Strážce světla - Epilog

„Tak spusť,“ vyhrkla Letty, když se jí konečně podařilo zahnat Marcy do kouta v její žluté kuchyni.

Marcy se tvářila neochotně. „Co chceš vědět?“

„Co jsi zač?“

„No dovol Letty? Ptáš se, jako bys to nevěděla. Jsem přece tvoje nejlepší kamarádka.“

Letty se ušklíbla. „No jasně, nejlepší kamarádka, která mi celý život lhala.“

„Musela jsem,“ odsekla vzdorně Marcy. „Měla jsem tě chránit a přitom jsi neměla vědět, že to dělám.“

„A co James?“ vyptávala se dál Letty a vzala kamarádku za ruku, aby jí dala najevo, že se na ni nezlobí. Uvědomovala si, že i kdyby se jí to Marcy pokoušela vysvětlil, nejspíš by jí neuvěřila. Možná že ano, kdyby mi ukázala křídla, pomyslela si pobaveně.

„Ten tě měl taky chránit.“

„Tak počkat, proč jste na to byli poslaní dva?“ zvědavě se zeptala Letty.

Marcy si na prsty nervózně namotala jeden pramínek vlasů a strčila si jeho konec do úst. Pak zamumlala: „Neposlala nás tak docela ta samá strana.“

„Cože?“ řekla Letty a mrzutě nakrčila nos. Copak bude muset z Marcy všechno tahat jako z chlupaté deky? „No tak Marcy, nenech se prosit. Chci vědět, jak to bylo. Nezlobím se na vás. Pořád jste oba moji přátelé.“

Tmavovláska se zhluboka nadechla, pustila vlasy a začala vyprávět: „Přinesla jsem tvoji duši na zemi a našla ti dobrou rodinu. Věštci řekli, že na tebe musím dávat pozor do doby, než nastane správný čas pro vyslání nového Strážce. Za normálních okolností by tě dostal na starosti původní Klíč, ale když Lily zemřela, nebyla jiná možnost. Musela jsi vyrůst na Zemi, a přitom jsi potřebovala někoho, kdo tě ochrání před těmi, kteří by tě chtěli zneužít. Proto jsem zůstala s tebou a starala se o tvé bezpečí.“

„A James?“ zeptala se Letty znovu, protože viděla, že se chce Marcy hovoru o svém manželovi vyhnout.

„Toho poslala druhá strana,“ zašeptala neochotně Marcy a zavřela oči.

Letty dlouho mlčela. Aby řekla pravdu, ani ji to nijak moc nepřekvapilo. Viděla přece Jamesova temná křídla. Jenom nechápala, proč se i strana zla zajímá o to, jestli ona žije nebo ne. Zeptala se na to Marcy a pak čekala, až kamarádka otevře oči a odpoví jí.

„Protože se dozvěděli o smrti původního Klíče. Ani oni si nepřejí, aby svět ovládlo něco takového jako Nicota. Samozřejmě se připravují na konečnou bitvu, stejně jako to dělá nebe, ale většina z nich do boje nechce tahat nikoho zvenčí, abych tak řekla.“

„Jak jste se proboha vy dva dali dohromady?“ zeptala se s udiveným výrazem Letty, ale dřív, než jí Marcy stihla odpovědět, vešel do kuchyně předmět jejich hovoru spolu s Wadem.

Ten okamžitě zamířil k Letty, objal ji kolem pasu a opřel si bradu o temeno její hlavy.

Pořád nemohl uvěřit tomu, že je to za nimi. On i Letty byli v pořádku a pokud budou mít štěstí, nebude se nějakou dobu bránu do jiného světa nikdo pokoušet otvírat. Věděl, že je čeká dlouhé studium všech Kanových materiálů. Musejí se připravit na to, že se někdy v budoucnosti nějaký další hlupák pokusí o totéž co Abandon, ale prozatím byli v bezpečí.

„Měli bychom jít domů, Marcy.“ Oslovil James svoji ženu a napřáhl k ní ruku.

„Řeknu ti to jindy,“ zašeptala Marcy směrem k přítelkyni, vzala manžela za ruku a nechala se jím odtáhnout do předsíně.

Letty s Wadem je následovali a za hlasitého smíchu se s nimi rozloučili.

Když za oběma anděly zapadly dveře, Letty vyskočila do vzduchu, omotala Wadovy nohy kolem pasu a přitiskla mu rty na tvář. Nechala se jím odnést na pohovku, a když se i s ní posadil, přitulila se k němu tak těsně, že nevěděla, kde jeden končí a druhý začíná.

„To byl ale týden,“ vydechla znaveně a zavrtěla se mu v náruči.

„To ano,“ přitakal Wade a omotal jí dlouhé paže kolem pasu. „Co budeme dělat teď?“ zeptal se po chvíli líně.

Letty, která v teple obklopující celé její tělo pomalu usínala, nadzvedla hlavu a podívala se do Wadových tmavě modrých očích. „No, pořád mám dovolenou. A říkal jsi, že vlastníš nějaký ostrov. Tak co kdybychom ho jeli omrknout, pane pracháči?“

Wade Letty nadzvednul, natáhnul se na pohovku a přitáhnul ji zpátky k sobě. Zamyšleně ji hladil po vlasech a po chvíli ji poškádlil: „Nechceš jet raději někam prozkoumávat jeskyně? Mohla bys mi moje bohatství ještě trošku rozšířit.“

Letty ho hravě šťouchla do břicha. „Žádnou jeskyni teď nechci nějakou dobu ani vidět. Myslím, že písečná pláž, palmy a teplé moře je ten pravý lék, který nám pomůže se vzpamatovat.“

„Miluju tě Letty. Jsi báječná žena a já jsem měl štěstí, že vybrali právě mě, abych tě střežil. Můj život byl bez tebe prázdný. Neviděl jsem nic jiného než boj, ztratil jsem přehled o tom, za co vlastně bojuju. Děkuju ti.“

„To já děkuju tobě,“ řekla Letty dojatě. „Zachránil jsi mě a navíc jsi do mého života vnesl to, co tam vždycky chybělo – lásku. Jsi můj partner, moje spřízněná duše a já už si život bez tebe nedokážu představit.“Wade Letty něžně políbil, otevřel spojení mezi nimi, aby jí byl co nejblíže to jde, a zavřel oči. Pak si oba milenci naplnění štěstím a radostí usnuli v náručí. Čekala je ještě staletí, ve kterých se budou moct ujišťovat o své lásce a dotýkat se jeden druhého.