, že ti bez nich bude lépe.“

Letty si myslela totéž. „Děkuju,“ řekla a pohladila ho po tváři. „Co teď? Budeme ještě trénovat?“ zeptala se Letty, protože už se cítila mnohem lépe.

„Jestli ti to nevadí, tak ano. Chci, aby ses toho naučila co nejvíc, než odjedeme ze Seattlu.“

Dívka přikývla a tak s Wadem strávili následující hodiny výukou. Wade ji učil, jak se bránit napadení, útočit na nejslabší části těla protivníka, naučil ji jak udeřit tak, aby si sama neublížila nebo kam bodnout, aby zabila.

Letty ze srdce doufala, že tyhle dovednosti nebude potřebovat, ale jelikož si tím vůbec nebyla jistá, pilně následovala Wadovy příkazy a vrývala si do paměti všechno, co ji učil.

Připadala si hrozně nemotorně a neschopně, ale když skončili Wade ji pochválil. „Bylas dobrá. Bez předchozího výcviku jsi toho za jeden den zvládla docela dost.“ Pak ji pohladil po zádech a zadečku, škádlivě ji plácnul a šel jim pro něco k pití.

Pochvala vážně zahřeje a povzbudí na duchu, pomyslela si Letty. Měla teď pocit, že je připravená utkat se s čímkoliv, co se jí dostane do cesty.

Zalétla pohledem k prsteníčku pravé ruky a zamyšleně se podívala na nejcennější věc, kterou vlastnila. Čtvercový smaragd o velikosti nehtu na palci byl dokonalý. Najít průzračně čistý a přesto intenzivně zbarvený kus se rovnalo téměř zázraku. Její kámen byl navíc přírodní, vybroušený z jednoho kusu berilu a pocházel z dolu, který objevila v Brazílii. Spousta lidí jí za něj nabízela hromady peněz, ale Letty se ho nehodlala vzdát. Měla ráda šperky jako kterákoliv jiná žena, ale tenhle kámen, ten byl něco extra.

Nemohla by ho prodat, ani kdyby chtěla, protože by se cítila jako podvodnice. Tenhle kámen si totiž upravila s pomocí svých podivných schopností. Letty nejenže dokázala vyčenichat kameny ve skále jako lovecký pes, ona doslova viděla jejich složení a po absolvování vysoké, kdy pochopila, co znamenají ty věci, které v kamenech vidí, s nimi dokázala i manipulovat. Bála se toho, protože to nebylo normální a tenhle kámen byl jediný, na kterém si to vyzkoušela.

No tenhle a pak ty kousky olivínu, které našla a ze kterých se zoufale pokoušela vyrobit zelený kámen, který jí pronásledoval celý život. Bohužel se teprve nedávno dozvěděla, že celá léta promarnila zbytečně. Ten kámen by nedokázala imitovat, ani kdyby strávila jeho výrobou celý život. Koho by taky napadlo, že chybějící součástí je kousek duše Klíče strážícího bránu, kterou může na Zemi přicválat děsivá Nicota toužící si podmanit celý svět?

Letty se prudce nadechla, aby zahnala vztek, který ji zaplavil, a připomněla si, že nemá cenu se tím zaobírat. Lily byla pryč a neexistoval způsob, jak vrátit minulost. Tedy aspoň v to Letty doufala, ale při pohledu na anděla, který se k ní blížil, si tím nebyla tak jistá.

Znovu se soustředila na svůj smaragd. Zvedla si ruku k obličeji a zblízka si prohlížela průzračný temně zelený kámen bez jediné vady či prasklinky. Tehdy v jeskyni narazila na kus skály, ve které ho našla. Nebyl tak perfektní jako teď, ale dost se tomu blížil. Letty si ho nepozorovaně strčila do batohu a nikdy nikomu neřekla, kde k tomu kameni přišla. Většinou na otázky odpovídala tím, že ho zdědila nebo koupila, záleželo na tom, kde se jí ptal.

Ale ve skutečnosti si ho odvezla domů, opatrně očistila a prováděla na něm pokusy. V bezpečí svého tehdejšího bytu zkoumala, co dovede. Zírala na kámen, až ho měla dokonale vrytý do mozku a prohlížela si jeho složení. Nevěděla, jak to dělá, ale jaksi dokázala vycítit z čeho je složený, kde jsou vady bránící tomu, aby jeho krása plně zazářila a dokázala upravit jeho krystalickou mřížku tak, aby to napravila.

Když skončila, byla vyčerpaná, ale přímo před ní ležel smaragd, jaký se dát najít maximálně v muzeu nebo koruně nějakého panovníka.

Už nikdy tuhle schopnost k úpravě kamenů nepoužila - no dobrá ale jen na ty olivíny - opravila se Letty v duchu. Považovala to totiž za podvádění, i když věděla, že je ten kámen stejně přírodní, jako by takhle vyrostl ve skále. Aby nějak svoje schopnosti zúročila, vrhla se na výrobu syntetických drahokamů. Brzy dosahovala tak skvělých výsledků, že měla ve společnosti Forever Geology zajištěný kariérní postup. Mohla si vybírat na jaké pozici chce pracovat, jediný kdo byl nad ní, byl šéf celé firmy Niall MacCullon, který si jí vážil jako skvělého vědce.

Letty byla se svým životem až dosud spokojená. Měla práci, kterou milovala, cestovala po světě a našla si přátele, kteří v ní neviděli potenciální přítelkyni, ale jenom další kamarádku. S bodnutím v srdci si vzpomněla na Mika a Jeremyho, kteří už se nikdy z žádného dalšího úspěchu radovat nebudou.

Byla Wadovi vděčná, že z jeskyně dostal alespoň Marcy a Jamese a doufala, že oni budou jejími přáteli i v době, kdy tohle všechno skončí.

Odtrhla od vzpomínek na minulost a zamyšleně pozorovala prsten, který si z kamene nechala zhotovit u jednoho známého. Měl masivní zlatý rám, který dokonale doplňoval jeho čtvercovou nádheru, neměl žádné ozdoby ani kudrlinky, byl prostý a dával vyniknout pokladu, který svíral ve svém zlatém objetí.

Wade se k ní vrátil a zvědavě se podíval na to, co si prohlíží. Všimnul si toho prstenu už dřív, ale dosud neměl čas se jí zeptat, odkud ho má. I jeho netrénované oko odhadlo jeho hodnotu a tak se ptal sám sebe, kde k němu Letty přišla.

„Letty, odkud máš ten kámen?“

Letty ho chvíli přemítavě sledovala, pak si ale připomněla, že on je anděl, který ji má chránit před nebezpečím, sám vládne ohromnou silou, má křídla a umí lidem měnit vzpomínky. Jestli s někým může mluvit o svém zvláštním daru, je to on. Vyprávěla mu proto o smaragdu, o tom, jak ho upravila a nakonec mu řekla i o tom, že dokáže drahokamy najít, kdekoliv se vyskytují.

O tomhle se moc nešířila, protože nechtěla, aby ji někdo kvůli její schopnosti využil. Věděl o ní jen její tým, protože tomu nedokázala zabránit a Niall měl podezření, ale nic víc. Byl příliš chytrý, než aby se jí vyptával. Zjevně pochopil, že kdyby naléhal, Letty by odešla. Věděla, že by ji přijali v jakékoliv firmě kdekoliv na světě a on to věděl taky. Dal jí proto volnou ruku a nechal ji, aby mu vydělávala peníze. Jejich vztah takhle fungoval perfektně, někdy ho Letty neviděla, ani s ním nemluvila celé měsíce.

„Tušil jsem, že něco takového dokážeš. Měla bys ale umět víc.“ Řekl Wade zamyšleně, když skončila s vyprávěním.

Zatímco mluvila, usadili se naproti sobě na matraci, zkřížili nohy a Wade ji vzal za ruce. Něžně palcem přejížděl po jejím smaragdu a zahříval ho tak svým hřejivým dotekem. Letty si vzpomněla jaké to je, ocitnout se pod jeho laskající rukou a otřásla se rozkoší.

Zamyšleně se na Wada podívala s vypočítavým leskem v očích, rychle se rozhlédla po prázdné tělocvičně a pak se na něj svůdně usmála. I když už neměla Lilyinu sirénní moc, všimla si, že se Wade neklidně zavrtěl a poposednul si. Letty mu zalétla pohledem do klína a všimla si boule na cvičebních kalhotách, které si nechali poslat na pokoj z nedalekého obchodu.

Pomalu se k němu naklonila, a když byla jen centimetr od jeho lákavých úst, zašeptala: „Co bych ještě měla umět?“

Wade potřásl hlavou, zamračil se na ni a popadl její tvář do dlaní. „Pokušitelko,“ zamumlal a vrhnul se na její rty.

Teď byla řada na Letty, aby mu omámeně hleděla do očí, zatímco si ji přitahoval blíž k sobě, až mu nakonec obkročmo seděla na klíně. Zahákla kotníky za jeho zády, přitiskla mu ňadra na mohutnou hruď a oddala se jeho polibkům. Wade ji líbal zvolna, vychutnával si její reakci, hladil ji po zádech a proplétal prsty jejími bohatými rudými kudrlinkami. Její vlasy ho fascinovaly. Kroutily se jí po zádech jako hádci a i když si je na cvičení spoutala do drdolu, přesto se několika neposedným pramínkům podařilo uniknout a uvolnily tak celou tu jiskřivou masu.

Wade ji jemně hladil palci po krku, a zatímco spolu jejich jazyky tančily pomalými krouživými pohyby, držel jí hlavu, aby se nemohla sama hýbat. Letty neuvěřitelně vzrušovala ta zdánlivá bezmoc v jeho silných pažích. Věděla, že kdyby chtěla, okamžitě by ji pustil, ale teď se jím nechala vést.

Dovolila mu, aby ji hladil a líbal, až se jí rozmlžil zrak a z těla se stala vláčná povolná loutka, odhodlaná udělat cokoliv, aby ho potěšila.

Letty ho jemně kousala do spodního rtu, škádlila jeho jazyk svým a občas provokativně pohnula boky proti jeho vzrušenému mužství. Cítila, jak se jí otírá o zvlhlý klín a tak mu tiše zasténala do úst.

Wada ten zvuk probral. Vymanil se z magického zajetí jeho čarodějky a neochotně se od ní odtáhl. Letty vypadala stejně omámeně jako se Wade cítil a jak se na ni tak díval, na její vzrušenou tvář, napuchlé zčervenalé rty a slastí přivřená víčka, měl chuť ji pomilovat přímo taky na žíněnkách.

Napomenul se a připomněl si, že tělocvična je veřejné místo, kam může kdykoliv kdokoliv přijít. Nechtěl, aby Letty někdo viděl nahou. Považoval ji za svoji, a když pomyslel na jiné muže v jejím životě, chtělo se mu vrčet.

Naposledy ji k sobě přitáhnul, majetnicky ji políbil a pak ji vytáhnul na nohy.

Letty byla jeho chováním zmatená, pak si ale všimla vzrušení, které mu hořelo v očích, a uklidnila se. Poznala, že ji chce stejně jako ona jeho, ale rozhodl se, že se musí soustředit na něco jiného.

Uvažovala, co by to mohlo být a pak sledovala jeho pohled mířící na její smaragd. Odkašlal si, odstoupil a zeptal se jí: „Co ti Lily řekla o tvých schopnostech?“

„V podstatě nic,“ řekla Letty a přehrávala si v hlavě jejich rozhovor. „Tvrdila, že každý Klíč má jedinečné schopnosti a sám musí přijít na to, jak je používat. Lily byla Siréna a o nerostech toho moc nevěděla. Popsala jsem jí, co dokážu, ale ona mi jen dokázala říct, jak svádět chlapy.“ Zasmála se.

Wade se na ni zamračil a Letty si uvědomila, že žárlí.

Potěšilo ji to, ale chtěla, aby mezi nimi bylo jasno. Přešla k němu, zamrkala dlouhými tmavými řasami a zašeptala: „Což budu samozřejmě trénovat jenom na tobě.“

Wade se po jejích slovech uvolnil, hravě jí prohrábnul vlasy a pokračoval: „Takže nemáš tušení, jak svoji moc ovládat?“

Letty pokrčila rameny. „Vždyť ani nevím, co je ta moje moc zač. No tak dokážu pracovat s kameny, to je toho.“

Anděl ji zamyšleně pozoroval. „Proč se takhle chováš?“

„Jak takhle?“ zeptala se naježeně Letty.

„Jako by tě to nezajímalo. Jako bys nechtěla zjistit, co dokážeš.“

Letty si uvědomila, že má pravdu. Zamyslela se nad jeho otázkou a nakonec došla jen k jedinému závěru. Když to přizná, když bude pokoušet hranice svých schopností, definitivně se vzdá svého bývalého života. Přijme Wadův svět se vším všudy a bude se muset vyrovnat s city, které k němu chová i se strachem, který se jí zmocní pokaždé, když pomyslí na to, že by měla zachránit svět. Musela přiznat, že z toho byla vyděšená. Tiše to Wadovi vysvětlila a pak se jím nechala konejšit, když si ji přitáhl do náruče a mírně ji houpal.

Když od ní po chvíli ustoupil, cítila se už Letty klidnější. Věděla, že neexistuje žádná reálná volba. Ne pro ni. Nemohla z toho všeho vycouvat, nechat to na někom jiném. Ale přesto jí pořád v srdci sídlila jiskřička pochybností.

Lily jí řekla, že ona sama nedokázala používat celý rozsah svých schopností, dokud se s tím nesmířila, dokud nepřijala svůj osud, dalo by se říct.

Letty nechtěla opakovat Lilyiny chyby a proto se zhluboka nadechla, řekla si ‚nebuď srab‘ a soustředila se na svůj smaragd.

Zatímco ji Wade sledoval, ponořila se do kamene, napojila se na něj a viděla ho. Ne zrakem, byl to nějaký jiný smysl, díky němu spatřila jeho krystalickou mřížku, pronikla do ní a rozeznala jeho chemické vlastnosti. Skládal se z beryllia, hliníku, křemíku a kyslíku. Zvláštní zelené zbarvení mu dodávala příměs chromu, která se proplétala celou jeho strukturou. Nedokázala popsat, jak to vidí, ale četla si v něm jako v otevřené knize.

„Co vidíš?“ zeptal se Wade, který stál vedle ní a pozoroval, jak slepě zírá na kámen.

„Je to jako stát uprostřed toho kamene. Kamkoliv se podívám, nastrkuje se mi před oči prvek, který je v té části nejhojněji zastoupený. Je to jako bych se vznášela ve volném nazelenalém prostoru a viděla kolem sebe chemické vzorce, pronikla do molekulární struktury smaragdu.“ Pomyslela si, že lépe už by to popsat nedokázala.

„Zkus se od toho trochu vzdálit. Nevnímat jen prvky, ale spíš energii toho kamene. Víš přece, jak vzniká, jaké tlaky na něj působí, kolik let trvá, než získá současnou podobu.“ Letty poslouchala Wadův hypnotický hlas a nechala se jím vést.

Přehrávala si v hlavě video, které jednou viděla, video dokumentující v jakých příšerných podmínkách tyhle poklady vznikají. Napadlo ji, kolik energie z toho asi kameny pojmou do sebe.

Najednou se její okolí jaksi změnilo. Už nebyla přímo v krystalické mřížce, spíš se teď vznášela jaksi nad ní. Dívala se pod sebe a všimla si drobného pulzování. Nikdy dřív jej nezazmenala, ale bylo to podobné jako s jejím a Wadovým tetováním. Čím víc se na něj soustředila, tím víc vystupovalo.

Bylo to jako líný tok energie putující smaragdem a Letty přemýšlela, co by s tím šlo dělat. Natáhla svoji nehmotnou ruku a položila na tu řeku dlaň. Cítila, jak se k ní přichytila a měla pocit, jako by ji zdravil starý známý. Energie z kamene jí pronikala do těla, posilovala ji, a když jí byla Letty plná, cítila, jak se jí v srdci formuje nějaká síla.

Letty zpanikařila. Bylo jí moc. Moc síly a ona věděla, že pokud se jí nezbaví, roztrhne jí srdce. Vyděšeně se podívala na Wada, který ji držel za paže a třásl s ní a pak z jejího těla vyrazila energetická vlna, která ho odhodila na protější zeď. Letty zůstala stát na místě, srdce jí ale tlouklo jako splašené a cítila se jako vyždímaný citrón. Nevěnovala však pozornost svému náhle vyčerpanému tělu, přinutila ho dát se do pohybu a rozběhla se k Wadovi, který ležel zhroucený u zdi.

Prudce se k němu naklonila, a když zjistila, že dýchá, sesunula se na zem vedle jeho hlavy. Položila si ji do klína a jemně ho poplácávala po tváři. „Wade? No tak Wade, vzbuď se.“ Mumlala naléhavě a čekala, až otevře oči.

Chvíli se nic nedělo, pak se ale konečně neklidně pohnul, omámeně zvednul víčka a rukou si stisknul hlavu. „Teda, to byla ale šlupka,“ vyslovil nezřetelně a pak se na ni křivě usmál.

Letty mu pomohla vytáhnout se do sedu a opřít se o ni.

„Jsi v pořádku, zlato?“ zeptala se rozčileně a hladila ho po tváři.

Wade zatřepal hlavou, protáhl si záda a přikývl. „Jasně. Co to bylo?“

Letty mu překotně začala vysvětlovat, jak se vzdálila od chemického složení kamene a našla tu klidně pulzující řeku. Vyprávěla mu, jak cítila, že ji ta energie roztrhne, jestli se jí nezbaví a při té vzpomínce se otřásla.

„Zjevně to chce trénink,“ prohlásil Wade, když se trochu vzpamatoval. Podíval se na ni zpod řas a jako by uhodnul, na co myslí, varovně jí stiskl dlaň a zavrčel: „Ani na to nemysli.“

„Na co?“ zeptala se Letty nevinně.

„Na to, že bys přestala trénovat. Potřebuješ se to naučit, musíš vědět, kam sahají tvoje schopnosti, co s nimi dokážeš.“

Z Wada se stal znovu vůdce armády, tvrdý velitel, který nepřipouští odpor. Letty tenhle jeho tón vzrušoval a dívka se sama sebe ptala, jestli si při tom nárazu něco nevědomky neudělala. Líbí se jí, že ji buzeruje?

Zakroutila nad sebou hlavou, zvedla se a pomohla na nohy i Wadovi. Vzájemně se podpírali, když mířili ke dveřím zničené tělocvičny. Sklo z dveří i oken bylo vysypané, leželo v třpytivých hromádkách venku za dveřmi a nejspíš i na ulici. Wade ji vedl se skloněnou hlavou kolem recepce, a když na ně muž obsluhující za pultem začal pokřikovat, Wade se na něj podíval. Letty s úžasem sledovala, jak chlápek ztuhnul a hypnotizovaně zírá do Wadových modrých očí.

Letty si všimla, že zesvětlaly, vypadaly teď jako oči jeho duchovního anděla a měly omamující účinek. I když se nesoustředily přímo na ni, cítila se Letty lehoučká a ochotná naslouchat čemukoliv, co ty oči chtějí říct.

Po chvíli muž klesl na židli za pultem a začal se věnovat jakýmsi papírům.

Když procházeli kolem něj, ani se na ně nepodíval a Letty se za ním udiveně otáčela ještě u dveří. Pak ji něco napadlo. „Vymazal jsi mu paměť?“ zeptala se podezřívavě.

„Musel jsem, chtěl se začít vyptávat, co to bylo za hluk.“

Letty už se nadechovala k řízné odpovědi, když jí Wade přiložil ukazováček na rty. „Tiše, nic se mu nestalo. Jenom si prostě nebude pamatovat, že jsme tu dnes byli.“

„A co ta škoda?“ zamumlala mu dívka do prstu.

Wade se na chvíli zamyslel. „Pošleme jim peníze na účet. To přece jde, ne? Můžeme je vzít z mého účtu a banka je dá na jeho.“ Přemýšlel, jestli to chápe správně, jestli si dobře pamatuje tu krátkou instruktáž o lidském světě, kterou mu Kane nabídl, když přišel na Zemi.

Přikývla a pak se na něj zvědavě podívala. „Ty to nevíš jistě?“

Podíval se na ni, jako by jí něco nedocházelo a povzdechl si. „Letty, v nebi to nefunguje stejně jako tady na Zemi. Navíc se sem nemůžeme dívat, abychom se to naučili a proto, když sem přijdeme, potřebujeme někoho, kdo nás provede. Všechny moje znalosti pochází od Kana. Vysvětlil mi, jak to chodí, když jsem přišel.“ Způsob, jakým mu to vysvětlil, raději vynechal, nechtěl ji vylekat.

„A co peníze? A šaty? Dům? Auto? A podobné věci?“ vyptávala se fascinovaná dívka. Přemýšlela, jestli andělé kradou.

„Kane mi dal svoje kreditky. Říkal, že jsem bohatý. Mezi Strážci Klíčů to takhle chodí, ale padlí andělé, kteří přišli na Zemi, si pomáhají, jak umějí.“

Takže kradou, pomyslela si Letty. Ale jenom padlí andělé. I když to možná nemají zapotřebí, jestli už tu mají vybudované nějaké zázemí. Letty přemýšlela o tom, jak dlouho už tu asi andělé jsou. Její omezené znalosti jí napovídaly, že k pádu popsanému v Bibli, došlo už pěkně dávno.

Je možné, že jsou do lidského světa zapojení víc, než si všichni myslí.

„Měli bychom se vrátit do hotelu,“ přerušil její myšlenky Wade. „Vím, že to zní jako obehraná písnička, ale musíme si odpočinout.“

Letty neměla ani dost síly na to, aby na něj zamrkala, ale pomyslela na možnosti, které jim nabízí hotelový pokoj a těšila se, co dokáže objevit, až se pořádně vyspí.

další kapitola