úterý 18. března 2014

Amatérské překlady

Článek zamýšlející se nad amatérskými překlady knih z cizích jazyků.

V tomto článku bych se ráda věnovala tématu neoficiálních překladů anglických knížek do češtiny. Píšu anglických, protože převážná většina překladů se děje právě z anglického jazyka. Mnohé z překladatelek jsou studentky, které se chtějí zlepšit v angličtině a zároveň poskytnout ostatním čtenářům knihy, ke kterým by se jinak možná nedostali. Tohle je sice chvályhodná činnost, ale bohužel není tak docela legální.

V poslední době jsem přečetla spoustu článků a komentářů, které obhajují takovéto překladatelky. Mezi argumenty obhájců neoficiálních překladatelek patří hlavně to, že to nedělají za účelem zisku a navíc nemá kvalita překladů úroveň vydávaných knih. To je sice pravda, ale v autorském zákoně se píše, že 'Autor má právo na nedotknutelnost svého díla, zejména právo udělit svolení k jakékoli změně nebo jinému zásahu do svého díla, nestanoví-li tento zákon jinak.' Tahle větička znamená, že i když se dílo nepřekládá za účelem zisku, nemůže s ním nikdo nakládat bez svolení autora.

Volné užití díla bez svolení autora:
Dle autorského zákona se jeho porušení nedopouští ten, kdo užívá autorské dílo pro osobní potřebu, přičemž ho nezneužívá k hospodářskému nebo obchodnímu prospěchu.
 Podle tohoto paragrafu mohou překladatelé dílo přeložit, ovšem jen pro svoji vlastní potřebu. Šířením tohoto překladu už ale autorský zákon porušují.

O autorském zákonu a jeho aplikaci v praxi toho bylo napsáno už spousta. V každé zemi se tento zákon trochu liší, ale v zásadě jde o totéž - ochránit práva autora k dílu. Osobnostní práva zaručují autorovi právo na rozhodnutí o zveřejnění, dohled nad vydáním díla a nad úpravami v něm nebo rozhodnutí o tom, komu prodá licenci opravňující další osobu k nakládání s dílem.

Tahle věta, kterou jsem našla na internetu (viz použité zdroje), myslím dobře vystihuje celý problém: "Překladem nejsou práva autora díla přeloženého (původního) nijak dotčena, pouze k nově vniklému překladu bude mít práva jak autor díla původního, tak i překladatel. Vy (jakožto překladatel) tedy můžete svůj překlad užít (tj. včetně zveřejnění na internetu) jen se svolením autora díla původního. Pokud by chtěla překlad užít třetí osoba, musela by získat svolení jak od autora díla původního, tak od vás."

Situace je ještě o trošku jiná, pokud si práva k nakládání s dílem zakoupil nějaký český nakladatel. Tomu se samozřejmě nelíbí, že by měl dílo, jehož práva si on sám zakoupil, přeložit někdo jiný a zveřejnit ho. Znamená to pro něj totiž nižší zisky v době, kdy kniha vyjde.

Jen pro představu, licence na zakoupení zahraniční knihy se většinou pohybuje mezi 20-30% z celkové ceny knihy.

Jenomže dnešním problémem je to, že většina čtenářů jsou obrovští konzumenti knih. Každý chce přečíst knihu co možná nejdříve a nejraději zadarmo. Málokdo se dívá na to, kolik práce a úsilí stojí za vytvořením a vydáním díla. Pokud se čtenáři líbí první díl (první chod), netrpělivě nahlíží do edičních plánů nakladatelství a pídí se po dalším.

Skvělým příkladem je série knih Christophera Paoliniho Eragon. První díl vyšel někdy v roce 2002 a od té doby autor vytvořil další tři díly. Mezi třetím a čtvrtým dílem byla tříletá prodleva. Z pohledu čtenáře je to neuvěřitelně dlouhá doba. Takže okamžitě po vydání originálu v listopadu 2011 se na internetu začaly objevovat amatérské překlady, i přesto, že vydání knihy v češtině bylo plánováno na březen roku 2012. Opravdu nebylo možné ty čtyři měsíce počkat?

Já osobně si jaksi nedokážu vybrat ani jednu z bojujících stran - nakladatelé vs. čtenáři (potažmo překladatelé). Nemůžu stoprocentně říct, že amatérské překlady jsou špatné, stejně jako se nedokážu ztotožnit s tím, že mám jako čtenář čekat, co nám bude nakladatel ochoten předhodit.

Proto jsem si řekla, že nejlepší bude volit zlatý střed. Nepřekládat na internetu knihy, které mají v České republice vyjít (i když vím, že získat takovou informaci je někdy velice obtížné), a nepřekládat knihy autorů, kteří jsou oblíbení a známí (jelikož se dá předpokládat, že o jejich vydávání budou mít česká nakladatelství zájem). Místo toho překládat knihy, které u nás s největší pravděpodobností nevyjdou, a ty, o jejichž autorech se u nás zatím neví.

Amatérský překlad pak může sloužit rovnou dvěma účelům:

1. do povědomí českých čtenářů se dostane neznámý autor a jeho dílo
2. překladatel může dělat to, co ho baví a podělit se o to s ostatními

Samozřejmě to pořád neznamená, že je všechno v pořádku. Pořád je to nakládání s dílem bez svolení autora. Ale co si budeme povídat - Česká republika je malá země a čtenářů je v ní ještě méně. Přitom kolik knih ve světě ročně vychází se například americká autorka bude sotva zajímat o to, jestli někdo amatérsky přeložil její knihu. Spíš by ji mělo potěšit, že je o její dílko zájem.

Nakladatelé v poslední době pořádají zátahy na blogy, které se zabývají amatérskými překlady a vyhrožují jejich autorkám žalobami a vysokými pokutami za ušlý zisk. Nikde se mi nepodařil najít jediný případ toho, že by se toto opravdu stalo. Ono totiž cokoliv dokázat není v prostředí internetu vůbec jednoduché.

Je pravdou, že za porušení autorského zákona může být v případě uznání viny udělena pokuta ve výši 50.000 - 150.000 Kč, a také po viníkovi může být požadována náhrada ušlého zisku. Jenže soudní řízení stojí hromadu peněz a nakladateli nestojí za to, aby se do takto časově i finančně náročných sporů pouštěl, zvlášť když je výsledek více než nejistý. Proto se snaží oslovovat autory blogů a žádá je o stažení děl, která porušují jeho práva. Většinou se toto děje slušnou formou, i když se samozřejmě najdou i lidé, kteří svoje zájmy hájí velice vehementně.

Použité zdroje: 

Žádné komentáře:

Okomentovat