Autor: Blake, Kendare
Název: Anna krví oděná
Série: Anna
Díl: 1.
Název originálu: Anna Dressed in Blood
Vydání: 1.
Rok vydání v ČR: 2013
ISBN: 978-80-7384-646-6
Anotace:
Cas Lowood zdědil vzácné poslání:
zabíjí mrtvé.
Před ním to dělal jeho otec, dokud
nebyl hrůzně zavražděn duchem, kterého měl zabít.
Vyzbrojen otcovým tajemným a
smrtícím athame, Cas cestuje po zemi se svou čarodějnickou matkou a kocourem,
který větří duchy. Společně se vydávají po stopách legend a místního folklóru a
snaží se držet krok s mrtvými zabijáky. Otravné věci jako budoucnost neřeší a přátele
si drží od těla.
Když přijedou do nového města, aby
našli ducha, jemuž místní říkají Anna krví oděná, nečeká Cas nic než obvyklou
rutinu: nastěhovat se, vypátrat a zabít. Místo toho ale najde běsnící prokletou
dívku, přízrak, s jakým se dosud nesetkal. Stále nosí šaty, které měla na sobě
v den své brutální vraždy roku 1958. Tehdy byly bílé, ale teď jsou rudě
potřísněné a kape z nich krev. Od své smrti Anna zabíjí každého, kdo se
opováží vstoupit do jejího opuštěného viktoriánského domu, kterému kdysi říkala
domov.
Avšak z nějakého důvodu Casův život
ušetří.
Recenze:
Četbu této knihy jsem neustále
odkládala, protože jsem takříkajíc zvyšovala napětí. Strašně jsem se na ni
těšila. Anotace mě zaujala, už když kniha vyšla v originále a tak jsem
netrpělivě čekala, až vyjde i u nás. Tedy ona a druhý díl, protože se nerada
pouštím do sérií, které nejsou vydané komplet.
Když jsem si tedy vyhradila
dostatečně dlouhý čas na to, abych stihla najednou přečíst celou knihu i
s druhým dílem v závěsu, s radostí jsem ji otevřela. Nijak zvlášť se
mi nelíbí, když je příběh psaný v první osobě jednotného čísla a ještě
v přítomném čase, ale byla jsem odhodlaná to ignorovat a vychutnat si
příběh.
Vychutnávání se bohužel nekonalo.
Theseus Cassio Lowood, zkráceně Cas
(a to si pište, že když ho někdo oslovoval plným jménem, strašně se mu to
nelíbilo) mi neskutečně lezl na nervy. Jsem přesvědčená o tom, že pokud má být
hrdina jakékoliv knihy úžasný a výjimečný, mělo by to být zjevné z jeho jednání
a činů. Cassio sám o sobě tvrdil, jak je fantastický a obdařený (ne vy smyslu
erotických romancí, ale nadpřirozenou mocí zabíječe mrtvých samozřejmě), ale ve
skutečnosti jsem nikde neviděla jediný důkaz. Pár duchů sice zabil, ale zdálo
se mi spíš, že to byly šťastné náhody – hodil nůž, který se vhodně zapíchl do
ducha, překulil se a trefil ducha svým kouzelným zděděným athame do žeber,
apod. Po třech letech a tuším 22 likvidacích duchů je zocelen bojem, zatvrzelý
a zkušený, nikdo a nic ho nemůže vyděsit ani překvapit (ale Anna mu nakope
prdel jedna dvě a on nemá ani nejmenší ponětí, jak by ji mohl přemoct).
Cas neudržuje žádné přátelství, nemá
k nikomu a ničemu vazby – tedy až na matku a kocoura, kteří kočují po
Státech s ním. V Anně krví oděné se seznámí s pár lidmi, se
kterými to pak táhne dál a kteří ho tahají z jeho průserů. Cas totiž není
schopen nic udělat sám. Když se nedej bože ocitne v problémech, buď mu
někdo nakope, nebo ho někdo zachrání.
No, dost už kritiky hlavního hrdiny,
z výše uvedeného je myslím dost jasně poznat, že mě tento klučina nikterak
neuchvátil. Anna, to je úplně jiná písnička. Tahle postava se mi líbila skoro
tolik, jako mi byl Cas nesympatický. Její popis, chování i minulost, to vše
bylo skvělé. Alespoň tahle část příběhu fungovala bez problémů. Anna,
zavražděná dcera finských přistěhovalců byla v šestnácti zabita a tento
zločin nebyl nikdy objasněn. Její duch se teď poflakuje po jejím domě a zabíjí
všechny, kteří se do něj odváží vstoupit. Z roztrhaných mrtvol si dělá moc
pěknou sbírku a ze scény, ve které se Cas dostal do jejího sklepa, opravdu
mrazí.
Thomas, takový Casův pomocník, byl
také fajn, číst o něm mě nenutilo zavracet oči v sloup jako v případě
hlavního hrdiny. I ostatní postavy jsem v pohodě zkousla, i když Casova
matka se někdy chovala zvláštně (ale to nejspíš bylo vyvolané tím, že její
synek bojuje s duchy a nemíní s tím přestat, i když může snadno
přijít k úhoně).
Jelikož jsem vzápětí četla i druhý
díl, musím se zmínit i o něm. Dívka z nočních můr byla ještě slabší než
jednička. Ta měla alespoň nápad a Annu. Dvojka měla jen Case a jeho problémy a
neschopnost. A její konec… ten byl jednoduše takový, že jsem měla chuť
s knihou mrštit proti zdi (každý ať posoudí sám, zda i v něm toto
nutkání vyvolával).
Myslím, že největším problémem této
série je to, že jsem jako čtenář hlavnímu hrdinovi nevěřila. Nevěřila jsem mu
jeho sdělení, činy ani povznesenost nad všechno kolem něj, počínaje přáteli a
jednoduchostí zabíjení duchů konče. Celkově příběh není zas až tak špatný, ale
už teď je mi jasné, že se k této knize rozhodně vracet nebudu. Patří do
kolonky přečteno, mám to za sebou, pryč
s tím, dejte sem nějakou skvělou knihu, ať si spravím chuť. Po dočtení
této knihy nejvíc pociťuji zklamání. Ale každý čtenář má jiný vkus a já věřím,
že se najdou tací, které Anna krví oděná potěší a nadchne.
Jo a
ještě musím vyzdvihnout jeden klad – tahle knížka má fantastickou obálku.
Žádné komentáře:
Okomentovat