Článek zamýšlející se nad
amatérskými překlady knih z cizích jazyků.
V tomto článku bych se ráda
věnovala tématu neoficiálních překladů anglických knížek do češtiny. Píšu
anglických, protože převážná většina překladů se děje právě z anglického
jazyka. Mnohé z překladatelek jsou studentky, které se chtějí zlepšit v
angličtině a zároveň poskytnout ostatním čtenářům knihy, ke kterým by se jinak
možná nedostali. Tohle je sice chvályhodná činnost, ale bohužel není tak docela
legální.
V poslední době jsem přečetla
spoustu článků a komentářů, které obhajují takovéto překladatelky. Mezi
argumenty obhájců neoficiálních překladatelek patří hlavně to, že to nedělají
za účelem zisku a navíc nemá kvalita překladů úroveň vydávaných knih. To je
sice pravda, ale v autorském zákoně se píše, že 'Autor má právo na
nedotknutelnost svého díla, zejména právo udělit svolení k jakékoli změně nebo
jinému zásahu do svého díla, nestanoví-li tento zákon jinak.' Tahle větička
znamená, že i když se dílo nepřekládá za účelem zisku, nemůže s ním nikdo
nakládat bez svolení autora.
Volné užití díla bez svolení
autora:
Dle autorského zákona se jeho
porušení nedopouští ten, kdo užívá autorské dílo pro osobní potřebu, přičemž ho
nezneužívá k hospodářskému nebo obchodnímu prospěchu.
O autorském zákonu a jeho
aplikaci v praxi toho bylo napsáno už spousta. V každé zemi se tento zákon
trochu liší, ale v zásadě jde o totéž - ochránit práva autora k dílu.
Osobnostní práva zaručují autorovi právo na rozhodnutí o zveřejnění, dohled nad
vydáním díla a nad úpravami v něm nebo rozhodnutí o tom, komu prodá licenci
opravňující další osobu k nakládání s dílem.
Tahle věta, kterou jsem našla na
internetu (viz použité zdroje), myslím dobře vystihuje celý problém: "Překladem nejsou práva autora
díla přeloženého (původního) nijak dotčena, pouze k nově vniklému překladu bude
mít práva jak autor díla původního, tak i překladatel. Vy (jakožto překladatel)
tedy můžete svůj překlad užít (tj. včetně zveřejnění na internetu) jen se
svolením autora díla původního. Pokud by chtěla překlad užít třetí osoba,
musela by získat svolení jak od autora díla původního, tak od vás."
Situace je ještě o trošku jiná,
pokud si práva k nakládání s dílem zakoupil nějaký český nakladatel. Tomu se
samozřejmě nelíbí, že by měl dílo, jehož práva si on sám zakoupil, přeložit
někdo jiný a zveřejnit ho. Znamená to pro něj totiž nižší zisky v době, kdy
kniha vyjde.
Jen pro představu, licence na
zakoupení zahraniční knihy se většinou pohybuje mezi 20-30% z celkové ceny
knihy.
Jenomže dnešním problémem je to,
že většina čtenářů jsou obrovští konzumenti knih. Každý chce přečíst knihu co
možná nejdříve a nejraději zadarmo. Málokdo se dívá na to, kolik práce a úsilí
stojí za vytvořením a vydáním díla. Pokud se čtenáři líbí první díl (první
chod), netrpělivě nahlíží do edičních plánů nakladatelství a pídí se po dalším.
Skvělým příkladem je série knih
Christophera Paoliniho Eragon. První díl vyšel někdy v roce 2002 a od té doby autor
vytvořil další tři díly. Mezi třetím a čtvrtým dílem byla tříletá prodleva. Z
pohledu čtenáře je to neuvěřitelně dlouhá doba. Takže okamžitě po vydání
originálu v listopadu 2011 se na internetu začaly objevovat amatérské překlady,
i přesto, že vydání knihy v češtině bylo plánováno na březen roku 2012. Opravdu
nebylo možné ty čtyři měsíce počkat?
Já osobně si jaksi nedokážu
vybrat ani jednu z bojujících stran - nakladatelé vs. čtenáři (potažmo
překladatelé). Nemůžu stoprocentně říct, že amatérské překlady jsou špatné,
stejně jako se nedokážu ztotožnit s tím, že mám jako čtenář čekat, co nám bude
nakladatel ochoten předhodit.
Proto jsem si řekla, že nejlepší
bude volit zlatý střed. Nepřekládat na internetu knihy, které mají v České
republice vyjít (i když vím, že získat takovou informaci je někdy velice
obtížné), a nepřekládat knihy autorů, kteří jsou oblíbení a známí (jelikož se dá předpokládat, že o jejich vydávání budou mít česká nakladatelství zájem). Místo toho
překládat knihy, které u nás s největší pravděpodobností nevyjdou, a ty, o jejichž
autorech se u nás zatím neví.
Amatérský překlad pak může
sloužit rovnou dvěma účelům:
1. do povědomí českých čtenářů se
dostane neznámý autor a jeho dílo
2. překladatel může dělat to, co
ho baví a podělit se o to s ostatními
Samozřejmě to pořád neznamená, že
je všechno v pořádku. Pořád je to nakládání s dílem bez svolení autora. Ale co
si budeme povídat - Česká republika je malá země a čtenářů je v ní ještě méně.
Přitom kolik knih ve světě ročně vychází se například americká autorka bude
sotva zajímat o to, jestli někdo amatérsky přeložil její knihu. Spíš by ji mělo
potěšit, že je o její dílko zájem.
Nakladatelé v poslední době
pořádají zátahy na blogy, které se zabývají amatérskými překlady a vyhrožují
jejich autorkám žalobami a vysokými pokutami za ušlý zisk. Nikde se mi
nepodařil najít jediný případ toho, že by se toto opravdu stalo. Ono totiž
cokoliv dokázat není v prostředí internetu vůbec jednoduché.
Je pravdou, že za porušení autorského zákona může být v případě uznání
viny udělena pokuta ve výši 50.000 - 150.000 Kč, a také po viníkovi může být
požadována náhrada ušlého zisku. Jenže soudní řízení stojí hromadu peněz a
nakladateli nestojí za to, aby se do takto časově i finančně náročných sporů
pouštěl, zvlášť když je výsledek více než nejistý. Proto se snaží oslovovat
autory blogů a žádá je o stažení děl, která porušují jeho práva. Většinou se
toto děje slušnou formou, i když se samozřejmě najdou i lidé, kteří svoje zájmy
hájí velice vehementně.
Použité zdroje:
Žádné komentáře:
Okomentovat